Jak to vypadá s neustále odkládaným Stínem Černobylu?
Her, jejichž dokončení autoři slibují už několik let, a pořád kde nic tu nic, je momentálně rozpracováno několik. Kromě dnes snad již pouze ve vtipech zmiňovaného titulu Duke Nukem Forever se jedná zejména o akční titul , který byl zejména v době svého oznámení a nějaký čas poté velice očekávaným kouskem.
Aktuálním oficiálním datem vydání je 16. březen tohoto roku, ale znáte to... Každopádně vydavatelská společnost tento termín nedávno oznámila, takže ho prozatím považujme za bernou minci. Titul je first-person akce, která hráče postaví do role novodobého lovce pokladů, jenž se vydává zbohatnout do zakázané zóny obklopující ruiny vybuchlé jaderné elektrárny v Černobylu. Vývojáři slibují uvěřitelné prostředí, survival prvky, interakci s mnoha NPC a zejména otevřený herní svět, ve kterém se budete moci pohybovat mnoha různými způsoby. Částečnou inspirací pro tuto lehce temnou sci-fi akci byla kniha Piknik u cesty od bratří Strugackých.
Bestseller minulého roku
V obchodech nejvíce bodoval americký fotbal
Nejprodávanější hrou loňského roku se stala simulace amerického fotbalu, titul Madden NFL 07 od Electronic Arts. Jedná se samozřejmě o jednu z pravidelných sportovních sérií od EA, každoročně obohacenou o díl s novým pořadovým číslem. U nás se tento sport nijak závratné oblibě netěší, stejně jako v ostatních evropských zemích, ale v rodné zemi hamburgerů a Coca Coly jde o nejpopulárnější zábavu vůbec. Konec konců pravidelné finálové utkání, tzv. Super Bowl, je každoročně nejsledovanějším pořadem v televizi. Díky "příspěvku" amerických zákazníků a také kvůli uvedení nových herních platforem na trh dosáhl tento titul na hranici neuvěřitelných pěti miliónů prodaných kopií. Kromě PC a všech next-gen konzol (Wii, PlayStation 3 a Xbox 360) je hra k dispozici i pro handheldy DS, GBA a PSP a pro starší konzoly PlayStation 2, Xbox a GameCube.
Jagged Alliance 3
Taktická perla se vrací!
Série Jagged Alliance je pro všechny příznivce taktických strategií doslova legendou. A ani po dlouhých letech se nenajde mnoho her, které by její propracovaný soubojový systém a bohaté možnosti při plnění nebezpečných misí překonaly. Vlastně snad jen série Silent Storm a hry postavené na stejném enginu. Každopádně i když to s vývojem třetího dílu Jagged Alliance už několikrát vypadalo bledě, momentálně práce na této gamesce vesele pokračují, a to díky spolupráci firem Akella, Strategy First a F3 Games. Základem hry by měl být modifikovaný engine z již výše zmíněné série Silent Storm, ovšem s vylepšenou grafikou a mnoha novými efekty. Náplní hry pochopitelně budou opět taktické souboje malého týmu vycvičených žoldáků proti nepříteli, který obvykle bude mít (minimálně početní) převahu. Mezi nájemnými žoldáky přitom najdete spoustu známých tváří z předchozích dílů, což jistě potěší všechny pamětníky. Strategické rozhodování bude klasicky probíhat na globální mapě celého území, kde budete přesouvat své svěřence ať už pěšky či pomocí různých dopravních prostředků (ty ovšem budou v bojových mapách bohužel opět jen nehybnými kulisami). Můžete nakupovat a opravovat různé vybavení, najímat a cvičit vojáky... Princip hry by měl být zkrátka hodně podobný osvědčené pecce Jagged Alliance 2. A to je dobře! Tedy alespoň pro fandy žánru. Je totiž pravděpodobné, že hra se nestane zrovna kasovním trhákem pro široké hráčské masy. Nicméně my pravověrní taktici si už na tento kousek brousíme zuby.
Sins of Solar Empire
Vzhůru do vesmíru
Vesmírných strategií není nikdy dost, a tak kvitujeme snahu vývojářského studia Ironclad Games, které pilně maká na novém titulu spadajícím právě do tohoto žánru. Hráč se chopí role vůdce jedné ze tří znesvářených ras a ve jménu jejího rozkvětu se pustí do křížku s ostatními. Bude se bojovat na povrchu planet i ve vesmíru a pokud budete úspěšní, můžete si postupně podmaňovat celé sluneční soustavy. Planety, které se vám podaří dobýt, budete moci různě zvelebovat a budovat na nich třeba obranné základny. Na oplátku vám vláda nad každou planetou bude přinášet různé ekonomické či vojenské výhody. Vývojáři se také snaží o to, aby výsledný produkt byl co nejvíce otevřený fanouškům, kteří se baví tvorbou modů. Počítají rovněž s multiplayerovým zápolením více hráčů. Titul by se měl na trhu objevit koncem letošního léta.
Seznam výherců soutěží z čísla 1
Soutěž BENQ 6
19" LCD monitor BenQ FP93G
Jaroslava Zollpriesterová, Fr. Malíka 733/979, 434 01 Most
Fotoaparát BenQ DC C530
Milan Kozák, Mostek 122, 544 75 Mostek
Balíček médií BenQ
Jiří Kubíček, Malešov 308, 285 41 Malešov
Soutěž LOGITECH 6 diNovo Cordless Desktop for Notebooks
Lenka Dvořáková, Sládkova 439/II., 377 01 Jindřichův Hradec
Herní klávesnice G15
Karel Chmelík, Malínská 5, 100 00, Praha 10
Wireless Headphones for PC
Milan Púčik, Grösslingová 25,
811 09 Bratislava, SR
Sacred 2: Fallen Angels
Úspěšná fantasy řežba se vrátí na naše monitory
Povedené akční RPG Sacred od německého studia Ascaron (má na svědomí mimo jiné titul DarkStar One či sérii Patrician a Port Royale) se letos dočká plnohodnotného druhého dílu. První Sacred byl mnohými označován za pokořitele Diabla, či spíše za zajímavou alternativu k tomuto nesmrtelnému "hacknslash" titulu, a to zejména díky krásné grafice, chytlavé hratelnosti i solidně rozlehlému, vesměs volně přístupnému hernímu světu. Podtitul druhého dílu zní Fallen Angels a jeho děj nás zavede do doby asi dva tisíce let před událostmi prvního dílu. Hráč na pouti světem zachváceným zuřivou válkou povede jednoho ze šesti hrdinů, stoprocentně je zatím potvrzena jen postava serafínky, andělské bytosti známé již z prvního dílu, nicméně je pravděpodobné, že i další charaktery se budou svým předchůdcům podobat. Hlavní náplní hry samozřejmě budou boje v exteriérech i interiérech, přičemž si budete moci vychutnat jak řežbu na blízko, tak o něco bezpečnější ostřelování nepřátel z dálky, ať už lukem či kouzly. První díl byl skvělý, a proto doufáme, že i jeho pokračování nám přinese spoustu dobré akční zábavy a nějaké ty RPG prvky.
Shivering Isles
Datadisk pro RPG hit TES IV: Oblivion
Fantasy RPG Oblivion zatím poslední díl série The Elder Scrolls patří bezpochyby mezi nejlepší tituly svého žánru a také mezi nejlepší hry loňského roku vůbec. Po zajímavém add-onu Knights of the Nine a několika malých přídavcích, obohacujících hru více méně o "malé" věci, jako je třeba brnění pro koně či drobné questy, se konečně chystá skutečný velký datadisk.
Přídavek s podtitulem Shivering Isles nabídne zbrusu nové území k prozkoumání, a sice říši boha šílenství. Podle toho bude samozřejmě tato nová lokalita vypadat. Tvůrci slibují mnoho nových úkolů a NPC a také skutečné reakce herního světa na vaše skutky. Příběh a nepovinné úkoly by vám měly zabrat kolem slušných třiceti hodin čistého herního času, těšit se samozřejmě můžete i na nové nepřátele, poklady, kouzla a další nezbytnosti. Termín vydání je předběžně stanoven na druhé čtvrtletí tohoto roku.
Left 4 Dead
Mrtví a živí
Ve studiích týmu Turtle Rock Studios vzniká poměrně zajímavý projekt multiplayerový titul Left 4 Dead. Bude pojednávat o boji čtveřice lidí proti zástupům zombies: i za stranu "nemrtvých" bude možné hrát, je ovšem otázkou, jak přesně to bude na této straně s počtem hráčů. Zatím to vypadá, že hráči se budou moci chopit ovládání "lepších nemrtvých" a o hordy tupých řadových zombies se postará umělá inteligence počítače. Na AI by měl být kladen obrovský důraz, ale taková informace nepřekvapí málokteří vývojáři o svém chystaném dílku předem řeknou, že umělá inteligence nebude stát za nic, že? Zajímavěji už zní informace, že autoři pracují se source enginem dobře známým mimo jiné z hitu Half-Life 2. Ve hře bude možné pomocí silných nemrtvých třeba převracet auta, ke slovu samozřejmě přijde i početný arzenál zbraní, čítající různé více či méně klasické kousky jako brokovnice, samopaly, kulomety... Přesné datum uvedení titulu na trh zatím není známé, předběžně se mluví o podzimu tohoto roku. Uvidíme.
Očekávané hity letošního roku
Bioshock
O tomto titulu se hovoří jako o nepřímém pokra-čování legendárního sci-fi RPG System Shock II. Podobný název, někteří stejní vývojáři... a akce míchaná s RPG prvky v pohledu první osoby.
Až na to, že tentokrát se náš hrdina nebude prokousávat nástrahami kosmického plavidla, ale prozkoumá úžasný svět zapomenutého podmořského města. Jde o retro sci-fi s poměrně zajímavou zápletkou: elita minulého století vědci, umělci, sportovci, politici a další nadaní jedinci se rozhodla vybudovat ideální společnost a uchýlila se do "ideálního" podmořského města. Časem se však něco (respektive téměř všechno) zvrtlo, došlo k občanské válce a původní obyvatelé byli téměř vyhubeni. Dostanete se tak do světa plného podivných strojů, zbytků populace, různých mutantů i mnoha jiných tvorů... a také do světa podivné, všemocné látky zvané ADAM.
Neměla by tu být nouze o bojové situace, ale ani o jiné napínavé okamžiky. Ne vše je totiž dobré řešit silou, takže leckdy díky různým přístrojům a genovým mutacím dosáhnete kýženého výsledku, aniž byste sáhli po zbrani. A to je vlastně další podobnost s již zmiňovaným titulem System Shock II. Samozřejmostí by měla být úchvatná grafika plná efektů, bizarní scény a neokoukané prostředí. Zkrátka další kandidát na velký hit.
Rok 2007 bude sice notně ovlivněn nástupem a rozmachem všech next-gen konzol (z nichž dvě Xbox 360 a Wii lze zakoupit již i v Česku), ale ani pécéčkáři nemusejí házet flintu do žita.
Kvalitních titulů vyjde letos dost a dost, to je jisté. Kromě mnoha datadisků či pravidelných "každoročních" pokračování sportovních her typu NHL, FIFA či Pro Evolution Soccer se naštěstí dočkáme i mnoha zajímavějších kousků. Pojďme se na některé z nich společně podívat.
Command & Conquer: Tiberium Wars
Série Command & Conquer je fanouškům žánru realtimových strategií snad stejně známá jako zakladatel žánru, legendární titul Dune II. Nyní se tato řada chystá na velký návrat, v gamesce s podtitulem Tiberium Wars.
Command & Conquer: Tiberium Wars by se měl držet zaběhnutých principů, tedy strategických střetů s těžbou surovin, budováním základny, produkcí jednotek a střetů s nepřáteli. Hlavním lákadlem pochopitelně budou singleplayerové kampaně, ale hru si vychutnají i příznivci multiplayerových bitev, vesměs díky klasickým režimům typu Deathmatch či Team Deathmatch. Ve hře se setkáme se starými známými, tedy s Globální obrannou iniciativou (to jsou ti "dobří") a zlými chlapci z Bratrstva Nod, které opět povede plešatý, ale charismatický padouch Kane.
Autoři myslí návrat ke kořenům opravdu vážně. Technické zpracování sice samozřejmě nebude první díly připomínat ani náhodou, ale setkáme se třeba s oblíbenými bojovými jednotkami a dalšími osvědčenými prvky. Jak se nové zpracování Tiberiové války povede, to se ovšem dozvíme až na podzim tohoto roku.
Crysis
O tomto titulu se mluví jako o nástupci skvělé akce Far Cry a doposud známé informace tomu opravdu nasvědčují.
