Bezdrátová sluchátka urazila od svých analogově-infračervených počátků obrovský kus cesty. Přesto se jim jen zřídka daří být skutečnou alternativou ke klasickým domácím či cestovním sluchátkům. Daní za absenci drátu je často vyšší hmotnost a menší pohodlí (díky akumulátorům), nižší kvalita zvuku (daná například kompresí zvuku při přenosu) a/nebo šum pozadí, způsobený buď zvoleným způsobem přenosu, nebo rušením přenosových frekvencí v dnes již přeplněném pásmu 2,4 GHz. V posledních letech se sice prosadily některé univerzální standardy, které používání bezdrátových sluchátek a headsetů značně usnadňují – značný pokrok přinesl v tomto směru zejména Bluetooth 2.0/2.1. Nicméně to je zrovna příklad technologie, která je přátelská spíše k běžným uživatelům než k nejnáročnějším audiofilům. Ti upřednostní nekomprimovaný přenos zvukového signálu, pohodlí a perfektní zvukový přednes. Cena hraje spíše podružnou roli.
Právě jim jsou určena nová sluchátka Sennheiser RS 220 – i když spíše než sluchátka by se slušelo říci „systém pro bezdrátový přenos a sluchátkovou reprodukci zvukového signálu“, RS 220 se totiž kvalitou zpracování i svými možnostmi poněkud vymykají standardnímu pojetí bezdrátových sluchátek. Zatímco klasická bezdrátová sluchátka mají obvykle jediný analogový vstup (s možností přepínání linkové a sluchátkové úrovně vstupu), na RS 220 naleznete digitální optický a koaxiální vstup i výstup a pochopitelně též analogový linkový vstup. Přítomnost digitálních vstupů je logická, sluchátka používají k přenosu digitální technologii, nejedná se ovšem o standard typu Bluetooth, ale proprietární protokol DSSS (Direct Sequence Spread Spectrum), který pracuje s několikanásobným přenosem nekomprimovaného signálu (pochopitelně ve volném pásmu 2,4 GHz), což by mělo zajistit nerušený a čistý přenos.
Samotná bezdrátová sluchátka nabízejí pro přenosné modely poměrně neobvyklou (pro domácí prostředí ale ideální) otevřenou konstrukci. Díky velkým náušníkům a až neuvěřitelně nízké hmotnosti (použitý akumulátor je zjevně typu li-ion) jsou velmi pohodlná a neunaví vás ani při delším nošení. Všechny funkce lze navíc ovládat pomocí tlačítek umístěných přímo na sluchátkách (vypínání, hlasitost, balance a přepínání mezi třemi vstupy). Prakticky řešena je i samotná základna: sluchátka na ní lze snadno zavěsit, čímž zároveň aktivujete nabíjení. Čelní strana nabízí přepínání vstupů (ty jsou společně s regulací výstupní hlasitosti na zadní straně). Doba provozu na plné nabití je zhruba 6 hodin, nabíjení by ale mohlo být rychlejší (výrobce uvádí 16 hodin, přiznáváme, že jsme tuto hodnotu neověřovali).
Sennheiser udává frekvenční rozsah sluchátek 18 až 21 000 Hz – to je, zejména v „horní“ části méně než u klasických hi-fi sluchátek této značky a souvisí to nejspíše s digitálním přenosem signálu. Pro reprodukci drtivé většiny skladeb je to dostatečné, pouze příznivci SACD či HD FLAC formátů mají vyšší nároky, kterým ale stejně nejlépe vyhoví klasická drátová sluchátka. Pro klasickou hudbu na CD, ve formátu FLAC jsou schopnosti RS 220 vhodné jak po papírové, tak poslechové stránce. Zvuk je díky otevřené konstrukci velmi přehledný a vzdušný, s velkým množstvím detailů v nástrojích, byť harmonie v nejvyšších frekvencích nejsou absolutně čisté. RS 220 ale pochopitelně nelze srovnávat s klasickými sluchátky podobné cenové úrovně jako jsou HD 600 či 650, nicméně podobnost tu najdeme ve snaze o neutrálnost zvukového přednesu, z níž vystupuje snad jen o něco výraznější basová složka, což ale velké procento posluchačů spíše ocení. Celkově se každopádně jedná o přednes typický pro Sennheiser: spíše neutrální než zabarvený, předkládající přehlednou zvukovou scénu a vhodný prakticky pro libovolný hudební žánr. Jedinou výtku máme k otázce šumu – tomu se, přes jistě sofistikovanou techniku bezdrátového přenosu, bohužel ani RS 220 zcela nedokáží vyhnout, závisí ovšem na tom, jaký zdroj signálu použijete a jakou maximální úroveň výstupní hlasitosti na základně (mechanickým potenciometrem na zadní straně) nastavíte. U analogových zdrojů při vysoké úrovni hlasitosti byl šum jednoznačně nad hranicí slyšitelnosti, při nastavení hlasitosti cca pod 70 % byl již prakticky nepostřehnutelný. U digitálních zdrojů pak byl přenos bez slyšitelného šumu. Výrobce uvádí dosah až 100 metrů v otevřeném prostoru a až 30 metrů v budovách, v našem testu začal signál vypadávat při oddělení druhou zdí a reálný dosah byl tak spíše 10–20 m.
RS 220 jsou téměř dokonalá bezdrátová sluchátka. K onomu pomyslnému etalonu chybí skutečně malý krůček: naprosto čistý přenos signálu z analogového zdroje. Na druhou stranu, pokud je připojíte k CD či DVD přehrávači nebo k PC s digitálním výstupem, bude kvalita výrazně vyšší – mimo jiné i proto, že signál nemusí být znovu konvertován z analogového na digitální před přenosem do sluchátek. Po stránce funkčnosti, ergonomie i vlastního zvukového podání totiž RS-220 odvádějí výtečný výkon. Na to jsme ostatně u Sennheiseru zvyklí.
Sennheiser RS 220
Otevřená bezdrátová sluchátka
Vstupy: linkový, digitální optický, digitální koaxiální
Výstupy: digitální optický, digitální koaxiální
Hmotnost: 329 g
Přenos signálu: 2,4 až 2,48 GHz MSK
Nabíjení: 16 hod, provoz: 6–8 hod
Frekvenční rozsah: 18–21 000 Hz
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU