Receiver Onkyo TX-NR535

Doby, kdy Hi-Fi vybavení mělo morální životnost desetiletí, jsou dávno pryč. Tady samozřejmě nemluvíme o těch, kdo se ubránili tempu doby a nadále se drží vinylu. Jsou to vyznavači domácího kina, kdo se dostali do pasti koloběhu nucených upgradů, kterým se nemohou vyhnout. Dekodování novějších zvukových formátů vyžaduje HDMI vstupy a bazary jsou plné dřívějších špičkových modelů receiverů, které je nemají a jsou prodávany za zlomek ceny, která by odpovídala jejich zvukové kvalitě. A žádná možnost upgradu firmwaru, tak často zdůrazňovaná, jim v tom nemůže pomoci.

ONKYO TX-NR535 je jeden z prvních představitelů nižší střední třídy AV receiverů podporujících HDMI 2.0. Na diskusi děsivé ságy jednotlivých verzí HDMI tu skutečně není místo (nedejbože všech konektorů), podstatné je, že verze 2.0 přináší rozlišení 4k o frekvenci 60 Hz (verze 1.4 je svými 30 Hz skutečně znehodnocena), klíčového pro připojování rychle přicházející generace televizorů ale i počítačových monitorů. Po většinu provozu ovšem budou pracovat se signály o nižším rozlišení.

Na rozdíl od vyšších modelů Onkyo tu není k dispozici upscaling z 1080p na 4k, praxe ale nakonec stejně ukazuje, že výhodnější místo pro optimalizace obrazu jsou buď na straně zdroje obrazu nebo až zobrazovací jednotce, kde se můžeme spolehnout, že 4k hardware si toto zvládne sám. Překvapením může být chybějící copy protection HDCP 2.2, což by mohlo zkomplikovat propojení nějaké příští generace hardware. Možná za to mohou přílišné licenční poplatky, možná jde o snahu odlišit vyšší modely receiverů. Po dobu morální životnosti receiveru ale nejspíše nepůjde o zásadní problém a uživatel bude spíše ušetřen porodních bolestí, kterých jsme si užili s HDCP 1.

Vzhledem k omezenému prostoru trochu zanedbáme zvukovou stránku věci s tím, že je více než adekvátní pro danou cenovou hladinu a potřeby. Použité obvody dávají dostatečnou rezervu pro zpracování zvuku o vysokém rozlišení, 5 hlavních zvukových kanálu bude málo jen pro málokterého uživatele už jen důvodu nepraktičnosti kabeláže. Každá značka má samozřejmě jistý charakteristický zvuk, kde maximalistům stejně nezbývá nic jiného než navštívit poslechové místnosti a uvážit, jaké reproduktorové řetězce bude používat.

Onkyo vždy nabízelo širokou škálu možností manipulace se zvukem a jeho uzpůsobování místnosti (nechybí mikrofon pro zmapování zvukových charakteristik prostředí a optimalizaci umístění reproduktorů). Zejména u klasické hudby ovšem stojí za to vyzkoušet již tradiční tlačítko Direct mode, které vyřadí většinu obvodů zasahujících do zvuku.

Role moderního receiveru je ale ještě o chloupek jinde, musí do obrazového a zvukové řetězce propojit různorodá zařízení, od různých přehrávačů, síťových serverů, televizoru (respektive zvukového výstupu z něj) po chytré telefony a USB flash disky. To vyžaduje nejen přehršel podporovaných standardů konektivity, ale také zvládnutou ergonomii jejich ovládání.

A to je přesně to, v čem Onkyo exceluje a po letech chudých let, kdy receivery zoufale zaostávaly za okolní elektronikou, je vidět, že někdo při jeho návrhu přemýšlel. Například funkce HDMI passthrough znamená, že ze zařízení do televizoru prochází signál, i když je receiver vypnut (respektive spí v jakémsi "hybridním stavu").

Ethernetová konektivita potom neslouží pouze k bezúčelnému přidělení TCP-IP adresy a něco málo funkcím. Receiver mimo internetová rádia dokáže plnohodnotně využít médií uložených na síťovém serveru, NASu, USB disku či DLNA zdroji a BT streamování z mobilu.

Přehrává naprostou většinou kodeců, nejen "tuctový" MP3 a FLAC, ale zvládne i exotičtější formy WAV HD. Ovládání přes OSD je spartánské textové, ale to vůbec nevadí, televizor bude stejně věštinou vypnut (na rozdíl od smutného scénáře, kdy je receiver nevybavený HDMI připojen až za televizor pomocí optického passhrough, které vyžaduje, aby TV bylo zapnuté po celou dobu.

Na LCD displeji je po celou dobu informace o přehrávané skladbě a do jisté míry na něm lze i vybírat z obsahu v adresářích. Naprosto klíčová je ale plnohodná podpora ovládání z mobilních zařízení, která nahradí dálková ovládání a při zadávání delších názvů či prohledávání rozsáhlých komplexních adresářových struktur jsou samozřejmě bez konkurence. Ovládání přitom funguje i v hybridním stavu, kdy je přístroj de facto vypnut.

Chvála mobilní aplikace vychází především z předchozích zkušeností s první generací "mobilních ovladačů" dodávaných s předchozí vyšší třídou zesilovačů Onkyo, ale třeba i Denon. Prostoru pro zlepšování je ovšem vždy dost (co takhle buzení naprogramovanou skladbou???), ale to je právě to, co můžeme očekávat od platforem chytrých telefonů - příliv nových možností integrace podobných zařízení.

Závěr

Onkyo TX-NR535 představuje AV receiver nižší střední třídy, která ve výrazně nižších cenových hladinách, než tomu bylo dříve, přináší prakticky všechny funkce, nezbytné pro vytvoření optimalizovaného multimediálního centra domácnosti, postaveného na minimální nezbytné kabeláži a které bude ovladatelné bez nutnosti každoměsíčního školení členů rodiny ohledně toho, jako postupovat, pokud chci vidět a slyšet zvuk zařízení A na zařízení B.

NR535 je očividně určen jako propojovací hub všech zařízení, z nichž ovšem například přehravač hudebních lokálních či internetových archivů dokáže již akceptovatelně zastat sám. Lze předpokládat, že většina fanoušků si k němu připojí nějaký videopřehrávač, který bude taktéž ovládat pomocí mobilní aplikace a možná nakonec skončí i jako primární zdroj hudby. Dříve nebo později ovšem budou podobné receivery zvládat přehrávání hudby a situace se ještě trochu zlepší.

Největším přínosem NR535 je právě usilí, které bylo investováno do toho, aby receiver plnil funkci centrálního zařízení multimediální domácnosti a čas nebyl ztrácen na různých nesmyslných funkcích. Z toho pohledu je nutno říci: "výborná práce, Onkyo."