Nejpodstatnějším faktem, který potřebujete o titulu vědět, je ten, že jako jedna z prvních konzolových strategií v reálném čase odboural nedostatky svých předchůdců. K hraní RTS je totiž vždy potřeba rychlá manipulace s vícepoložkovou nabídkou a vybírání jednotek pomocí myši, což je na konzolových gamepadech vcelku velkým problémem. R.U.S.E. nicméně svým revolučním komplexním stylem ovládání tyto potíže řeší: příkaz k výběru několika jednotek je například přiřazen na stisk pouhého triggeru, stejně jako k rozdělení sil podle typu slouží jedno jediné tlačítko. To se jistě dá považovat za elegantní řešení komplikovaného problému. Pojďme si o hře ale říct víc.
Co se týče dějové linky, ta pojednává o vojákovi jménem Joe Sheridan, jehož úkolem je zjistit identitu záhadného Prométhea, jenž je nejlepším zdrojem Německé armády – nalezení zrádce by totiž pravděpodobně vedlo k ukončení války. Tento příběh je spíše než skrz hru vyprávěn pomocí krátkých videí a informací, jež dostáváte v průběhu misí. Kromě Spojenců nás příběh pro občerstvení hratelnosti nechá zahrát si i za generála Richtera, o němž je celá druhá část hry.
Samotná kampaň je přitom snad nejslabší součástí titulu. Začíná velmi nevýrazně a klopýtá při každém dějovém videu - sledování klipů neskutečně nudí a filmečky kazí celkovou válečnou atmosféru hry. Stavět také na příběhu, který působí jako směs nepodařených klišé filmů z Druhé světové války, prakticky nikdy nemůže fungovat jakkoliv lépe. Singleplayer se jednoduše chová, jako by byla pouhým tutoriálem, návodem na to, jak využívat novinky v „opravdové“ kampani (po té ale není ani stopy) – po chvilce totiž při představení dalšího zvratu či úkolu vezme hráči kontrolu nad jednotkami, resetuje kameru a znepřehlední průběh bitvy. A protože ani děj za moc nestojí, není příliš důvodů vůbec kampaň zapínat.
Naštěstí ale singleplayer není všechno, na čem si ve hře můžeme užít pořádného taktizování bez větších limitací. Díky originálním novinkám je R.U.S.E. i přes nevýraznost svého režimu pro jednoho hráče velice úspěšná v rámci hratelnosti. Dočkali jsme se široké palety zvláštních schopností, díky kterým lze efektivně přelstít protivníka či zjistit jeho pozici a sílu. Tyto lsti (ve hře pojmenované ruses, ruse = lest, od čehož se odvíjí i název hry) jdou aplikovat na různé části mapy, je tedy pouze na vás, který sektor chcete zabezpečit. Samozřejmě zde existují jistá omezení počtu lstí v daném sektoru a četnosti použití, nebojte se tedy toho, že byste za chvilku válku vyhráli (v kampani možná, ta je totiž velmi krátká).
Jako příklad lsti poslouží situace, kdy se blíží nepřátelské síly k vaší momentální pozici, vy ale vyšlete návnadu a zaútočíte na protivníky z nečekaného směru. Stejně tak jednoduše jde na tankovou jednotku zavolat nálet a zapnout funkci, jež vzbouzí v nepřátelích strach, tudíž se stáhnou o moc dříve. Je tu neuvěřitelný počet taktik, jichž můžete díky všem deseti lstem využívat. Rušičky signálu zamezí znepřáteleným silám zjistit přesun vašich jednotek, skrývání budov ochrání vaše letiště před bombardování a vyzvědači odhalí skryté síly soka. Díky těmto originálním možnostem je titul přesně tím, čím být chce: skvěle hratelná strategie, u níž vítězí obsah nad formou.
Nejdůležitější součástí hry je každopádně online hraní. V tom si můžeme vybrat až z šesti různorodých národů, za něž lze bojovat na jedné mapě ve čtyřech hráčích. Mezi národy jsou rozdíly, které právě dělají online takovou zábavou, není však moc těžké přepnout na jinou zemi. Avizovanými rozdíly myslíme zejména dané schopnosti, díky nimž získáme přístup k jednotlivým jednotkám (pěchota, tanky, letadla) výrazně dříve než ostatní. Klíčem k vítězství je stejně jako v kampani špehování a zjišťování pozic protivníků, jelikož jedině tak budou spřátelené síly pálit automaticky, podobně jako využívání prostředí, díky němuž se lze nepříteli schovat a posléze jej přepadnout. Co se týče připojování se do bitev, hru hraje opravdu hodně lidí, není tedy problém najít jak hodnocený zápas, tak ten nehodnocený.
Audiovizuální stránka R.U.S.E. občas pokulhává, jelikož detaily textur (zejména na konzolích) nedosahují příliš valné kvality. To ale přece jen není tím nejdůležitějším: podstatné je, že můžeme přibližovat a oddalovat herní mapu bez jakéhokoliv znatelného zpomalení počtů snímků za sekundu. Za tuto možnost pravděpodobně zaplatilo právě ono grafické provedení, i přesto ale hra vypadá velmi obstojně a bez problému se jí daří zobrazovat velký počet jednotek v jeden moment. Temnou stranou titulu je nicméně zejména anglický dabing, který je ubíjející a nudný, přičemž působí naprosto „béčkově“ a kazí rádoby navozenou atmosféru Druhé světové války. Soundtrack sice není špatný, ale žádný Harry Gregson-Williams to také není.
Bez všech svých nedostatků by hra byla nejlepší real-time strategií na konzolích, takto se však dostane uspokojení hlavně taktikům s připojením na internet a s tolerancí nevýrazné a nepodařené kampaně. Ačkoliv grafické provedení nedosahuje zdaleka takových standardů, jaké si teď hry mohou dovolit, je dobře, že vše funguje bez viditelného zpomalování a zasekávání se. Stejně tak potěší i možnost využívání lstí a novinek v žánru, pokud tedy máte rádi strategie a vlastníte některou ze dvou konzolí, dál již neváhejte.
PLUSY: využívání originálních lstí, počet jednotek, inovativní ovládání, online režim
MÍNUSY: kampaň, úroveň detailů, dabing, videa
HODNOCENÍ: 70%
Za zapůjčení hry děkujeme společnost Conquest Entertainment.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU