Na sklonku minulého roku jsme uveřejnili "půlroční" test Dell Latitude D600.
Prvních šest měsíců společného soužití jsme ohodnotili pozitivně. Nyní, více
než rok po zakoupení, se k D600 vracíme, abychom se podívali na to, jak si
notebook po dvanácti měsících intenzivního redakčního, školního i domácího
provozu vede.
Z hlediska způsobů využití byl i během druhého půlroku Latitude D600 zatěžován
na myslitelné maximum. Notebook byl denně v provozu zhruba 6-12 hodin (průměrně
tedy zhruba osm "pracovních" hodin), a to včetně většiny víkendů a svátků. Za
první rok provozu si tak odsloužil něco mezi 2500 a 3000 hodinami a absolvoval
zhruba 500-600 "cest" (mezi domovem, redakcí a přednáškami na UNYP).
Přes velké "fyzické" zatížení jsme ale nezaznamenali žádný mechanický defekt
pomineme-li lehce odřené či oleštěné plochy a klávesy na těch
nejexponovanějších místech, je D600 po mechanické stránce prakticky ve stejném
stavu, v jakém jsme jej obdrželi z irské výrobní linky. Zvláštní vůle pantů
displeje, kterou jsme zmiňovali již v předchozím článku, se ani tentokrát
nezhoršila a celková tuhost notebooku je díky rámu ze slitiny hořčíku taktéž
prakticky nezměněná.
Některé drobné problémy s provozem integrovaných zařízení a periferií, zmíněné
již před půl rokem, nás bohužel trápí stále. Poněkud iritující je připojování
USB 1.1 zařízení, která se často napoprvé nehlásí a je nutné je pak připojit do
druhého USB portu (poté jsou již bez problémů rozpoznána) podle zástupců Dellu
se jedná o chybu v operačním systému, která by měla být odstraněna v druhém
service packu pro Windows XP (ten jsme ale díky pudu sebezáchovy prozatím
neinstalovali). Integrovaný WiFi adaptér nás občas zlobil delší prodlevou při
přihlašování k přístupovým bodům (při jeho zapnutí až po startu systému).
Protože navíc byla implementace standardu 802.11g v době výroby notebooku pouze
ve formě "návrhu", mohou při snaze o spojení s některými přístupovými body či
adaptéry jiných značek v režimu g nastat problémy (802.11b ale funguje
spolehlivě). Integrované WiFi adaptéry Dell dodávané v současné době již
pochopitelně odpovídají finální specifikaci 802.11g.
Výše uvedené problémy jsou ale skutečnými detaily, nad nimiž lze snadno mávnout
rukou. Opravdu nepříjemná věc, se kterou jsme se museli během druhého půlroku
smířit, je klesající kapacita baterie notebooku. Zhruba po sedmi měsících
provozu jsme poprvé zaznamenali výraznější pokles kapacity akumulátoru, a to
zhruba o dvacet procent. Odhadujeme, že během těchto prvních sedmi měsíců jsme
u baterie provedli zhruba 200-300 nabíjecích cyklů (průměrně jeden a půl až dva
denně). V následujícím půlroce jsme baterii využívali o něco méně, i tak ale
musela zvládnout minimálně dalších 100-150 cyklů, během nichž kapacita poklesla
přibližně na polovinu. Provozní doba na baterii tak klesla z původních 3 až 4
hodin na maximálně 1,5 až 2 hodiny. Nepříjemné přitom je, že indikátor stavu
baterie ukazuje po nabití vždy 100 %, poté klesá poměrně pomalu až k cca 50 %,
načež dojde ke skokovému poklesu na kritickou hodnotu (pod 5 %) při práci je
tedy nutné počítat s tím, že jakmile klesne údaj o stavu baterie pod 55-60 %
kapacity, je nutné hledat zásuvku.
Přestože se může zdát podivné, že baterie nepřežije v dobré kondici ani první
rok provozu notebooku, je to dáno zejména způsobem, jak je používána. Klasický
Li-Ion akumulátor má plnohodnotnou životnost zhruba 400 nabíjecích cyklů a to
za předpokladu, že ostatní podmínky jsou víceméně ideální. Ideálními podmínkami
je myšleno, že se v maximální míře vyvarujete úplného vybití baterií,
skladování v nízkých či vysokých teplotách či dlouhodobého skladování. 300 až
400 cyklů tedy odpovídá běžné životnosti baterií v případě, že budete, podobně
jako my, baterii v notebooku často (a občas i zcela) vybíjet, připravte se na
to, že po 9 až 12 měsících budete potřebovat novou.
Velmi nepříjemná událost nás potkala též na samotném sklonku prvního roku
používání: notebook se začal náhle náhodně restartovat a při připojení na
napájecí adaptér se značně přehřívala baterie. Obrátili jsme se pochopitelně na
technickou podporu a vyžádali si servisní zásah ten byl opět proveden
následující pracovní den na místě. Závada, zaviněná podle všeho vadným zdrojem,
si vyžádala (již druhou) výměnu základní desky notebooku a nový zdroj.
Shrneme-li rok života s Latitude D600, máme smíšené pocity. Na jednu stranu si
výrobce zaslouží pochvalu za fyzicky odolný přístroj, který zvládá extrémní
mobilní zatížení, na stranu druhou nás poněkud zaráží již druhá závada, která
si vyžádala výměnu základní desky. Tříletá záruka a servis "NBD" podobné
problémy minimalizuje maximálně na jeden den nečinnosti i ten ale může být v
jistých situacích kritický. Představa, že bychom na opravdu mohli čekat dva,
tři či čtyři týdny (jak je tomu u mnoha neznačkových notebooků) nás ale přeci
jen děsí o něco více.
Z hlediska výkonu a výbavy pro každodenní práci i zábavu dopadá D600 i po roce
používání stále velmi dobře integrovaná grafika Radeon 9000 sice na nejnovější
hry nestačí, pro příležitostné odreagování nad GTA Vice City či on-line
partičkou CounterStrike je ale plně dostačující. Jediné, co bychom s ročním
odstupem na původní konfiguraci změnili, by byla velikost pevného disku (tento
problém jsme odstranili upgradem na 40 GB) a volba optické mechaniky místo
klasické vypalovačky jsme měli přeci jen investovat do kombinované mechaniky
DVD/CDRW.
Během druhého půlroku jsme měli možnost vyzkoušet několik zajímavých doplňků
pro řadu Latitude "D", jejichž krátké testy jsou součástí tohoto článku. Jedná
se sice o příslušenství určené výhradně pro přístroje DELL, podobné doplňky
(replikátory, dockiny) ovšem nabízejí pro své řady notebooků i další renomovaní
výrobci.4 0429/BAM oDell Latitude D600
Původní konfigurace:
Dell Latitude D600
Pentium M 1,3 GHz
128 MB RAM, HDD 20 GB, CDRW
XGA 14", M. Radeon 9000 Pro 32 MB
Interní Bluetooth Modul Dell
WiFi Dell TrueMobile 1300 b+g
Upgrady:
256 MB DDR 333 SoDIMM KingMAX
(cca 2 000 Kč vč. DPH)
Původní ceníková cena: cca 58 000 Kč
Současná ceníková cena: 55 454 Kč
Postřehy uživatele: bez nich ani ránu
Bluetooth
Přestože integrovaný Bluetooth adaptér může vypadat jako zbytečný luxus (za
tisíc korun lze dokoupit USB modul), jsme přesvědčení, že se jedná o jednu z
nejlepších technologií pro mobilní uživatele v našich podmínkách může být
dokonce užitečnější než Wi-Fi. Pokud totiž používáte mobil s internetovým
připojením GPRS (např. Data Nonstop), je Bluetooth nejlepší cestou, jak
propojit notebook s mobilním telefonem (ten můžete mít v kapse či na dně
brašny).
Sériový port
Rozhraní RS-232 se pomalu, ale jistě stává u moderních notebooků vzácností.
Přesto existuje mnoho situací, kdy jej (kvůli propojení se staršími periferiemi
či diagnostickými přístroji nebo diagnostikou auta) nelze nahradit dokonce ani
USB redukcí. Zatímco běžný uživatel se bez něj pravděpodobně obejde,
profesionál by se měl sériového portu vzdát jen tehdy pokud s jistotou ví, že
jej v budoucnu neupotřebí.
Port replikátor
Notebook je fantastický tím, že umožňuje snadno (pouhým připojením externího
monitoru) pracovat se dvěma displeji současně. Pokud chcete takové propojování
s monitorem a dalšími periferiemi doma či v kanceláři jednoduše používat, není
nad aktivní port replikátor.
Příslušenství
Dell D/Port Replicator
Kdo používá notebook v kanceláři i na cestách, jistě zná onu zdlouhavou
proceduru zapojování nejrůznějších periferií po příchodu do práce. Tiskárna,
myš, externí klávesnice, scanner, čtečka karet, USB disketová mechanika,
externí monitor zapojení, spuštění, rozpznání zařízení (zejména podaří-li se
vám USB periferie zapojit jinak než minule) stojí obvykle trochu času a nervů.
Nejjednodušším způsobem, jak se podobným potížím vyhnout, je dokoupit dokovací
stanici či port replikátor. V případě D/Port replikátoru Dell určeného pro
všechny notebooky řady Latitude "D" se jedná o jakýsi hybrid mezi dokem a
klasickým replikátorem stejně jako "obyčejné" replikátory nenabízí žádné
výrazné možnosti rozšíření (až na několik konektorů navíc, které na NTB
nenajdete), od dokovacích stanic ovšem převzal poměrně komfortní způsob
připojení vlastního notebooku, aktivní prvky a zejména profil dokovací stanice,
jímž se hlásí ve Windows.
Připojení D/Port se totiž provádí jednoduchým "nasednutím" notebooku na
konektor replikátoru. Pro jeho odpojení pak stačí notebook vypnout nebo na
replikátoru stisknout tlačítko pro "oddokování". Díky faktu že se jedná o
aktivní replikátor s profilem dokování, bývá obvykle rozpoznání všech dříve
nainstalovaných periferií (pokud jste je nezapojili do jiného portu na
replikátoru) bleskové a automatické. Pouze v případě externího monitoru jsme
několikrát zaznamenali naběhnutí nesprávného rozlišení či klonovacího režimu to
je ale spíše problém operačního systému.
Zatímco samotný notebook D600, se kterým jsme zařízení testovali, nabízí 2x USB
2.0, COM, LPT, VGA, S-video, RJ-11 a RJ-45 konektory, port replikátor k této
základní výbavě přidává další dva USB 2.0 porty, PS/2 konektory pro myš a
klávesnici, DVI, digitální zvukový S/PDif výstup a linkový zvukový výstup.
Součástí balení replikátoru je i druhý síťový adaptér, pro provoz nejsou nutné
žádné ovladače.
Aktivní replikátor portů je výborný doplněk, který ocení zejména nároční
uživatelé a profesionálové u dražších notebooků by ale podle našeho názoru měl
být v základní výbavě. Doufejme, že Dell, ale i ostatní výrobci budou alespoň
čas od času nabízet prodejní "balíčky", jejichž součástí bude i replikátor za
minimální příplatek. Jeho cena jako samostatného doplňku může mnohé zájemce
odradit.
D/Dock Expansion Station
Poměrně jednoduchá dokovací stanice pro notebooky Dell řady Latitude "D" je v
podstatě rozšířeným D/Port replikátorem. Navíc nabízí pozici pro PCI kartu
poloviční délky a sloty pro moduly D-Family (Latitude) a M60 (Precision) tedy
výměnné moduly s optickými mechanikami, druhým pevným diskem či baterií (tu lze
v doku pochopitelně pouze nabíjet).
D/Dock má smysl jen v případě pokud bezpodmínečně potřebujete nainstalovat PCI
kartu či používat několik modulů s mechanikami či druhým pevným diskem. Všechny
ostatní funkce nabízí levnější D/Port.
Dell D/View Notebook Stand
Zatímco replikátory portů a dokovací stanice patří mezi celkem běžné
příslušenství, D/View je poměrně originálním počinem. Ve spojení s replikátorem
D/Port umožňuje umístění notebooku na výšku s volitelným úhlem sklonu základny.
K čemu může být takové umístění dobré? Vedle případů, kdy se notebook používá
na pracovišti, kde je nutné stát (poněkud neobvyklá situace), je podstavec
D/View ideálním doplňkem k velkému LCD s výškově stavitelným podstavcem. V
takovém případě totiž umožňuje přesně nastavit výšku displeje notebooku tak,
abyste jej mohli používat jako ideální sekundární monitor. D/View můžete
pochopitelně použít i samostatně jako způsob, jak displej notebooku dostat na
pracovním stole do požadované výšky. Pro používání D/View je ovšem nutné
zakoupit (buď samostatně, nebo formou "balíku") D/Port replikátor. Stejně tak
si budete muset pořídit externí klávesnici a myš (či bezdrátový "desktop"). To
bohužel pořizovací náklady D/View poněkud zvyšuje. Pokud ale chcete mít doma či
v práci co nejvyšší komfort nebo rádi investujete do maximální ergonomie,
budete z D/View bezesporu velmi nadšeni.
Dell D-Family monitor Stand
Zatímco podstavec D/View představuje poměrně originální koncept, klasický
podstavec pod monitor může steží něčím zásadním překvapit. Jednoduchý podstavec
pro CRT či LCD monitor lze kombinovat buď s replikátorem D/Port, nebo s
dokovací stanicí D/Dock. Příjemné jsou LED indikátory činnosti systému a
pevného disku a stavu dokovací stanice (zda je připojena a aktivní). Podstavec
má tvar prostého U a notebook je v něm snadno přístupný ze všech stran.
Jestliže chcete používat dva velké LCD či CRT monitory (nebo jejich kombinaci),
je klasický podstavec pod monitor vhodným doplňkem. Pokud ale chcete kombinovat
externí LCD či CRT s displejem notebooku, je D/View či pouhý replikátor portů
lepším řešením.
Upgrade disku
20 GB je ve věku MP3, DivX a rozsáhlých her opravdu málo a žít s jedním či
dvěma gigabajty volného prostoru na disku není zejména v případě přenosného
počítače ideální řešení. Vzhledem k relativně vysoké ceně "originálních dílů"
jsme se nakonec rozhodli pro vlastnoruční upgrade pevného disku podle výrobce
je takový zásah ze strany uživatele možný, byli jsme ale upozorněni, že některé
funkce, jako je podpora šifrování v BIOSu pevných disků, jsou dostupné pouze s
originálními harddisky. Pro upgrade jsme nakonec vybrali disk z řady Samsung
Spin Point, který kombinuje rychlost 5 400 otáček s poměrně velkou 8 MB cache
pamětí vedle vyšší kapacity jsme tak získali též o něco vyšší výkon.
Výměna disku byla vskutku jednoduchá stačí uvolnit šroub na krytu diskové
šachty, vysunout kryt, ke kterému je připevněno pouzdro s diskem, ten následně
vymontovat z pouzdra a nahradit novou jednotkou. Originální disk obsahoval
partition s diagnostickým softwarem tu jsme se nakonec rozhodli nepřenášet na
novou jednotku, neboť diagnostiku lze spustit též z CD, které bylo s notebookem
dodáno. Po nainstalovaní nového disku stačilo provést instalaci operačního
systému: vše fungovalo na první pokus bez nejmenších problémů. Původní disk
(jedná se o Hitachi s kapacitou 20 GB) jsme vestavěli do externího pouzdra
TRUST s rozhraním USB 2.0 a získali tak přenosný externí disk.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU