téměř až s posvátnou bázní, mluvilo se o tom, co všechno oproti klasickému IDE
dokáže a čím vším jej předčí. Nicméně, málokdo se se standardem SCSI, především
z finančních důvodů, doopravdy v domácím prostředí setkal. Dokonce ani dnes
SCSI do domácích počítačů neproniklo. Ono je totiž SCSI pro trochu jinou sortu
uživatelů.
Ač je to k neuvěření, rozhraní SCSI vzniklo již před dlouhými šestnácti lety,
tedy v roce 1986. Přičemž čtveřice písmen S.C.S.I. označuje zkratku: Small
Computer System Interface, což ve volném překladu znamená něco jako systémové
rozhraní pro malé počítače. Zajímavostí se stává skutečnost, že SCSI se
prosadilo spíše než u malých počítačů v silnějších strojích jako jsou síťové
servery, střihové stanice, výpočetní centra a podobé oblasti, kde je potřeba co
nejvyšší kontinuální datový tok.
Jak již bylo řečeno, původní SCSI, dnes označované jako SCSI-1, se objevilo v
roce 1986, a tady je jasné, že jeho výkony nebyly ani náhodou na úrovni
poslední generace SCSI. Tehdy nabývala datová sběrnice šířky osmi bitů a
přenosová rychlost (propustnost sběrnice) činila 5 MB/s. Dnes se to zdá možná
trochu málo, ale v té době to byla převratná záležitost. Další výhodou SCSI-1,
oproti IDE, byla možnost připojení až osmi zařízení na jediný řadič. Jen pro
úplnost, tehdejší IDE nabízelo možnost připojení pouze dvou pevných disků.
Vývoj od původního SCSI
Standard SCSI-1 se prosadil a plnil svá poslání celé čtyři roky, kdy začal být
postupně nahrazován nově ustanoveným zmodernizovaným rozhraním SCSI-2. Nutno
říci, že SCSI-2 přineslo uživatelům mnoho inovací, mezi kterými je potřeba v
každém případě zmínit přenosovou rychlost sběrnice zvýšenou na 10 MB/s,
rozšíření sběrnice z osmi na šestnáct bitů a možnost připojit k řadiči nejen
osm, ale dokonce až šestnáct zařízení, přičemž rozšířená sada SCSI příkazů
umožňovala lépe připojovat i jiná zařízení než jen pevné disky. U SCSI-2 se
také poprvé objevuje výraz Narrow SCSI (úzká neboli standardní šířka SCSI, tedy
8 bitů) a Wide SCSI (zdvojená šířka, tedy 16 bitů a přenosová rychlost až 20
MB/s). Podle šířky sběrnice je poměrně logické, že maximální propustnost dat po
kabelu Wide je oproti Narrow dvojnásobná. Standard SCSI-2 byl využíván v období
let 1990 až 1994, kdy se objevilo inovované rozhraní označené jako SCSI-3.
Když se SCSI-3 objevilo na scéně, bylo patrné, že nabídne uživatelům opět krok
vpřed. Celkem logicky se zdvojnásobuje u SCSI-3 propustnost sběrnice, opět na
dvojnásobek předchozího výkonu. Takže zařízení je už možné připojit k řadiči s
rychlostí komunikace 20 MB/s, a s využitím široké sběrnice Wide si zařízení s
počítačem dokáže "povídat" až rychlostí 40 MB/s.
A znovu po čtyřech letech přestávají parametry dosavadního rozhraní SCSI-3 svým
výkonem dostačovat, a tak vývojáři představují v roce 1998 standard generace
SCSI-4. Toto inovo-vané rozhraní se ovšem označení SCSI-4 nikdy nedočkalo,
představeno bylo jako Ultra2 SCSI.
Rozhraní Ultra2 SCSI nabídlo uživatelům přenosovou rychlost v základním
provedení na úrovni 40 MB/s a při použití kabelu Wide dokázalo vyvinout
rychlost přenosu až 80 MB/s. Samozřejmě že rychlost nebyla jediným vylepšením.
U Ultra2 SCSI se např. objevuje i termín LVD (Low Voltage Differential), tedy
přenos signálů měřených nikoliv klasicky proti zemi, ale oproti dalším vodičům.
Takže signály jsou šířeny rozdílově.
Současnost a budoucnost
Další generací ve vývoji standardů SCSI se stalo rozhraní Ultra3 SCSI, které ve
své konkrétní specifikaci dostalo pozměněné označení: Ultra160 SCSI. Jedná se o
přímé pokračování Ultra2 SCSI, ovšem opět zmodernizované, jak si to doba
vyžádala. Jak už sám název Ultra160 napovídá, došlo znovu ke zdvojnásobení
přenosové rychlosti sběrnice z dřívějších 40 MB/s na 80 MB/s, což při použitém
protokolu Wide odpovídá, v názvu inzerovaným, 160 MB/s. V tomto rozhraní se již
osmibitová sběrnice nepoužívá, takže výraz Narrow se stává historií. Stále si
toto rozhraní udržuje možnost připojit k řadiči až 16 zařízení a navíc se
specifikace Ultra160 rozšiřuje o specifikaci kontrolních součtů CRC (Cyclic
Redundancy Check). Dále nabízí inteligentní identifikaci a ověřování
připojených zařízení a další výhody. Rozhraní Ultra160 patří k horké
současnosti a je s úspěchem využíváno na všech místech, kde "domácí" standardy
IDE (ATA 66/100 a ATA/133) nedostačují.
Pokud se podíváme, co nás v nejbližší budoucnosti čeká a nemine, dozvíme se o
nejnovějším standardu, který vychází z právě popsaného protokolu Ultra160.
Rozhraní spatřilo světlo světa, pod označením Ultra320, již v roce 2001 a jeho
rozšíření je otázkou nejbližší budoucnosti.
Standard Ultra320, jak je více než jasné, nabídne přenosovou rychlost v základu
160 MB/s, což znamená při "široké" Wide sběrnici brutálních 320 MB/s. Dalším
podstatným zlepšením se stává, u Ultra320, podpora paketového přenosu po
sběrnici. To se ve výsledku projeví snížením zátěže na sběrnici a omezí se
možnost zahlcení sběrnice. Systém QAS (Quick Arbitration and Selection) by měl
pro změnu optimalizovat vytížení sběrnice při komunikaci jednotlivých zařízení
připojených k řadiči. Výhod Ultra320 je samozřejmě více.
Seagate Cheetah X15 ST318451LW
Po delší době jsme se opět rozhodli zveřejnit na stránkách PC WORLDu test
pevných disků, určených především pro servery a výkonné pracovní stanice, tedy
disků s rozhraním SCSI. Do testů se nám podařilo zapůjčit trojici pevných disků
pocházejících ze série X15 vyrobené společností Seagate. Hard disk s modelovým
označením ST318451LW je jedním z nich, avšak z celé trojice tvoří nejskrovnější
typ. Ostatně už jen srovnáním parametrů se lze dopracovat k jednoznačnému
závěru, že je, z celé testované trojky, již pouze technologicky tím nejstarším
bráškou. Vidět je to možné konkrétně např. na způsobu připojení, kdy na rozdíl
od obou dalších "X-patnáctek" podporuje tento Cheetah pouze rozhraní Ultra160 a
nikoliv nejnovější Ultra320. Dále je patrná i poněkud menší kapacita, která
činí dnes již nikterak závratných 18 GB datového prostoru. V testu se disk sice
snažil jak mohl, ale jak se nakonec ukázalo, na novější příbuzné ze série X15 a
ani na ostatní novější SCSI disky už zkrátka nestačí. Pochválit produkt lze v
testu přístupové doby, kde zřejmě především díky vysokým otáčkám ploten (15 000
ot./min.) vykázal slušné výsledky. Přístupová doba, včetně načtení obsahu
sektoru, činila i na tuto kategorii solidních 5,5 ms. V přenosové rychlosti
dokázal přenést 38,9 MB/s při čtení z média a při zápisu dosáhl hodnoty 30,5
MB. A jen pro úplnost uveďme i vyrovnávací paměť pevného disku, která činí 4 MB.
Cena vč. DPH: 14 618 Kč
K testu zapůjčila firma: Seagate
Seagate Cheetah X15 36LP ST336752LW
Výrobek ST336752LW je zástupcem pocházejícím ze stejné rodiny X15, jako dva
další kousky Seagate, které jsme do našeho testu zařadili. Na tomto SCSI
zařízení, jež vlastní za označením X15 navíc přídomek 36LP, je na první pohled
patrný technologický pokrok oproti předcházející čisté "X-patnáctce". V první
řadě je to podpora nejnovějšího standardizovaného protokolu Ultra320 SCSI, ze
které vyplývají pro uživatele značné výhody. V dalším kroku je to i vyšší
kapacita, jež u modelu Cheetah X15 36LP dosahuje úrovně, jak už sám název
napovídá, 36 GB. Rychlost, kterou disk prohání své plotny, je stejně jako u
předchozího testovaného modelu 15 000 ot./min., což disk profiluje do
kategorie, kde lze přepokládat solidní výkony. Při měření v našich testech jsme
získali hodnoty, které naše odhady jen potvrdily a dokonce i předčily naše
očekávání. Při testu kontinuálního zápisu na neformátované médium se pevný disk
"vytáhl" s brutální hodnotou 43,5 MB/s a při čtení zvládl přenášet data
rychlostí 58,7 MB/s. Prvenství však dosáhl nejen v přenosových rychlostech, ale
i v kategorii přístupové doby, což znamená, že X15 36 LP je volbou pro
uživatele, kteří chtějí od svého disku výkon na "plný plyn". Snad jen jedinou
výtkou vůči X15 36LP se může stát dnes již poněkud nižší disková kapacita,
která požadavkům dnešní doby sice ještě dostačuje, ale tento stav nebude
evidentně trvat věčně.
Cena vč. DPH: 18 298 Kč
K testu zapůjčila firma: Elap
Seagate Cheetah X15 73LP ST373405LW
Tento pevný disk patří stejně jako předchozí dva do rozsáhlé rodiny X15.
Nicméně, jak se můžete při bližším pohledu do výsledků našich měření z testů
podívat, neznamená stejné řadové označení vůbec nic, co se týká podaných výkonů
ani parametrů. Uvést si tuto skutečnost můžeme například na modelu X15 73 LP,
který ač by se zdál velmi podobný modelu X15 36 LP, není vybaven 15 000
otáčkami, ale "pouze" 10 000. Slovo pouze uvádíme v uvozovkách, neboť při
porovnání s otáčkami IDE disků (rychlejší dosahují hodnot 7 200 ot./min.), je
oněch 10 tisíc stále pořádná rychlost. Z technického hlediska je produkt
vybaven kapacitou o velikosti 73 MB datového prostoru, který se rozkládá na
čtyřech fyzických discích. O čtení a zápis informací se stará osm hlav a k
plynulosti a urychlení datového toku slouží vyrovnávací paměť o kapacitě 4 MB.
V testu si vedl disk velice dobře, neboť ve výkonových testech se zařadil hned
za svého, ve výkonu zlatem ověnčeného, kolegu ze stejné série X15, který ovšem
disponoval otáčkami 15 tisíc/min., a tak dokázal dosáhnout výsledků ještě o
něco málo vyšších. Pevný disk X15 LP 73 tedy spojuje pro uživatele dva
podstatné ukazatele špičkový výkon a solidní diskovou kapacitu. Která je navíc,
pokud ji přepočtete do hodnoty cena za megabajt diskového prostoru, pro každého
milovníka výkonu také zajímavá. Pokud tedy nepotřebujete zrovna "nadupaný" SCSI
disk, není sáhnutí po X15 73 LP žádnou chybou.
Cena vč. DPH: 28 780 Kč
K testu zapůjčila firma: Servodata
Seagate Barracuda ST1181677LW
Stejně tak jako trojice ze série X15, pochází i dravá Barracuda ze stáje
Seagate. Na tomto pevném SCSI disku je hned na první pohled vidět jeho
výjimečnost. Model Barracuda ST11816-77LW se totiž poněkud ze zaběhlých rozměrů
běžných diskových zařízení vymyká. Svými rozměry dosahuje hodnot 40 x 101 x 146
mm, což jsou parametry téměř takové, jako když položíte dva běžné disky nad
sebe. Tloušťka Barracudy je zkrátka majestátní. Ostatně také se není co divit,
přesně kilogramový pevný disk v sobě totiž ukrývá 180 GB datového prostoru. Z
technického hlediska jsou data uspořádána do dvanácti diskových kotoučů, které
jsou obsluhovány, celkem logicky, čtyřiadvaceti čtecími/zapisovacími
hlavičkami. O komunikaci a o předávání dat s počítačem se stará firmware SCSI
disku, který zvládá "domluvu" až do režimu Ultra160 SCSI a tedy maximální
teoretickou rychlost 160 MB/s. K rychlému vyrovnávaní přenášených dat je disk
vybaven pamětí s kapacitou solidních 16 MB. V testech si nevedla Barracuda
nijak tragicky, ovšem je vidět, že pevný disk s 7 200 ot./min. si velké naděje
na špičkové výkonnostní výsledky dělat nemůže. Zvláště pokud jsou na scéně i
disky s rychlostí 15 tisíc ot./min. Nicméně využití pro Barracudu je široké. Ve
srovnání i s výkonnými IDE disky totiž předvádí velmi dobrý výkon a navíc s
obrovskou kapacitou, kterou je vybavena, může bez problémů sloužit jako datový
sklad nebo jako prostorný souborový server.
