Paušální GPRS v praxi

Jednou z cest, jak se u nás připojit k internetu, představuje mobilní telefon.
Právě GSM síť se svou službou GPRS se v nedávné minulosti stala díky tarifní
politice operátorů oním "spasitelem", který jako první nabídnul i širokým masám
možnost paušálního, neomezeného připojení k internetu za rozumnou cenu. Jaké je
paušální GPRS v praxi? A co k němu potřebujeme? Vyplatí se? Tento článek se vám
na všechny tyto otázky pokusí odpovědět.

V České republice velmi dlouho existovalo množství různých metod připojení
domácností a jednotlivých uživatelů. Všechny, ať se již jednalo o telefon či
jeho varianty, kabelové rozvody, bezdrátové systémy a optická pojítka, trpěly
jednou ze dvou chronických nemocí. První byla vysoká cena, druhou pak
omezenost. Vzácně některé metody přístupu k internetu trpěly oběma, v naprosté
většině případů však pouze jedním z těchto neduhů. Uživatel si tak mohl vybrat.
Buď sáhne hluboko do kapsy (na což neměl), nebo se spokojí s omezeními času,
rychlosti a množstvím přenesených dat. Připojení pomocí digitální GSM sítě se
přitom používalo již velmi dlouho, dalo by se takřka říci, že přišlo krátce
poté, co u nás byla první síť tohoto typu v roce 1996 uvedena do provozu.
Mobilní (GSM) síť, se kterou pracují všichni naši operátoři mobilních telefonů,
je schopna vytvořit několik různých typů datového spojení podle použité
technologie a podle možností jak operátora, tak i klienta. Nejstarší systém
(CSD) nabízí z dnešního pohledu velmi malou kapacitu; rychlost 9 600 b/s, při
použití speciální komprese pak 14 400 b/s. To stačí pro velmi nenáročné
prohlížení ryze textových WWW stránek a stahování velmi malé pošty.
Alternativní technologie (HSCSD) umožňuje přenos dat mnohem vyšší a především
do jisté míry garantovanou rychlostí. Počítalo se s ní především tehdy, má-li
být mobilní telefon využíván jako terminál multimediálních služeb. Ty se ale v
sítích současné konstrukce příliš neujaly, hovoříme nyní zejména o vysílání
"živého" videa, a její použití pro připojení k internetu, byť by byla mnohem
lepší než výchozí CSD, nepřipadá v úvahu především kvůli nevhodně zvolenému
obchodnímu modelu: tarifikaci časem. Kromě toho z českých operátorů používá
HSCSD pouze Eurotel.
A tak zbývá poslední možnost, služba nazvaná GPRS (General Packet Radio
Service). Využívá pro přenos dat, stejně jako ta předchozí, služeb klasické
mobilní sítě, avšak její účel je jiný než telefonování či přenos živých dat.
GPRS se primárně používá k doručování obsahu wapových serverů či přenosu
multimediálních zpráv MMS, stejně dobře ale může posloužit i k připojení na
internet. Zejména proto, že pro mobilního operátora není příliš obtížné ji
nabízet, se stala právě tou možností, která je u nás v současnosti nejvíce
žádaná.

