Počítač jako pevnost

1. 2. 2004

Sdílet

O tom, že problematika zabezpečení domácích počítačů či malých domácích sítí,jež disponují připojením k internetu, je věcí více než aktuální, jsme v PC WORLDu již psali nej...
O tom, že problematika zabezpečení domácích počítačů či malých domácích sítí,
jež disponují připojením k internetu, je věcí více než aktuální, jsme v PC
WORLDu již psali nejednou. Události posledního půlroku jasně dokládají, že
dříve jen libůstka opravdových fandů PC či koníček excentrických specialistů se
proměňuje v téměř existenční nutnost: bez ohledu na vaše uživatelské znalosti
bezpečnostních či síťových technologií tak nadále rostou nároky na aktivní
obranu proti sílícím hrozbám. Stejně jako v každé jiné nelítostné džungli zde
platí, že není nezúčastněných či neutrálních stran: buďto budete při využívání
i těch nejpomalejších internetových linek nanejvýš obezřetní a učiníte alespoň
základní kroky pro svou obranu, nebo budete riskovat, že bloumající internetoví
dravci a vetřelci snadno zavětří kořist v podobě vašeho pevného disku a
operačního systému.
Předchozí řádky ve vás možná vyvolaly pocit, že nezbytnou nutností je náročná
investice či nadprůměrně vysoká znalost potřebných technologií. V následujících
odstavcích bychom rádi tyto obavy rozptýlili. V první řadě je potřeba si
uvědomit nejdůležitější zásadu: nemusím mít nejlépe zabezpečenou síť či počítač
v celém internetu. Ale mé zabezpečení musí být alespoň o stupínek lepší, než u
většiny ostatních. Útočník si pak při zevrubném průzkumu vybere snadnější
kořist a obětí se stane počítač uživatele, jenž situaci podcenil či ignoroval.
Ale to vy přeci nebudete!
V následujících odstavcích totiž naleznete několik typických situací a postupů,
jež vám pomohou krok za krokem zabezpečit váš domácí počítač či malou síť, jež
nedisponuje speciálními servery či náročnými hardwarovými ochrannými prvky.
Ukážeme si, že i s nasazením minimálních investic a přiměřeného úsilí lze
značně zvýšit laťku bezpečnosti stávajících operačních systémů, a posunout tak
vaše stroje do řad nesnadných potenciálních obětí. Námi popsané scénáře
zohledňují různé typy internetových připojení a jim odpovídajících konfigurací
a představují jedny z nejběžnějších modelů, jež se v běžných, počítačem
vybavených domácnostech či firmičkách vyskytují. Pokud je pro vás síťová a
bezpečnostní problematika koníčkem a jste pokročilejšími znalci, berte prosím
naše ukázky a návody jako základní a výchozí materiál, na němž lze dále stavět.
Důležité je pochopitelně zvládnout principy, jež lze nadále rozvíjet.
Situace, jež jsou v následujících odstavcích zařazeny a popsány, jsme rozdělili
dle způsobu, jímž je využívána internetová přípojka. Naleznete zde model
nejjednodušší, kterým je dnes určitě jediný počítač s tradiční vytáčenou linkou
a "klasickým" analogovým modemem, složitější situaci s jediným počítačem pro
pokročilejší uživatele, a samozřejmě komplikovanější řešení, při nichž dochází
ke sdílení internetové linky vícero počítači v malé síti. Při realizaci různých
zapojení vřele doporučujeme postupovat dle chápání předkládané látky nejste-li
si u komplikovanější síťové architektury zcela jisti, co vlastně spouštíte,
raději se poraďte se zkušenějším uživatelem či si alespoň přečtěte článek
znovu, neboť jak jsme již uvedli, potenciální útočníci se falešným sentimentem
a shovívavostí v žádném případě nezdržují.
Na závěr úvodního pojednání bychom rádi zařadili jedno důležité upozornění.
Námi poskytnuté návody nemohou, podobně jako žádné jinde uveřejněné postupy či
rady, zaručit stoprocentní bezpečnost vašeho počítače a sítě! Nespoléhejte jen
na popsané konfigurace, neboť nic není absolutní, což v oblasti počítačové
bezpečnosti platí trojnásob! Snažte se i nadále vstřebávat informace a novinky,
a především pečlivě sledujte, jak se váš operační systém chová. V případě
nejistoty nelitujte námahy a čas od času si sežeňte znalého uživatele, jenž vám
poradí či konfiguraci třeba zkontroluje. A je-li vaší filozofií to, že domácí
počítač je pracovní nástroj a bezpečnost vás nezajímá, odborník by k vám měl
jistě najít cestu.


Scénář č. 1
Struktura zapojení: jediný počítač připojený k internetu
Typ internetové linky: vytáčená (dial-up) linka
Vybavení: jen OS Windows XP
Cenové nároky: jen licence na OS
Nároky na znalosti uživatele: nízké

Ne náhodou stojí na prvním místě tento v podstatě nejjednodušší postup a návod,
jak zabezpečit internetové připojení. Jednou z největších výhod je, že budeme
při konfiguraci využívat pouze komponentu operačního systému, a nebude potřeba
instalovat žádný dodatečný software či hardware.
Ihned na počátku je potřeba zdůraznit některá zásadní fakta. To, že se jedná o
konfiguračně poměrně nenáročnou záležitost, neznamená, že by šlo o řešení
primitivní, neřku-li nefunkční. Komponenta, o níž bude řeč, je poměrně zdařilá
a velmi dobře dokáže odvést svou práci. A vzápětí dodáváme veledůležité
upozornění: tato metoda ochrany je minimálním nezbytným postupem, jejž nejen
můžete, ale nejlépe musíte nastavit pro to, aby váš počítač byl chráněn! Opět
se nenechte zmást faktem, že jde "pouze" o součást Windows XP. Rozdíl mezi
nechráněným počítačem a strojem, jehož zabezpečení si vzápětí ukážeme, je
propastný!
Klíčovou funkcionalitu, o níž bude řeč, zajišťuje komponenta Internet
Connection Firewall (ICF, Brána Firewall pro připojení k internetu), jež chrání
síťová připojení. Je důležité si uvědomit, že tato vymoženost je dostupná pouze
uživatelům Windows XP (a případně Windows 2003 Serveru, jehož použití ovšem
doma nepředpokládáme), a pokud pracujete se starší variantou Windows, budete
nuceni zvolit některé z následujících řešení. ICF je k dispozici jednotlivě pro
každé síťové rozhraní, jež operační systém používá, a to jak v případě
nainstalovaných síťových karet (což doma nemusí být typické), tak především v
případě telefonických připojení k internetu. Umístění této funkce přímo na
jednotlivých síťových rozhraních má pochopitelně svou logiku: zabezpečení tak
"sedí" přímo u "vstupních dveří" do vašeho počítače a provoz je striktně
kontrolován co nejdříve.
V souvislosti s dříve popsanou koncepcí naleznete konfiguraci ICF ve složce či
pod Ovládacím panelem Síťová připojení. Zde je potřeba vybrat odpovídající
síťové rozhraní, jež chceme chránit tedy v našem případě telefonické připojení
k internetu a přejít pomocí stisku pravého tlačítka myši na volbu Vlastnosti.
Potřebné ovládání najdete na kartě Upřesnit.
Pomocí jediného zaškrtávacího pole v horní části karty dosáhnete zapnutí ICF.
Je důležité si uvědomit dopad tohoto kroku na funkcionalitu systému a síťové
komunikace: veškerý tok dat bude od této chvíle pomocí vestavěného firewallu
důsledně kontrolován. Požadavky aplikací, jež budou zasílány z vašeho počítače
přes síťové rozhraní směrem "ven", tedy třeba do internetu, budou propouštěny,
a co je velmi důležité, systém si také počká na případné odpovědi a propustí je
dovnitř. Tento postup (říkáme, že firewall je stavový) je naprosto nezbytný,
neboť typická internetová komunikace probíhá právě způsobem požadavek-příslušná
odpověď, na což bere ICF ohled, takže se nemusíte bát, že užitečný a vámi
požadovaný provoz by ustal. Na druhou stranu, veškeré požadavky, jež budou
vzneseny ze strany internetu směrem na váš počítač, budou v dosud popsané
konfiguraci zahozeny a váš stroj bude zvenčí nedostupný. Pokud jste běžnými
uživateli základních internetových služeb (WWW, elektronická pošta), je pro vás
toto nastavení dostačující.
Mohou však nastat situace, kdy popsaný postup "vše ven, nic dovnitř" nebude
vyhovovat. Jednou z typických možností je využití funkce Vzdálená plocha, kdy
budete chtít odněkud ze sítě vzdáleně ovládat svůj počítač. Protože spojení je
iniciováno zvenčí, ICF vše zablokuje, a proto je potřeba nastavení zjemnit.
Poslouží nám tlačítko Nastavení na dolním okraji karty
Upřesnit, a následně karta Služby v otevřeném dialogovém okně.
Naleznete zde seznam nejtypičtějších služeb, jež můžete opět jediným
zaškrtnutím zpřístupnit pro uživatele přistupující z internetu na váš počítač.
Krom již zmíněné Vzdálené plochy jsou zde např. volby pro webový server či
poštovní server. Protože zde uvedený skromný seznam zdaleka nezahrnuje všechny
běžně používané protokoly, je někdy potřeba využít tlačítko Přidat a protokol
pro danou službu ručně specifikovat. Tento postup je žádoucí např. u některých
chatovacích aplikací (ICQ apod.), ale typicky též u nástrojů na sdílení
digitálního obsahu, jako je třeba Direct Connect. Zde je namístě upozornit, že
takového otevření "vstupních dveří" může mít vážné následky, a proto buďte
opatrní.
V otevřeném dialogu nám ICF nabízí ještě dvě karty pro upřesnění nastavení.
Protokolování zabezpečení slouží k nastavení, zdali se provoz firewallu bude
podrobně zaznamenávat do seznamu událostí (logu), a karta ICMP umožňuje povolit
zasílání zpráv tohoto pomocného diagnostického protokolu. Pokud netušíte, co
ICMP je, nic nepovolujte jen pro vaši informaci, slouží např. k zasílání zpráv
pomocí příkazu PING, a v případě chybného nastavení umožňuje realizovat útoky,
jež váš operační systém mohou přinejmenším shodit a restartovat.
Několika málo výše uvedenými kroky jsme udělali nezbytné minimum pro naši
síťovou bezpečnost, jež představuje slušný kompromis mezi náročností na obsluhu
a mírou zabezpečení. Pochopitelně buďte obezřetní, neboť ICF neřeší zdaleka
vše, jak se dozvíte dále.
Tip na závěr scénáře: pozorně sledujte vývoj změn operačního systému Windows
XP. Společnost Microsoft připravuje v rámci chystaného aktualizačního balíku
Service Pack 2 poměrně zásadní změny a vylepšení, jež funkci Internet
Connection Firewallu nadále rozšíří.


Scénář č. 2
Struktura zapojení: jediný počítač připojený k internetu
Typ internetové linky: vytáčená (dial-up) linka, ADSL či kabelový rozvod
Vybavení: OS Windows a personální firewall
Cenové nároky: od 0 Kč po cca 3 000 Kč
Nároky na znalosti uživatele: nízké až střední

Ačkoliv výše popsaný postup s využitím ICF nabízí základní míru zabezpečení,
jeho možnosti mohou být brzy vyčerpány. Typickým případem je situace, kdy
nedisponujete operačním systémem Windows XP, ale jinou, starší verzí. Další
vážnou okolností, jež nabádá k využití dodatečných prostředků, je poměrně hrubý
postup vestavěného firewallu: povolení přístupu do internetu a prohlížení
webových stránek samo o sobě může znamenat velmi vážné riziko, neboť nebezpečí
číhá např. při stahování souborů či odesílání dat pomocí různých formulářů a
dotazníků.
Chcete-li posílit svou ochranu a zároveň výrazně rozšířit možnosti konfigurace
při kontrole síťového provozu v obou směrech, nastal pravý čas pro nasazení
některého z řešení, jež bývají často zjednodušeně nazývána jako osobní
(personal) firewall. Jedná se o program (či kolekci programů), jenž je
instalován běžnou cestou do prostředí Windows a následně nabízí řadu funkcí.
Zde je chvíle pro důležité upozornění: budete-li využívat jakýkoliv nástroj
tohoto druhu, vypněte před jeho zprovozněním funkci ICF (viz výše), neboť by
mohlo docházet k nežádoucím konfliktům.
Velmi dobrým příkladem tohoto typu aplikace je Norton Internet Security na ni
narazíte v tomto čísle rovněž v rubrice Software, a to v podobě recenze. Balík
je určen speciálně domácím uživatelům a nabízí širokou škálu ochranných
mechanismů, často na poměrně luxusní úrovni. Především je důležité pochopit, že
takovýto program hlídá komunikaci velmi jemně: můžete nejen říci, že povolíte
prohlížení WWW stránek či zasílání e-mailů, ale také jasně říkáte, které
aplikace to budou dělat, čímž striktně kontrolujete i odchozí provoz. Krom více
než plnohodnotné náhrady funkce ICF jsou zde k nalezení další možnosti, jako
třeba Detekce narušení, jež dovoluje rychle započít obranu proti pokusům o útok
z internetu, a velmi zásadní je dále Ochrana osobních údajů, zabraňující
nechtěnému odeslání privátních a citlivých informací do sítě (např. PIN
kreditních karet, různá hesla, soukromá telefonní čísla apod.). Velmi praktická
je v současné době též ochrana proti nevyžádané poště (antispam) či třeba
blokování otravných reklamních oken v prohlížečích webových stránek.

Nastavení Norton Internet Security (a dalších podobných aplikací) probíhá v
několika fázích. Po instalaci je potřeba aplikaci říci, které nástroje pro
přístup do internetu hodláte používat a co jim povolíte, a následně při běžném
využívání toto dále zpřesňovat. Pro běžný provoz doporučujeme propustit alespoň
prohlížeč (např. MS Internet Explorer či Operu) na portech TCP 80 a 443, dále
poštovní program (např. Eudora či Outlook Express) na portech TCP 25, 110 a 143
a samotný operační systém Windows na portu UDP 53 (pro překlad jmen pomocí
DNS). V případě dalších funkcí, jako je třeba ochrana osobních údajů, je
samozřejmě potřeba provádět další konfiguraci v podobě "nakrmení" aplikace
citlivými informacemi, jež chceme chránit na tento fakt nikdy nezapomínejte,
neboť jinak nemůže ochrana plnohodnotně pracovat!
Na základě shodných principů a s velmi obdobným ovládáním pracují i produkty
dalších výrobců. Často je spojuje jedna význačná vlastnost: základní funkce,
jež jsou srovnatelné s ICF ve Windows XP, jsou nabízeny zdarma (např. u Zone
Alarmu či Kerio Personal Firewallu), a rozšířené a dodatečné vymoženosti, jako
kontrola soukromí či detekce narušení, jsou zpoplatňovány. Z toho, co jsme
popsali, je zřejmé, že aplikace typu osobní firewall je zásadním posílením
bezpečnosti a významným rozšířením funkcionality. Z těchto důvodů vřele
doporučujeme se s některým z nich blíže seznámit a zprovoznit jej alespoň v
bezplatné verzi, ve formě základního firewallu. Ačkoliv nastavení většiny
těchto nástrojů již vyžaduje jakési minimální znalosti, investovaný čas se
vyplatí.
Tip na závěr scénáře: pokud vládnete alespoň základy anglického jazyka, velmi
pěkné aktuální srovnání osobních firewallů naleznete na stránce
www.securityfocus.com/infocus/1750.

Scénář č. 3
Struktura zapojení: malá síť s hardwarově sdíleným připojením k internetu
Typ internetové linky: ADSL či kabelový rozvod
Vybavení: OS Windows a hardwarový modem/router/firewall
Cenové nároky: od cca 2 000 po cca 7 000 Kč
Nároky na znalosti uživatele: střední až vysoké

V případě, že vaše síťové prostředí je tvořeno hned několika počítači, jež
sdílejí rychlejší internetovou přípojku, je potřeba vyřešit jak bezpečnost celé
sítě jako takové, tak zabezpečení jednotlivých počítačů. Ochranu je možno
definovat na několika úrovních v závislosti na konkrétní konfiguraci, takže si
popíšeme různé možnosti.
Jedna z variant může zahrnovat internetové přístupové zařízení, jež nedisponuje
žádnými či téměř žádnými možnostmi zabezpečení, jako je tomu např. u ADSL
modemu Alcatel Speed Touch Home (dodáván v loňském roce se základní variantou
ADSL) či u řady kabelových modemů. Následné rozbočení sítě a poskytnutí
přístupu vícero počítačům může být realizováno podobně jako v naší
experimentální sítí třeba hardwarovým integrovaným zařízením, jako je poměrně
jednoduchá 3COM OfficeConnect Cable/DSL Gateway 3C857 zahrnuje v sobě jak
přepínač (pro 4 PC), tak základní firewall, a dokáže zajistit první úroveň
ochrany na centrálním přístupu k internetu.
Zabudované mechanismy lze považovat za mírně pokročilé: uživatel může buďto
příchozí komunikaci zcela zakázat, což je výchozí varianta, nebo využít
speciálně definovaných pravidel k propuštění požadovaných typů provozu do své
vnitřní sítě (typicky ICQ, zasílání pošty, Vzdálená plocha atd.). Zásadní
výhodou je, že takto vložený hardwarový prvek dokáže většinu nežádoucí
komunikace, přicházející z internetu, odrazit již v jakési "předsunuté pozici",
a samotné počítače jsou tak chráněny od první vlny nebezpečného provozu.
Druhým stupněm zabezpečení, jenž řeší komplikovanější nároky, je posléze opět
osobní firewall. Je nutno mít na mysli, že ačkoliv internetová přípojka je
chráněna již hardwarovým předstupněm, musíte na tuto síť stále pohlížet z
hlediska operačního systému či personálního firewallu jako na potenciálně
nebezpečnou, tedy na veřejnou (public). V našem testovacím prostředí využíváme
na PC řešení Kerio Personal Firewall, a internetovou přípojku jsme v příslušném
ovládacím rozhraní označili jako nedůvěryhodnou (kvůli prázdnému zaškrtávacímu
poli). Veškerá přístupová oprávnění je nutno do této sítě nastavit stejně, jako
by byla přímou internetovou linkou jen díky této důslednosti získáte výhodu
dvojí obrany, neboť pokud by útočník prolomil hardwarový firewall, stále mu
bude stát v cestě další ochrana.
Jiná varianta, jež se od předchozí odlišuje jen mírně, v sobě zahrnuje rovněž
dvojstupňovou ochranu. Prvním, předsunutým prvkem je zde opět hardwarové
zařízení, ovšem tentokrát v integrovaném provedení odlišného charakteru
základem je vlastní ADSL modem, a s ním je spojena dále funkce přepínače (opět
např. 4 porty), routeru a především kýženého firewallu. Jedním z vhodných
modelů, jejž jsme vyzkoušeli, je např. Lucent CellPipe DSL Modem 22A-FX,
nabízený řadou poskytovatelů internetového připojení ke službě ADSL. Součástí
tohoto zařízení je poměrně zdařilý základní firewall, jenž dokáže ochránit
první linii vaší sítě a opět odstínit počítače od většiny nežádoucí příchozí
komunikace. Podobně jako v předchozí variantě, i zde samozřejmě budeme nadále
spoléhat na druhou úroveň ochrany, jíž jsou osobní firewally na všech PC v malé
síti.
Konfigurace, na niž jsme se zaměřili v tomto scénáři, již představuje z
hlediska malé, domácí sítě velmi solidní bezpečnostní hradbu. Hardwarová část
by měla zajistit, že bude odražen i soustředěný útok na vaši síť, jehož
intenzita by mohla ohrozit stabilitu os či softwarového firewallu, a ochranná
aplikace naopak umožní jemnější nastavení a důslednější kontrolu. Je však nutno
počítat s určitou investicí do samotného hardwaru a také se připravit na
konfiguraci, jež nemusí být úplně primitivní. Odměnou za vynaložené úsilí je
pak velmi bezpečné a odolné připojení.

Typická konfigurace osobního firewallu

Použitý software: Kerio Personal Firewall 4.0.10
Využití: všestranný, univerzální osobní firewall
Náklady: základní verze zdarma, plná verze cca 1 300 Kč

Nastavení osobního firewallu, jež v tomto článku podrobněji zmíníme, je aktivně
využíváno pro běžné pracovní i testovací účely. Jsou v něm zahrnuta typická
nastavení, jež zajistí normální použitelnost internetu při domácí práci.
Nezapomeňte, že internetová přípojka je vždy označena jako nedůvěryhodná zóna!
Přehled nezahrnuje všechny parametry, snažili jsme se spíše upozornit na
funkčně nejdůležitější prvky.

Dialog: Síťová bezpečnost - Předdefinované
Zde jsme ponechali nastavení blízké výchozí podobě. Mezi nejdůležitější patří
povolení Domain Name System (DNS), což zajišťuje překlad jmen počítačů v
internetu, dále Ping out (diagnostika vzdálených počítačů) a Dynamic Host
Configuration Protocol (DHCP) pro získání IP adresy, např. od vašeho ADSL
modemu či přímo internetového poskytovatele.

Dialog: Síťová bezpečnost - Aplikace
V této části jsme zajistili průchod bez zbytečného dotazování především pro
aplikace MS Internet Explorer (Odchozí povolit), dále pro Outlook Express
(Odchozí povolit), ICQ (Odchozí povolit) či pro klienta pro updatování
antivirové aplikace (Odchozí povolit pro Symantec). Z dalších aplikací se hodí
propustit FTP klienta (třeba Total Commander) a obzvláště opatrní musíte být na
službu Sdílení souborů a tiskáren v sítích Microsoftu (Microsoft File and Print
Sharing), u níž směrem do nedůvěryhodné sítě vyžadujte vždy alespoň dotazování.
Z dalších aplikací je dobré povolit provoz např. Windows Media Playeru či
obdobným nástrojům pro sledování internetových rádií či videopřenosů.

Dialog: Útoky - Obecné
V tomto dialogu doporučujeme zakázat alespoň útoky s vysokou a střední
prioritou. Pokud hodláte po útoku blíže zkoumat jeho průběh, zapněte si volbu
Zaznamenat.
Dialog: WWW - Soukromí
Na tomto místě rozhodně věnujte pozornost spodní volbě Blokovat privátní
informace. Pomocí tlačítka Nastavit vstoupíte do dialogu, kde postupně naplníte
seznam položkami s vašimi privátními daty, o jejichž vyzrazení nestojíte.
Ačkoliv to vyžaduje jistou námahu, nepodceňujte tento krok a dejte si projednou
tu práci tuto funkci uvést v život.


Zapamatujte si...
V první řadě je potřeba si uvědomit nejdůležitější zásadu: nemusím mít nejlépe
zabezpečenou síť či počítač v celém internetu. Ale mé zabezpečení musí být
alespoň o stupínek lepší, než u většiny ostatních.