Když mi šéfredaktor do rukou vrazil dvě modré placky se slovy, že jde o budovatelsko-ekonomickou strategii a že vypadá docela zajímavě, zaplavily mě smíšené pocity. Po podobném výroku na účet – slušně řečeno – nepříliš vydařeného Airport Tycoonu jsem se naučil dávat si pozor. Jenže to jsem ještě nevěděl, že v případě Restaurant Empire se taktovky chopil Trevor Chan.
Tento legendární vývojář je spojován s tituly jako Capitalism, Hotel Giant nebo Seven Kingdoms II, a kdo k nim přičichl, může potvrdit, že mladý gamedesignér asijského původu dokázal svým titulům vždy vdechnout slušnou dávku hratelnosti, aniž by musel slevit na jejich propracovanosti. Tentokrát se tedy rozhodl opřít se do restauratérství a na celém projektu je poznat, že se do něj pustili profesionálové. Po zhlédnutí lehce výukového intra před vámi stojí možnost buď si zahrát takzvanou sandbox game, v níž nejste omezováni kromě financí snad ničím, nebo kampaň, která je na budovatelskou strategii až překvapivě hutná. V kůži novopečeného kuchtíka Armanda se po studiích vracíte do Paříže ke svému strýčkovi, majiteli kdysi prosperující restaurace, abyste v osmnácti scénářích dovedli nyní mrtvý podnik k celosvětové slávě a zlikvidovali nadnárodní korporaci OmniFood, stojící za úpadkem rodinného stříbra. A přestože se Restaurant Empire zdá zpočátku vzhledem k množství různých nastavení příliš komplikovaný, během prvních pěti misí hladce a rychle pochopíte ovládání i herní systém, který nakonec vůbec složitý není.
Šneka, makaróny, nebo hamburger?
Abyste se nenudili, nezůstanete trčet jen v domovské Paříži, ale slibně se rozrůstající firmička díky financím mafiánského Dona a velkého labužníka v jedné osobě záhy zakoření i v Římě, aby posléze expandovala až za oceán do dalekého Los Angeles. Těšit se tak můžeme na tři různé kuchyně - i když těžko říct, co je na té americké kromě hamburgerů a koly výjimečného (něco na ní asi bude, doporučuji přečíst si zábavnou detektivku od Rexe Stouta: Příliš mnoho kuchařů, tam se o tom hádají všichni zúčastnění - pozn. Katka) - a na několik různých podniků: kromě klasického francouzského restaurantu nebo italské pizzerie přijde na řadu i steak house a rybí či šílená hudební jídelna. Každá z nich se kromě zevnějšku liší i použitelným nábytkem a výzdobou – od obrazů a různých suvenýrů přes osvětlení až po odlišné tapety, podlahy a koberce.
Leč ať už francouzská, italská či americká, každá z restaurací musí obsahovat určité shodné prvky. O nutnosti kuchyně (a v ní sporáku, dřezu, myčky a přípravného stolu) snad není třeba vůbec diskutovat. Stejně tak jsou nezbytné i toalety, a protože víc místností vlastně ani stavět nelze, jsou si v tomto ohledu všechny budovy velmi podobné. Umění je ovšem vše skloubit dohromady tak, aby podnik fungoval a byl životaschopný. Kromě nákladů na mzdy je totiž třeba počítat i určitou částku na údržbu každého kousku inventáře, takže se vám prodraží nejen nevyužitý kuchař, ale i zahálející sporák nebo příliš honosná výzdoba.
Hodnocení restaurace na pětihvězdičkové stupnici určuje několik faktorů – kromě výzdoby interiérů je důležitá i kvalita jídla, obsluhy a samozřejmě i cena. Poskytovat dokonalé služby je věc docela složitá, zvláště máte-li zpočátku k ruce jen nepříliš šikovný a ne zrovna nadšený personál. Jak se budou vaši zaměstnanci chovat k hostům a zvládat svoje povinnosti, charakterizuje pracovní zkušenost a morálka, jež je závislá na mzdě a úspěšnosti podniku. Personál se samozřejmě ve své práci zlepšuje, a díky tomu, že jej lze mezi restauracemi libovolně přesouvat, může pomáhat i méně zkušeným kolegům, čehož lze využít zejména k trénování šéfkuchařů.
To jídlo dojíš! A taky zaplatíš!
Hlavním cílem je samozřejmě udržet si spokojené zákazníky. Kromě trivialit, jako je přítomnost hygienického zařízení či dostatečný výběr pokrmů, je nejsložitější zajistit plynulou obsluhu, zejména pak ve špičkách – kolem poledne a večer. Každá restaurace má svou velikostí omezený personál, zpočátku je ale nejhorší malý počet kuchařů. To totiž vede k ohromným prodlevám a následně i ztrátám, neboť nespokojení zákazníci mohou v klidu odejít bez placení. Je třeba šikovně vybalancovat počet zaměstnanců, stolů i jejich dostatečnou vzdálenost od sebe, což se znovu komplikuje v okamžiku, kdy začnete obsazovat další patro. V tu chvíli se nejvíce projeví (ne)schopnost vašich číšníků a vrchních, kteří se bohužel nedají přiřadit k určité části restaurace, takže neustále neekonomicky pendlují sem a tam, čímž opět dochází ke zbytečným prodlevám. Zákazníkům stěžujícím si na cokoliv - od nízké kvality jídla a vysokých cen přes nepříjemnou a pomalou obsluhu až po vysokou hlučnost prostředí, nedostatečné osvětlení či neodpovídající toalety - se pak dají zacpat ústa osobní nabídkou oblíbené krmě nebo alespoň okamžitým vyřízením stížností. Opak většinou znamená úprk rozzuřeného strávníka bez zaplacení, což je jev, jenž ve větším množství dokáže pěkně zamávat rozpočtem.
Uchvátit své chlebodárce musíte ale zejména kvalitními jídly, za než jsou pak ochotni vydat často velmi přemrštěné částky. Zpočátku velmi štíhlý seznam receptů se bude s najímáním nových kuchařů a vítězstvími v kulinářských soutěžích postupně rozšiřovat – receptů jsou celkem téměř dvě stovky. Zajímavé tipy na nové pokrmy či na zlepšení těch stávajících vám navíc mohou vyzradit samotní zákazníci. Také od nich občas získáte kontakt na dodavatele kvalitních surovin, díky nimž hodnocení vašich jídel poskočí zase o nějaký ten bodík nahoru.
Hlavní je hratelnost
Ač Restaurant Empire nabízí komplexní systém a chytlavou hratelnost, po technické stránce se zrovna nevyznamenal. Přes některé příjemné detaily (hezky vyrenderované modely jídel či výzdoba interiérů) vypadá hra docela zastarale. Postavy jsou nehezké a především při různých animovaných sekvencích vynikne jejich krabicovitý vzhled, okolí restaurace pokrývají plytké textury a z reproduktorů se line sice místy rozverná, ale celkově spíš nudná až trapná hudba.
Přes některé chybky v umělé inteligenci personálu i zákazníků a navzdory některým zádrhelům v uživatelském rozhraní (malé ikonky, nepraktické ovládání kuchařky atd.) Restaurant Empire výborně pobaví jak milovníky tisíců grafů a čísel, tak hráče, kterým není tento druh her zrovna blízký. Kuchařským tajemstvím zůstává, jak se autorům podařilo uvařit docela propracovaný a zároveň intuitivní systém, jenž lehce okořeněn příběhem a akčnějšími soutěžemi dává vzniknout tolik chutnému pokrmu, jemuž rádi promineme trochu slabší grafické provedení.
Výrobce: Enlight Software
Vydavatel: Nobilis
Minimální požadavky: CPU 500 MHz, 128 MB RAM, HDD 700 MB, 3D karta 32 MB
Doporučujeme: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, HDD 700 MB, 3D karta 64 MB
Multiplayer: ne
Internet: http://www.restaurant-empire.com
Verdikt: Překvapivě velmi zábavná nenásilná hra, jako stvořená pro pohodovou relaxaci.
Hodnocení: 78 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU