„Jde o nejpokročilejší ruku na světě,“ píše v prohlášení Johnny Matheny a zároveň demonstruje použití robotické ruky pro organizaci DARPA. Sám o levou paži přišel kvůli rakovině. „Umí totiž vše, co i přirozená ruka člověka, snad s výjimkou vulkánského pozdravu. Ale pokud žádného Vulkánce nepotkám, tak to snad potřebovat nebudu,” popisuje žertovně, v narážce na slavnou sci-fi legendu Star Trek.
Matheny ruku představil během tzv. Demo Day, který pořádala Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (Defense Advanced Research Projects Agency, Darpa). Ruku samotnou vyvinuli vědci z Laboratoře aplikované fyziky Johna Hopkinse na fakultě ‘Research and Exploratory Development’, tedy výzkumné části pracoviště.
Robotická ruka je připevněna na kus kovu, chirurgicky voperovaného do kosti zbytku ruky raněného, pomocí techniky zvané osseointegrace. Matheny je, podle armády USA, prvním občanem Spojených států, který proceduru podstoupil.
Armáda kombinaci člověka a robotické ruky označila jako “skutečné propojení člověka a stroje”. Schopnost ruku ovládat pomocí mysli přichází díky nervům a svalům, které zůstávají v neztracené části paže. Tato tkáň posílá signály ruce umělé, která pak reaguje stejně, jako by reagovala paže lidská.
„Jde o součást programu Revolutionizing Prosthetics, kde je naším cílem obnovit téměř přirozenou ovladatelnost horních končetin pro naše vojáky, kteří je ztratili během služby vlasti,” říká v prohlášení Dr. Justin C. Sanchez, ředitel Ústavu organických technologií v Darpa. “Cílem je schopnost ovládat paži co možná nejpřirozeněji.”
Robotická paže je, podle Sancheze, stejně velká, má stejnou váhu, tvar i sílu úchopu jako „běžná” lidská paže. Armáda prohlásila, že Matheny podstoupil proceduru na „úpravu” nervů v paži, aby mohl robotickou ruku lépe ovládat. O jaký postup přesně šlo nebo jak invazivní byl, již armáda ale nesdělila.
„Zatím tahle věc funguje skvěle,” rozplývá se Matheny. „Jde o ruku budoucnosti. Tahle ruka tady zvládne uzvednout 20 kilo. Mohu se srovnávat se kterýmkoli z těchto velkých, mrzutých vojáků okolo. Můžeme vzít dvacetikilové závaží a pokračovat dál. Já mohu jít, dokud se nevybije baterie. A když cítím, že se tak děje, tak jim řeknu, ať ji vymění. Vyndají ji, vloží jinou a já jdu dál. O nic nepřijdu.”
Sanchez dodal, že výzkumníci pokračují v pokusech o vývoj komplexnějších a mocnějších umělých končetin ovladatelných myslí, a zkoumají přímá nervová rozhraní.
Takový způsob ovládání by však vyžadoval implantáty v mozku. Implantáty by však byly schopné odesílat a přijímat informace, jejich uživatelé by tedy dostali zpět „cit” do svých umělých paží. Před deseti lety by taková informace vypadala jako hloupé snění a čistá science fiction, ale nyní jsme tomu blíže, než kdy dřív.
„Pokud chcete opravdu přirozené ovládání, musí toto nastat – fáze, kde v lidských subjektech máme přímé nervové rozhraní v jejich mozku,“ vysvětluje Sanchez. „Mohou myslet na pohyb ruky a signály jdou přímo z jejich mozku, zpracují se v ruce, a mohou přirozeně pohnout paží.“
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU