Vládní regulace a zákony mezinárodních společenství trvají roky, než se skutečně vytvoří, implementují a začnou fungovat.
Jak se ovšem AI dostává do každodenního používání – a to už se skutečně děje – je diskuze o etice umělé inteligence a o tom, jak ji využívat, velmi důležitá. A to hlavně proto, že tato zodpovědnost stojí na firmách, které ji vyvíjí a implementují.
Ožehavé otázky s technologickým podtextem
Etické důsledky nejsou v tomto případě pouze jakousi filosofickou diskuzí nad něčím, co by mohlo být, ale reálně nikdy nebude. Jak jsme psali už ve včerejším textu, AI revoluce není jen prázdným pojmem. AI startupů v USA, Evropě a Asii je obrovské množství a vznikají další (viz studie CBInsights) a přestože jsou projekty umělé inteligence dosud převážně omezeny právě na startupy a na velké společnosti typu Microsoft či IBM, nebude to tak na dlouho.
AI v rukou společností také není zdaleka omezena jakýmisi zastaralými sci-fi premisami typu zákonů robotiky Isaaca Asimova. Spíše je dobré připomenout mediálně známý případ z října 2017, kdy Saúdská Arábie dala čestné občanství robotovi Sophia. Ačkoliv se jednalo zcela jednoznačně pouze o propracovaný marketingový tah, ukazuje skutečné problémy budoucích let: je vůbec správné a rozumné vytvářet roboty podobné člověku? A pokud už budou podobní člověku, bude také nutné s nimi jako s lidmi jednat?
Je nutné nezapomenout také na to, že nové technologie vždy vyvolávají strach, a za strachem jde ruku v ruce nedůvěra. Vypracovat si důvěru k algoritmům u veřejnosti nebude až tak těžké, neboť je nevidí; u robotů a umělé inteligence v přístrojích je to těžší, neboť je dobře vnímatelná.
Dobře se to zatím daří u virtuálních asistentů, i třeba v podobě zařízení chytré domácnosti jako je Amazon Echo či Google Home. Tyto přístroje jsou ovšem malé, neškodné, snadno zapadnou a především – virtuální asistenti v nich rozhodně nezní jako lidé, netváří se tak a při otázkách otevřeně říkají, že jsou pouze omezenou umělou inteligencí.
Výbušné je také zdravotnictví
Významný problém bude také ve zdravotnické AI a celkově u pokročilých technologií v lékařské péči. Ač to tak na první pohled nevypadá, eticky sporných záležitostí, obzvláště pro věřící a nábožensky aktivní část populace, je tu mnoho a jestliže firmy chtějí naplno využít potenciál umělé inteligence v této oblasti, je jednoznačně nutné věnovat se jim již nyní.
Nemluvíme nyní jen o klonování nebo genetických modifikacích; stačí se podívat, jaké pozdvižení vyvolává výzkum kmenových buněk. Obvinění z toho, že si lidstvo „hraje na Boha“ a zaobírá se tím, čím nemá, na sebe nenechá dlouho čekat.
Kromě eticky správného postupu firem – mimo jiné vysvětlování svých kroků veřejnosti, spolupráce s univerzitami a vědeckými pracovníky či pečlivé rozvážení svých kroků – je rovněž nutné zlepšení vzdělání společnosti, která poté lépe technologie AI pochopí.
S tím už však bohužel podniky příliš nepohnou.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU