Postal 2

Křesťanští fanatici všech zemí, stejně tak i všechna rodičovská sdružení a kritici pokleslé zábavy, spojte se! Satan znovu sestoupil mezi nás, aby mařil životy našich bližních a zejména našich milovaných dítek. Running with Scissors totiž opět pořádají bezuzdné krvavé orgie spojené s kurzy pletení střev a vyřezávání hraček z lidských kostí.

Při prvním spuštění Postal 2 by si mnozí z vás, neznajíce proslulosti předchozího dílu (v několika zemích dokonce zakázaného), mohli myslet, že se jedná o zcela normální hru. Nemastné neslané intro, průlet jakýmsi městečkem Paradise, seznámení se s nerudným hlavním hrdinou, jeho karavanem, ženou a důvodem, proč vůbec do Paradise přijel – to jest kvůli účasti v „jakési“ počítačové hře. Že není vše úplně v pořádku, by však mohl naznačit už kopanec na uvítanou věnovaný vlastnímu psovi nebo úkoly první pondělní mise: dojít si pro šek, vybrat peníze a koupit mléko.

Se zbraní v ruce…

Není problém chovat se mravně, projít opatrně celým městečkem až k sídlu Running with Scissors, přestřelkám mezi obyvateli pouze přihlížet z uctivé vzdálenosti a získat šek. Jenže většina úkolů má v sobě háček. Například hned při přebírání peněžní poukázky vtrhne do budovy autorů hry rozzuřená skupinka aktivistů protestujících proti násilí v počítačových hrách. Je na vás, abyste jim rozmluvili rozhodnutí se zbraní v ruce vysvětlit autorům, že opravdu žádné násilí nechtějí. Samozřejmě se můžete schovat a nechat vše na po zuby vyzbrojených programátorech.

To by ale nebyla vůbec žádná legrace. Přestože Postal 2 disponuje jakýms takýms rozvláčným příběhem, spoustou černého humoru a sebeparodie, hra stojí (a bohužel s ním i padá) na objevování městečka, jeho systematické demolici a vyvražďování obyvatelstva. A smrti si zde užijete více než dost, v nepřeberném množství podob. Rozličné zbraně se válejí téměř na každém rohu, a tak počáteční kopanec kanadou do rozkroku doplní téměř okamžitě lopata, kterou záhy vystřídají pistole, účinná brokovnice (jejíž novou tlumenou verzi milovníci koček asi příliš neocení) a nepřesná M16. Později k tomuto arzenálu přibudou granáty, Molotovovy koktejly, raketomet a narazíte i na policejní obušek, paralyzér nebo smrtící vrhací nůžky. Pro fajnšmekry pak nesmí chybět kanystr s benzinem, se kterým si lze užít opravdu fůru zábavy. Bohužel ale nečekejte orgie, kdy byste mohli kolem sebe mlátit víkem od popelnice nebo dokonce utrženými končetinami. V tomto ohledu se Postal 2 tváří bohužel až příliš konzervativně.

… a s rozepnutým poklopcem

Celé město je rozděleno do menších lokací, které se vám postupně otevírají, a vy tak získáváte přístup k novým objektům, tajným chodbám a alternativním cestám. Je libo vylézt na střechu prodejny? Žebřík poslouží stejně dobře jako dráty elektrického vedení. Každý domeček lze prolézt, prozkoumávat jeho temná zákoutí a hledat zbraně, léčivé marihuanové dýmky nebo šikovné neprůstřelné vesty. Ovšem ve většině budov narazíte i na jejich obyvatele, kteří dle nátury buď s ječením utečou volat policii, nebo vám do obličeje rovnou namíří odjištěnou zbraň.

