Na mém pracovním stole se už několik let hned vedle hrnku s propiskami a bločky s lístky na poznámky válel opuštěný počítač Raspberry Pi 3, na který se jen prášilo. Občas jsem ho vzal do ruky a roztržitě s ním točil, jako by to byl antistresový míček. Když v tom najednou se mi během delší dovolené začal v hlavě rodit nápad, jestli by se z tohoto osamoceného počítače přece jen nedalo vyrobit něco užitečného.
A protože se zajímám o vše, co nějak alespoň trochu souvisí s informačními technologiemi, dozvěděl jsem se postupně o několika možnostech využití Raspberry Pi, z nichž mě zaujala možnost využití tohoto počítače jako media serveru pro videa a hudební soubory. Osobně se nepovažuji za žádného odborníka na stavbu počítačů a ani se nepovažuji za audiofila (i když si myslím, že nějaký hudební sluch mám), ale lákala mě myšlenka umístit svou skrovnou sbírku disků CD a starších DVD do svého vlastního osobního cloudu, odkud by bylo možné její obsah streamovat do telefonu, tabletu, domácího kina, potažmo do prakticky libovolného zařízení.
Tento článek ovšem není o tom, jak si krok za krokem postavit vlastní media server. Spíše jsem se v něm chtěl podělit o několik poznatků, které jsem získal během budování a konfigurace svého vlastního media serveru.
Je to překvapivě snadné
Už samotné slovní spojení „konfigurace domácího media serveru“ může znít ne právě přívětivě, ale věřte mi, vůbec to tak nemusí být. Pro svůj vlastní první projekt jsem zvolil střední cestu a rozhodl se použít linuxový počítač Raspberry Pi (což mimochodem vyžaduje strávit spoustu času s příkazovým řádkem v aplikaci typu terminál) s velmi oblíbeným, hotovým a relativně snadno použitelným balíkem media serveru Plex. (Server Plex totiž nemusí sloužit jen jako software pro záznam videa (tj. jako DVR zařízení), al můžete jej použít i jako velmi vydařený hudební a video server.)
Návodů, jak nainstalovat Plex Media Server na Raspberry Pi, najdete na Internetu spoustu, takže věřte mi nebo ne, ale asi za hodinu jsem měl Plex zprovozněný. Jako poněkud komplikovanější se na Raspberry Pi ukázalo připojení vyměnitelného disku USB s kapacitou 8GB (schválně jsem pro začátek zvolil tuto velikost, dokud se se serverem Plex nenaučím pořádně zacházet), ale i tento problém jsem cca za 45 minut vyřešil. Na paměťovou kartu jsem pak uložil nějaké staré soubory ve formátu MP3 a soubory domácího videa, a než jsem se nadál, měl jsem ze svého nepoužívaného Raspberry Pi rázem media server.
K vytvoření domácího media serveru samozřejmě nutně počítač Raspberry Pi nepotřebujete. Media server Plex můžete velmi jednoduše nainstalovat do i do počítače Mac nebo do počítače s operačním systémem Windows. Pak si vyberete složky obsahující hudbu, videa či jiné soubory médií, a můžete začít streamovat. Pokud ovšem zvolíte instalaci systému Plex na stolní počítač nebo notebook, musíte počítat s tím, že jej musíte mít spuštěný vždy, když chcete streamovat. Na druhou stranu představuje toto řešení dokonalý způsob, jak se bez větší námahy na vlastní oči přesvědčit, proč vlastně je kolem streamování tolika povyku.
Vůbec to nemusí to být drahé
Když na to přijde, můžete za disky do serveru NAS, koncovky a další hardware pro domácí media server samozřejmě bez problémů utratit i několik desítek tisíc korun. Protože jsem začátečník, rozhodl jsem se, že začnu s co možná nejlevnějším řešením, a ztratil jsem nějakých pouhých 600 Kč za externí DVD mechaniku (poté, co jsem si uvědomil, že už dávno nemám žádný starší počítač, který by optickou mechaniku obsahoval) a asi 700 Kč za nový vyměnitelný disk USB s kapacitou 256GB (na který se vejde celá moje sbírka hudby, čítající 200 disků CD, uložená v bezztrátovém formátu FLAC). A co jsem ušetřil místa! A abych nezapomněl – později jsem si pořídil rozbočovač USB 3.0 za asi 900 Kč a prodlužovačku za 350 Kč (z důvodů, které vysvětlím za okamžik).
Pokud se při pořizování domácího media serveru řídíte v první řadě minimální cenou, musíte se smířit s několika nevýhodami. Instalace softwaru pro media server na nedostatečně výkonný hardware znamená malý výkon. Když šetříte na kvalitě koncovek, obětujete tím částečně kvalitu zvuku, která se ztrácí při převodu digitálního signálu na analogový. Pokud ovšem začínáte, rozhodně doporučujeme začít pomalu a neinvestovat příliš mnoho peněz, protože když to bude třeba, je možné media server postupně po částech upgradovat.
