SaaS dosavadním vrcholem evoluce dodávky ICT služeb

Ve vývoji lze identifikovat pět významných etap: externí dávkové zpracování (1960–1970), vlastní vývoj i provoz IS (1970–1985), externí dodavatel ERP a vlastní provoz IS (1985–2000), komplexní outsourcing (2000–2005), Software-as-a-Service (2005–?). Cíle podniků byly po celou dobu obdobné (úzké provázání IS s byznysem, flexibilita IS vůči měnícím se požadavkům, vysoká kvalita a spolehlivost ICT služeb a přijatelné náklady), formy řešení se ale liší. Je to dáno zejména třemi faktory: Prvním jsou aktuální možnosti technologie – např. model SaaS nebyl možný v době, kdy nebyl k dispozici internet a vysokorychlostní komunikační sítě. Druhým je aktuální stav ICT trhu – tradiční model nebyl realizovatelný v době, kdy neexistovala nabídka ERP systémů; model SaaS nebylo možné využívat, dokud neexistovala nabídka specializovaných poskytovatelů aplikačních služeb. Posledním pak aktuální znalosti o metodách řízení IS – i když se již v modelu externího dávkového zpracování hovořilo o ICT službách a o jejich řízení, doznaly ICT služby plného rozvoje až od modelu komplexního outsourcingu, ve kterém se získaly zkušenosti s řízením ICT služeb na bázi SLA.

Co můžeme očekávat v budoucnu? Řada autorů věří v masové prosazení modelu SaaS, tzn. že se ICT budou stále více přesouvat od uživatelských firem ke specializovaným poskytovatelům ICT služeb.

Využije-li podnik SaaS vhodným způsobem, výrazně sníží náklady na ICT a současně dosáhne vysoké flexibility ICT služeb. Proč tedy zatím nedošlo k jeho masovému rozšíření? Důvodů je několik: Jedná se o novou cestu a většina zákazníků je po zkušenostech z minulých let (projekty Y2K, Euro, osud řady dot-com firem apod.) mnohem konzervativnější v přijímání nových technologií a služeb. Nabídka ICT služeb formou SaaS modelu na evropském trhu je také oproti situaci v USA dosti omezená. V ČR je několik desítek firem, které nabízejí SaaS. Řada z nich však službu považuje za nevýznamný doplněk své obchodní činnosti a nemá dobře připravenou technologii ani obchodní model (např. nenabízejí zákazníkovi jasně definované SLA a škálovatelnost objemu služby). V minulosti se přední ICT firmy stavěly k SaaS modelu chladně zejména z toho důvodu, že tento model byl v přímém rozporu s jejich cílem prodávat stále větší objem softwarových licencí. Posledním důvodem je obava zákazníků z úniku dat mimo podnik.

Současně je třeba upozornit, že výhodnost modelu SaaS neplatí automaticky pro všechny typy aplikací. S ohledem na charakteristiky modelu SaaS pro něj nejsou vhodné životně důležité aplikace (mission critical). Je to dáno zejména tím, že zákazník nemá pod kontrolou jejich změny a čas zavádění nových verzí . Dále pak specializované aplikace (jsou nezajímavé pro poskytovatele z důvodu malého počtu potenciálních zákazníků), vysoce kustomizované aplikace (ztráta úspor z rozsahu) a ty s vysokými nároky na integraci.

Autor je vedoucím KIT VŠE a prezidentem ČSSI.