Cena vč. DPH: 63 590 Kč
K testu zapůjčila firma: Seagate
IBM UltraStar 73LZX IC350L036VWD210-0
Pod dosti dlouhým produktovým označením IC350L036VWD210-0 se ukrývá výrobek od
společnosti IBM, modelové řady UltraStar 73LZX. Jedná se o disk vzhledově
bezezbytku odpovídající snad všem zaběhlým pevným diskům od IBM. Takže odhalit,
že se jedná o SCSI disk, lze jen podle údajů na nalepené etiketě produktu, a
také samozřejmě podle přípojného 68pinového SCSI konektoru. Díky němu a výbavě
firmwaru dokáže UltraStar komunikovat s řadičem v protokolu až Ultra160 SCSI,
takže maximální přenosová rychlost dat po sběrnici může teoreticky dosahovat
hodnoty 160 MB/s. Náš model 73LZX byl osazen šesticí hlav a trojicí rotujících
ploten, jejichž povrch dává UltraStaru výslednou diskovou kapacitu 36 GB. Pro
urychlení přenosů dat po sběrnici je pevný disk vybaven vyrovnávací pamětí o
kapacitě 4 MB. Pokud se podíváme na výkonové testy, lze společnost IBM jen
pochválit, výsledky při zápisu i čtení jsou na velmi solidních úrovních. Při
kontinuálním zápisu dokázal UltraStar vyvinout rychlost přenosu na úrovni 35
MB/s a při čtení z neformátovaného média 51,7 MB/s. Budeme-li hodnotit pouze
výkon, lze zařadit produkt od IBM na třetí místo v dnešních testech, hned za
úspěšnou dvojici disků série X15. Pevný disk UltraStar 73LZX ve velikosti 36 GB
lze doporučit příznivcům rychlých disků, kterým bude dostačovat i přes svoji
trochu malou kapacitu. Diskové pole v tomto případě bude ideálním řešením.
Cena vč. DPH: 15 250 Kč
K testu zapůjčila firma: Elap
Maxtor Atlas 10K III
Produkt Atlas 10K III pocházející z dílnen společnosti Maxtor se může pochlubit
jednou zajímavostí, kterou zjistíte hned při pohledu na informační štítek. Jako
výrobce zde totiž není uveden Maxtor, ale naleznete zde název Quantum. Tedy
jméno divize, která dříve vyvíjela velmi dobré pevné disky samostatně a v
poměrně nedávně historii byla koupena a připojena ke společnosti Maxtor. Proto
tedy to podivné značení na etiketě. Z konstrukčního hlediska je disk vybaven
čtyřmi plotnami, které propůjčují disku výslednou kapacitu 36 GB. Rotující
disky se otáčejí rychlostí 10 000 otáček za minutu a k bezproblémové komunikaci
po sběrnici může pomoci i nejnovější protokol Ultra320 SCSI, který je pevným
diskem, nepočítaje starší standardy, také podporován. Plynulosti datového toku
vyjma rychlého rozhraní dopomáhá i vyrovnávací paměť o kapacitě 8 MB. Testování
Atlasu probíhalo v poklidu a bezproblémově. Možná že magické slovo Quantum na
již zmíněném štítku nás trochu víc navnadilo než mělo, avšak i přesto jsme byli
s naměřenými výsledky vcelku spokojeni. V testu přenosových rychlostí disk sice
nezaútočil na první pozice, těch se zmocnily výkonnější výrobky od Seagate a
IBM, ale vítězství dosáhl disk v kategorii jiné. V oblasti maximální
propustnosti sběrnice totiž Maxtor sklízí právem úspěch a to nejen u zařízení
SCSI, jak se dnes ukázalo, ale i na poli rozhraní IDE, konkrétně s produkty
podporujícími ATA/133.
Cena vč. DPH: 10 641 Kč
K testu zapůjčila firma: Asbis
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU