Přenositelnost čísel

1. 7. 2005

Sdílet

Přenositelnost čísla je jakési zaklínadlo, s nímž mnoho lidí spojuje další krokk úplné volnosti při využívání telekomunikačních sítí. V tomto článku bychom se rádi podívali ...
Přenositelnost čísla je jakési zaklínadlo, s nímž mnoho lidí spojuje další krok
k úplné volnosti při využívání telekomunikačních sítí. V tomto článku bychom se
rádi podívali na to, co se v této oblasti již událo a co nás v blízké době
čeká. Začněme tedy úplně od základů, tedy tím, co vlastně přenositelnost čísla
je. Tato služba vznikla díky vývoji v telekomunikacích, kdy možnost vlastního
telefonování již není jediným požadavkem na operátora. Telefony se staly
nedílnou součástí našeho života a stále více úkonů vyřizujeme výhradně jejich
prostřednictvím. Tak se jednoduše stane, že jsme na našem telefonním čísle
téměř závislí. Představa nutnosti změny čísla vyvolává u mnoha lidí mrazení v
zádech. A ještě mnohem dramatičtější je taková situace u firem, které vydaly
velké peníze za propagaci, jež by změnou čísla přišla vniveč.
Naskýtá se samozřejmě otázka, proč vůbec o změně čísla uvažovat, když jsou s ní
spojeny takové potenciální komplikace. Abychom však mohli využít všech
"vymožeností", které dnešní svět telekomunikací přináší, musíme počítat s
občasnými změnami, které pro nás mohou být nutné nebo "pouze" výhodné. Kdy se
tedy můžeme zajímat o využití služeb přenositelnosti čísla? Odpověď je velmi
jednoduchá. Zajímavé je to vždy v okamžiku, kdy využíváme službu, která by
mohla způsobit změnu našeho čísla (přecházíme-li z analogové linky na ISDN nebo
opačně), při změně lokality, v níž telefonní službu využíváme, nebo při změně
poskytovatele telekomunikačních služeb.
Zachování čísla v prvním jmenovaném případě je v našich krajích již dlouho
(vlastně od počátku nabídky linek ISDN) běžné. U zbylých dvou případů to tak
jednoduché není. Geografická přenositelnost je možná vždy jen v rámci menších
území. Pokud se zákazník stěhuje do lokality, která patří do jiné tarifní
skupiny, není zachování čísla možné, jelikož účastnické číslo obsahuje i
informace o tarifech. Přenést tedy pražské číslo do Brna by znamenalo zmatení
účastníků, kteří by na toto číslo volali. Volání z Prahy by totiž nebylo
zpoplatňováno místním, ale meziměstským tarifem, což by ostatní zákazníci mohli
nést s nelibostí. Dokud tedy nebude volání v rámci celé České republiky
zpoplatněno jedním tarifem, můžeme si o tom, že si číslo ponecháme v libovolné
lokalitě, nechat pouze zdát.
Poslední jmenovaný případ přenášení čísla (při přechodu mezi operátory) je
zákazníkům do určité míry dostupný již několik let. Jedná se o možnost přenést
telefonní číslo při přechodu mezi operátory, poskytujícími služby v pevné
telekomunikační síti. Tento krok byl další důležitou fází uvolňování trhu
telekomunikací, neboť umožnil snazší změnu poskytovatele služeb. Důležitý byl
hlavně pro alternativní operátory, zaměřující se na poskytování služeb pro
firmy. Zde je totiž pravděpodobnost využití přenositelnosti největší a
usnadňuje tak lákání velkých zákazníků do jiné sítě.
Pokud jde o technické řešení přenositelnosti čísla, došlo k docela zajímavé
situaci. Stávající telekomunikační zákon nepředepisuje technické řešení této
služby a ani nezmocňuje ČTÚ k tomu, aby tyto podmínky určil a operátorům je
poté předložil jako definitivní řešení. Bylo tedy nutné najít řešení jiné. To
vzniklo poté, kdy ČTÚ ve spolupráci s APVTS (Asociací provozovatelů
telekomunikačních sítí) inicioval vznik otevřené odborné skupiny (Fóra pro
CS/CPS a NP - volbu a předvolbu operátora a přenositelnost čísla), které
příslušné technické řešení připravilo. Ani potom však ČTÚ nemůže toto řešení
předepsat jako závazný technický standard, museli se k němu dobrovolně
přihlásit sami operátoři a zavázat se k jeho dodržování. Takto to fungovalo již
dříve u krátké individuální předvolby, která je u nás dostupná od 1. 7. 2002,
stejně to dopadlo i v případě přenositelnosti čísla. Tento způsob vzniku
podmínek pro provozování telekomunikačních služeb je opravdu výjimečný a nevíme
o tom, že by stejný postup fungoval v nějakém dalším státě.
Služba přenositelnosti čísla je ovšem v porovnání s volbou nebo předvolbou
operátora složitější. Zde totiž nestačilo vymyslet pouze technické řešení, ale
bylo třeba udělat ještě další krok. Tím bylo zřízení a následné provozování
centrální databáze, v níž se povede evidenci všech přenesených čísel. Uloženy
zde tedy budou informace typu "toto číslo se přestěhovalo do této konkrétní
sítě". Na uvedenou databázi se pak obracejí telefonní ústředny operátorů, když
potřebují zjistit, kam mají směrovat konkrétní hovor. Důležitou otázkou ovšem
bylo, komu provoz takové centrální databáze svěřit. Na výběr nebylo mnoho
možností. Službu by mohl provozovat buď některý z operátorů, nebo někdo na
světě telekomunikací nezávislý. Po zamítnutí možnosti předání správy databáze
některému z operátorů zbývalo rozhodnout, komu tedy připadne odpovědnost za
správu potřebných dat. Nakonec se ke slovu dostalo opět APVTS, které zřídilo
firmu CNPAC s.r.o. (Czech Number Portability Administrative Centre). Tato
společnost pak byla ustanovena správcem příslušné databáze (Národní referenční
databáze pro NP, tedy přenositelnost čísla). Poté, co byla databáze zprovozněna
a následně otestována, byla nabídnuta k užívání, což operátorům umožnilo dostát
zákonnému závazku a nabídnout přenositelnost čísla nejpozději k 31. 12. 2002.
Po svém vzniku referenční národní databáze sloužila (a dosud slouží) pro
potřeby přenositelnosti čísel v pevné síti. Česká republika se sice řadí k
zemím, v nichž je počet přenesených čísel jeden z nejvyšších, ale jak se
konečně dalo očekávat, týká se zatím hlavně firem. Zde počty přenesených čísel
naskakují rychleji, protože se setkáváme s využitím provoleb, které zahrnují
desítky až desetitisíce čísel. Nyní jsme se ovšem posunuli o krok dál. Tímto
krokem byl podpis prezidenta republiky, jímž byl definitivně schválen zákon,
nařizující zavedení přenositelnosti čísel i v rámci mobilních sítí.
Dostupnost přenositelnosti měla být sice původně vyřešena již s naším vstupem
do Evropské unie, ale různící se názory, jak má vlastně vypadat, schválení
příslušného zákona oddálily. Pojďme se tedy podívat na to, co vlastně můžeme od
nové služby očekávat.
První věc, na níž je třeba upozornit, je fakt, že mobilní přenositelnost čísla
neznamená možnost přenášet telefonní číslo mezi operátorem poskytujícím služby
v pevné síti a jiným, zabývajícím se službami mobilními. Telefonní číslo
zůstává stále buď pevné, nebo mobilní. Znamená to tedy, že v rámci
přenositelnosti mobilního čísla si toto budeme moci přenést mezi mobilními
operátory, ale ne již do pevné sítě. Možnost přenášet čísla mezi pevnou a
mobilní sítí se v našich končinách zatím neplánuje a je nutné poznamenat, že
ani ve světě není běžně dostupnou službou. Jedinou výjimku zde tvoří USA, kde
je ovšem struktura telekomunikací od té evropské značně odlišná.
Vzhledem k formě, v jaké byl zákon schválen, jsou před námi již pouze přibližně
tři měsíce, během nichž by měla být služba spuštěna. Lze přepokládat, že ze
strany státu a ČTÚ bude vyvinut velký tlak na dodržení stanovených termínů,
jelikož Česká republika již dříve byla kárána za nedodržení dohodnutých
pravidel. Přijetí zákona ovšem ještě nezaručuje zpřístupnění přenositelnosti.
To je pouze jakýmsi prvním krokem, který iniciuje úsilí operátorů sestavit
všechny potřebné technické podklady tak, aby službu bylo možné skutečně
používat. Opět je třeba dohodnout se na tom, jak budou jednotlivé komponenty
nutné pro provoz vypadat. Stejně jako tomu bylo v pevných telefonních sítích,
je i zde třeba rozhodnout, jak bude vypadat databáze přenesených čísel.
V první fázi nebylo vůbec jasné, bude-li existovat jedna centrální databáze s
údaji o všech přenesených číslech, nebo bude zvolena decentralizovaná varianta,
kdy by každý operátor spravoval své údaje. Po jednáních mezi operátory to
nakonec vypadá na jednu centrální databázi, tedy na řešení obdobné tomu z
pevných sítí. Bude zde rovněž třeba vyřešit otázku zpoplatnění jednotlivých
hovorů. Dnes již sice existují tarify, které nerozlišují mezi voláním v rámci
domovské sítě a voláními do sítí ostatních, ale ty jsou přece jen v menšině.
Stále převládají ty, které tyto informace rozlišují. Vzhledem k tomu je nutné
vyřešit, jakým způsobem budou zákazníci informováni o příslušnosti volaného k
jiné síti, než jaká odpovídá formátu telefonního čísla. Jednou z prvních
uvažovaných variant bylo zavedení hlásky do vyzváněcího tónu. Ta by sice
umožňovala precizní informování každého volajícího, ale oznámení by zabralo
určitý čas a pokud by volaný telefon zvedl "příliš rychle", zpráva by nebyla
přehrána celá. Potlačeny by navíc byly dnes moderní uvítací melodie, které
operátoři poskytují jako doplňkovou službu. Proto budou informace dostupné
pomocí informativních SMS, přes webové rozhraní a mobilně také prostřednictvím
WAPu. To znamená, že informace nebudou předávány při každém hovoru, ale pouze v
případě zájmu uživatelů. Přenositelnost v mobilních sítích se ovšem netýká
pouze operátorů a jejich zákazníků. Nejrůznější doplňkové služby totiž
poskytují i další firmy. Typickým příkladem je zasílání log či vyzvánění na
mobilní telefon, které je často zpoplatněné různými částkami podle toho, do
které sítě je požadovaný obsah směrován. Řešit aspekty přenositelnosti bude
nutné například i při dobíjení předplacených karet z bankomatů. Všem těmto
dalším subjektům bude nutné zajistit přístup do databáze s přenesenými čísly
tak, aby bylo možné ošetřit běh všech doplňkových služeb.
O tom, jak vlastní přenášení čísla bude vypadat, ještě není definitivně
rozhodnuto, ale nejpravděpodobnější scénář vypadá asi takto. Zákazník, který
bude chtít změnit operátora, zajde za svým stávajícím poskytovatelem a tuto
skutečnost mu oznámí. Operátor si zjistí, jak to vypadá se zákazníkovou
smlouvou, tedy zda se jedná o předplacenou kartu či o zákazníka s tarifním
programem, zda zákazník dodržel všechny podmínky, za nichž byla smlouva
uzavřena - například jestli již vypršela doba, po níž se zákazník zavázal
služby využívat. Pokud podmínky splněny nebudou, bude zákazníkovi nabídnuto
doplacení všech závazků (například doúčtování ceny mobilního telefonu, pokud
byl pořízen za zvýhodněnou cenu). Jakmile budou všechny závazky vyrovnány,
obdrží zákazník jakýsi certifikát o tom, že je "volný" a může tedy žádat o
služby u libovolného jiného poskytovatele. S tímto certifikátem pak zajde ke
zvolenému operátorovi, který již zařídí všechny ostatní potřebné kroky.
Důležitým faktem bude i to, že přenášet se bude pouze telefonní číslo, nikoli
různé další služby. Ty tedy bude nutné znovu aktivovat. Uživatelé předplacených
karet se nejspíš budou muset smířit s tím, že jim nebude vyplacen kredit, který
"na kartě" mají. To znamená, že ho před přechodem budou muset celý provolat.
Nakolik se u nás bude přenositelnost čísla využívat, ukáže teprve čas. V
zahraničí většinou nejvíce získal operátor, který se k přenositelnosti postavil
jako k nové službě a nesnažil se ji bojkotovat. Nám tedy nezbývá nic jiného než
čekat, s čím operátoři přijdou.