Ani software pro media server nemusí být nutně drahý. V současnosti existuje celá řada variant, které vás nebudou stát ani korunu. I samotný zdarma dostupný software Plex vám za pouhých 5 USD měsíčně odemkne některé šikovné pokročilé funkce (například možnost stahování hudby a možnost instalace aplikace Plex pro operační systémy iOS či Android). Kromě programu Plex bych vám doporučil vydařený media server s názvem Roon, který je určen pro hudební nadšence a který vás přijde sice už na 13 USD měsíčně, nicméně se stále podle mého názoru jedná o poměrně rozumnou částku.
Doporučuji použít komponenty, které už máte
Věřte, že máloco mi udělá větší radost, než když mohu oživit některé starší komponenty, které se mi jinak bez užitku povalují prakticky kdekoliv. A právě můj projekt domácího media server mi v tomto ohledu poskytl dostatek zadostiučinění.
Takovým východiskem mi byl počítač Raspberry Pi, který mi ležel na stole, ale pak jsem začal přemýšlet jak s ním naložit dále. Co třeba ten deset let starý MacBook Air, který jsem se nějakou dobu chystal dát pryč: mohl bych z něj udělat neustále běžící server pro své soubory médií? Odpověď je nasnadě: ano, mohl (s drobnou výpomocí programu Amphetamine, což je zdarma dostupná aplikace pro MacOS, která je navržena tak, aby udržovala váš počítač Mac neomezeně dlouho zapnutý). Další komponentou, zatím ležící bez užitku, pak byl starší pevný disk o kapacitě 512 GB, který se válel někde na úplně jiném stole. Ten jsem použil k ukládání souborů médií. A když jsem ze šuplíku vyhrabal další zaprášený 512GB pevný disk (původně jsem myslel, že je dočista mrtvý, ale když jsem ho připojil, tak najednou ožil), rozhodl jsem se je oba spojit do diskového pole RAID, které poskytlo jeden diskový oddíl o celkové kapacitě 1 TB (jedná se o záležitost, kterou snadno vyřídíte několika klepnutími myší v programu MacOS Disk Utility). Ještě jsem přidal jeden napájený rozbočovač USB 3.0 a prodlužovačku, a už jsem měl svůj vlastní samostatný media server – sice pomalý, hlučný a nevypočitatelný, ale z ekonomického hlediska nesmírně uspokojivý.
Může být vstupní branou ke zvuku s vysokým rozlišením
Řadu let jsem se spokojoval se soubory MP3 s bitratem pouhých 128 Kb/s, které jsem sbíral z iTunes a Napsteru (mám tím na mysli starý Napster), nebo s o něco lepšími 320 Kb/s streamy Ogg Vorbis na Spotify. Ale už dlouho jsem měl pocit, že mi při poslechu mé knihovny MP3 něco chybí; jistě jsem ty skladby slyšel, ale neužíval jsem si je tak, jako svá stará CD. Pro svůj projekt media serveru jsem se rozhodl začít znovu, zbavit se MP3 a místo toho přepsat své disky CD (pomocí bezplatného nástroje Exact Audio Copy) do bezztrátových souborů ve formátu FLAC.
Ovšem aby bylo jasno, 16bitové/44,1kHz soubory ve formátu FLAC, které můžete získat ripováním z disku CD, se nepovažují za zvukové soubory s vysokým rozlišením – za ty se obecně považují soubory 24bitové/48 kHz nebo lepší. Můžeme se sice dohadovat, zda lidské ucho dokáže rozeznat rozdíl mezi 24bitovým/96kHz streamem a 24bitovým/192kHz streamem, nicméně jedno je jisté: skok v kvalitě souboru ve formátu MP3 s 128 Kbps či dokonce 320Kbps a 16bitového/44,1kHz souboru ve formátu FLAC je dramatický a může se stát, že od tohoto okamžiku budete mít od poslechu hudby vyšší očekávání než dříve. A až dostanete chuť si pustit nějakou hudbu ve vysokém rozlišení, můžete si na svůj domácí multimediální server stáhnout sampler (nějaké samplery například nabízí web HDTracks) a začít streamovat, a to dokonce i zdarma.
Chyběla mi moje hudební sbírka
Jednou z velkých předností služeb Spotify, Tidal, Apple Music a dalších streamovacích hudebních platforem je možnost ponořit se do světa hudby a přeskakovat z jedné skladby na druhou v libovolném mixu, který si vymyslíte. Dokud jsem si však nezřídil svůj domácí media server, neuvědomil jsem si, jak moc mi chybí ta moje hudba.
Streamování skladeb ve službě Plex a zejména ve službě Roon mi připomnělo moje sezení na podlaze s deskami, poslech hudebních alb až do úplného konce (vzpomínáte ještě?), prohlížení obalů jednotlivých alb a poznámek. Takže místo toho, abychom do chytrých reproduktorů Google v obýváku hodili mix ze Spotify, jsme s rodinou zařadili poslech Led Zeppelin I-IV a poslouchali je popořadě. Znovu jsem tak objevil umělce, které jsem znal a miloval už na vysoké škole, hudbu, která by se v mém denním mixu Spotify nikdy neobjevila. Zkrátka a dobře – díky mému domácímu media serveru došlo doslova k oživení mého již notně zašlého pořadače s disky CD.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU