Posmrtný život na síti čelí právní nejistotě

Právní rámec pro tyto případy je teprve v plenkách a ani nejrůznější předpisy na ochranu soukromí nedávají jasnou odpověď na otázku, kdo by měl mít po smrti uživatele přístup k jeho profilům na sociálních sítích nebo k emailové korespondenci. Na takovém závěru se shodli účastníci panelové diskuze na konferenci Amsterdam Privacy Conference.

Když se například Facebook dozví o smrti svého uživatele, vytvoří z jeho profilu jakousi vzpomínkovou verzi, která neobsahuje funkci pro aktualizaci stavu a na kterou mohou svými zprávami přispívat pouze ověření přátelé. Psycholožka Elaine Kasketová takovému přístupu rozumí, protože přístup k profilu prý pozůstalým pomáhá vyrovnat se lépe se ztrátou blízkého člověka. Velký význam podle ní mají například archivované konverzace.

Co když však s posmrtnou existencí uživatelského profilu nesouhlasí rodinní příslušníci? „Pokud například nějaký přítel zveřejní fotku zesnulého, na které je v značně podroušeném stavu, může to působit pozitivně na jeho kamarády, ovšem rodina bude pravděpodobně chtít, aby se na danou osobu vzpomínalo jinak,“ řekla Kasketová. Rodina potom nejspíše požádá Facebok o úplné smazání profilu a celým traumatem si tak projde znovu, když zjistí, že profil je skutečně pryč.

To vyvolává otázku, jak by se s osobními daty mělo po smrt jednat. Na tu však podle Ediny Harbinjaové, účastnice doktorandského studia na Právnické fakultě univerzity Strathclyde, v současné legislativě není žádná přesvědčivá odpověď. Existují prý podle ní sice konkrétní právní předpisy, jsou však roztříštěné a v každém státě se liší.

Například v Bulharsku prý mají rodinní příslušníci k datům zemřelého plný přístup. V Estonku je zase zavedena praxe, že souhlas uživatele se zpracováním osobních údajů je platný až 30 let po jeho smrti, pokud ještě během života neurčí jinak. „Naopak ve Švédsku nebo Velké Británii jsou osobní údaje definované jako něco, co existuje jen společně se životem,“ vysvětlila Harbinjaová. Žádný právní rámec pro celou Evropskou unii v tomto směru neexistuje.

Kromě právní ochrany osobních údajů se nabízí ještě jiné řešení. Damien McCallig z Národní irské univerzity v Galway upozorňuje, že užitečné by mohlo být také autorské právo. Copyright podle něj nabízí ochranu post mortem. Ta však také jednou skončí. Možným řešením by podle něj mohl být předpis, který by stanovil časovou hranici, po které by došlo k automatickému odstranění dat.