Samotný termín „počítačové viry" vznikl jako analogie virů biologických. Můžeme se dohadovat, nakolik je toto přirovnání trefné, třeba zda počítačové viry jsou v nějakém ohledu živé (ovšem živé podle převládajícího pohledu nejsou ani ty biologické). Nicméně těžko by asi někdo tvrdil, že počítačové viry jsou oproti těm biologickým entity nějak „dokonalejší".
Jenže srovnání může probíhat oběma směry. Navíc vůbec nemusí jít jen o analogii, ale o přímou vazbu mezi počítačovým malwarem a biologickými systémy. Guillaume Lovet z IT bezpečnostní společnosti Fortinet tvrdí, že podobné uvažování nepatří jen do hollywoodských filmů. Jistěže některé analogie jsou povrchní - DDoS útok zahltí serverový systém „stejně jako" virus AIDS rozleptá imunitu, nákaza při návštěvě lékařské ordinace se dá třeba přirovnat k falešným antivirům (scareware). Počítačové viry jsou podobně jako HIV vybaveny mutačním mechanismem, aby tak lépe unikly bezpečnostnímu systému.
Biologické viry jsou v jistém ohledu mnohem efektivnější, protože v přepočtu na bity (ACGT/U můžeme pokládat za 2bitové kódování) vystačí jejich i funkční varianty s mnohem ménším objemem zdrojového kódu. Počítačové viry již dnes ale zase navíc používají různé techniky jako šifrování nebo antidebbuging. Kdyby se tak chovaly i viry biologické, naše léky by byly ještě mnohem méně účinné.
Pokud navíc dnes máme v těle různé implantáty (kardiostimulátory, kochleární implantáty), pak se hranice ještě více rozřeďuje. Počítačové viry mohou i přeneseně napadat i lidské tělo. Obecněji je virus prostě kódovaná informace určená pro fungování v hostitelském systému, tím může být stejně dobře PC jako kardiostimulátor.
Pak je zde ještě další věc. Již v roce 2002 se podařilo syntetizovat virus obrny pouze na základě znalosti jeho genetické informace. Pokud počítačové viry pozmění informaci pro různé biosyntetické mašinky, budou mít přímý vliv i na syntetizované živé organismy. Proč by se po viru Stuxnet, který napadal odstředivky na obohacování uranu, nemohly objevit i kódy zaměřené na zařízení pracující s DNA, na různé sekvenátory nebo stroje provádějící syntézu?
Mohly by přepisovat databáze, a to i cíleně, aby výsledkem další práce byly třeba právě viry biologické. Na rozdíl od čistě biologického viru by prý tímto způsobem šlo škodlivý kód dopravit až na místo určení bez rizika vedlejší kontaminace, domnívá se Lovet.
Zdroj: Computerworld.com
Poznámka: Zůstává jen otázka, zda se za tím vším skrývá nějaký scénář s rozumnou mírou pravděpodobnosti, nebo jde spíše o záměrně provokativní názor určený k tomu, aby byl médii maximálně citován.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU