„Poslední volt“ by byl k dispozici pouze pro nouzový režim, jež by uživatel použil v případě havárie – aby se nemohlo, že zrovna při katastrofě bude mobil naneštěstí vybitý. Nouzová volání by se poznala podle určitých čísel, která by samozřejmě pro každou zemi musela být přednastavena jinak.
Dalším návrhem Applu je, aby tyto nouzové hovory nebylo ve stresu nebo při zranění možné tak snadno ukončit. „Zavěšení sluchátka“ by v tomto případě nešlo docílit jen zmáčknutím tlačítka, ale vyžadovalo by speciální potvrzení. Aby baterie déle vydržela, jakmile by zbýval jen „poslední volt“, telefon by zastavil veškeré spuštěné aplikace, respektive je uvedl do režimu spánku. Poslední tísňové volání by tak nemělo po několika sekundách vypadnout.
Pokud by člověk po pohromě nemohl mluvit, mohl by si záznam namluvit předem – třeba o tom, jakými zdravotními potížemi trpí, to pro případ, že by uživatele nepotkala vnější pohroma, ale zdravotní selhání, o jehož možnosti by věděl předem. K dalším výhodám by patřilo propojení na systémy pro určování polohy. Spolu s hovorem by se mohla odesílat informace o souřadnicích GPS; modul GPS by byl kromě vlastního telefonu jedinou hardwarovou komponentou, která by zůstala aktivní i v režimu „posledního voltu“ (Přednastavené tísňové volání by třeba mohlo být podobu „pomoc, jsem na /vložit souřadnice GPS/“).
Zdroj: New Scientist
Jiný patent pro služby v krizových situacích, které by mobilům umožnily předávat si informace přímo (P2P) i v případě selhání operátorovy sítě, nedávno představila Motorola. Viz článek Mobily komunikující v případě katastrofy bez sítě.
Foto: Apple iPhone 3G, zdroj Vodafone