Nicolai Marquardt z University of Calgary pracuje ve spolupráci s Microsoftem na projektu, který by měl nabídnout nové varianty fungování čipů RFID.
Jedna verze čipů by měla dát uživateli přímou zpětnou vazbu – jakmile by data z tagu byla čtena, mohla by se rozsvítit kontrolka, systém by mohl vydat zvuk nebo zareagovat vibrací.
Druhá skupina čipů by fungovala tak, že ke čtení informace by je bylo třeba speciálně aktivovat, např. pomocí tlačítka nebo dotykovým „displejem“ (lze propojit s biometrickou identifikací).
Třetí varianta spočívá v tom, že aktivace by se prováděla „fyzikálně“. Bylo by k ní třeba např. světla, takže by nešlo číst informace z karty, kterou má někdo v kapse či zavazadle. Čip by se také mohl aktivovat polohou – např. by bylo třeba ho vodorovně položit na čtečku, ve svislé či šikmé poloze by byl neaktivní.
Poslední verzí je, že informace by bylo možné číst jen z bezprostřední blízkosti.
„Práva“ čtení lze samozřejmě různě diferencovat, např. některé údaje by mohly být čteny vždy, pro přístup k jiným, důvěrnějším, by byla třeba aktivace.
Americký Computerworld v této souvislosti ovšem poznamenává, že problém Marquardtových prototypů je v tom, že jsou jednak příliš velké a za druhé se většina z nich (např. signalizace vibrací či světlem) neobejde bez baterie. Je proto otázka, zda tento přístup je příliš praktický, i když základní myšlenka je jistě zajímavá. Výhodou RFID tagů je také jejich nízká cena, což by implementace popisovaných technologií téměř jistě změnila...
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU