Neponechejte svou pověst náhodě
Nezáleží na tom, co si o vás myslí ostatní. Dnes už spíše sejde na tom, co si o vás ostatní dokážou vyhledat online. To může ovlivnit vaše možnosti a schopnosti získání práce, koupě domu, pronajmutí bytu, přijetí na školu snů, či nalezení životní lásky.
Čím dál tím více je naše osobní pověst vydána na milost a nemilost vyhledávačům, blogům, a sociálním sítím, přičemž pověst výše uvedených také není právě bez chybičky. To však většinou jejich uživatele a čtenáře nezajímá.
Krádeže identity, pomluvy, očerňování a projevy mladické nerozvážnosti jsou navždy zachyceny v síti – a to je jenom zlomek toho, co vám může v budoucnosti uškodit.
Naštěstí jsou tu způsoby, jak s tím bojovat – těch způsobů je konkrétně pět. Začněte s objevováním stop, které jste na Internetu zanechali, či je o vás zanechal někdo jiný.
1. "Vygooglete" se
Nestačí mít respekt a obdiv rodiny a vrstevníků; potřebujete, aby vás respektoval Google. Protože až někdo „vygoogluje“ vaše jméno a najde si o vás špatné a kompromitující záležitosti, vaše důvěryhodnost se rozpadne jako domeček z karet. A je úplně jedno, zda o vás tyto „zlé věci“ napsal váš bývalý zaměstnanec, naštvaný ex-partner, někdo, kdo se za vás vydává, či dokonce někdo se shodným jménem. V každém případě jste nahraní.
"Google už není jen stroj na vyhledávání – je to stroj na pověst,“ říká Chris Dellarocas, profesor Univerzity v Marylandu, který se na online pověst specializuje. Prvním krokem pro zkrocení této divoké zvěře je zjištění výsledků „googlování“ různých variant vašeho jména, telefonního čísla a adresy.
Pokud jste našli některé důvěrné a tajné informace, o kterých nechcete, aby je Google vyhledával, můžete se obrátit na technickou podporu vyhledávače, a ta vámi zvolená data vymaže z databáze. Ovšem pozor – toto je možné pouze v případě, že jste dané informace na web umístili sami. Informace umístěné na internet někým jiným z databáze Googlu bohužel vymazány nebudou. Potom budete muset poprosit majitele serveru, aby data odstranil – nebo si najmout někoho, kdo to udělá za vás (viz tip číslo 5).
Dokonce ani mocný Google nemůže zachytit všechno. Například značná část ze 60 milionů profilů na Facebooku je pro vyhledávače prostě nepřístupná. Takže i přestože jste se do MySpace, Facebook, či jiné z mnoha sociálních sítí nikdy nepřihlásili, někdo to mohl udělat za vás (vytvořit váš falešný profil) s cílem vás pošpinit.
Zkuste začít hledáním v tzv. „vyhledávačích lidí“. Stránky jako Pipl.com, Spock.com, Wink.com, nebo ZoomInfo.com vytáhnou informace z jiných serverů, jako jsou třeba výše zmíněné sociální sítě, a tyto informace namixují do osobních profilů. Pro tyto stránky není výjimkou, že smíchají profily několika lidí se stejným jménem a prezentují je jako weby jednoho člověka. Pokud máte shodné jméno se zkompromitovaným politikem či hvězdou pornofilmů, nejste v zavíděníhodné situaci.
Spock jde ještě o krok dále – jeho automatický software výběrově „vystříhá“ z kontextu samostatná slova z vašich stránek, a přidá je jako „tagy“ k vašemu profilu. Vytržené z kontextu můžou mít tyto tagy extrémně negativní dopad, jak se o tom přesvědčil známý americký politický komentátor a bloger John Aravosis, který byl robotem Spocku ocejchován jako „pedofil“ poté, co toto slovo použil v článku o kongresmanu Marku Foleyovi. V mnoha případech máte možnost tyto servery kontaktovat a nechat informace o vás odstranit či opravit. Například Spock Vám napíše e-mail, zda a které informace o byly opraveny, případně odstraněny, ale to pouze tehdy, pokud se na serveru zaregistrujete.
A nezapomeňte ani na Wikipedii. I na nejpopulárnější online encyklopedii o vás může být nesprávný či pomlouvačný záznam, ani o tom nemusíte vědět. V jednom nechvalně známém případě jistý novinář v penzi jménem John Siegenthaler nařknul encyklopedii z nepravdivého záznamu, ve kterém se tvrdilo, že sehrál roli v atentátu na Kennedyho. Pokud máte stránku na Wikipedii a chcete si ji ponechat, musíte zkrátka čas od času zkontrolovat, zda k vašemu jménu někdo něco nepřipsal.
Snížením množství spamu, který denně přichází do vaší schránky, se stáváte menším cílem pro zloděje identity, a další kriminální živly, jež by mohly ohrozit vaši dobrou pověst. Jeden z nejoblíbenějších aktuálních triků zlodějů identit je napsat si vaším jménem do banky o změnu adresy, a tak mohou přesměrovat předem schválené nabídky kreditních karet na vaši fiktivní „novou adresu“, kde se jich lehce zmocní a následně z nich vyčerpají veškeré dostupné finanční prostředky.
Přestože v podstatě neexistuje způsob, jak snížit množství příchozího spamu do vaší schránky na nulu, vyjmutím svého jména z různých „marketingových“ seznamů lze zničit zhruba 50 až 75 procent nevyžádané pošty ještě před tím, než vůbec vznikne. Nejjednodušší cestou je zaregistrovat se na ProQuo (www.proquo.com). Tato služba je zcela zdarma a může pomoci smazat vaše jméno z více než tuctu takových seznamů – mezi jinými z těch řízených asociací Direct Marketing i ze seznamů zprostředkovatelů dat ve velkém jako ChoicePoint či Acxiom.
V některých případech ProQuo odstraní vaše jméno ze seznamu automaticky; jindy vás navede na stránku pro odhlášení ze služby přímo na stránkách dané organizace, nebo nabízí vzorové dopisy, které vytisknete, podepíšete a odešlete na klasickou poštovní adresu provozovatele stránek.
Pro ty, kteří vědí, jak hledat, je na síti o vás k dispozici celá studnice informací. Vlastníte dům či pozemek? Máte zbrojní průkaz? Zpozdili jste se někdy při platbě daní? Byli jste ve vězení? Jste rozvedení? V mnoha zemích jsou tyto informace veřejně přístupné, některé zdarma, jiné za poplatek. Pokud se třeba potenciální zaměstnavatel zajímá o prostředí, ze kterého pocházíte, jsou tyhle věci přesně tím, co hledá a co také poměrně snadno najde. Zde je obrana poněkud složitější, ale mnohdy lze celou situaci řešit tím, že požádáte danou instituci, která o vás veřejné informace poskytuje, aby vás z daného seznamu jednoduše vyškrtla. Mnohé citlivé (a přesto veřejné) informace však musejí zůstat dle litery zákona přístupné stůj co stůj. V tomto případě vám doporučujeme se minimálně seznámit s rozsahem informací, které jsou o vás v tomto seznamu uvedeny a následně přihlédnout k možným bezpečnostním rizikům z nich vyplývajícím.
5. Braňte svou pověst aktivně
Pokud se jedná o online pověst, jsou lidé většinou svými vlastními největšími nepřáteli. Ty ovíněné obrázky z oslavy narozenin můžou být docela zábavné pro vaše kamarády, ne už tak pro vašeho potenciálního zaměstnavatele (a věřte tomu, že žadatelé o práci jsou přes vyhledávače prověřováni čím dál častěji – třeba ve Spojených státech je jich takto podle jistého průzkumu prověřeno celých 77 procent). Můžete smazat svoji MySpace stránku či svůj blog, ale jakmile se nějaká věc jednou objevila na webu, už nikdy nemáte dokonalou kontrolu nad jejím dalším využitím (respektive zneužitím). Pokud najdete na webu skutečnosti, které byste tam neradi viděli, budete muset využít služeb poslední záchrany – najmout si společnost, která se o ně postará.
Některé služby, jako DefendMyName, mohou stát až 1000 amerických dolarů na měsíc. Jiné můžete pořídit za rozumější cenu. Například již výše zmíněný Reputation Defender (www.reputationdefender.com) poskytuje za 10 dolarů na měsíc službu MyReputation. Společnost v jejím rámci prohledává Internet, aby zjistila, co o vás lidé píší. Pokud najdou něco, co nechcete, aby našel někdo jiný, zaplatíte 30 dolarů a oni se postarají, aby byl daný záznam smazán. Reputation Defender začíná zdvořilým dotazem na majitele stránek, zda by mohl informace odstranit. Pokud se nepodaří negativní záznam o vás odstranit po dobrém, bude se jej snažit „pohřbít“ ve vyhledávačích, a to tím způsobem, že o vás začnou psát spousty pozitivních zpráv a budou se ujišťovat, že Google tyto pozitivní zprávy umístí výše než negativní (i když tato služba je již dražší). Nicméně celkově má MyReputation dobré výsledky v odstraňování položek z webů sdílejících fotografie a video, ze sociálních sítí a online fór, ale pouze průměrné úspěchy s blogy.
Co řící závěrem? Zkuste zadat své jméno do Google, možné budete (ne)mile překvapeni…
(zdroj: www.pcworld.com, přeložil Pavel Kreuziger)
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU