IT oddělení tak často stojí například před úkolem zajistit instalaci nové aplikace na velké množství počítačových stanic ve velmi krátkém čase. Vedení společnosti přitom obvykle odmítá hovořit s IT na technické úrovni a zajímá jej spíše finanční efektivita než technologické detaily zvoleného řešení. Požadavky na IT se obecně zvyšují, ale vložené finance většinou stagnují nebo se dokonce snižují – firmy zkrátka vyvíjejí silný tlak na efektivitu vynaložených investic při zachování kvality.
Funkční, ale neflexibilní
Způsob klasického budování IT infrastruktury, která je postavena na serverech, přičemž klientská část představuje lokálně instalované aplikace na stanicích, je již ověřen časem a je v zásadě funkční. S nástroji pro správu systému lze udržet i relativně nízké celkové náklady na vlastnictví. Takto vybudovaná infrastruktura ale postrádá potřebnou flexibilitu – při provádění zásadnějších změn nelze snadno zavádět nové aplikace, případně stávající produkty rozšiřovat a aktualizovat.
Takto vybudovaný systém je navíc poměrně obtížně „přestěhovatelný“, a to jak fyzicky, tak i elektronicky. Podpora vzdálených uživatelů může být problematická, stejně jako samotné zavádění nových přístupových pravidel v nových lokalitách.
Začarovaný kruh
Pokud společnost tradičně postavený systém buduje dál, daří se jí některé nedostatky částečně eliminovat. Pro správu stanic se použijí nástroje pro správu systému, stejně tak i pro správu serverů, pro hromadné publikování aplikací pak nástroje pro hromadnou instalaci a klonování. Pro vzdálený přístup je vhodné využít specializované síťové prvky. Výsledkem těchto kroků je relativně vysoká komplexnost informačního systému.
Do takto složitého systému je však nesnadné rychle zanášet změny, pro každou jeho část je třeba vyškolený specialista. Složité vztahy zvyšují riziko zanesení chyby. A navíc s sebou nesou i značnou netransparentnost celého systému, nutnost vytvářet nestandardní řešení, rozdílná pro jednotlivé uživatele. Složitý systém je zkrátka možné udržovat jen za cenu jeho dalšího neprůhlednění a „nabobtnání“.
Řešení problému
Problémy s netransparentním a složitým informačním systémem může vyřešit pomocí jeho konsolidace. Ta se ovšem netýká jen samotné IT infrastruktury a profesionálních zdrojů. Pro úspěch je nutné konsolidovat celou IT strategii, plánovací procesy, architekturu, jednotlivé aplikace i samotná data používaná v celém systému. Jen tak je možné dosáhnout strategického náskoku před konkurencí a zvýšení hodnoty společnosti.
Klíčové je si rovněž uvědomit, že žádná změna se netýká pouze instalace nového softwaru či obměny nebo upgradu serverů. Vzhledem k důležitosti komunikace je potřeba sladit i veškeré komunikační kanály a vztahy napříč všemi částmi firmy. Až poté je možné přistoupit k samotné konsolidaci hardwaru a softwaru.
IT oddělení tak často stojí například před úkolem zajistit instalaci nové aplikace na velké množství počítačových stanic ve velmi krátkém čase. Vedení společnosti přitom obvykle odmítá hovořit s IT na technické úrovni a zajímá jej spíše finanční efektivita než technologické detaily zvoleného řešení. Požadavky na IT se obecně zvyšují, ale vložené finance většinou stagnují nebo se dokonce snižují – firmy zkrátka vyvíjejí silný tlak na efektivitu vynaložených investic při zachování kvality.
Funkční, ale neflexibilní
Způsob klasického budování IT infrastruktury, která je postavena na serverech, přičemž klientská část představuje lokálně instalované aplikace na stanicích, je již ověřen časem a je v zásadě funkční. S nástroji pro správu systému lze udržet i relativně nízké celkové náklady na vlastnictví. Takto vybudovaná infrastruktura ale postrádá potřebnou flexibilitu – při provádění zásadnějších změn nelze snadno zavádět nové aplikace, případně stávající produkty rozšiřovat a aktualizovat.
Takto vybudovaný systém je navíc poměrně obtížně „přestěhovatelný“, a to jak fyzicky, tak i elektronicky. Podpora vzdálených uživatelů může být problematická, stejně jako samotné zavádění nových přístupových pravidel v nových lokalitách.
Začarovaný kruh
Pokud společnost tradičně postavený systém buduje dál, daří se jí některé nedostatky částečně eliminovat. Pro správu stanic se použijí nástroje pro správu systému, stejně tak i pro správu serverů, pro hromadné publikování aplikací pak nástroje pro hromadnou instalaci a klonování. Pro vzdálený přístup je vhodné využít specializované síťové prvky. Výsledkem těchto kroků je relativně vysoká komplexnost informačního systému.
Do takto složitého systému je však nesnadné rychle zanášet změny, pro každou jeho část je třeba vyškolený specialista. Složité vztahy zvyšují riziko zanesení chyby. A navíc s sebou nesou i značnou netransparentnost celého systému, nutnost vytvářet nestandardní řešení, rozdílná pro jednotlivé uživatele. Složitý systém je zkrátka možné udržovat jen za cenu jeho dalšího neprůhlednění a „nabobtnání“.
Řešení problému
Problémy s netransparentním a složitým informačním systémem může vyřešit pomocí jeho konsolidace. Ta se ovšem netýká jen samotné IT infrastruktury a profesionálních zdrojů. Pro úspěch je nutné konsolidovat celou IT strategii, plánovací procesy, architekturu, jednotlivé aplikace i samotná data používaná v celém systému. Jen tak je možné dosáhnout strategického náskoku před konkurencí a zvýšení hodnoty společnosti.
Klíčové je si rovněž uvědomit, že žádná změna se netýká pouze instalace nového softwaru či obměny nebo upgradu serverů. Vzhledem k důležitosti komunikace je potřeba sladit i veškeré komunikační kanály a vztahy napříč všemi částmi firmy. Až poté je možné přistoupit k samotné konsolidaci hardwaru a softwaru.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU