Placaté jsou fajn

1. 4. 1999

Sdílet

Chceme-li několika slovy popsat technologii LCD displejů (Liquid CrystalDisplay), můžeme říci, že za vším jsou dva polarizační filtry, mezi nimiž jsou umístěny krystaly, nebo spíš po...
Chceme-li několika slovy popsat technologii LCD displejů (Liquid Crystal
Display), můžeme říci, že za vším jsou dva polarizační filtry, mezi nimiž jsou
umístěny krystaly, nebo spíš podlouhlé molekuly připomínající krystaly, schopné
otáčet polarizační rovinu propouštěného světla. Tyto krystaly se působením
elektrické energie natáčejí tak, že buď zakrývají, nebo propouštějí světelný
paprsek. První filtr polarizuje světlo, krystaly je otáčejí o 90 stupňů a takto
"pootočené" světlo prochází druhým filtrem ven. Na místech ovlivněných
elektrickou energií se však molekuly nastaví vertikálně, a tak "zastaví"
světelný paprsek na druhém filtru. Rozsvícený bod tedy vzniká pouze tam, kde se
světlo zastaví na druhém filtru, tudíž tam, kde působí elektrická energie.
V současné době jsou nejběžnější barevné aktivní displeje, známé jako TFT (Thin
Film Transistor). U těchto displejů je každý obrazový bod tvořen třemi
tranzistory či buňkami (červenou, zelenou a modrou). Při rozlišení 1 024 x 768
bodů je tedy třeba displej poskládat z 2 359 296 tranzistorů, a to je také
důvod, proč jsou TFT-displeje, i když jejich cena neustále klesá, stále ještě
tak drahé. Je-li totiž jeden z tranzistorů nefunkční, nelze ovládat ani zbylé
dva, kterými je tvořen bod, a daný bod je na displeji již navždy nefunkční.
Jestliže se takovýchto chyb na displeji objeví více, displej jde od výrobce
nekompromisně přímo do stoupy. I když se chybovost stále snižuje, pohybuje se i
tak v řádu desítek procent.
Přestože je princip TFT displejů v jádru stejný, výrobci neustále vynalézají
nové technologie, které například zvětšují zorný úhel, zvyšují kontrastní
poměr, zrychlují dobu odezvy, anebo snižují náklady na výrobu displejů. Každá z
firem má tedy v oblasti placatých displejů svoje želízko v ohni, a každá nabízí
něco trochu jiného.
Ohromný zájem o ploché monitory způsobil za posledních pár let jejich
několikanásobné zlevnění. I u nás již lze koupit patnáctipalcový LCD-displej
přibližně za 30 tisíc Kč. Několik firem vsadilo na krásu a účelnost
LCD-displejů a tvoří zatím ještě trochu futuristicky vypadající monitory, v
jejichž "noze" je obsažen i samotný počítač. Zatím sice nejsou tyto počítače
rozšířeny hromadně, ale ani cena již není tak horentní, aby si tuto hračku
nemohl dovolit i nadšený fanoušek z řad domácích uživatelů.
Důkazem toho, že s takovým nárůstem zájmu o LCD displeje nepočítali ani výrobci
těchto zařízení, je fakt, že v nejbližší budoucnosti (jestliže bude pokračovat
současný trend) poptávka výrazně převáží nabídku, jelikož vznikne nedostatek
výrobních kapacit. Továrny prostě nestačí chrlit dostatek displejů.

Výhody a nevýhody
Výhodou LCD-panelů, kterou každý pozná na první pohled, jsou bezesporu jejich
malé rozměry. Profesionálního uživatele, jenž musí před monitorem sedět často i
deset hodin denně, však mnohem víc potěší fakt, že nevyzařují škodlivé záření a
mnohem méně tak unavují zrak. Pro rušný kancelářský provoz jsou také vhodné
kvůli tomu, že jejich obraz není ovlivněn žádnými interferencemi, takže si
klidně můžete dát větrák vedle monitoru...
Ani LCDpanely však nejsou bez chyby. Nevýhodou, opět patrnou na první pohled,
je jejich cena. Proč jsou tyto monitory tak drahé, jsme vysvětlili výše. Někomu
může vadit, že opravdu "použitelný" obraz poskytují ploché monitory pouze v
tzv. nativním rozlišení, tedy v tom rozlišení, v jakém mají naskládány
tranzistory. Jestliže je LCD panel optimalizován pro 1 024 x 768 bodů, tak je
sice možné přepnout jej na jiné rozlišení, ale kvalita obrazu se mnohonásobně
zhorší. Ploché displeje si asi ani v nejbližší době nepořídí fanoušci akčních
počítačových her. I když je jejich obraz ostrý, přece jen není nejvhodnější pro
hry vyžadující rychlou odezvu. Výhodou klasických CRT-monitorů je i jejich
větší barevná paleta...

9 0196/BAM