Umělá inteligence obyvatel města je překvapivě docela na výši. Pamatují si vás a neváhají okamžitě vyzradit policii, že jste na ulici někoho zastřelil či upálil. Pokud kolem sebe ucítí zápach benzinu, okamžitě zpanikaří, což je na druhou stranu docela výhoda, protože díky bezhlavému pobíhání roznesou plamen i na ostatní. Jsou také dost agresivní, úplně běžně si mezi sebou vyřizují účty se zbraní v ruce a do se vás pustí jen proto, že do nich nešetrně na ulici vrazíte. Nebo také jen proto, že je pomočíte.

Močení totiž patří k mnoha detailům, které mají hru ozvláštnit. Můžete močit ze střechy a dívat se, jak davy znechuceně zvracejí, můžete močit na hořící nebožáky a hasit je, můžete močit na tlusťocha, který se během úprku před vaší maličkostí v polovině schodů zastaví a funí o sto šest, a pokud vzplanete, můžete močit dokonce i sami na sebe, což poněkud zkrátí dobu, po kterou se budete připékat. Milé, že? O poznání nechutněji působí vítěz pouliční přestřelky kopající do soka chvějícího se v tratolišti krve, nebo dost detailně provedené a stále se ještě agonicky svíjející škvarky, které ještě před několika okamžiky byly vesele vytrubující kapelou.

Aby vám ale při hraní nebylo smutno či dokonce nevolno, je druhý Postal oděn do hávu sebeparodie a zesměšňování všeho amerického i neamerického včetně autorů samotných. Těšte se na šíleného kuchaře vařícího v čínské restaurací celou hovězí hlavu, na pořádně proprseného fousáče v upnutém růžovém tričku, který se na tanečním parketu svíjí společně s latexovým princem, na indického boha Ganéšu držícího v přistěhovaleckém obchůdku americké vlaječky ve stylu „my nerozumět, ale mít rádi Emeríku“, na zvídavého čtenáře bin Ládina a kvanta suchých billboardů a tuny syrových hlášek hlavního hrdiny.

Hmmm, a to je vše?

Silný grafický engine, který oživil například Unreal 2, rozhodně nevyužívá nový Postal naplno a nižší počet polygonů nezakryjí ani velmi detailní textury. Hra navíc podporuje jen dvě zásahové zóny – hlavu a tělo, takže až na dekapitaci chybí trochu propracovanější likvidace nepřátel, jak ji známe například již z prvního Soldier of Fortune. Co naplat, že mrtvoly reagují ve stylu „rag-doll“ a můžete je libovolně vláčet po zemi či si zahrát golf s usekanými hlavami, když se těla ani po výbuchu granátu nerozprsknou tak, jak by slušné maso mělo. Zcela scestné jsou pak nahrávací časy, které vás budou každou chvíli nepříjemně otravovat při přechodu do nových lokací.

Vývojáři bohužel navzdory množství svěžích nápadů nedokázali domalovat svůj obraz zkázy až do zdárného konce. Pět pracovních dnů a pět „misí“ je dost málo, navíc zprvu zábavné prolézání městečka vezme brzy za své. I upalování obyvatel a močení ztratí své kouzlo, na hladinu začnou pomalu vyplouvat stinné stránky hry a množství chyb a chybek začne vcelku agilně sekundovat nuda. Ten, kdo hru projde rychle, aniž by se v ní příliš babral, může být spokojen. Kdo však hledá něco jiného než jen lehce nadprůměrnou bezduchou relaxaci, bude asi výkonem Postalu 2 zklamán.

Výrobce: Running With Scissors

Vydavatel: Whiptale Interactive

Minimální konfigurace: CPU 733 MHz, 128 MB RAM, HDD 1,5 GB, 3D karta 32 MB

Doporučujeme: CPU 1,2 GHz, 384 MB RAM, HDD 1,5 GB, 3D karta 64 MB

Multiplayer: ne

Internet: http://www.gopostal.com

Verdikt: Svěží hra plná nápadů a zároveň i nedodělků a hluchých míst, která kromě grafického zpracování nepředstavuje vůči prvnímu dílu žádný výraznější posun.

Hodnocení: 68 %