Prey - sci-fi řežba

Všechno začíná celkem nevinně v jednom zapadlém baru v indiánské rezervaci. Po kratší hádce se hlavní hrdina – Čerokéz Tommy – pustí do dvou otrapů, kteří obtěžují jeho přítelkyni. Když je se zadostiučiněním zmydlí hasákem, ještě netuší, že ho čekají mnohem horší nepřátelé.

Invaze z kosmu byla rychlá a účinná, podivní mimozemšťané unášejí stovky lidí a na svých vesmírných plavidlech je rozkládají na části, které už nikdo nedá dohromady; tak trochu nám to připomíná román (a také film) Válka světů. Tommy se s pomocí tajemného pomocníka dostane z jejich zajetí a samozřejmě se snaží překazit jejich nechutné plány. A také osvobodit Jane, která byla unesena s ním. Na první pohled jde o klasickou sci-fi střílečku. Tommy postupně prochází futuristickým komplexem a pomocí bizarních zbraní likviduje nepřátele všeho druhu – od masožravých potvor přes humanoidy ve skafandrech až po odporné mutanty. Tommyho arzenál je poměrně zajímavý; kromě hasáku, který ukořistí již na začátku, se mu do ruky dostanou různé střelné zbraně či vrhací výbušniny. Většina smrtících nástrojů má kromě klasického použití i alternativní mód – například základní automatickou pušku lze přepnou do odstřelovacího módu, ve kterém lze na velkou dálku pohodlně odstřelit běženého nepřítele jednou či dvěma ranami. Zajímavá je i zbraň, kterou lze plnit různými typy střeliva ze speciálních zásobníků roztroušených po celé lodi; některé druhy munice fungují jako rychlopalný plazmo met (nebo tak něco), další střílí pomalejší, ale o to účinnější projektily a nechybí ani zmrazovací náplň.

Střílení mimozemšťanů a mutantů ve futuristickém prostředí najdeme v každé druhé střílečce zpracované z pohledu vlastní osoby (First Person Shooter), a Prey naštěstí přináší i něco navíc. Vetřelecká loď je totiž opravdu podivuhodným místem, kde neplatí klasické fyzikální zákony; docela legrace si tu tedy můžete užít s teleportačními branami a hlavně s proměnlivou gravitací. Nejen, že tyto efekty zajímavě vypadají a přispívají k lehce úchylné atmosféře hry, ale dají se využít i pro likvidaci nepřátel. Na práci s portály a změnou gravitace jsou postaveny i situace, ve kterých je potřeba zdolat určité překážky. Během hry párkrát usednete i do futuristického vznášedla, ale na rovinu říkáme, že tyto části jsou spíše slabšími úseky nežli zajímavým zpestřením.

Poměrně zajímavé jsou i Tommyho speciální schopnosti, které si během hry osvojí. Jedná se o takzvané Spritwalk a Deathwalk. První z nich umožňuje opustit fyzické tělo a v duchovní podobě prozkoumávat okolí; Tommy je navíc ve spirituálním stavu schopen používat speciální luk. I když je Tommy v této astrální podobě, může třeba přepínat různé páky nebo stisknout tlačítko terminálu, nezadrží ho však silová pole – díky těmto vlastnostem Spiritwalku tak může náš hrdina leckdy dosáhnout míst, na která se ve fyzickém světě dostat nemůže. Na tomto principu je založeno i několik hádanek typu „jak se ksakru mám dostat dál?“. Jedním dechem však musíme dodat, že řešení takovýchto problémů je pořád stejné; autoři možná mohli spirituální formu využít lépe a rozmanitěji. Druhá jmenovaná specialitka - Deathwalk - je vlastně schopností zaručující v podstatě nesmrtelnost; pokud je hlavní hrdina ve skutečném světě usmrcen, dostává se do říše mrtvých a sbíráním energie z kroužících duší si doplňuje zdraví, takže po určité době se opět probere v reálném světě a jatka s mimozemskými agresory se mohou opět rozjet na plné obrátky. Některým hardcore hráčům tohle zjednodušení asi bude dost vadit, ale na druhou stranu je díky tomu Preypřístupnější i méně zkušeným virtuálním likvidátorům „šmejdu z vesmíru“. A navíc v podstatě odpadá leckdy frustrující opakované procházení stejných (těžkých) lokací, které nám už v leckteré hře mnohokrát zvedlo žluč.

Technické zpracování je opravdu hodně dobré. Grafika je povedená a již zmiňované efekty (gravitace a portály) přispívají k tomu, že budete několikrát ve hře opravdu valit oči. A nejde jen o kvalitu textur a řemeslné zpracování jako takové, ale i o originální design některých lokací – na kosmické lodi totiž jdou ruku v ruce klasické futuristické propriety a podivná biomasa, a navíc si vetřelci z naší Země odvážejí na památku i celé kusy domů a další artefakty. Až se budete procházet po otevřeném prostranství a opodál uvidíte ukořistěné dopravní letadlo částečně obalené cizáckou hmotou, pochopíte. Atmosféra je navíc vybičovaná i morbidními scénami, ve kterých jsou pozemští zajatci vysáváni a drceni různými přístroji; celý proces „zpracování“ vězňů připomíná oblíbené přirovnání z Hvězdné pěchoty – mlýnek na maso.

O hudební doprovod se postaral proslulý Jeremy Soule, asi nejznámější herní hudební skladatel (však má za sebou takové kousky jako třeba Oblivion), a je to znát. Audiovizuální stránka hry je zkrátka skutečně špičková. O něco slabší, řekli bychom až tristní, je to s herní dobou. Ta se totiž pohybuje kolem osmi hodin čistého času, a to věru není mnoho. Hra je poměrně snadná – zejména díky schopnosti Deathwalk – a přístupná i začínajícím hráčům. Po dokončení hlavního příběhu (který je mimochodem docela poutavý) se zpřístupní tužší obtížnost, která už dá hráčům více zabrat. Po dohrání singleplayerového režimu se ovšem můžete vesele vrhnout na hru pro více hráčů. Mezi nejlepší multiplayerové tituly na herní scéně bychom sice Preynezařadili, na druhou stranu zážitek při rozstřílení živého protivníka skrz teleportační bránu není k zahození. Autoři sice hru nedotáhli k úplné dokonalosti, ale i tak jde o velmi kvalitní akční titul.