Jak to funguje?
GPRS je založeno na jednoduchém principu. Mobilní telefony si při klasickém
hlasovém hovoru navzájem dělí nejen frekvence, na nichž jako malé vysílačky
pracují, ale také čas. Znamená to, že za optimálních podmínek vysílá kterýkoliv
právě telefonující přístroj pouze každou 1/16 sekundy. O zbývající čas se
podělí další telefony v okruhu stejné základové stanice. Ta jejich vysílání
koordinuje, aby nedocházelo k vzájemným interferencím. To, že váš mobil během
hovoru nevysílá pořád, přitom vůbec nevadí, kompresní algoritmus a systém
kódování hlasu se starají o to, abyste výše uvedený fakt vlastně ani nepoznali.
Co je dobré pro hlas, ale nestačí pro data. Vysokorychlostní datové připojení
potřebuje vyšší kapacitu a kapacita jednoho časového bloku (timeslotu)
vyhrazeného pro hovor a mobil je stejná jako u konvenčního přenosu dat metodou
CSD.
Telefony a speciální zařízení vybavená GPRS mají ale něco navíc. Jsou schopna v
datovém režimu komunikovat ve více stanovených časových úsecích současně. Pokud
jsou tyto úseky v dané lokalitě volné, pak jich může základová stanice přiřadit
jednomu přístroji několik.
Rychlost, se kterou je přístroj schopen komunikovat po síti, prudce stoupá.
GPRS se dělí do takzvaných tříd podle toho, kolik časových úseků je dané
zařízení schopno obsloužit; u většiny telefonů, které jsou v současné době v
provozu, se setkáme s konfigurací 3+1, tedy současné využití tří slotů pro
příjem dat a jednoho pro jejich odesílání do sítě.
Mobilní telefon nebo jiné specializované zařízení ve spojení s GSM sítí a
patřičným identifikátorem (SIM kartou) funguje vlastně jako modem, který
zprostředkovává připojení do rozsáhlé sítě, v našem případě do internetu. Aby
měl komu toto spojení zprostředkovávat, musíme jej spojit s koncovým zařízením,
typicky počítačem nebo třeba PDA. Je třeba poznamenat, že mnoho moderních
chytrých telefonů obsahuje samo o sobě klienty některých služeb, třeba e-mailu
nebo instant messagingu, nicméně jejich komfort používání zdaleka není takový
jako na "velkém" počítači. Připojení telefonu (terminálu) ke koncovému zařízení
lze v současné době realizovat několika cestami. Asi nejstabilnějším a
optimálním řešením je kabel s koncovkou USB, vzácně se používá rozhraní RS232,
především u starších počítačů. U notebooků se využívá infračervené rozhraní
IrDa, avšak to má několik nedostatků, především nutnost zachování přístroje
(PDA, notebooku) a mobilního terminálu ve stabilizované vzájemné poloze, jinak
dojde k přerušení spojení. Poslední možností je využití bezdrátového rozhraní
Bluetooth. To je spolehlivé a rychlé, avšak na obou stranách, především u
mobilního terminálu, konzumuje dost energie (akumulátor). Také jím musí být
vybavena obě komunikující zařízení. Proto platí, že pro krátkodobá připojení
(třeba k výběru pošty) se hodí Bluetooth nebo IrDa, pokud ale chceme využívat
GPRS trvale, potřebujeme propojovací kabel. Terminálem pak může být prakticky
libovolný moderní mobilní telefon ve spojení s patřičnými ovladači na straně
počítače.

Jak na to?
Čeští mobilní operátoři mají vesměs pro GPRS dva různé cenové programy. Řekli
jsme si, že u této technologie nezáleží primárně na délce připojení, ale na
množství přenesených dat. Kapacita sítě, kterou jeden aktivní terminál okupuje,
se totiž mění v závislosti na tom, jaké jsou jeho požadavky na přenos dat a co
mu aktuálně síť může nabídnout. Díky tomu reálná rychlost přenosu kolísá, a to
jak v závislosti na požadavcích uživatele, tak i na možnostech a konfiguraci
GSM sítě. Výsledkem je, že GPRS na rozdíl od HSCSD nenabízí datové přenosy
konstantní rychlostí, ale jeho výkon se mění v závislosti na mnoha různých
parametrech. Dlužno podotknout, že pro základní práci s internetem to ani
příliš nevadí.
Operátor může GPRS tarifikovat dvěma možnými způsoby. Prvním je zpoplatnění
datového objemu. Tedy kolik kilobajtů přeneseme, tolik peněz zaplatíme. Druhou
možností je stanovení měsíční paušální částky, po jejímž zaplacení se na další
množství dat (ani na čas) nebere žádný ohled. Zatímco první metoda je výhodná
tehdy, využíváme-li GPRS internet jen velice málo, pokud má být naší hlavní
metodou připojení, přichází v úvahu jedině možnost druhá.
Naši operátoři se s GPRS vyrovnali porůznu. V případě Oskara
(http://www.oskar.cz) se nabízí možnost měsíčního paušálu za cca 5 MB. Po jeho
překročení je GPRS tarifikováno částkou 0,03 Kč/KB v případě paušálů a 0,06 Kč/
KB v případě předplacené karty (paušál u předplacené karty neplatí), zbývající
dva konkurenti nabízejí možnost paušálu plného. Jeho cena se pohybuje v rozmezí
šesti až osmi set korun měsíčně v závislosti na tom, jak si jej pořizujeme,
tedy zda jako součást tarifního programu operátora nebo jako samostatnou
předplacenou kartu. V případě předplacenky je potřeba ji vždy jednou měsíčně
dobít na požadovanou částku, která je následně stržena, což zajistí aktivaci
paušálního přístupu k internetu na další období. V případě předplacené karty,
což je pro mnoho uživatelů výhodnější, je potřeba si připravit cca 850 korun na
měsíc.

Na co se hodí GPRS
• V oblastech s dobrým signálem na většinu internetových služeb, na něž jste
zvyklí. GPRS je z principu velmi špatně použitelné na služby typu VoIP,
streamovaná média a na takové služby, které využívají přenosů velkého množství
dat konstantní rychlostí. Rychlost a kapacita jeho připojení totiž kolísá v
závislosti na čase a není v moci zákazníka s tím něco udělat.
• Hodí se GPRS pro připojení domácnosti? Ano, ale až v krajním případě. Jedná
se především o zajištění mobilního internetu. V mnoha místech ČR existují
rozumnější alternativy, které za stejnou cenu nabídnou lepší řešení domácího
připojení. Může však být využito jako "nouzová" varianta.

Tarifikace GPRS
GPRS je možné využívat u všech operátorů mobilních sítí v prakticky všech
cenových programech. Liší se cenou.

Předplacené karty
• U předplacených karet je třeba si připravit cca 0,06 Kč/kB.
• Cena je v pořádku, pokud tuto službu využíváme jen velmi málo.
• Stačí pro WAP a pro stahování MMS.
• Předplacené karety jsou dražší, ale poskytují lepší komfort využití (peníze
není nutné platit každý měsíc, pokud GPRS nepotřebujete, deaktivuje se vám a po
dalším nabití opět aktivuje); lepší kontrola nad vynaloženými prostředky.
Tarifní programy
• U tarifních zákazníků najdeme nižší ceny, cca 0,03 Kč/kB.
• Postačuje pro nenáročné připojení k internetu.
• Paušální programy jsou levnější.

GPRS v praxi s T-Mobilem
Máme telefon (Ericsson T68i) spojený s obyčejným stolním PC pomocí sériového
kabelu a s notebookem pomocí infračerveného rozhraní. Na PC jsme nainstalovali
ovladače a také speciální software. GPRS připojení by se obešlo i bez něj,
nicméně operátor jej dává zadarmo a navíc má několik zajímavých funkcí,
především měření objemu přenesených dat a aktuální dostupné rychlosti.
Instalace tohoto připojení je s dodávaným CD poměrně jednoduchá, na problémy
jsme nenarazili. Telefon je třeba umístit dále od počítače, přesněji od
monitoru, protože jej ruší a je třeba zkontrolovat, zda jsme v oblasti, kde je
datová služba dostupná. To indikuje na displeji patřičnou ikonkou. V našem
případě pracujeme se dvěma možnými prostředími.
Prvním je centrum krajského města (Olomouc). Signál je zde vynikající, dá se
ovšem předpokládat, že tu najdeme mnoho uživatelů, kteří se pokoušejí o totéž:
využít GPRS pro připojení, a síť tudíž může být chvílemi přetížená.
Druhým prostředím je vesnička ve středních Čechách s jednou základovou stanicí
obsluhující široké okolí. Přestože se nečeká, že by se zde využívalo GPRS nějak
mohutně, na onu jednu základovou stanici to může mít veliký vliv.
Samotné připojení se k síti je otázkou několika sekund. Probíhá zcela
automaticky a bezproblémově. V našem operačním systému (Windows) se tváří
stejně jako kterékoliv jiné telefonické připojení a nabízí také stejné možnosti
ovládání a nastavení. Funkční by měly být všechny aplikace pracující s
internetem, ačkoliv víme, že některé, především telefonování po síti, je
vzhledem k nátuře technologie GPRS jen velmi obtížné nebo nemožné používat.
Rychlost je ve městě i na vesničce pro běžné používání sítě dostatečná. To
znamená, že si vybereme poštu, projdeme většinu webových stránek a můžeme bez
problémů používat služeb instant messagingu. Čas od času dochází k výrazným
výkyvům (především na vesnici), kdy se nám při zachovaném připojení sníží
dostupná přenosová kapacita na minimum nebo se zcela zastaví. Dochází k tomu
bohužel i během stahování objemnějších balíčků dat; máme na mysli komponenty
složitějších webových stránek, elektronického bankovnictví. Obvykle ale dojde k
samovolné nápravě a spojení se po několika sekundách, v nejhorším případě
desítkách sekund opět obnoví do původní rychlosti.
Ve městě k podobným výpadkům dochází častěji, ale je třeba poznamenat, že jsou
kratší. Dostupnou rychlost GPRS ovlivňuje v mnoha ohledech i použitý telefon, a
tak když jej vyměníme za jiný (Siemens ME45), změní se i parametry připojení;
je pomalejší, ale stabilnější.
Prakticky lze s T-Mobilem v obou případech dosáhnout reálné rychlosti přenosu
okolo 2,5 až 3,5 KB za sekundu ve směru downloadu, což je dostatečné pro
základní služby. Naprosto to ale nestačí například pro stahování objemných
archivů nebo pro využívání výměnných sítí. K tomu ostatně GPRS není ani určeno.

Největší problémy
Největší potíže, se kterými jsme se u paušálního GPRS (Twist Data Unlimited) v
kombinaci s T68i a notebookem setkali, byly občasné trvalé výpadky. Čas od času
docházelo k tomu, že ačkoliv telefon používaný jako modem neohlásil žádnou
chybu a "tvářil" se, že dále udržuje připojení (a totéž indikoval i počítač),
klesla dostupná rychlost na nulu a spojení se stalo zcela nepoužitelným. Po
odstranění možnosti, že se jedná o nevhodnou konfiguraci softwaru v notebooku,
jsme vyměnili použitý přístroj (Ericsson T68i) za novější verzi T630 v
provedení bundle T-Mobile. Zvláštní je, že vykazoval stejné chování. Avšak jeho
nahrazení jiným přístrojem (ME45) přineslo výrazné zlepšení. Na vině v tomto
případě mohl být také, a to je třeba zohlednit, infračervený sériový port
použitého notebooku, ten se ale v naprosté většině případů choval korektně.
Naproti tomu při zkoušce GPRS v málo obydleném území docházelo občas k
samovolnému vypadávání spojení, obvykle po několika minutách a několika
desítkách přenesených kilobajtů. Toto vypadávání bylo v některých případech z
neznámých příčin provázeno nutností restartovat telefon (T68, jiný jsme zde
nezkoušeli). Zda za zmíněné chování může přístroj, síť či zda se jedná o
nějakou kombinaci různých současně působících elementů, nedokážeme určit -
předpokládáme, že se jedná o onu kombinaci.

Celkový dojem
Paušální GPRS nenahrazuje jiné metody přístupu k internetu, zejména ne
vysokorychlostní broadband. Kdyby bylo ještě o něco levnější, pak by
představovalo ideální cestu k připojení PDA nebo notebooku na cestách. Mnohdy
se ale v současné době používá tak, že slouží jako hlavní cesta k připojení
domácností. Lze ho využít i tak, avšak jedině v případě, že neexistují jiné
možnosti a není možnost připojit se například k síti typu Wi-Fi nebo využít
místního mikrovlnného pojítka. Obě tyto možnosti totiž mohou zajistit vyšší
výkon za stejnou cenu. Ani tak ale není důvod služby mobilních operátorů,
především těch, kteří nabízejí GPRS paušály, zatracovat - jsou v rámci dostupné
technologie dostatečně kvalitní a své zákazníky již jistě našly a další najdou.

Slovníček
• GSM - Global System for Mobile Telecomunication, původně francouzská, dnes
celoevropská mobilní síť.
• GPRS - General Packet Radio Service. Využití GSM mobilních sítí pro přenos
dat.
• Třída GPRS - Určuje maximální rychlost přenosu v závislosti na tom, kolik
prostředků je daná síť/koncové zařízení schopno současně využívat.

Co k připojení pomocí GPRS potřebujeme?
• Především počítač (PDA), tablet - tedy zařízení které chceme připojit.
• Dále zařízení, prostřednictvím kterého se chceme připojit. Může to být
mobilní telefon, speciální modem nebo PCMCIA karta. Nejlacinější možností je
využít běžně dostupného telefonu, může být i použitý. Důležitá je třída GPRS.
• Oba přístroje musí být propojeny buď kabelem (pro dlouhodobé připojení), nebo
pomocí IrDa či Bluetooth rozhraní pro připojení krátkodobá.
• Patřičnou SIM kartu operátora, jehož signál a GPRS služba jsou v dané oblasti
dostupné.