Tématem dnešního dílu našeho seriálu jsou tipy pro zrychlení, či spíše optimalizaci běhu vašich Windows. Takzvané „speed up“ tipy jsou oblíbeným tématem internetových diskusí. Ne všechny však vašemu operačnímu systému opravdu prospějí, jednoduché řešení totiž v tomto případě opravdu neexistuje. V následujícím textu tak žádnou rychlou radu nehledejte, zaměříme se spíše na obecné principy, které lze potom lépe aplikovat na vaši konkrétní konfiguraci.
Kontrola procesů
Pod pokličkou každého operačního systému naleznete desítky malých běžících programů, z nichž každý vykonává jednu konkrétní malou funkci. Obecně jim říkáme procesy. Každý proces tak představuje kousek výkonu vašeho procesoru a kousek velikosti vaší operační paměti. Na množství běžících procesů tak přímo závisí náročnost vašeho operačního systému na paměť a výkon celého počítače.
Mnoho uživatelů spílá na moderní verze Windows a obhajuje používání starých Windows 98 právě kvůli jejich vyšší rychlosti na srovnatelném hardwaru. Rozdíl spočívá ovšem právě v množství procesů, jichž je ve starších Windows nepoměrně méně, neboť tento operační systém obsluhuje i nepoměrně méně funkcí (chápejte, méně toho umí) než moderní Windows XP nebo Windows Vista. Pravdou je ovšem i fakt, že mnoho procesů ve Windows úzce souvisí i s jejich ergonomií a uživatelským rozhraním. O jejich důležitosti pro vlastní OS by se pak jistě dalo s úspěchem polemizovat.
Vlastní procesy lze kontrolovat ze dvou míst. Prvním z nich je vlastní zobrazení běžících programů na vašem počítači. Dostanete se k němu nejrychleji stiskem kombinace kláves Ctrl+Alt+Del a příkazem Správce úloh z menu. Poté pokračujte na záložku Procesy, kde uvidíte přehled právě běžících programů (procesů), jejich podrobnější popis, jméno uživatele, který je spustil a zatížení, jež způsobují vašemu procesoru a paměti. Klepnutím na jméno sloupce lze tyto procesy řadit podle příslušné hodnoty. Snadno tak zjistíte, které běžící programy právě nejvíce zatěžují vaše PC. V seznamu je k dispozici i ukazatel nečinnosti. Ten v klidovém stavu vašich Windows zobrazuje nejvíce procent zátěže, znamená to však jen fakt, že tato procenta momentálně odpočívají a nedělají nic. Nepleťte si jej tedy s klasickým procesem, za nímž se skrývá program uzurpující výkon vašeho stroje.
Každý proces je možné v tomto dialogu násilně ukončit. Buďme však při tomto kroku obezřetní. Ukončením důležitého systémového procesu totiž snadno způsobíte okamžitý pád celých Windows. K ukončení stačí daný proces označit a stisknout tlačítko Ukončit proces v pravé dolní části dialogu. U procesů lze nastavit i takzvanou prioritu. S rostoucí prioritou pak roste právo procesu na paměť a procesor vašeho počítače. Opět přidělujte prioritu jen v případě, že víte přesně, proč to děláte.
A co služby?
Pokud klepneme na proces pravým tlačítkem myši, najdete v kontextovém menu možnost Přejít ke službě. Tato možnost se hodí v případě, kdy o původu procesu nic nevíte, chtěli byste jej třeba ukončit, ale nejste si zcela jisti. Služby jsou vlastně jakési funkce operačního systému, které se volitelně spouští při jeho startu. Anglický ekvivalent pro služby, který je mnohdy známější, je nazývá servery. Servery jsou procesy, nebo skupiny procesů, jež obsluhují některou z funkcí operačního systému. Ve Windows tak máme např. službu obsluhující tiskovou frontu, nebo službu řídící integrovaný firewall. Každý program nebo proces, běžící na pozadí systému, tak může být i službou. Čím více služeb ve vašem OS pouštíte (potřebujete, používáte), tím je celý systém náročnější na paměť i výkon procesoru. V moci uživatele-správce je možnost jednotlivé služby spouštět, zastavovat nebo restartovat.
K jejich správě se dostanete přes důvěrně známý dialog pro řízení procesů. V něm zvolte záložku Služby. Zde opět uvidíte seznam služeb, jejich podrobný popis a stav (zastaveno, spuštěno). Stiskněte tlačítko Služby v dolní části dialogu a otevřete správcovskou konzolu s modulem pro jejich řízení. Konzola je už mnohem sdílnější a zobrazí velmi podrobný přehled všech běžících služeb (serverů). Jen pro zajímavost, kdybyste otevřeli seznam procesů ve Windows 98, bylo by jich zde nepoměrně méně. V přehledu služeb také na první pohled uvidíte, které aplikace, jež využíváte na vašem PC, uzurpují čas procesoru a kousek operační paměti na pozadí Windows. Možná vás překvapí, že i když není daná aplikace spuštěna, přesto pro ni běží na pozadí několik procesů sloužících nejrůznějším účelům (správa licence atd.). Povšimněte si sloupce Typ spouštění, který definuje, zda bude služba spuštěna při startu Windows automaticky, nebo jen na váš manuální pokyn. Spouštění služby lze také úplně zakázat. Pokud chcete s konkrétní službou cokoliv provádět, poklepejte na ni pravým tlačítkem a zvolte Vlastnosti. V následujícím dialogu na záložce Obecné služby snadno spustíte, vypnete, nebo restartujete. Pro informaci prolistujte i další záložky, jejichž obsah je snadno pochopitelný.
Instalovaný software
S počtem služeb a procesů velmi úzce souvisí počet programů, které máte ve vašem operačním systému nainstalovány. Jistě namítnete, že instalujete pouze to, co potřebujete. Často je však realita jiná. Populární program ICQ např. při instalaci přidává do vašich Windows takzvaný Google Toolbar, doplněk pro internetový prohlížeč. Pokud zvolíte standardní instalaci a nedáváte při ní pozor, získáte kromě samotného ICQ dvě nové aplikace navíc, aniž byste si to uvědomili. A takto je to i u některých jiných programů, které se vám více či méně pokoutně snaží nějaký reklamní software do počítače propašovat. Svědomitému uživateli tak nezbývá nic jiného, než pravidelná kontrola instalovaných aplikací a jejich důsledné promazání.
Kontrola však nespočívá v promazání dat ve složce Program Files, to v žádném případě nedělejte. Aplikace je nutné odstranit podle jejich odinstalačních rutin. Proto jděte do menu Start, zvolte Ovládací panely a v klasickém zobrazení vyberte ikonu Programy a funkce (případně Přidat nebo odebrat programy). V následném seznamu pak získáte přehled všech instalovaných aplikací. Možná budete překvapeni, kolik balastu se vám za pár měsíců používání na PC usadilo. Opět zde platí pravidlo odebírat pouze to, o čem bezpečně víme, že to nepotřebujeme. V seznamu aplikací totiž mohou být i důležité ovladače nebo systémové komponenty. Aplikace obsahující slova ATI nebo nVidia běžně patří k vašim grafickým kartám, těch si nevšímejte. Stejně tak různé soubory knihoven .NET, C++ a podobně nechte v systému bez povšimnutí. Svoji pozornost však zaměřte právě na různé toolbary, searchery a jiné. Jako pomůcka vám může posloužit informace o posledním spuštění programu a četnost používání.
Vypnutí UAC
Vypnutí UAC, neboli kontroly uživatelského přístupu, je krokem velmi sporným. Přesto jej v našem přehledu zmíním, neboť jsem přesvědčen, že vám ulehčí život. UAC je funkce Windows Vista, netýká se tak starších verzí operačního systému Windows. Důvody jejího vzniku jsou celkem jasné a v operačních systémech na bázi Unixu se v trochu jiné formě aplikuje UAC již celá léta. V podstatě jde o to, abyste jako uživatelé zasahovali co nejméně do systémové konfigurace celého OS a tím neporušili jeho konzistentnost a funkčnost. Kontrola UAC pak po vás vyžaduje potvrzení vždy, když chcete provádět v systému operace, které přísluší pouze správci.
To je ale pro spoustu hlavně zkušenějších uživatelů velmi otravné. Pokud navíc jste v systému správci, nemusíte se při výstraze autorizovat a v podstatě jen slepě potvrzujete. Jestliže patříte mezi ty, kterým UAC leze krkem, prostě ji vypněte. Mějte však na paměti, že pak v systému bez problémů provedete veškeré operace, včetně těch nebezpečných. Uvážlivost a přemýšlení je zde více než na místě.
Jděte do menu Start a vyberte Ovládací panely. V klasickém zobrazení zvolte ikonu Uživatelské účty. V pravém okně dialogu pak poklepejte na možnost Zapnout nebo vypnout nástroj Řízení uživatelských účtů. V následujícím okně potom UAC snadno deaktivujete. Pro provedení změn je tentokrát nutný restart počítače.
Konfigurace odkládacího (swap) souboru
Odkládací soubor provází Windows již více než 10 let. Běžně jej ale používají v trochu odlišné formě i další operační systémy, a to zejména při nedostatku operační paměti. Často však do něj ukládá i data, která jsou v paměti dlouho nevyužitá a zbytečně zde zabírají místo dalším, aktivnějším aplikacím. Správná velikost a umístění odkládacího souboru tak může ovlivnit rychlost i spolehlivost vašich Windows.
Standardní velikost odkládacího souboru zpravidla kopíruje velikost vaší operační paměti. Umístění je typické na systémovém pevném disku, přímo v jeho kořenovém adresáři pod názvem pagefile.sys. Kromě tohoto souboru najdete na disku i obdobného pomocníka hiberfil.sys, do kterého se zkopíruje stav operační paměti v případě, že váš počítač nebo notebook pouze uspíte. Z logiky věcí je nutné při rozdělování pevného disku na diskové oddíly s odkládacím souborem počítat a vymezit pro něj dostatek prostoru. V případě potřeby však můžete nasměrovat Windows i na jinou diskovou jednotku. Někdy je to dokonce vhodnější, třeba z důvodu větší rychlosti, nebo většího prostoru na jiném pevném disku vašeho počítače. S definicí správné velikosti odkládacího souboru už to tak snadné není. Doporučuje se minimálně velikost právě operační paměti, lze však nastavit i velikost větší. Rozhodující vliv na rychlost Windows to však pravděpodobně mít nebude.
Nastavení odkládacího souboru probíhá opět v Ovládacích panelech Windows, které otevřete nejlépe z menu Start. V klasickém zobrazení vyberte ikonu Systém a v levém navigačním menu zvolte Upřesnit nastavení systému (ve Windows XP je tento krok navíc, následný dialog se otevře ihned). Pokračujte na záložku Upřesnit a poklepejte na tlačítko Nastavení v sekci Výkon. Zde již potřetí jděte na záložku Upřesnit a v sekci Virtuální paměť stiskněte tlačítko Změnit. Sami vidíte, jak moc se Microsoft snaží tyto možnosti konfigurace před uživatelem skrýt. Abyste mohli parametry odkládacího souboru modifikovat, je nutné odškrtnout první volbu dialogu Automaticky spravovat velikost... . Poté už snadno určíte minimální a maximální rozměr swapu, stejně jako jednotku, na které má být umístěn. Počítač je z logiky věci nutné po těchto úpravách restartovat.
Body obnovení a stínové kopie
Takzvané body obnovení známe už z dřívějších verzí Windows. Jedná se o jakési softwarové zálohy, které se provedou před zásadní instalací ovladačů nebo aktualizací tak, abychom mohli systém v případě neúspěšné instalace vrátit do původního stavu. Ovládání bodu obnovení ve Windows XP je poměrně jednoduché a nebudeme se mu v našem seriálu věnovat. Jinak je tomu však u Windows Vista. Ty totiž využívají skrytý prostor pevného disku určený pro body obnovení také pro takzvané stínové kopie vašich dokumentů. To znamená, že u každého dokumentu lze v případě potřeby získat i jeho starší verze.
Tento servis, který Visty uživateli poskytuji, však něco stojí, obsazují totiž cenné místo na vaší diskové jednotce. Běžně si Windows pro tyto účely rezervují i několik desítek gigabajtů, zde záleží na celkové velikosti vašeho pevného disku. Pomocí příkazového řádku však lze poměrně dobře určit, jak se má funkce bodu obnovení a stínových kopií na vašem PC chovat a kolik místa jí dovolíte využívat.
Jděte do menu Start a vepište do vyhledávacího řádku příkaz cmd (reprezentuje Příkazový řádek). Potvrďte klávesou Enter a spusťte Příkazový řádek ve Windows. Příkaz:
vssadmin List ShadowStorage
zobrazí informace o umístění, aktuální velikosti a rozptylu vlastního úložiště pro body obnovení. Na obrázku vidíte, že je tato velikost oproti velikosti celé instalované diskové jednotky zhruba desetiprocentní. Velikost vymezeného místa je nutné definovat pro každou diskovou jednotku zvlášť. Příkaz:
vssadmin Resize ShadowStorage /For=C: /On=C: /MaxSize=5GB
určí maximální velikost vymezeného prostoru pro disk C
(/For=C:) na 5 GB, což je postačující pro vytvoření bodů obnovení při běžném používání Windows. Místo bude sebráno z diskové jednotky C (/On=C:).
Výše uvedeným příkazem tak v mžiku docílíte úspory, v našem případě ve velikosti kolem 5 GB. Windows však nijak neublížíte. Jen historie bodů obnovení bude kratší. Samozřejmě platí, že čím větší disky ve svém PC máte, tím více místa si Windows pro tyto účely rezervují a tím více místa ušetříte.
Aero a spol.
Aero je název nového grafického uživatelského prostředí (GUI) Windows Vista. Aero není jen vzhled vaší pracovní plochy, obsahuje i funkce 3D přepínání aplikací, zobrazení obsahu oken, pokud na ně najedete na panelu úloh a mnoho dalších drobných vylepšení, které by vám s ovládáním Windows měly pomoci. Aero není náročné na hardware, přesto od něj vyžaduje jisté schopnosti, hlavně v souvislosti s 3D zobrazováním. Proto může být na starších PC brzdou vašeho operačního systému, nebo se dokonce neaktivuje vůbec. Moderní počítače však nemají s Aero nejmenší problémy.
Celé prostředí Aero lze samozřejmě deaktivovat, případně si pohrát s nastavením různých grafických efektů. Jednak z důvodu zrychlení, jednak kvůli tomu, že vám třeba některé efekty při vaší práci nevyhovují. Vypnutí Aera je sice triviální, najít jej však není snadné. Schovává se totiž v dialogu nastavení barvy okna. Klepněte pravým tlačítkem na pracovní plochu a z kontextového menu zvolte možnost Přizpůsobit. V něm poklepejte na první odkaz Barvy a zobrazení okna. V následném dialogu vyhledejte v jeho spodní části odkaz Otevřít klasické vlastnosti vzhledu pro více možností barev. A ejhle, zde stačí v seznamu barevných schémat vybrat Windows Vista – základní. Trochu krkolomné, ale funguje to.
Výkon GUI lze však konfigurovat ještě na jednom místě. Jděte do menu Start a zvolte Ovládací panely. V klasickém zobrazení poklepejte na ikonu Systém a v levém menu vyberte možnost Upřesnit nastavení systému. Pokračujte na záložku Upřesnit a v sekci Výkon klepněte na tlačítko Nastavení. Na záložce Vizuální efekty pak vyberte ty, které chcete využít, ostatní nechte vypnuté. Záleží jenom na vás.
DEP neboli zabránění spuštění dat
Windows Vista neměly svůj vstup na celosvětový trh zrovna jednoduchý. Z velké části za to může spousta slibů a odkládání ze strany jejich tvůrce. Mezi uživateli se vytvořila atmosféra velkého očekávání, jež bohužel zůstalo nenaplněno. Přesto se jedná o poměrně stabilní systém, k čemuž přispívá i zde popisovaná funkce, která sice nemá vliv na rychlost, ale patří do oblasti optimalizace, hodí se tak i do našeho dnešního setu.
DEP (zabránění spuštění dat) totiž sleduje spouštěné aplikace a dohlíží na jejich komunikaci s prostředím vašeho OS. Může tak zabránit spuštění nežádoucího kódu a mnohdy se jí to také podaří. V některých případech však způsobí nefunkčnost aplikace, která jinak nedělá nic špatného. Po pádu každé aplikace máte možnost zjistit na tlačítku Informace důvody, proč k pádu dochází. Jestliže se dočtete něco o DEP, můžete tuto technologii ochrany deaktivovat.
Jděte do menu Start a spusťte Ovládací panely. V nich poklepejte na ikonu Systém (v klasickém zobrazení). V levém menu vyberte úlohu Upřesnit nastavení systému a v sekci Výkon poklepejte na tlačítko Nastavení. Přejděte na poslední záložku Zabránění spuštění dat (DEP). Standardně je služba vypnuta (omezena) pro některé systémové programy ve Windows. Pokud chcete kontrolu vypnout i u dalších aplikací, musíte nejprve zatrhnout možnost druhou (tedy zapnutí DEP pro všechny programy kromě…) a pomocí tlačítka Přidat poté najít inkriminovanou aplikaci a vyřadit ji z ochrany DEP. Po nastavení raději restartujte celý systém a zkuste nezbedný program spustit znovu. Jestliže úprava nezabere, stejným způsobem lze DEP pro tento program zase aktivovat tak, že jej vyřadíte ze seznamu výjimek.
Nezbedný proces svchost.exe
V úvodu dnešního dílu jsme si ukázali, jak zobrazit a spravovat běžící procesy. Jistě jste si v této souvislosti všimli, že se v seznamu procesů velmi často vyskytuje ten s názvem svchost.exe. A že se většinou jedná právě o ten nezbedný proces, který ubírá vašemu počítači nejvíce výkonu. K čemu jsou ale vlastně dobré? V minulosti Microsoft integroval funkce do spouštěcích EXE a COM souborů. Později však přenesl vlastnosti programů do nezávislých knihoven DLL tak, aby hned několik aplikací mohlo pracovat třeba jen s jednou společnou knihovnou. Tyto knihovny však nelze spouštět a pro jejich zavedení slouží právě program svchost.exe (service host). Každá skupina služeb, vlastností, knihoven tak použije pro svůj běh tento proces a vy jej pak v mnoha kopiích vidíte právě v seznamu procesů. Jak ale zjistit, který z procesů obhospodařuje které služby a podle toho ty nepotřebné nebo vadné odstranit? Existují hned dvě cesty.
První z nich se provádí příkazem na Příkazovém řádku Windows Vista. Jděte do menu Start a ve vyhledávacím poli vepište příkaz cmd. Tím otevřete aplikaci Příkazový řádek sloužící k ovládání Windows bez nutnosti grafických prvků. Na tomto řádku napište:
tasklist /SVC
a stiskněte Enter. Získáte seznam všech procesů a u svchost.exe i přehled služeb, které obhospodařuje. To je sice docela fajn, ale neohrabaným zásahem zde můžete proces velmi rychle „zabít“ a navíc podle triviálních jmen služeb těžko zhodnotíte jejich postradatelnost. Mnohem lepší je tak sáhnout po osvědčeném grafickém Správci úloh. Stiskněte kombinaci kláves Ctrl+Alt+Delete a spusťte Správce úloh. Jděte na záložku Procesy a klepněte pravým tlačítkem myši na vybraný proces svchost.exe. Z kontextového menu zvolte možnost Přejít ke službě, čímž přeskočíte na záložku Služby s označenými službami, které obhospodařuje právě inkriminovaný proces. Zde už máte k dispozici mnohem více informací o daných službách a můžete se lépe rozhodnout, zda problematický řídící svchost.exe zlikvidovat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU