Není žádnou novinkou, že ve hrách světového formátu se čas od času objeví nějaká známá osobnost. Aby však šlo o českou celebritu, to se jen tak nevidí! Pokud máte rádi slavného moderátora a "zpěváka" Leoše Mareše, možná vám přijde vhod, že si za jeho maličkost budete moci zahrát v české verzi očekávané simulace reálného života The Sims 2 (preview). A jestli ho zrovna v lásce nemáte, můžete ho naopak třeba držet zkrátka, nedávat mu jíst, nechat ho ztloustnout nebo navázat intimní vztah s oplzlým homosexuálním sousedem. V nových Simech se zkrátka fantazii meze nekladou. Jak se na to dívá sám virtuální hrdina Leoš Mareš, se dozvíte v našem rozhovoru:
Jak ses k účinkování v chystaných Simácích vůbec dostal?
O to se postaral šéf české pobočky EA Games. Takové nabídky nejsou zrovna obvyklé a představa, že se moje postavička bude pohybovat ve hře, mi přišla docela zábavná. Proto jsem ji také přijal, i když za to nejsou relativně žádné peníze. Je to v podstatě stejná situace, jako by tě nějaký tvůj slavný kamarád obsadil do svého videoklipu. The Sims 2 není moje hra, její první díl funguje už léta, je hodně populární a já ve dvojce ztvárním pouze malou část. Teď jsem jen hodně zvědavý, jak tam nakonec budu vypadat.
Hodláš tvorbu své postavy nějakým způsobem ovlivňovat? Ozveš se, pokud se ti například nebude líbit její účes?
Myslím, že to je nesmysl a pro mě ani není podstatné, jak budu ve finále vypadat. To už ohodnotí samotní hráči. Vzhledem k tomu, že moje postava vzniká v Americe, nedokážu si představit, že bych pár týdnů před dokončením hry s něčím nesouhlasil.
A dával jsi předem k dispozici nějaké informace? Třeba že nosíš kožichy nebo jezdíš v červeném Ferrari?
Moje kožichy ve hře nejspíš nebudou, ale Ferrari by se tam objevit mělo.
Spousta děvčat jistě ocení, že si za tebe budou moci zahrát, vytvoří si vlastní postavu a propletou vás ve sladké romanci. Na druhou stranu se najdou i tací, kteří už se nemůžou dočkat, až tě budou mučit. Zahraješ si The Sims 2 za svoji postavu? Jak se k sobě budeš chovat?
To nevím, já jsem "nekonečné" hry tohoto typu nikdy nehrál. Vždycky mě bavily spíše uzavřené tituly, kdy nějakou dobu hraješ, pak tě zabijou a je konec. Nebo sportovní hry, takže opravdu nevím, jak se k sobě budu chovat. Ale asi nebudu hrát sám za sebe, to by vypadalo blbě.
Ani si to na chvíli nevyzkoušíš?
Asi se podívám, jelikož mě to zajímá, ale že bych The Sims 2 hrál dlouhodobě přímo ve své kůži, to rozhodně ne. Ostatně je to jako ve všem – když hraju hru, tak zkouším extrémy. Když jsem začal hrát Fifu, tak jsem zkoušel dávat vlastní góly brankářem, když jsem zkoušel závody, jezdil jsem v protisměru, abych otestoval, jestli budu potkávat auta nebo to nabořím o strom (že by to Leoš občas zkoušel i ve skutečnosti? – pozn. redakce). Prostě jsem zkoušel blbosti a stejné to bude i s touto hrou.
Hry ti tedy rozhodně nejsou cizí. Vzpomínáš si, s jakými jsi začínal? Jaké jsou teď tvoje nejoblíbenější?
Vzhledem k tomu, že je mi 28, zažil jsem tu první éru, kdy jezdili po poutích automaty. Začínal jsem tedy na všech těch klasikách, jako jsou třeba Space Shuttle a Donkey Kong, a snil jsem o tom, že bych měl plnou kapsu dvoukorun a mohl bych hrát a hrát. Potom přišly osmibitové počítače a Commodore 64, ale s novými počítači mi trochu ujel vlak o několik nádraží. Teď zpětně to doháním přes herní konzole, ale baví mě hlavně sporty – nejvíc fotbal a formule. I když je pravda, že ke střílečkám jsem se ještě nedostal a u strategií mě děsí ta náročnost a fakt, že bych se to musel naučit hrát. Jsem na to zkrátka asi moc línej.
Děkujeme za rozhovor.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU