Strategická démonizace
Vaše bezuzdné násilí v podobě Overlorda se neodlišuje od žádné klikačky s pohledem v třetí osobě. Navíc zde však ovládáte své poskoky - hnědé bitkaře, červené střelce, zelené špehy a pacifistické modré healery - a využíváte je k taktizování pravým tlačítkem. Jejich rozdělování na skupinky a prozkoumávání jiných cest k vítězství je úžasný zážitek, nespolupracující kamera už tolik ne. Mezi zápasy budete plout v ukradených elfských lodích a obléhat hrady s katapulty. Samozřejmostí jsou vedlejší úkoly, které vám zadávají vaši věrní přisluhovači.
Zlá kouzla
A přesto, navzdory všem okolnostem je Overlord II chytrou parodií na morální kyvadlo v počítačových hrách. Overlord je inkarnací zla, padouch skrz naskrz, takže při vyhlídce na jeho etiku si prostě nemůžete vybrat mezi dobrem a zlem. Namísto toho vyvažujete zlomyslnost s možností odměn; například uvěznění vesničané vám nabídnou určitý příjem peněz do budoucna, ale pokud je zmasakrujete, získáte jiný bonus ihned. Proklestit si cestu na temnou stranu je jen půlka zábavy a je zde neustálý pocit uspokojení, který máte při ovládání světa. Jen si to představte.
Ďábelská černá magie
Overlord II je slušná hra, která si zachovává velikost svého předchůdce, ale nedostává se jí dostatek progresivity a vylepšení. Nemilosrdné checkpointy a moře dalších problémů jsou frustrující a hru dělají otravnou. Naštěstí se však najdou světlé chvilky, díky kterým stojí za to hrát.
PRO: Úžasný svět, velké množství úkolů, originální akčně-strategický gameplay.
PROTI: Děsné checkpointy, kamera, mapa a zaměřovací systém.
VERDIKT: Myslel jsem, že první Overlord má obrovský potenciál. Byl hezký, zábavný, ale měl pár problémů. Doufal jsem, že druhý díl bude mít všechny tyto problémy vyřešené a bude to nářez. Jenže Overlord II má svoje vlastní problémy. I tak to však budu hrát, protože hra je neuvěřitelně zábavná. Teď už jen doufám, že někdo udělá remake hry Petera Molyneuxe Dungeon Keeper.
HODNOCENÍ: 60%
Autor: Mitchell Dyer, GamePro.com
Překlad: David Kindl