Přetaktování procesorů a operačních pamětí

1. 12. 2008

Sdílet

Naše povídání o tuningu PC nemůžeme začít ničím jiným než přetaktováním. Pokud máte v úmyslu přetakto...


Naše povídání o tuningu PC nemůžeme začít ničím jiným než přetaktováním. Pokud máte v úmyslu přetaktovat svůj procesor, je potřeba mít k tomu řádné vybavení. Tím je kvalitní základní deska, výborné chlazení CPU a operační paměti, které zvládnou vyšší než základní frekvence.
Princip přetaktování mikroprocesoru je jednoduchý – výsledná frekvence CPU se skládá z vynásobení dvou částí – násobitele a frekvence sběrnice. U naprosté většiny procesorů je násobitel stanoven napevno, nelze s ním hýbat, proto se přetaktování musí provádět pomocí zvýšení frekvence sběrnice. Pokud je násobitel odemčený (u modelů AMD Black a Intel Extreme Edition), změna celkové frekvence je triviální a uživatel se nemusí ohlížet na ostatní parametry, o kterých si řekneme později.
Po dlouhém přemýšlení, jak vám přiblížit přetaktování co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji, jsme se rozhodli popsat obecný postup – s tím, že názvy popisovaných funkcí se mohou měnit podle použité základní desky.

Co je potřeba?

Než se dáte do přetaktování, aktualizujte BIOS své základní desky, nainstalujte nejnovější ovladače čipsetu a grafické karty a stáhněte další potřebné programy CPU-Z, GPU-Z a nTune. Stabilitu a výkon budeme prověřovat programy BOINC, CINEBENCH a FutureMark 3DMark Vantage.
První krok vede k zjištění potřebných údajů o mikroprocesoru – k tomu použijeme program CPU-Z. Důležité jsou pro nás kolonky Name (název), Core Voltage (napětí CPU), Core Speed (celková frekvence CPU), Multiplier (násobitel), Bus Speed (rychlost sběrnice) a nakonec Rated FSB u procesorů Intel. Tyto hodnoty je dobré si zapamatovat, budeme s nimi při přetaktování pracovat. Podle názvu procesoru je dobré na internetových diskuzích zjistit, jaké je frekvenční maximum pro daný typ procesoru a jaká je maximální hodnota napětí procesoru. Pokud máte toto vše připravené, restartujte počítač a tlačítkem Del nebo F2 vstupte do BIOSu základní desky.

V BIOSu nikdy neměňte žádné hodnoty, aniž byste věděli, jaké funkce se pod nimi nacházejí.

Zkuste v podmenu najít položku označující rychlost sběrnice – viz Zastavení první. Tato hodnota se jmenuje FSB Frequency nebo jen System Frequency. Jejím postupným navyšováním dostanete vyšší a vyšší frekvence mikroprocesoru. Ovšem nejenom jeho – zvyšovat se bude taktéž frekvence PCI Express sběrnice, PCI slotů a v neposlední řadě také operačních pamětí. Proto před zahájením přetaktování vyhledejte v BIOSu položku PCI Express Frequency a PCI Frequency a nastavte je na 100, respektive 33 MHz. Nepoužívejte funkci Auto, neboť by frekvence těchto sběrnic stoupala se zvyšující se frekvencí systémové sběrnice. Dále najděte funkce nastavující frekvenci operačních pamětí a zde je nastavte podle parametrů popsaných v Zastavení druhém. Pokud se stane, že frekvence pamětí přesahují specifikace výrobce, nebojte se přidat napětí 0,1 V, neublíží jim to a výrazně to pomůže stabilitě systému.
Hodnotu systémové sběrnice měňte jen po malých krocích a po každé změně otestujte stabilitu systému sérií testů (spusťte program BOINC, přihlaste se a vyberte si projekt, kterému chcete věnovat svůj výpočetní čas CPU, a vyčkejte několik minut). Dále stabilitu otestuje v programech CINEBENCH a 3DMark Vantage. Pokud systém tuto zatěžkávací zkoušku zvládne, vraťte se do BIOSu a hodnotu sběrnice opět zvyšte.
Pokud začne být systém nestabilní nebo dokonce vlivem špatně nastavených hodnot nenaběhne, resetujte BIOS (návod naleznete v manuálu základní desky) a nastavte hodnoty, při kterých byl systém naposledy stabilní.

Jak dosáhnout lepšího přetaktování?

Pokud jste našli maximum svého procesoru, dalšího jeho zrychlení lze dosáhnout zvýšením napětí procesoru, čipové sady a operačních pamětí. Těchto tří komponent se totiž přetaktování týká nejvíce a nastavení vyššího napětí umožní dosažení ještě lepších výsledků přetaktování. Buďte ale opatrní, nikdy nenastavujte hodnoty bez rozmyslu. Navýšení napětí by nemělo přesáhnout pět procent základní hodnoty, maximálně pak sedm procent.
Když je řeč o napětí, je potřeba se zmínit i o teplotě procesoru, která se zvýšením pracovní frekvence a napětí roste. Tu lze monitorovat jak v BIOSu, tak i v prostředí Windows, nejlépe prostřednictvím programu SpeedFan. Teplota CPU by neměla přesáhnout hranici 70 °C v zátěži. Pokud se tak stane, je potřeba snížit pracovní frekvenci nebo napětí CPU.

Praxe: díky kvalitním komponentám a chlazení lze dosáhnout například těchto výsledků: AMD Athlon X2 4450e
(2,3 GHz ? 2,9 GHz), AMD Athlon X2 5400+ Black Edition (2,8 GHz ? 3,2 GHz) a AMD Phenom Quad X4 9950 (2,6 Gz ? 3,0 GHz), u procesorů Intel pak Intel Celeron Dual-Core E1200 (1,6 GHz ? 3,2 GHz), Intel Pentium Dual-Core E5200 (2,5 GHz ? 3,8 GHz) a Intel Core 2 Quad Q9400 (2,66 GHz ? 3,6 GHz). Samotný výkon procesoru je však ovlivněn i jinými parametry než jen pracovní frekvencí a nelze tak říci, že low-endový procesor přetaktovaný na frekvenci nejrychlejšího procesoru bude mít stejný výkon. Nicméně výkonnostní nárůst tu je a je znatelný, v řádu 10–60 procent. 8 0745/Pir ?

Důležité odkazy

Ovladače AMD: http://game.amd.com/us-en/drivers_catalyst.aspx
Ovladače Intel: http://downloadcenter.intel.com
Ovladače nVidia: http://www.nvidia.com/Download/index.aspx?lang=en-us
CPU-Z: http://www.cpuid.com/cpuz.php
GPU-Z: http://www.techpowerup.com/downloads/SysInfo/GPU-Z
nVidia nTune: http://www.nvidia.com/object/ntune_5.05.54.00.html
BOINC: http://boinc.berkeley.edu
CINEBENCH: http://www.cinebench.com
FutureMark 3DMark Vantage: http://www.futuremark.com/benchmarks/3dmarkvantage/introduction/
SpeedFan: http://www.almico.com/sfdownload.php

UPOZORNĚNÍ

Veškeré operace popisované v tomto článku mohou způsobit fyzické poškození počítačových komponent a uživatel tím automaticky přichází o záruku.
Zastavení první – systémová sběrnice
Mikroprocesory AMD používají systémovou sběrnici HyperTransport, která se liší od zavedené a dlouho používané Front Side Bus u procesorů Intel. Nejnovější procesory Intel postavené na mikroarchitektuře Nehalem se taktéž odpoutaly od FSB a využívají pro svou práci tzv. QPI (QuickPath Interconnect). Popis přetaktování se vzhledem k datu uvedení těchto procesorů bude věnovat pouze starším typům, o QPI a možnostech přetaktování se zmíníme na internetových stránkách PC Worldu.
Obě řešení ale mají jedno společné – a to fyzickou frekvenci sběrnice, podle které se řídí takt CPU – v programu CPU-Z je označena jako Bus Speed. A přesně tuto hodnotu budeme měnit v BIOSu, ať už se jmenuje jakkoliv.
Zastavení druhé –
nastavení operačních pamětí
Rychlost, s níž pracují vaše paměti, zjistíte nejjednodušeji pomocí programu CPU-Z v kolonce Memory. Položka DRAM Frequency ukazuje reálnou rychlost pamětí, u DDR2 je potřeba ji vynásobit dvěma, abyste dosáhli skutečné frekvence, kterou je možné vidět v BIOSu.
Nejrozšířenější typ pamětí je dnes DDR2 800 MHz, setkat se však můžete s DDR2 533, 667 a 1 066 MHz. Před začátkem přetaktování vždy nastavte co nejnižší možnou frekvenci operačních pamětí pomocí tzv. děličky (to je funkce, která snižuje nebo naopak zvyšuje frekvenci pamětí oproti frekvenci základní sběrnice). Hodnotu nastavte vždy co nejnižší, ať máte jistotu, že paměti nebudou to, co brzdí procesor při přetaktování. Pomocí programu CPU-Z pak zkontrolujte výslednou frekvenci a případně dolaďte výslednou hodnotu v BIOSU tak, aby odpovídala možnostem vašich pamětí.