Má se jednat o střílečku, ve které si vychutnáte jak neprostupné džungle, tak různé interiéry, vojenské základny a podobná "klasická" místa. A o co vlastně půjde? Na území Severní Koreje přistávají ne právě přátelští mimozemšťané a vy coby správný americký hoch ze speciální armádní jednotky jdete zjistit, o co jde. Postupně se stáváte součástí velké akce. Zprvu nepřátelští komouši se totiž po čase stávají vašimi spojenci v boji se šmejdem z vesmíru. Ve hře rozhodně najdeme různé futuristické vybavení: například speciální bojový oblek, který umožňuje přelévat energii mezi sílou, obranou a rychlostí. Nebo třeba zbraněs taktickým programovatelným střelivem, které umožňuje třeba odlákat pozornost nebo uspat protivníka. Leckteré zbraně navíc bude možné vylepšovat třeba optikou nebo tlumičem a užijete si i ovladatelných vozidel.
Naprosto úchvatně vypadá technické zpracování. Kromě všemožných grafických efektů se navíc můžeme (údajně) těšit i na pokročilou umělou inteligenci, a to jak v případě spolubojovníků, tak co se vypečených nepřátel týče. Kromě singleplayerové kampaně budou k dispozici i různé režimy pro více hráčů. Vedle klasických Capture the Flag a dalších pracují autoři i na módu Power Struggle, ve kterém dva týmy soupeří o získání mimozemských technologií. Kromě přestřelek tento režim obsahuje i ekonomický model a vylepšování postav. Autoři se budou snažit kolem hry vytvořit co nejširší komunitu, čemuž by mělo pomoci i vydání editoru map a potřebné dokumentace, takže je více než pravděpodobné, že se brzy po vydání začnou na internetu objevovat různé více či méně podařené mody od nadšených fanoušků. Vydání hry bychom se podle všeho měli dočkat v červnu.
Hellgate: London
Jak to dopadne, když se tvůrci legendárního Diabla pustí do žánrově sice podobné hry tedy akčního RPG ovšem docela jinak zpracované a zasazené do naprosto odlišného prostředí?
To zjistíme již letos. Hellgate: London skutečně vzniká (mimo jiné) pod rukama veteránů majících na svědomí ďábelského otce akčních RPG, ovšem rozhodně nás nezavede do klasického fantasy světa. Jak už název našeptává, podíváme se do Londýna. Ovšem ne do toho s patrovými autobusy, "bobíky" a dalšími nezbytnými kulisami známými z turistických průvodců, ale do jeho rozbořených ruin, v něž se v poměrně blízké budoucnosti promění díky příchodu pekelných sil.
Hráč se, nikoliv překvapivě, chopí vedení hrdiny, který se má pokusit démonické hordy zastavit a zavřít Pekelnou bránu. Hrdina pochází z řad tajné templářské organizace, která byla založena již ve středověku právě na ochranu lidstva proti démonickým silám. Tam, kde selže moderní vybavení konvenčních armád, nastupuje chrabrý hrdina vyzbrojený mimo jiné i magií. Zpracováním se jedná o mix first-person a third-person akce; první pohled si vychutnáte při střelbě ze všemožných palných zbraní, ten druhý pak při "rubanici" pěkně tělo na tělo. Ve hře má být mnoho speciálních schopností, hromady modifikovatelných zbraní a jiných předmětů, jistě potěší i různé nepovinné vedlejší questy. Hellgate: London nás už teď láká mohlo by jít o solidní řežbu okořeněnou RPG prvky.
NHL 2k7
Hokej je v České republice skutečně hodně populární, a není tedy divu, že i hry s touto tematikou se u nás těší solidnímu úspěchu.
Ostřílení harcovníci využijí i různé vychytávky, jako je individuální pohyb hokejkou, lehání si do střel nebo hákování.
Snad každý hráč zná sérii NHL od Electronic Arts, ale zkuše-nější majitelé konzol dobře vědí, že se nejedná o jedinou možnost, jak se prohnat po virtuálním ledě. Dlouhodobě kvalitnější je totiž méně známá série od 2k Games, která sice neexistuje ve verzi pro PC, ale majitelé platformy Xbox 360 a dalších konzol se s ní potěšit mohou.
Velice příjemné je, že autoři nabízejí širokou škálu obtížností a různých schémat ovládání. Jinými slovy, hru lze přizpůsobit jak začátečníkům, tak náročným profíkům. Základní možnosti jsou podobné jako v minulém ročníku, ovšem několik novinek opět hru posouvá o kousek dále. Méně zkušení hráči vystačí s jednoduchými ovládacími prvky, díky nimž mohou bruslit, zrychlovat, nahrávat, atakovat soupeře, kličkovat či střílet, ostřílení harcovníci využijí i různé vychytávky, jako je individuální pohyb hokejkou, lehání si do střel nebo hákování. Rovněž je k dispozici třeba přehazování taktického nastavení v reálném čase.
Navíc si každý může zvolit, jestli jeho brankář bude chytat automaticky díky umělé inteligenci, nebo zda bude částečně či úplně pod hráčovou kontrolou. Možností je opravdu požehnaně a přitom vše velmi dobře funguje ať už se rozhodnete pro arkádovější nastavení, nebo budete hru hrát jako realistickou simulaci. NHL 2k7 vyniká hlavně skvěle vyváženou hratelností, ať už hrajte proti počítači (ovšem samozřejmě za předpokladu dobře nastavené obtížnosti), nebo proti kamarádovi.
Herní menu nabízí vcelku klasické volby, od přátelského zápasu přes turnaj či sezónu až po vychytaný manažerský režim. Pokud se vrhnete na poslední jmenovaný mód, čeká vás vedení týmu se vším všudy. Budete si tedy lámat hlavu nad tím, kým nahradit zraněnou hvězdu, na přestupovém trhu budete hledat vhodné doplnění mančaftu či se naopak zbavovat nepotřebných hráčů. K tomu bude třeba sledovat všemožné statistiky a údaje a upravovat podle nich složení řad, abyste vytvořili ideální sestavu. Zajímavý je i systém rivality, který způsobuje například to, že pokud na sebe narazí hráči, kteří se nemají příliš v oblibě, prudce roste pravděpodobnost rvačky i agresivita, s níž po sobě chlapíci na ledě půjdou.
Kromě těchto standardních hokejových režimů potěší i různé hříčky, nachystané v tzv. Párty režimu. Můžete si tak vyzkoušet třeba oblíbený Air Hockey, který možná znáte z některých heren, nebo třeba hru tři na tři na malém kluzišti. Samozřejmostí je i možnost on-line zápolení, přičemž jednoho zápasu se může účastnit až osm "živých" hráčů.
Technické zpracování je opravdu kvalitní a nemáme tím na mysli jen grafiku jako takovou. Obdivuhodný je zejména široký repertoár animací všemožných pohybů hokejistů v poli i brankářů, díky kterému si hráč opravdu připadá, jako kdyby sledoval hokej v televizi. V oblasti animací a grafického ztvárnění vůbec zaznamenala série oproti loňskému ročníku solidní posun kupředu. Potěší i zbrusu nový režim nastavení kamery, který přibližuje dění na ledě lépe než dříve použité režimy (které jsou ovšem ve hře stále přítomny, takže kdo na ně byl zvyklý, nemusí hořekovat). Zvukové zpracování je řekněme průměrné, nijak nenaštve, ale ani vyloženě nepřekvapí. Komentář k zápasům je relativně v pohodě, soundtrack není nikterak výrazný, ale ani netrhá uši. NHL 2k7 jako celek působí kompaktním dojmem a rozhodně lze říci, že se jedná o jeden z nej-lepších sportovních titulů pro Xbox 360. Napříč konzolovými platformami jde pak o nejlepší hokej současnosti.
Call of Duty 3
Série Call of Duty rozhodně patří mezi ta povedenější dílka zpracovávající druhou světovou válku, a třetí díl pro Xbox 360 v této tradici vesele pokračuje.
Hned v úvodu si řekněme, že jde o titul sázející spíše na rychlou akci než na věrohodnou simulaci, což ovšem vůbec není na škodu. Hra nabízí hned několik různých hrdinů, do jejichž kůže se vžijete, a zároveň se trochu toporně snaží stmelit jejich příběhy do smysluplného děje. Podle našeho názoru je to v případě válečné střílečky trochu zbytečné, ale budiž alespoň se díky přítomnosti jakéhosi scénáře dočkáme mnoha celkem povedených dějových filmečků. Tak jako tak ale slouží spíše jako lepidlo mezi jednotlivými misemi. Jednotlivé akce jsou poměrně rozmanité a předkládají před hráče různé úkoly. Dost často samozřejmě budete útočit na nepřátelské pozice, a leckdy vás po jejich dobytí naopak čeká i jejich obrana před úderným protiútokem. Kromě těchto úkolů hodných hrdinů z první linie ovšem dojde třeba i na záškodnické mise nebo dokonce na záchranu zajatců. Je docela fajn, že po bojišti se nemusíte pohybovat jen po svých, ale dojde i na jízdu džípem či třeba tankem. Na scéně se neustále něco děje, samozřejmě nejste osamoceným gerojem, který kosí zástupy nepřátel, ale díky mnoha spojeneckým vojákům, neustále hvízdajícím projektilům, výbuchům po dělostřeleckých i ručních granátech a dalším efektům si vážně chvílemi připadáte jako uprostřed zuřivé bitvy. A propos, granáty ty hozené nepřítelem můžete jejich majiteli vrátit zpět, což je poměrně veselé. Tedy alespoň do té doby, než nepřítel udělá to samé vám...
Ovládání je vcelku klasické včetně automatického domiřování, které je pro konzolové střílečky v podstatě typické, z minulého dílu Call of Duty je převzaté i zčervenání okrajů obrazovky při zranění. Graficky je hra slušná, i když na Xbox 360 určitě existují lépe zpracované hry. Skripty někdy trochu skřípají, ale vesměs vše vypadá dobře. Zamrzí občasné chyby v umělé inteligenci i ve hře jako takové, nicméně stále jde o velmi povedenou střílečku. Mimo jiné i díky propracovanému multiplayeru.
Project Gotham Racing 3
Znalci herních titulů přitom vědí, že série PGR je synonymem pro akční závody rychlých vozů. Hra nabízí vlastně hned dva různé typy kariéry. Tou první je klasický singleplayerový režim, ve kterém se prokousáváte různými tratěmi, odemykáte další šampionáty, vyhráváte peníze, kupujete lepší vozy... prostě klasika. Přitom je celkem fajn, že peníze se dají vydělávat poměrně rychle (placené závody lze opakovat) a zajezdí si každý, jelikož si u každé trati lze individuálně vybrat obtížnost závodu. Jednotlivé závody nejsou vždy jen ve stylu "předjet ostatní a dojet první" (resp. druhý nebo třetí, podle nastavení obtížnosti) do cíle, ale dojde i na různé speciální úkoly. Například jde o nutnost předjet určitý počet závodníků v časovém limitu, o jízdu mezi kužely nebo projetí úseku s radarem co nejvyšší rychlostí. Což je z hlediska zahnání stereotypu fajn.
Druhým aspektem hraní je pak on-line kariéra, ve které budete měřit své síly se závodníky z celého světa. Hra počítá s propracovaným systémem hodnocení, různými tituly a odměnami a podobně. Jde prostě o zábavu na hodně dlouho.
PGR 3 nabízí, stejně jako předchozí díly, velkou škálu tratí a nablýskaných vozů. Zajezdíte si i s takovými kousky, jako jsou stroje ze stáje Ferrarri, což potěší nejednoho fanouška rychlých kol. Graficky se jedná o skvělou práci, která solidně využívá možností konzoly. Suma sumárum, momentálně jde o jednu z nejlepších závodních her pro next-gen platformy.
Tom Clancy‘s Rainbow Six Vegas
Navštívit Las Vegas by chtěl asi každý. Nyní si můžete koupit letenku za necelou tisícovku; i když ruletu a Black Jack si zrovna neužijete. Místo krupiérů totiž budete mít co do činění s nebezpečnými teroristy.
Série Rainbow Six má opravdu bohatou historii. Od prvních dílů, které byly synonymem realistické taktické akce, až po téměř arkádovou střílečku do nedávné doby poslední díl s podtitulem Lockdown. I když se pojetí měnilo od simulace k téměř hektické akci, zůstala tahle řada jednou z mála, které kvalitně předvádějí na počítačích nasazení speciálních jednotek.
Vítejte v showbyznysu
Aktuální přírůstek do této série nese podtitul Vegas a je jakýmsi kompromisem mezi jednoduše hratelnou střílečkou pro široké masy akcechtivých hráčů a taktickou simulací pro fajnšmekry. Tentokráte zavítáme s jednotkou Rainbow do města hazardu a neřestného života, totiž do Las Vegas. Zábavní velkoměsto se stalo cílem teroristů a je samozřejmě jen na vás, abyste situaci napravili. V jinak realistic-kém pojetí hry tato zápletka hodně pokulhává a připomíná akční béčkové filmy ve stylu "hrdina proti armádě", nicméně na druhou stranu se pestré interiéry i exteriéry Las Vegas stávají skvělými kulisami pro taktický boj, o který jde především.
Kromě kasin, ulic s neony či třeba knihovny se podíváte párkrát i mimo město, nicméně po většinu příběhové kampaně zůstanete věrni metropoli, kterou najdete i v podtitulu hry. Děj jako takový není pro hru příliš důležitý, a to je jen dobře, jelikož není zrovna kvalitní. Na druhou stranu třeba briefingy před misemi, probíhající vesměs ve vrtulníku cestou na místo určení, dodávají hře na atmosféře. O to se snaží i občasná hlášení ve vysílačce, respektive přenosy v miniaturním videookně, které vás informují o situaci či dalších úkolech.
Náročné mise
Jádro hry spočívá samozřejmě v samotných akcích, kdy máte za úkol tu likvidovat teroristy, jindy zachránit rukojmí či zneškodnit bombu, někdy vše dohromady. Mise jsou hodně dlouhé a skládají se z několika částí, přičemž během akce nelze hru ukládat. Naštěstí jsou v misích checkpointy, v nichž se hra sama uloží, takže opakované probíhání celých misí nehrozí. Tato místa jsou rozložena poměrně rozumně, takže hra si udržuje vysoké tempo a slušné napětí, jelikož smrt opravdu číhá za každým rohem. Zkušenější hráči však neupadnou do naprosté deprese z toho, že by se dlouho nemohli dostat přes nějaké místo.
Hra ovšem rozhodně není snadná spíše naopak a jednotlivé mise je samozřejmě zhola nemožné proběhnout hurá stylem. Zcela realisticky se váš hrdina totiž poroučí na onen svět po pár zásazích, nebo i po jednom vydařeném (rána do hlavy z brokovnice ze tří metrů se skutečně rozdýchat nedá). Valnou část mise tak budete trávit opatrným postupem a zejména krytím, trochu podobně jako v xboxovém hitu Gears of War (recenzi na něj najdete v únorovém čísle) je totiž schovávání za překážkami alfou a omegou úspěšného tažení a hlavně jedinou možností, jak z akce vyváznout se zdravou kůží.
Realistické přestřelky
Přitom ovládání je v tomto případě opravdu triviální a intuitivní: pravé tlačítko myši vás "připlácne" do úkrytu (roh domu, kontejner na odpadky, zaparkované auto...) a dokud myš držíte, můžete se za překážkou různě přesouvat či vykukovat. Pokud vystrčíte z úkrytu nos, můžete nepřátele pozdravit dávkou ze svých zbraní stejně pohodlně, jako když jste v otevřeném prostoru. Navíc lze téměř z bezpečí střílet i naslepo třeba přes zídku i když v takovém případě jde spíše o krycí palbu nežli o jistý zásah či potěšit protivníky granátem.
Rainbow Six Vegas je (stejně jako předchozí díly série) také o spolupráci v rámci týmu. Je možná trochu škoda, že se během celého příběhového módu sestava družstva v podstatě nezmění, na druhou stranu stálý sehraný tým odpovídá více realitě než účelové sestavování zásahového družstva pokaždé z jiných specialistů. Svým kolegům ve zbrani můžete zadávat různé pokyny, jako je třeba hromadné slaňování, různé druhy vstupů do místnosti (vesměs bez zaklepání), následování velitele či držení pozice a podobně. Tyto rozkazy rozdáváte v reálném čase, což opět odpovídá skutečnosti, na rozdíl od plánování v pozastaveném režimu na nějaké mapě jako v jiných hrách. Když už jsme u té mapy, ta zde samozřejmě nechybí a často pomůže při plánování dalšího postupu.
Ozbrojení a nebezpeční
Jelikož vaše jednotka představuje špičkový prostředek pro boj s terorizmem, jste samozřejmě náležitě vybaveni. Každý voják nese dvě primární a jednu záložní zbraň (tedy pistoli), přičemž "velké" kousky mohou být samopaly, útočné pušky, lehké kulomety, brokovnice a odstřelovací pušky. Specialitou je pak neprůstřelný štít, který představuje šikovný mobilní kryt. Kromě těchto hlavních kusů vybavení máte ve svém inventáři také různé drobnější věcičky, jako jsou brýle pro noční a termální vidění, minikamerka používaná škvírou pod dveřmi k monitorování místnosti, do které se váš tým chystá vstoupit, či různé granáty a výbušniny, ať už pro otevření dveří či polaskání zlobivých hochů s teroristickými kuklami na hlavách.
Na rozdíl od hardcorovějších prvních dílů série zde můžete sbírat i zbraně zabitých nepřátel. Bezpečnostní specialisté nad tím samozřejmě budou kroutit hlavou kdo to kdy viděl, aby "speciálové" sbírali ze země kdejaký krám, který nemají na rozdíl do svých miláčků tisíckrát osahaný a vyzkoušený ale my tuto nelogičnost můžeme klidně hodit za hlavu a kvitovat, že si alespoň vyzkoušíme rozmanitější arzenál. A samozřejmě je tu i praktičtější aspekt: nebudete trpět nedostatkem munice, která jinak ve zbraních, se kterými jdete do akce, velmi rychle dochází. Díky již zmíněnému krytí a také velmi solidní umělé inteligenci nepřátel (a naštěstí i vašich spolubojovníků) se totiž dočkáte dlouhých přestřelek, kdy třeba budete leckdy používat krycí palbu dávkou či plně automaticky, abyste zahnali neřáda do úkrytu za nějakou překážku a ve vzniklé časové prodlevě se přemístili do výhodnější pozice.
Dobře odvedená práce
Boj proti teroristům si samozřejmě nemusíte užívat sami, k dispozici jsou i různé režimy pro kooperativní či kompetitivní hraní s dalšími hráči, po lokální síti či přes internet. Technické zpracování je solidní, i když podle našeho názoru by mohlo být i o fous lepší. A to zvláště vzhledem k opravdu vysokým nárokům na hardware (pro vysoké detaily určitě počítejte s procesorem nad 3 GHz a našlápnutou grafickou kartou). Povedená je fyzika objektů a prostředí vůbec. Sklo a některé další křehké materiály lze prostřelit, spousta objektů se po výbuchu granátu rozhodne poměrně realisticky odletět ze svého místa, při střelbě třeba do lešení se dočkáte postupného pádu plošin a tyčí... Prostě celkem fajn záležitost. Rainbow Six Vegas lze určitě doporučit všem příznivcům inteligentních akcí. Jen si dovolujeme upozornit, že se jedná o poměrně náročnou hru a začátečníci si ji opravdu příliš neužijí.
UFO: Afterlight
Bitva s mimozemšťany neskončila. Lidští kolonisté Marsu se nemusí potýkat jen s nástrahami záludné planety, ale i s inteligentními nepřátelskými entitami.
Herní název UFO je nejspíše známý jak protřelým pamětníkům, tak relativně čerstvým příznivcům počítačové zábavy. Zatímco těm prvním se nejspíše vybaví legendární série X-Com, ti druzí si možná vzpomenou na zajímavé, i když ne zcela masově pojaté tituly od české společnosti Altar Interactive. A právě na ty navazuje dějově poměrně přímo další počin našich statečných chlapců, strategie s podtitulem Afterlight.
Zatímco mezi prvními dvěma díly Aftemath a Aftershock byly zejména ve zpracování rozdíly spíše jen kosmetické, Afterlight se od svých předchůdců liší poměrně zásadně. Konec konců už úvodní intro naznačuje, že tentokrát nebudeme tak docela bránit matičku Zemi. Líbivý filmeček nám odkryje další část příběhu exodu lidstva z planety Země po uzavření mírové dohody s mimozemskými Reticulany. Zatímco ve druhém díle jsme se dozvěděli, že se část emigrantů usadila na obrovské vesmírné lodi na orbitu Země, nyní se seznamujeme s osudem dalších uprchlíků, které reticulanské lodě transportovaly na Mars. A na této planetě se bude odehrávat celé vaše nové dobrodružství...
Základem světlých zítřků je domovská základna vybudovaná kolem velkého sarkofágu s hybernovanými pozemšťany, kteří mají být probuzeni ve chvíli, kdy bude Mars připraven k osídlení. Vy jako velitel stanice ovšem bude mít k dispozici jen hrstku vybraných, kteří tvoří tým průkopníků a osadníků. Jenže nic není tak snadné, jak se zdá. Hned v první misi totiž budete konfrontováni s roboty, které na Marsu nejspíše zanechaly původní obyvatelé planety, starodávná vyspělá civilizace. Poté se objeví podivní agresivní beastmani a ani Reticulané, kteří žijí ve vašem sousedství, nemusí být navždy vašimi přáteli. Koncept hry je tedy jasný a už mnohokrát vyzkoušený stavění základny, zabírání území, vyvíjení nových technologií, obrana vlastních teritorií...
Hra je opět rozdělena na dvě základní části strategický režim s mapou celé planety a taktické mise na relativně malých bojištích. Obě doznaly od předchozích dílů změn, podle našeho názoru vesměs k lepšímu. Na hlavní mapě si samozřejmě můžete prohlédnout, jaká území ovládáte, a také to, jaká teritoria můžete zkusit obsadit. Každou lokalitu je možné probádat pomocí geosondy a následně v daném místě postavit důl, nebo se třeba pustit do vykopávek artefaktů po ztracené civilizaci. Samozřejmě, že každé území nabízí jinou výhodu. Zpočátku budete těžit tři základní suroviny, ale později k nim s potřebnými znalostmi přibudou i další.
Vaším nejdůležitějším kapitálem jsou lidské zdroje. Rekrutování nových vojáků, vědců a techniků je poměrně vzácné, takže jednak budete své svěřence opatrovat jako oko v hlavě, a také si časem zapamatujete, kdo je specialistou na kterou činnost. Je fajn, že někteří jedinci mají kombinované povolání, třeba voják/vědec. A ještě lepší je systém vývoje jednotlivých chlapíků a žen. Klasickým RPG způsobem získávají zkušenosti za úspěšné mise (vojáci), ale i za civilní činnosti, třeba práci s geosondou (technici) nebo výzkum v laboratoři (vědci). Vojáci jsou trochu speciální tím, že s každou novou úrovní si mohou zvýšit jednu z bojových vlastností (síla, obratnost a podobně), na jejichž růst se váže vylepšování různých dalších atributů (střelba, uhýbání, manipulace s předměty, charisma...). Všechny tři profese pak navíc s každým novým levelem získávají tréninkové body, za něž se v příslušné budově učí různým specializacím. A ty nejsou zdaleka jen o různých bonusech, ale vyloženě i o možnostech, které bez daného tréninku postava nemá. Jde třeba o schopnost navléci na sebe těžké brnění, tahat raketometné zbraně či používat psionické vybavení.
Když už jsme ale u těch psioniků nemyslete si, že si z týmu snadno uděláte partu, která usmaží nepřítele silou myšlenky. Psioniky se mohou stát jen Retikulané, které v případě aliance můžete do svých řas pozvat. Aliance můžete postupně tvořit s různými frakcemi, diplomacie totiž zůstala zachována. Respektive doznala jistých vylepšení, takže se spojenci můžete třeba měnit i technologie či dokonce území. Jednotlivých stran je více, takže vztahy jsou o něco bohatší než v minulém díle.
Alfou a omegou vašeho snažení vedoucího k celkovému vítězství je samozřejmě územní expanze, jelikož těžba bude vaším hlavním zdrojem surovin. A ty potřebujete třeba k rozšiřování základny nebo k výrobě. Stavění a produkci musí samozřejmě předcházet příslušný výzkum, který je rozčleněn do různých oblastí... Je toho zkrátka hodně a jako velitel základny se budete muset setsakramentsky ohánět. Přesto více času než na strategické mapě budete trávit na bojištích, ať už přímo v nehostinné krajině rudé planety či na různých těžebních stanicích nebo třeba nepřátelských základnách. Výsadek do akce může tvořit maximálně sedm jedinců, ať již lidských bojovníků, mimozemských spojenců či třeba mechanických droidů.
Bitvy probíhají klasicky v reálném čase, s možností kdykoliv hru pozastavit. Akce se navíc automaticky přeruší i v předem definovaných okamžicích, jako je například spatření nepřítele, zranění jednoho z vašich svěřenců a podobně. Volby jsou v tomto ohledu poměrně bohaté. Vaši borci mají samozřejmě mnoho možností, jak nepříteli zatopit kromě tradičních i netradičních palných zbraní můžete využít třeba granáty, miny a jiné výbušniny, nebo se pokusit nepřítele ovládnout pomocí psionického přístroje. Vycvičení vojáci mohou v lehčích brněních i zakleknout či zalehnout, u většiny zbraní lze pochopitelně nastavit různé režimy palby (rychlá střelba, mířená střelba, střelba dávkou...). Vaši technici mohou přímo na bojišti opravovat svým kamarádům poškozené brnění, samozřejmostí jsou i lékárničky a různé posilovací drogy.
Graficky se jedná o krok kupředu, i když s úplnou špičkou se titul stále rovnat nemůže. Nicméně pro strategické účely je technické zpracování naprosto dostatečné, výhrady můžeme mít jen k občasným problémům s kamerou. Zlepšilo se i zdlouhavé nahrávání, které otravovalo fanoušky minulého dílu, i když i zde mají autoři určitě rezervy. UFO: Afterlight není hrou pro každého, nicméně pro příznivce taktických strategií a sci-fi žánru jde o velmi povedený kousek.
Druhé pokračování skvělé realtimové strategie je tu. Zatímco první přídavek s podtitulem Winter Assault byl spíše klasickým datadiskem, Dark Crusade přináší mnoho zajímavých nápadů.
Warhammer 40.000
Dawn of War: Dark Crusade
Na planetě Kronus je skutečně veselo. Osud tomu chtěl, že se na ní potkává sedm znesvářených stran velkého konfliktu a nepřehledná válka může skončit jen absolutní vítězstvím jedné z nich.
Příběhová kampaň je vedle multiplayerového klání samozřejmě hlavním lákadlem celé hry a příjemné jistě je i to, že si ji můžete vyzkoušet za libovolný ze sedmi zúčastněných národů. Samozřejmě jsou k dispozici ty strany, s nimiž jsme se již setkali v předchozích dílech série. Imperiální garda hájí zájmy nesmrtelného císaře a jeho říše. Jde o "obyčejné" vojáky, kteří se asi nejvíce blíží naším představám o armádě. Dále tu máme bojovníky Chaosu, kteří se jako lavina řítí galaxií a nakazí kacířstvím a zlem všechny světy, které dobudou. Do bojů se zapojí i tajemná mimozemská rasa Eldarů, spojující pokročilou techniku s mystickými silami.
A Orkové? To jsou krvelační dobyvatelé, kteří mají zvláštní talent objevit se kdekoliv tam, kde to zavání pořádným masakrem. Kromě brutální síly nasazují do boje i primitivní stroje, u nichž je div, že vůbec drží pohromadě. A samozřejmě nemohou chybět ani vesmírní mariňáci, elita lidské rasy. Zakovaní do bojových obleků bojují v celé galaxii s Chaosem a kacíři, a samozřejmě k tomu mají důvod i na planetě Kronus, která kromě jiného ukrývá i zapomenuté svaté artefakty, které je třeba ochránit před nákazou zla.
Dark Crusade také poprvé představuje dva zbrusu nové národy. Z písků kronských pouští povstali Necroni, temná rasa s chutí ničit a zabíjet. Nejde vlastně o národ v pravém slova smyslu, je to společenství nemrtvých, mechanicky podivně oživených bytostí, které je opravdu velmi těžké zabít. Celá jejich strategie je vlastně založena na recyklaci, jelikož i jejich zabití válečníci se mohou do hry vracet. Jakousi protiváhou je Impérium Tau, které představuje technologicky vyspělý národ s různými bojovými vychytávkami jako jetpacky či maskovací zařízení, nebo s těžkými stroji ve stylu bojových robotů "mechů".
Kampaň je koncipována podobně jako režim Válka o prsten ve hře Battle for Middle-earth II. To znamená, že území planety je rozděleno na jednotlivé provincie konkrétně jich je pětadvacet a vy v tahovém režimu přesouváte svoji armádu tam, kde zrovna chcete ukojit své dobyvačné choutky. To samé ale samozřejmě dělají i nepřátelé, takže je potřeba dobře plánovat a často se stane, že o nějaké území přijdete a budete jej muset dobýt zpět. Jednotlivá území přinášejí různé bonusy a výhody, jako třeba levnější produkci některých zařízení či kosmodrom, díky kterému lze provést výsadek kdekoliv na mapě (bez něj je možné útočit jen na sousední provincie).
Jádro hry pochopitelně spočívá v taktických bitvách. Ty probíhají klasicky realtimovým způsobem tak, jak jsme zvyklí z minulých dílů. Bitvy jsou hodně svižné a vyžadují neustálou reakci. Čeká vás přitom samozřejmě stavění budov, produkce bojových jednotek, zabírání strategických míst produkujících body potřebné pro výrobu a pochopitelně i četné půtky s nepřítelem. Ve hře je mnoho různých pěších jednotek i vozidel, strany konfliktu se od sebe samosebou výrazně liší a každá z nich má své slabé a silné stránky.
Grafické zpracování je stejné jako v původní hře, což znamená, že už je lehce zastaralé. Ne, není to žádná tragédie, ale na současné top tituly Dark Crusade prostě nemá. Naopak potěší kvalitní dabing a ozvučení a také příjemné detaily, jako je třeba postupný vývoj hlavního hrdiny. Dark Crusade je ve výsledku velice kvalitní sci-fi strategie s výbornou atmosférou temného světa Warhammer 40.000, důkladně popsaného v mnoha stolních hrách a knižních románech. A potěší i fakt, že se i při datadiskové ceně jedná o samostatně spustitelnou hru, bez nutnosti instalace základního titulu.
Rayman Raving Rabbids
Šílení zlí králíci, ke všemu odhodlaný Rayman a kupa zajímavých miniher. To je nový multiplatformový titul od Ubisoftu.
O novém titulu s neposedným Raymanem v hlavní roli se sice mluví zejména v souvislosti s herní konzolou Wii a jejím unikátním ovladačem, nicméně i my pécéčkáři si s úchylnými králíky můžeme užít trochu zábavy.
Série Rayman je více méně klasickou arkádovou skákačkou, ale nový díl se od zažitého konceptu v mnohém odlišuje. Je totiž vlastně "jen" sbírkou různých samostatných miniher, které jsou obaleny příběhem o únosu Raymana a jeho kamarádů. Hlavní hrdina je postaven do role jakéhosi gladiátora, který postupně musí projít různými zkouškami, aby sebe i své přátele vysvobodil. Těchto hrátek je přes sedmdesát a i když se jejich principy opakují, stále představují poměrně rozmanitou zábavu. Zde je ovšem potřeba říci, že některé hříčky jsou tak trochu přizpůsobeny hlavně pro použití senzorického ovladače Wii a počítačová verze v některých okamžicích není tak zábavná ani snadno ovladatelná.
Asi největším plusem celé hry je vtipné zpracování a legrační scénky, stejně jako široká škála různých bonusů, které se postupně při hraní odemykají; třeba různé oblečky, které si může Rayman obléci. Hra podporuje i multiplayerový režim, ten ale trochu nesmyslně obsahuje jen ty hry, které už byly odemčeny v hlavním příběhovém módu. Grafické zpracování je hodně dobré a příjemně doplňuje ulítlý koncept nového dílu i celé série Rayman. Na druhou stranu dosti zamrzí různé chybky a bugy, které hratelnost v některých momentech docela shazují. Rayman Raving Rabbids není špatný titul, ale kvalit svého bratříčka na platformě Wii nedosahuje ani náhodou.
Microsoft Flight Simulator X
Létat v oblacích naštěstí nemusíte jen při cestách s drahými leteckými společnostmi či s použitím psychotropních látek, ale i díky povedenému leteckému simulátoru.
Přiznejme si to na rovinu hry tohoto žánru zrovna nepatří mezi nejčastěji vydávané tituly. Důvod je jasný: obvykle jsou tak složité a náročné na znalosti hráče, že se nemohou stát masovou zábavou a tudíž kasovním trhákem. Dnes již legendární série Microsoft Flight Simulator však ve svém desátém dílu nabízí přece jen docela dost prostoru i relativně začínajícím hráčům.
Titul je samozřejmě opět o létání v rozmanitých civilních letadlech. Akční hráči a váleční veteráni tak nenajdou příliš materiálu k pobavení, zatímco všichni fandové aviatiky obecně budou ve svém živlu. Hra navíc přináší mnoho nových prvků, z nichž asi nejzásadnější jsou propracovanější scénáře, míněno strukturou i "příběhem" zdůvodňujícím, proč je potřeba to či ono vykonat. Od triviálních úkolů (jako odstartovat z letištní plochy a nerozsekat přitom letadlo na kusy) se postupně dopracujete třeba k takovým misím, jako je hledání ztracených zvířat v přírodním parku či různé záchranné a humanitární operace.
V rámci krátkého článku je v podstatě nemožné vystihnout vše, co Microsoft Flight Simulator X nabízí, ale vězte, že na běžný spotřební produkt, jímž hra bezpochyby je, jde o neuvěřitelný obsah. Jako virtuální pilot samozřejmě musíte zvládat pilotáž, ale také navigaci, komunikaci s řídícími věžemi a spoustu dalších činností. K tomu připočtěme široké multiplayerové a on-line možnosti, jako je řízení letounu ve dvou či simulování operátora na řídící věži skutečným hráčem. Velice kvalitní je i grafické zpracování s podrobnou krajinou, ovšem souběžně musíme dodat, že engine hry si vybírá dosti krvavou daň formou vysokých hardwarových požadavků.
Bionicle: Heroes
Lego Star Wars, a to díl první i druhý, představovalo docela solidní počin, který bez výraznějších očekávání mile překvapil širokou hráčskou veřejnost. Na trhu se nyní objevila další hra ze světa pestrobarevných stavebnicových kostiček, tentokráte zaměřená na odnož Bionicle.
Tak fajn, přiznejme si na rovinu, že Bionicle u nás zase tak moc nefrčí, zatímco klasické Lego zná snad skoro každý, kdo netrávil dětství v klášteře nebo v polepšovně (čili v redakci PC WORLDu ho nezná v podstatě nikdo, jelikož její tým je tvořen jen svatými muži a výtržníky). A navíc Hvězdné války jsou přece jen o něco přitažlivějším tématem než souboje bojových robotů.
I tak jsme ale do arkádových Bionicle: Heroes vkládali jisté naděje; už proto, že se o její vývoj postaral tým, který má na triku již výše zmíněné kostičkové zpracování Hvězdných válek. Příběh se točí kolem cesty za legendární Maskou světla a hlavní hrdina bojový robot, jak jinak na trnité pouti projde šest různých prostředí. Každé z nich obsahuje čtyři úrovně, hordy nepřátel a nějaké ty finální bosse. Tito "šéfíci" vlastně představují jedinou pořádnou výzvu; běžné boje s řadovými zloduchy totiž brzy upadnou do stereotypu a navíc nejsou ani nijak zvlášť obtížné. Je fajn, že autoři mysleli i na mladší hráče (ono také vytvořit hru na motivy Lega a zpracovat ji pro hardcore hráče by asi nebylo to pravé) i začínající gamesníci si hru užijí a pravděpodobně i dokončí. Tedy, bude-li je až do konce bavit.
Už tak nevelkou obtížnost ještě zjednodušuje tzv. Hero mód, který lze aktivovat po sebrání určitého počtu kostiček stavebnice, ze kterých je tvořeno okolní prostředí i nepřátelé. Po aktivaci hrdinského režimu je hlavní postava v podstatě nesmrtelná a hra se mění ve veselou odpolední procházku. Grafické zpracování odpovídá hračkářské předloze i tomu, že titul je určen i mladším hráčům. Určitě nejde o převratnou hru, ale jako chvilková oddechovka neurazí. Kromě PC existuje i verze pro platformy PS2, GameCube, DS a Xbox.
Kobra 11: Nitro
Německé seriály sice nereprezentují vrchol televizního umění, nicméně v programech komerčních stanic mají své místo a těší se u diváků poměrně značné oblibě. Pokud se vám chce dodat "bohužel", můžete mít stokrát pravdu, ale nic s tím nenaděláte. Spousta lidí si po náročném pracovním dnu prostě raději než intelektuální pořad na ČT2 pustí nevalně natočený a notně přesvícený seriál s tlustým detektivem nebo nezvykle chytrým policejním psem.
Anebo se spokojí s dvojicí příslušníků dálniční policie, kteří místo toho, aby měřili rychlost rádoby závodníkům a nepletli se do práce skutečných kriminalistů, stíhají jednoho vraha a překupníka drog za druhým. A to vše obvykle ve vysoké rychlosti, za svištění kulek a ve víru honiček s desítkami zničených vozů. A právě tihle dva chlapíci, kteří jsou s volantem snad srostlí, jsou hrdiny nové hry Kobra 11: Nitro.
Řekněme si to na rovinu, hra je jasná budgetovka za velice příznivou cenu, a proto od ní nečekáme zázraky. Tím spíše, že známá filmová a televizní licence je obvykle "zárukou" maximálně průměrné podívané. O to větší je ale překvapení, že Kobra 11 je nakonec docela povedenou hrou. Žádnou hloubku a špičkové zpracování od ní nečekejte, ale přesto dokáže na pár hodin solidně pobavit. Vše se samozřejmě točí kolem rychlé jízdy, obvykle za běžného provozu, kdy někoho stíháte, musíte do určitého místa dojet v časovém limitu a podobně. Jízda je strhující a svižná, navíc se nebudete nudit i díky tomu, že kromě klasických policejních vehiklů si vyzkoušíte třeba i různé sportovní vozy nebo dokonce autobus!
Grafické zpracování, jak už jsme naznačili, není převratné, nicméně v rodince budgetových titulů narážíme i na mnohem horší kousky. Když to tedy vezmeme kolem a kolem, je Kobra 11: Nitro slušnou hrou za velice příznivou cenu. A je docela pravděpodobné, že se u ní budete bavit déle než za stejný obnos v restauračním zařízení. A to není málo!
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU