tajemství. Stačí jen ke standardní sestavě dokoupit zvukovou kartu. Někdy ani
to není nutné stále více strojů má zvukovku integrovánu přímo na základní
desce. Méně už je ve všeobecném povědomí, že počítač s pomocí této zvukovky
může též muziku (potažmo řeč, zvuky, ruchy apod.) nahrávat. A to i v kvalitě
donedávna nevídané.
A pochopitelně, jak jinak než digitálně. Všechno analogové se jen trochu
slušnému komputeru přímo hnusí. A já se ani nedivím když si vzpomenu, jak
náročné bylo najít na páskovém magnetofonu sedmou skladbu na straně ,B\, ještě
teď mám lehkou zimnici. "Ovšem mám-li muziku navrtěnou na počitadle, kliknu na
číslo skladby a pleju..." v překladu pro občany preferující klasickou češtinu
to znamená, že stejně jako na přehrávači kompaktních disků (dnes už běžném)
mohu k digitalizovaným nahrávkám v počítači přistupovat v libovolném pořadí.
Letem digitálním světem
Nejčastější použití mají zvukové karty v počítačových hrách. Ostatně hlavně
díky hrám se tolik rozšířily a taky zlevnily. Tam mají na starosti hudební
atmosféru i realistické zvuky. Vše je uloženo v číslicové podobě a tzv.
převodníky mají za úkol přetvořit záplavu nul a jedniček v rachot rotačního
kulometu nebo andělský hlas digitální Sirael. Je nasnadě, že musí existovat i
opačný převod; a taky existuje. Aby se v tom našinec vyznal, byli tací, kteří
jedny převodníky označili AD a ty druhé DA, což neznamená nic jiného než
Analog-Digital, a jak už jistě tušíte, Digital-Analog. Znalci problematiky teď
mají čas na šálek kapucína a vy ostatní, chcete-li být "in", čtěte.
Stačí pochopit princip, ostatní je balast. Vzpomeňte na dávno zašlou slávu
ručičkových "esmetrů", které ukazovaly úroveň nahrávky (nebo nahrávání) v
dřevních dobách analogových magneťáků. Podle síly signálu se vychylovala
(odleva doprava) ručička, a na pevné stupnici ukazovala na okamžitou hodnotu
signálu. Na stupnici byla obvykle ve dvou třetinách segmentu nula, vlevo
minusové hodnoty v decibelech, vpravo plusové, zakončené červeným polem,
znamenajícím, že jste to se sílou nahrávky zpropadeně přepískli. Pohyb ručičky
v podstatě ukazoval velikost procházejícího (nějak upraveného) elektrického
napětí.
A teď si představte, že byste třeba každou vteřinu zaznamenávali číselné
hodnoty, na které ručka ukazuje. Pokud by se vám potom povedlo nějakým
zařízením poslat zpět zaznamenanou hodnotu napětí (vteřinu po vteřině), ručička
by vykonávala stejný pohyb jako při záznamu, a vy byste se stali prvním
člověčím analogově-digitálním/digitálně-analogovým převodníkem.
Přihořívá
Nepochybuji, že se najde jedinec, který si to bude chtít vyzkoušet. Pro ty méně
hloubavé vyrábějí firmy převodníky už sestavené tak, že jednou stranou do nich
cpete muziku a druhou z nich lezou čísla. Také se tomu říká samplování nebo
vzorkování. Obráceně to jde taky a říká se tomu přehrávání vzorků (samplů). Čím
více je zapisovaných číslíček, tím lépe. Ovšem "odtud-potud" všechno něco stojí
a všechno má svá (nejen finanční) omezení. Velikost napětí může být zaznamenána
úrovní od nuly do stodvacetisedmi, což je osmibitová hloubka, nebo do 65 535 a
to je šestnáctibitová hloubka.
Frekvence (četnost) snímání vzorků se řídí podle žádané přesnosti na dostatečně
srozumitelný záznam obyčejné řeči vám postačí osm bitů a frekvence dejme tomu
čtyři kilohertze. Čím budete mít vyšší nároky na kvalitu záznamu a následné
reprodukce, tím více musí tyto hodnoty stoupat. Všeobecně je známo, že záznam
na kompaktních discích je vyveden v šestnácti bitech a 44,1 KHz. (Mimochodem
uvědomujete si, že to znamená čtyřicetčtyřitisíckrát za vteřinu sejmout a
zaznamenat číselnou hodnotu od 0 do 65 535? Tomu se říká fofr!). Ale protože CD
je už finální výsledek procesu, který nahrávka prodělala, používají tvůrci-
profíci mašinky, jež umí ještě víc; to aby měli nějakou rezervu při procesu
zpracování. Vyšší bitová hloubka a vyšší frekvence odlišují koneckonců
profesionální zařízení od zvukovek, ostatně primárně určených spíše k
reprodukci, než ke zpracování hudby.
Ale nejen více bity a vyšší frekvencí živa je digitální muzika. Proces
digitalizace a zpětného přehrávání hudby je samozřejmě mnohem složitější, než
jak jsem ho úmyslně velmi schematicky popsal. V celém řetězci je zapojeno více
elementů, které se podílejí na úpravě signálu a jejichž kvalita je součástí
výsledné kvality převodu. Máte-li možnost, zapojte do stejného audiořetězce
nejprve svůj CD-ROM a posléze CD přehrávač. V obou případech si poslechněte
stejné cédéčko, a budete překvapeni různou kvalitou poslechu. CD přehrávač je
tedy přímo určen k reprodukci hudby (na rozdíl od více datově orientovaného
CD-ROMu), a má tím pádem lepší výsledky. Chcete-li tedy nahrávat muziku v
kvalitě odpovídající digitálnímu věku, potřebujete dobrý převodník.
A jsme tam, kde jsme už dávno mohli být, kdybych neměl tak povídavou povahu.
Předkládám vám něco, čemu by se dalo říci seznamovací test, který pojednává o
AD-DA převodníku kalifornské firmy MIDIMAN s velmi neobvyklým názvem "Létající
kráva".
Konečně sami
Krabice, ve které je zařízení (pečlivě) zabaleno, obsahuje vlastní převodník,
napájecí adaptér, registrační kartu a útlý dvacetistránkový manuál. Popravdě
řečeno, více ani není potřeba. Ovládání je nadmíru jednoduché a vzhledem k
tomu, že se jedná o externí zařízení, nevyžaduje žádný software. Výrobce
předpokládá, že nějaký program určený k zpracování audiosignálu už máte a
právem. Software pro úpravu zvuku se standardně dodává k lepším zvukovkám.
Kromě toho převodník ani nemusí být propojen s počítačem lze například nahrávat
do digitálních magnetofonů Alesis nebo Tascam, nebo obejít převodníky
minidiskového rekordéru a nahrávat přímo do jeho digitálních vstupů. Typicky je
ale konvertor určen k propojení s nějakou digitální audiokartou zasunutou do
počítače.
Lehoučká krabice konvertoru má rozměry polovičního racku a pro nás Evropany
poněkud netradiční image. Když jsem poprvé v Americe viděl za výlohou obchodu
kytaru Ovation Karmann, vyvedenou v cukrářských barvách a zdobenou infantilními
malůvkami, myslel jsem, že je vystavena hlavně pro potěchu kolemjdoucích dětí a
to pravé "ořechové" bude uvnitř. Mýlil jsem se. Byla to vlajková loď firmy
Ovation, stála přes tři tisíce dolarů a hrála jako varhany. Inu, jiná země,
jiný mrav. Na převodníku MIDIMANů je skutečně vymalována stylizovaná "kráva ve
víru uragánu", spolu s ní barevný nápis "Flying Cow". Nicméně už první pohled
přesvědčí, že co má dobrý převodník mít, to tahle mašinka má.
Nejprve přípojná místa. Na zadní straně jsou postupně zleva: konektor externího
napájení a čtyři "dvojčinné" konektory (a sice R-Analog
Out-L a R-AnalogIn-L). Nazval jsem je (z nedostatku jiného výrazu) "dvojčinné"
proto, že umožňují vstup buď symetrický, realizovaný profi-konektorem XLR, nebo
nesymetrický, konektorem 1/4" RCA Jack. Dále jsou zde digitální AES/EBU-Out,
dvojice S/PDIF In/Out a nakonec AES/EBU-In. To je jedna z největších předností
tohoto praktického výrobku. Digitálním formátem AES/EBU jsou totiž výhradně
vybavena všechna studiová zařízení, kdežto formátem označovaným jako
"consumer", tedy S/PDIF, spíše zařízení domácí jako CD, minidisky nebo DATky.
"Létající kráva" umožňuje převádět tyto digitální formáty mezi sebou (!).
K dokonalosti by tento přístroj dovedly optické konektory S/PDIF a TosLink.
Nejsou tam, ale nevadí stejně jsou světlovodné kabely zatím ještě příliš drahé.
Na přední straně jsou všechny ovládací a kontrolní prvky. Tentokrát zprava:
vypínač, otočný ovladač analogové vstupní úrovně, šestisegmentový diodový
zobrazovač AD vstupní úrovně (v decibelech -40-20-10-6-3) a červený "Clip"
kulatý spínač, jehož opakovaným stiskem volíme mezi formáty a samplováním.
Čtyři diody indikují jakou frekvencí je prováděna konverze Analog-Digital ta
může být 48, 44,1 a 32 KHz nebo EXT, což je speciální mod, ve kterém A/D
konverze může být synchronizována externím zdrojem. Dále dvě LEDky, označující
formát AES/EBU a S/PDIF, a nakonec jedna LED, která indikuje hodnotu na
digitálním vstupu.
Typické zapojení vidíte na obrázku. Audiokarta je koaxiálními kabely propojena
s S/PDIF InOut. Do konektorů AudioIn je přiveden signál z mixážního pultu,
mikrofonního předzesilovače, nebo libovolného zdroje analogového signálu.
AudioOut je vyveden do zesilovače, potažmo reproduktorů. Popřípadě můžete ještě
připojit nějaké zařízení formátu AES/EBU, např. ADAT.
Zkoušel jsem všechny varianty, a vše fungovalo bez sebemenšího problémku. Pokud
přichází signál ze zařízení, které nemá regulovatelnou úroveň, je na to
pamatováno otočným "knoflíkem" který funguje jako gain.
Co dodat. Miluji mašinky, které vybalím, zapojím a už se o ně nemusím starat a
to je ta nejdůležitější zkušenost z testovacího provozu "létající krávy". A
kvalita? Víte, jeden můj kolega, kytarista a uznávaný hifista, významný
audio-tester, se odmítá zúčastňovat hodnocení poslechové kvality HI-FI
zařízení. Já s ním plně souhlasím. Někomu se líbí holky, jinému vdolky a jak se
potom mohou shodnout na tom, že tohle hraje lépe než tamto? "Flying Cow" je
naprosto profesionální zařízení, které jednoduše a bez problémů plní to, k čemu
bylo vymyšleno.
P.S.
Říká se, že existují různé lobby. Naftová, průmyslová, tabáková a já bych
doplnil ještě jednu, o které se málo mluví. Lobby externích napáječů; MIDIMANi
jí evidentně podlehli. Někomu přítomnost DC adapteru nemusí přijít až tak
zlomyslná, ale když jich máte ve studiu osmnáct a stále nové přibývají, právem
si se mnou můžete postesknout, že čeho je moc, toho je příliš.
9 0139/DĚD
Technická specifikace:
Profesionální stereo AD/DA konvertor
Simultánní AD/DA konverze
20-bit AD/DA Delta-Sigma 128th oversampling
Dynamický odstup 99dB (A-weighted)
Samplovací frekvence 48, 44,1, 32 a EXT
Vstupní impedance 20K symetrický, 10K nesymetrický vstup
Frekvenční rozsah 20-22 kHz +/-0,5 dB
Vstupní úroveň 8.0 volt rms balanced, input level "0"
1.4 volt rms balanced, input level "Max"
4.0 volt rms unbalanced, input level "0"
0.7 volt rms unbalanced, input level "Max"
Napájení 9 voltů A/C, cca 1 amper
MIDIMAN Flying Cow
+ konverze formátů
+ cena
+ jednoduchost
- absence optiky
- externí napájení
K testu poskytl:
Disk, Nám. 9. května,
Boskovice
Cena: 16 590 Kč (bez DPH)
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU