říct, že dala zrod i internetu, tak jak jej na počátku 21. století známe.
Přesto bavit se o obchodování, placení, transakcích je pro některé technokraty
a nadšence pro informační techniku tak trochu nepatřičné. Není se ale čeho bát.
Obchod je obchod, a na síti nabízí jednu vzrušující vlastnost. Právě zde a pak
ještě v oblasti mobilních komunikací můžeme sledovat vznik a postupné
prosazování se nové éry. To se nám v kamenných obchodech jen tak nepodaří.
Trocha historie
Vývoj nových civilních technologií byl vždy silně ovlivňován dvěma skupinami
lidí. První z nich můžeme označit za motor. Vynálezci, techničtí nadšenci,
komunita okolo vysokých škol. Chtějí posouvat hranice lidských možností
vylepšováním stávající techniky, objevováním nových přístupů, vytvářením nových
přístrojů, zjednodušováním toho, co bylo doposud složité, nebo dokonce nemožné.
Druhou skupinou nazvěme je kormidelníky jsou ti, kteří úsilí těch prvních
financují. Sebelepší vynález zůstává bez peněz pouze nápadem na papíře, a i
vynálezce potřebuje samozřejmě nějaký příjem. Ten, kdo do jeho činnosti vkládá
své prostředky, v naprosté většině případů očekává, že je dostane zpět, a to
pokud možno náležitě zhodnocené. Ne všechny skvělé nápady se tak zrealizují v
té podobě, jakou jejich autoři původně zamýšleli, a ne všechny slouží svým
původním účelům. Přesto kombinace obou těchto faktorů vytváří fenomén, kterému
lidsky a jednoduše říkáme pokrok.
Obecně se tvrdí, že rozvoji internetu od první poloviny devadesátých let pomohl
především vynález a rozšíření WWW. Dostupnost hypertextového obsahu společně s
možností elektronické pošty by ale sama o sobě nemohla být argumentem pro
masové rozšíření sítě z univerzit do firem a domácností. To pravé kouzlo, které
udělalo z původně vojensky sponzorovaného akademického projektu fenomén
století, se nazývá komerce. V počátcích masového využívání sítě se (správně)
předpokládalo, že tato nová technologie spolu s rozvíjejícími se možnostmi
telekomunikace ukrývá hluboko v sobě potenciál fantastických výdělků. Ten byl
rozložen na dvě části.
Jedna z nich spočívala v samotném zprostředkovávání sítě a komunikace. Firmy,
zabývající se stavbou a prodejem síťových prvků, serverů, stolních počítačů,
softwaru a především samotných komunikačních kanálů, oslavily společně s
prudkým růstem internetu žně. Jedna věc je ovšem být připojen, a druhá je něco
z toho mít. Růst počtu přípojek, jejich využití a penetrace sítě mezi populaci
jsou vymezeny dostupností funkčních a atraktivních služeb. Statické stránky a
e-mail, původní to nejrozšířenější možnosti internetu, mohly jen stěží
uspokojit masy, spíše byly zajímavé pro pár nadšenců a také odborníky hledající
konkrétní informace. Teprve příchod aplikací, jež zprostředkovávají samotné
informace, ulehčují jejich přísun a umožňují nové formy komunikace mezi lidmi,
otevřel internet nejširšímu publiku. A nejednalo se přitom jen o klasické
webové služby. Masově je dnes rozšířen Instant Messaging, technologie na bázi
P2P a také aplikace, které využívají sítě pro svou aktualizaci. A pak ta
pornografie.
Dlouho nebylo příliš obtížné vytvořit a zprovoznit kvalitní aplikaci. V
podstatě stačil nápad, několik schopných individuí a peníze do začátku.
Problémem ovšem bylo, jak své investice získat nazpátek. Systémy pro on-line
transakce za použití kreditních karet byly sice vytvořeny již záhy po nástupu
prvních skutečných aplikací, byly však nebezpečné a také nedůvěryhodné. Krom
toho, protože problém placení větší část firem provozujících služby zcela
nezvládla, vsadilo se na poněkud zvláštní strategii. Vytvořit a zdokonalovat
svou aplikaci nebo službu i za cenu ztrát, získat si pro ni co největší
množství uživatelů a pak, až se technologie (a situace) vyvine, začít uvažovat
o návratnosti vložené investice. Dokonce i firmy, u nichž se přísun peněz od
zákazníků explicitně očekává, jako třeba první, největší a nejslavnější
e-knihkupectví Amazon, nebyly schopny skutečně vydělávat. Své zisky totiž
investovaly zpět do rozvoje, zdokonalení služeb, udržení zákazníků. A tak se
podnikat nedá.
Teprve krach malých a nadějných firem, tvořících často jedinou službu, jejich
smrt na syndrom ekonomické vyčerpanosti na konci devadesátých let ukázaly, jak
důležité je zabývat se komercí nikoliv vyvozovanou z posunu tržních podílů, ale
ze skutečných peněz. Internet se začal měnit. Z modelu "vše zdarma" zvolna
přechází na model "vše za peníze". Tento proces má několik vrstev. V technické
jde o zdokonalování systémů elektronických transakcí, tvoření nových platebních
nástrojů, zdokonalování a integraci těch stávajících, usnadňování utrácení na
síti a jasné vymezení, kde je to ještě zdarma, a kde už ne. V sociální sféře
nastal jistý šok, který někdy latentně, někdy zjevně přetrvává dodnes. Síť se
až příliš dlouho chápala jen jako místo, kde je vše za 0 Kč, eventuálně že
všechny náklady na provoz služeb jsou hrazeny z poplatků za připojení, a
poněkud alibisticky řečeno i z reklamy. Skutečnost je ale taková, že aby mohlo
elektronické podnikání a obchodování fungovat, musí dojít k jeho pomalé a
bolestivé transformaci. A ta probíhá stále.
Peníze uvnitř a vně
Internet, stejně jako moderní telekomunikace, představuje integrované
prostředí. S finančními prostředky lze v tomto prostředí nakládat různými
způsoby. Peníze můžeme chápat jednak stejně, jako v reálném světě. Mohou být
stejné, jen v nemateriální podobě. Problémem je, že zatímco v "opravdové
realitě" existují fyzické hranice, za nimiž platí jiná měna, v prostředí sítě
žádné takové hranice s několika výjimkami nejsou (představiteli těchto výjimek
jsou v současné době některé on-line půjčovny hudby založené na komerčním
principu. Jejich služeb mohou z důvodů, které ani tak nesouvisí s placením jako
spíše s nedostatkem dobré vůle, využívat jen klienti z některých částí světa).
Dalším problémem je pohyb peněz, jejich přesun mezi virtuálním a reálným
prostředím. Právě tento problém je v současnosti zřejmě odbouráván nejúporněji.
Virtuální prostředí svádí mnohem více k podvodům, je závislé na relativně
nespolehlivé technologii. Kdokoliv v něm se těší vyšší míře anonymity, než by
tomu bylo tam venku. Posledním a největším problémem je nezvyk uživatelů. Nejen
platit za dříve bezplatné služby, ale především svěřit své prostředky do rukou
něčeho tak nevypočitatelného, jako je globální síť. Strach, že elektronické
peníze někam prostě zmizí, je větší, než strach ze ztráty tlustého balíčku
bankovek.
Přes to všechno se ale elektronické platby a vůbec manipulace s financemi
prostřednictvím moderních komunikačních technologií pozvolna rozšiřují. Pravda,
není to zcela bez zakopnutí, a to jak technických tak legislativních. Peníze na
internetu se zvolna stávají stejnými penězi, jakými platíme mimo něj, daří se
rozvíjet transakce uvnitř sítě i takové, pro které je telekomunikační
infrastruktura pouze nosičem, respektive pro něž pouze zprostředkovává jistou
logistiku. Pojďme se dnes podívat, jak koloběh financí pro koncového uživatele
prostřednictvím sítě ať už přímo nebo nepřímo vypadá a co nám nabízí.
Banky kdekoliv
Téměř každý dospělý občan tohoto státu má své bankovní konto, není neobvyklé,
že i více než jedno. Na konto nám chodí výplata, z konta posíláme pravidelné
platby za různé věci i služby, na kontě často i spoříme. Převodem z něj lze
prostřednictvím platební karty zaplatit zboží v mnoha obchodech, nebo si nabít
kredit předplacené mobilní karty. Teprve v případě potřeby hotovosti lze
virtuální peníze v bance přeměnit na papírové pomocí bankomatu. Proč by tedy
právě bankovní konta, jestliže peníze na nich jsou již do určité míry
virtualizovány, nebylo možné ovládat pomocí moderních komunikačních technologií?
S tím nápadem přišly banky původně s cílem zpohodlnit svým klientům život,
posléze ušetřit na vlastním provozu jejich zahnáním z poboček do tepla domovů.
Elektronické bankovnictví dnes umožňuje provádět nejrůznější operace, které
dříve vyžadovaly návštěvu kamenné banky a komunikaci s úředníky, rychle, značně
pohodlně a relativně bezpečně. Aplikace přímého bankovnictví se zdaleka
neomezují jen na konvenční použití internetu, prorůstají do mobilních
technologií a jejich velká budoucnost je spatřována v komunikujících kapesních
počítačích všeho druhu.
Klasická elektronická banka je založena na kombinaci tří základních kamenů.
Prvním z nich je koncové zařízení, ve fundamentálním pojetí stolní počítač,
vybavené nezbytným hardwarem a softwarem. Tím může být obyčejný webový
prohlížeč stejně tak jako specializovaná bankovní aplikace, i když od nich se
ustupuje a využívají se jen pro speciální účely. Druhým stavebním kamenem je
server elektronické srdce samotné banky, které se stará o odbavování transakcí
a o komunikaci s klienty. Posledním faktorem je komunikační linka. Pro ni
neexistují žádné jasně dané podmínky, stačí prakticky jakékoliv funkční
připojení k internetu.
Banka a internet
Aplikace v bance kombinuje několik rozsáhlých databází s funkcemi webového
serveru a silného zabezpečení. Klient uživatel ji vnímá jako sadu WWW stránek,
jejichž obsah se dynamicky přizpůsobuje jeho akcím, a především při práci s
kontem je pro každého klienta generován zvlášť a unikátně. Na klientovi je, aby
nějakým způsobem ověřil svou totožnost. Tato akce se dříve prováděla pomocí
speciálních hardwarových zařízení, identifikačních kalkulaček, které byly
schopny na zadaný číselný kód pomocí složitého algoritmu a v závislosti na čase
odpovědět unikátním, jen jednou platným a použitelným protikódem. Tyto
kalkulačky se ale musí nosit s sebou, hlídat a jejich výroba a distribuce něco
stojí. U nás jsme se s nimi mohli setkat poprvé u průkopníka přímého
bankovnictví, banky Expandia, a také v dřívějších verzích bankovnictví České
Spořitelny. Nyní se autentizace provádí spíše jinak, obligátním způsobem
kombinace dvou znalostí jména a hesla. Jméno, které si každý klient může určit
sám, ovšem není příliš dobrým řešením, musí být unikátní a neodhadnutelné.
Proto jej nahrazují různá klientská čísla. Zároveň se vyvíjí tlak na to, aby si
uživatel pokud možno často měnil své heslo, a stanovují se požadavky na jeho
složitost.
Jméno může být nahrazeno elektronickým certifikátem. Ten má podobu souboru,
vytváří a ověřuje jej banka. Certifikát lze v případě jeho zkompromitování,
tedy okopírování někým cizím či prozrazení hesla, odvolat a tím se stane
neplatným. Tento systém, byť má své nedostatky v komfortu využívání
bankovnictví, funguje v současné době například u Komerční banky (www.koba.cz,
www.mojebanka.cz). Ověřením klienta ale cesta k úspěšnému používání on-line
bankovnictví teprve začíná.
Další nutností je zašifrovat komunikaci mezi klientem, respektive jeho
počítačem, a serverem banky. Většina klientů přímého bankovnictví používá
počítače PC a operační systémy z rodiny Windows. Protože šifrovací mechanismy v
nich dříve podléhaly vývozním omezením platným v USA, je často pro úspěšné
navázání spojení s bankou potřeba doinstalovat aktualizace (www.microsoft.com).
Bankovní aplikace mohou dále využívat funkce webových prohlížečů, které nejsou
například z bezpečnostních důvodů vždy povoleny, nebo které podléhají omezením
systémové politiky. Právě ony v některých případech poněkud komplikují to, co
bylo původně vytvořeno s cílem stát se snadným a pohodlným.
Samotné aplikace, když už úspěšně fungují, umožňují širokou paletu funkcí pro
správu peněz na klasickém účtu. Dokáží zobrazit přehledy provedených transakcí
bez nutnosti čekat na měsíční výpis. Lze přes ně zadávat jednorázové a trvalé
platební příkazy, povolovat a přikazovat inkasa z účtu. Většinou bývají
kombinovány s dalšími finančními produkty, takže z nich lze provádět operace s
termínovanými vklady, různými druhy úvěrů, nebo třeba pojištěním. Bohužel,
všechny tyto funkce jsou orientovány spíše externě. Probíhají sice ve
virtuálním prostředí, nejsou ale přizpůsobeny potřebám dalších subjektů tohoto
prostředí firem, které by umožnily využít přímého bankovnictví k placení svých
služeb zprostředkovaných pomocí internetu. Naštěstí i zde se situace postupně
vylepšuje. Výstupem činnosti přímého bankovnictví je klasická transakce ve
stejné podobě, jako by ji uživatel realizoval na pobočce banky.
Webové aplikace jsou svázány s mobilními. K přístupu k nim je totiž stále
potřeba klasický počítač a připojení k síti. To sice za určitých okolností
mobilní je, ale závisí na množství různých faktorů, které jej zatím poněkud
kazí. Mobilní aplikací se proto rozumí spíše klasický mobilní telefon digitální
sítě, nebo nastupující generace PDA (osobních digitálních asistentů) vybavených
modulem schopným komunikovat po téže síti. Systémy třetí generace, které by
zvýšily kvalitu i rozsah funkcí e-plateb, jsou totiž prozatím stále v plenkách.
Banka v mobilu
Mobilní telefon může být buďto jen pasivním příjemcem informací o elektronickém
bankovnictví, nebo se lze jeho prostřednictvím aktivně podílet na řízení svého
konta. První varianta, velmi oblíbený doplněk webových aplikací znamená, že nám
na mobil chodí textové zprávy s popisy posledních provedených transakcí, nebo
přehledy o aktuálních zůstatcích na účtu. To je bezesporu velmi užitečné,
informovanost klienta je v kontrastu se stavem, kdy musel čekat na pravidelné
výpisy, chodit se dívat do bankomatu, zda výplata už přišla, nebo platit na
pobočce za mimořádný přehled, mnohem lépe dosažitelná. Někomu tato varianta
stačí. Zejména uživatelé s potřebou aktivněji ovládat své peníze ale požadují
víc.
Klasická "mobilní" varianta přímého bankovnictví bývá založena na technologii
SIM Toolkit. Jednoduchý skript na SIM kartě společně s interpretem uvnitř
mobilního telefonu vytváří jednoduchá menu, ze kterých si klient může vybrat
položku, kterou potřebuje. Do odbavovacího centra je pak odeslána zpráva s
popisem zadaného požadavku. Základním kamenem identifikace klienta jsou jeho
telefonní číslo a další kódy, které může aplikace vyžadovat. Pasivní
komunikační služby jsou spíše komplementem k jiné formě přímého bankovnictví,
aktivní (častěji) využije zřejmě jen poměrně úzká skupina zákazníků bank. Je
možné, že budoucnost se spíše ubírá směrem k přímému bankovnictví realizovanému
prostřednictvím kapesních a komunikujících počítačů PDA.
