The Creative Assembly vždy se svojí sérií Total War mířili vysoko. Prostřednictvím posouvání hranic technických možností se snažili vytvořit čistě strategický AAA titulu, který míchá politiku, hospodaření, intriky a epické bitvy do jednoho chutného koktejlu. Jak však letěl čas, tvůrci těchto aspektů dosahovali zanedbáváním umělé inteligence a obecně technologií stojících za hrou - s novým přírůstkem se tedy série vrací zpět, kde začala před více jak deseti lety s prvním dílem Shogun: Total War. Místo desítek různých etnik a národů z celého světa přináší Shogun 2 boje mezi japonskými klany, které disponují menšími variacemi mečů, luků či kopí, a to na třech hlavních ostrovech feudálního Japonska 16. století. Podařil se tedy tvůrcům comeback?
Kdo chce mír, chystá válku
Jak jsme již zmínili, hráč se ujímá role vladaře kontrolujícího Japonsko. To vyžaduje zejména vybudování silné infrastruktury, pečlivý výběr spojenců či nepřátel, a hlavně četná vítězství na bojišti. Na rozdíl od předešlých dílů, každý z těchto prvků je navržený jako součást většího celku. Například výběr typu budov v každé z provincií vyžaduje řadu rozhodnutí, které ponechávají prostor pro rozvinutí různých strategií (tržiště či lukostřelecká kasárna, klášter či stáje – toť otázka) bez nutnosti zabývat se nudnými maličkostmi. Každé tlačítko, které zmáčknete, má okamžitý a očividný efekt. Vylepšování hradu nezanechává jenom percentuelní modifikátor jednotek, otevírá kupříkladu i slot pro jednu ekonomickou budovu tady, jednu armádní budovu támhle, přidává silnější zdi a obrané jednotky a rychlejší trénování jednotek.
Oproti výběru mezi procentuálním zvýšením jedné z mnoha budov máte možnost získat mocné schopnosti: jako dvakrát rychlejší trénování samurajů nebo třikrát rychlejší růst měst. Tato zjednodušení se týkají všech oblastí hry. Agenti, kteří ve hře vykonávali hráčovu vůli, byli přepracováni v princip podobný hře kámen-nůžky-papír, zahrnujíc bojovníky ninja, mnichy a mesuke (gestapo feudálního Japonska), snažící se o rozvrácení ostatních klanů zevnitř. Podobně to funguje na bitevním poli, kde se od sebe rozlišují samurajové a ašigaru (ozbrojení rolníci), jízda a pěchota, či meč a kopí.
Diplomacie důležitější než boj
Jakkoliv jsme si užívali dělostřelecké duely v Napoleonovi, bitvy v Shogun 2 jsou o několik tříd uspokojivější, protože (díky malým rozdílům mezi jednotkami jednotlivých klanů) je zde mnohem víc prostoru v taktické kreativitě. Obléhání konečně funguje pořádně, jednotky povětšinou dělají, co se jim řekne a NPC má inteligenci jako nadšený a zvědavý třeťák (namísto retardovaného pudla).
Uvedení měřitele cti dává diplomacii nový šmrnc. Interakce mezi hlavními i vedlejšími rivaly byla vždy v popředí v sérii Total War a při uvažování o vývoji cti vašeho daymiya (vůdce klanu) se musí všechno brát ne větší váhu. Když se vykašlete na spojence v nouzi, tak ne že jste jenom vašeho spojence pěkně namíchly, vaše čest se snížila, což ovlivňuje mnohé od vašich budoucích diplomatických vztahů, přes loajalitu vašich generálů až po celkovou spokojenost lidí pod vaší vládou. Při hraní Shogun 2 jsem víc času strávil mapováním sítě aliancí a diplomacii jako takové, než budováním infrastruktury nebo bojem, což se nedá říct o téměř žádné hře.
Atmosféra bez chyby
Prezentace hry je na špičkové úrovni. Hned od začátku hry, uvedeného přenádherným intrem, na vás dýchne atmosféra Japonska 16. století - na tom se podílí zejména úžasný soundtrack (podle mě jeden z nejlepších soundtracků od Grammy ověnčeného soundtracku k Civilization IV), krásné artworky jak při loadingu, tak při hlášce oznamující určitou událost. Občas z toho může běhat až mráz po zádech, což se mi stalo, když jsem dobyl Fukušimu a zrovna se přivalilo tsunami asi pár chvil po tom, co jsem se ze zpráv dozvěděl, že skutečné současné Japonsko čelí podobné krizi. Další body navíc jsou za výběr dabéru, obzvláště za nadšeného generála ohlašujícího disertaci některé z jednotek přízvukem podobným Stewiemu z Family Guye.
Přes spoustu vylepšení však ještě pořád zůstala spousta nešvarů. Námořní bitvy jsou stále příšerné, takže je většinou nechávám vyřešit automaticky. Pozemní taktická UI má přes velký skok dopředu pořád svá slabá místa, která jen čekají na zneužití.
I přesto, míň je skutečně víc, alespoň co se série Total War týče. V mnohem menším měřítku a užším zaměření nabízí daleko širší taktickou svobodu a lepší hratelnost, přičemž UI také prošla určitým vylepšením - ostatně jako většina oblastí hry. Nedokážu si představit lepší způsob, jak si získat zpět fanoušky série, částečně znechucené posledními díly. Shogun 2: Total War je přístupnější pro nováčky, ale zároveň zůstává tím, čím byl první díl: prvotřídní strategií.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU