Perimeter - originální strategie

Strategie na počítačích zaslouženě patří mezi nejvíce žádané žánry, paradoxně však mezi ty nejméně inovované, a tak nás vývojáři krmí stále tou samou kaší, která pomalu přestává chutnat. Málokterá RTS dnes přijde s nějakým novým prvkem, který by nás udržel u monitoru více než pár dnů, a tak se každý pokus o změnu vítá. I když ne vždy se vše podaří tak jak má a mnohdy jsou hráči spíše zmatení a rozčilení, než potěšení. Zářným příkladem, kdy se z nadějného konceptu vyklubal nemastný, neslaný titul, je hra Impossible Creatures. O to více se v dnešní době očekává nadějný projekt Perimeter od ruských vývojářů z K-D Lab, kteří mají na svědomí novátorskou závodní hříčku Vangers z roku 1998.

Sami tvůrci označují Perimeter za realtimovou strategii, což je dosti těsná škatulka pro tak designově složitou a na nové prvky bohatou hru. Hlavním motivem je zde takzvaný terraforming, tedy přetváření terénu ve váš prospěch v reálném čase, způsobený jak speciálními jednotkami, tak ostatními geomorfologickými činiteli - jako explozemi či prostými geologickými procesy. Terén se tak konečně stává plnohodnotnou součástí hry a stojí jak po vašem boku, tak proti vám, protože nic není horší, než protržení přírodní hráze a následné zatopení vaší základny. Každičká částečka, šrapnel či salva z transkontinentálního děla tvoří na povrchu různorodé škraloupy, dírky či krátery, které významně ovlivňují samotné dění na obrazovce.

Podobně jako ve staré klasice Z od legendárních Bitmap Brothers je zde důležitý teritoriální boj, kdy své nově získané území uzamknete pod jakousi silovou kopuli, která chrání důležité budovy a jednotky uvnitř. Právě tato zábavná složka přinesla "Zetku" takovou popularitu a K-D Lab doufají, že to bude platit i zde. O nové oblasti budete bojovat s klasickými jednotkami, jaké znáte z ostatních strategií - například pěšáci, létající plavidla, tanky či statická děla, raketomety a podzemními torpéda, pomocí kterých můžete probořit jinak nezničitelnou bariéru, chránící protivníkovo město. Cílem autorů prý nebylo vytvořit složitou strategii s důrazem na mikromanagement, jako tomu je třeba u Starcraftu, a proto jsou všechny jednotky seskupeny do jednotlivých šiků, což hráči usnadňuje jejich ovládání a případný upgrade. Ani Perimeter se v tomto příliš nevzdaluje od konceptu klasických strategií, kdy máte základní jednotky, které můžete všemožně vylepšovat a v laboratořích vynalézat nové zbraně a technologie. Zde je vše okořeněno tím, že ze základního vojáka s puškou uděláte obrněnce s raketometem přímo na bojišti.

Jak již bylo řečeno, formováním terénu se máte možnost aktivně podílet na průběhu boje, a to třeba prostým vykopáním příkopu, přes který se protivník svými tanky nedostane a vy je pak šikovně vlákáte do pasti. Pokud jde o umělou inteligenci počítače, nároky jsou zde vysoké a autoři se ze všech sil snaží vytvořit hráči důstojného protivníka. Jedním dechem však dodávají, že v dnešní době nelze vyladit AI tak, aby plně konkurovala lidskému soupeři. Pro tento případ je zde připravena možnost hrát s kamarády po lokální síti nebo změřit síly s ostatními na internetu pomocí služby GameSpy.

Jestliže spíše patříte mezi vlky samotáře a bojujete sami proti počítači, určitě vás potěší bohatá kampaň, skrze kterou se prokoušete pětadvaceti nelineárními misemi a každou z nich si navíc postupně vyzkoušíte i za všechny ostatní účastníky konfliktu. To umožňuje sledovat příběh z více úhlů pohledu, což nemalou měrou přispívá k atmosféře a hloubce děje. Nelinearitou je v Perimeteru myšlena možnost navracet se do starých, již dobytých a prozkoumaných světů a odtud si třeba nechat dovážet nové technologie, které by bylo riskantní vyvíjet přímo v bojové zóně. Občas dostanete úkol překlenout velkou vzdálenost teleporty, spojit území či se vrátit na známé místo, které je třeba bránit před nepřátelskými vetřelci. Těm autoři familiérně říkají "svinstvo", což jsou různé druhy lokální fauny, která na svět pohlíží zpoza vyceněných tesáků.

Nuda zkrátka v Perimeteru jistě nebude vítána, k čemuž obecně přispívá i impozantní grafické zpracování, které využívá nejmodernějších technologií včetně DirectX 9 a různých vychytávek, vytvářejících dojem nerovného povrchu. Prostředí doslova hýří barvami, na vodních plochách se zrcadlí okolní scenerie a objekty, a jednotky jsou zpracovány s obrovským smyslem pro detail. Jedinou a dosti závažnou chybou by v tomto případě mohla být určitá nepřehlednost, která by hru mohla raketovou rychlostí stáhnout ke dnu. Doufejme, že se tak nestane a my si budeme moci vychutnat jedinečnou strategii, která se zatím jeví více než slibně a pokud se vše podaří, na pultech obchodů bychom ji mohli vidět už letos na jaře.