Banka v PDA
Dnes se osobní digitální asistenty již z drahých zařízení pro náročné manažery
postupně stávají každodenním doplňkem, zjednodušujícím a zpřehledňujícím život
mnohým z nás. Existují dvě nejrozšířenější platformy těchto chytrých zařízení
Palm OS a Pocket PC společnosti Microsoft. Obě platformy existují v mnoha
různých fyzických zařízeních, obě čím dál tím častěji se ovšem objevují taková,
která jsou schopna dálkové komunikace a připojení k internetu. Buďto pomocí
infračerveného portu nebo technologie Bluetooth ve spojení s mobilním telefonem
použitým jako modem, anebo tak, že sama obsahují komunikační modul GSM.
I když je PDA vlastně malý počítač, klasické internetové bankovnictví se na něm
provozuje obtížně. Malý displej, často slabá podpora některých technologií
vyžadovaných "velkými" aplikacemi, celkově jiná koncepce zadávání dat a
komunikace se zařízením vůbec. Přesto kapesním počítačům patří budoucnost, a
tak se i banky snaží expandovat do této oblasti a právě pro ně optimalizovat
své služby. Pro uživatele je použití PDA rozumným kompromisem, především z
vizuálního hlediska se s nim lépe komunikuje než se SIM toolkitovou aplikací.
Dokáže lépe uchovávat data, je interaktivnější a přehlednější. Je pohodlnější.
Předpoklad, že právě do takových zařízení se přesunou nejen přímá bankovnictví,
ale také mnoho jiných aplikací, jejichž doménou je prozatím svět velkých
počítačů, nebude zřejmě lichý a bližší informace najdete například na
www.palmserver.cz.
Mikroplatby? Bývávalo
Ještě do začátku letošního roku u nás existovalo několik systémů pro takzvané
mikroplatby. Jejich princip byl poměrně jednoduchý. Protože v prostředí
internetu je konvenční placení pomalé a peníze nevhodné k používání, zavedly se
speciální. Vůči těm klasickým mohly, ale nemusely být směnitelné v kursu, který
odpovídal prakticky haléřům za jednotku virtuálních peněz. Díky tomu, a díky
rychlé výměně informací mezi serverem poskytovatele mikroplateb a
poskytovatelem služby bylo možné provádět malé platby (odtud mikro v názvu) za
jednotlivé služby. Službami mohlo být jednorázové přečtení článku, získání
kontaktu na inzerenta v inzertním časopise, odeslání pohlednice, nebo cokoliv
dalšího, co si provozovatel dané služby vymyslel a za co byli uživatelé ochotni
zaplatit.
Mikroplatebních systémů u nás existuje, respektive existovalo několik, největší
proslulosti dosáhly zřejmě Fazole.cz a ilikeq.cz. Bohužel, nová právní úprava
značně zkomplikovala používání těchto systémů, takže momentálně je jejich stav
dosti nefunkční. To ale neznamená, že mikroplatební systémy nemohou fungovat v
rámci jednoho serveru, nebo více serverů jednoho provozovatele. Jejich globální
použití ve smyslu jednoho systému obstarávajícího mikroplatby pro mnoho různých
serverů a jejich zákazníků ovšem není momentálně příliš reálné.
Zrychlit transakce? Proč ne
Tradiční internetové bankovnictví má problém fungovat pro placení obsahu nebo
služeb na webu a internetu obecně ještě z jednoho důvodu. Aplikace jsou sice
konstruovány tak, aby byla jejich obsluha pokud možno co nejjednodušší, pro
snadné utrácení peněz přímo na síti ale stále ještě dost jednoduché nejsou.
Zadání příkazu k úhradě je obvykle otázkou několika jednoduchých kroků,
většinou však je třeba zadávat čísla účtů a částky. Přihlašovací procedury a
nutnost určité konfigurace klienta navíc omezují jejich využití jen na některé
počítače, obvykle ty, kterým uživatel důvěřuje tyto aplikace prostě zatím
neumožňují snadné provádění elektronických plateb. Přestože existují způsoby,
které mají přímé placení za jednotlivé služby trochu ve stylu mikroplateb
urychlit, dokonalé to ještě není. A možná že mimo jiné i tato skutečnost zatím
udržuje mnoho služeb, které by mohly svým majitelům vydělávat na příspěvcích od
uživatelů v původní, bezplatné formě. Otázkou pochopitelně zůstává, na jak
dlouho. Žádná komerční firma, a jen několik málo jednotlivců totiž vytváří
kvalitní věci pouze pro potěchu fanoušků a uživatelů, nikoliv pro zisk.3
0224/FEL o
Nejznámější on-line banky
www.ebanka.cz eBanka
www.mojebanka.cz Komerční banka
www.servis24.cz Česká spořitelna
ib24.csob.cz Československá obchodní banka
Jak funguje webové bankovnictví?
- Základem jsou servery banky a generátor webového rozhraní
- Klient se musí autorizovat jménem nebo certifikátem a heslem, případně pomocí
speciálního kalkulátoru
- Jeho připojení k serveru je silně zabezpečeno
- Z prostředí aplikace může ovládat svoje konto
- Jeho požadavky jsou přijímány a zpracovávány serverem banky
- Transakce se mohou provádět automaticky, také mohou vyžadovat fyzické ověření
- Bankovnictví je zatím poněkud odcizeno od zbytku on-line světa, který
vyžaduje specifické bankovní produkty, jeho rozvoj přichází s přímými platbami
Přímé bankovnictví a bankovní operace
Přímé bankovnictví
Přímé bankovnictví jsou moderní bankovní služby, kdy komunikuje klient a banka
bez toho, že by se museli fyzicky potkat. Vše probíhá pomocí moderních
komunikačních prostředků telefonu, mobilního telefonu, počítače a internetu.
Konečným cílem moderního elektronického bankovnictví je kromě snadného a
interaktivního přístupu provádění kompletního portfolia bankovních operací.
Uvádím zde proto několik případů pasivních a aktivních operací:
Pasivní bankovní operace
- informace o zůstatku na účtu
- informace o úrokových sazbách
- kursy měn
- informace např. o 10 posledních transakcích na účtu
- zobrazení seznamu účtů
- informace o úrokových sazbách termínovaného účtu
Aktivní bankovní operace
- jednorázový příkaz k úhradě
- převod mezi účty téhož klienta
- založení, změna a zrušení trvalého příkazu k úhradě
- zřízení a vedení termínovaného účtu
- nastavení převodního limitu k běžnému účtu
- zadání a povolení inkasa
Jak fungují přímé platby?
- Zákazník si koupí zboží nebo objedná službu u jejího provozovatele
- Ten se spojí s bankou zákazníka a určí částku, kterou za svou službu požaduje
- Zákazník autorizuje platbu
- Banka (server) ji poskytovateli potvrdí
- Poskytovatel předá zákazníkovi zboží nebo zpřístupní službu
- To vše snadno a rychle z prostředí WWW
- Přímé platby u nás ještě nejsou obvyklé, ale rozšiřují se
Problémy s penězi na internetu u nás
- Neexistuje jednoduchá, levná a trvalá metoda připojení pro domácnosti
- Díky tomu je samotné připojení k síti vnímáno jako platba za její obsah
(stejný problém v domácím sektoru panuje u nákupu počítačového vybavení a
softwaru. Díky němu existuje obrovské množství pirátství)
- Uživatelé nedokáží přesně diferencovat, co potřebují a co ne
- Díky tradici jim internet připadá jako anarchistické, a tudíž bezplatné místo
- Neexistuje jednotný a jednoduchý systém přímých plateb, který by nebyl omezen
například jednou bankou (eBbanka) nebo jinými restrikcemi, a zároveň byl
bezpečným
- Současná legislativa prakticky odbourala možnost fungování univerzálních
mikroplatebních systémů. Ty se přitom označovaly za řešení vleklého problému s
placením "malých" a jednorázových služeb
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU