Za svou zhruba stoletou historii prošla sluchátka doslova raketovým vývojem, nicméně po většinu onoho času se jednalo o sluchátka určená především pro domácí poslech – obvykle tedy cirkumaurální či supraaurální otevřené či uzavřené modely.
Historie sportovních sluchátek (respektive sluchátek „na ven“) se vlastně doopravdy začala psát až s příchodem projektu Sony Soundabout v roce 1979, známého dnes spíše jako Walkman. Zatímco osmdesátá léta se nesla ve znamení lehkých, přenosných supraaurálních sluchátek s kovovým mostíkem (klasická walkman sluchátka, která tlačí přes molitan na ucho), devadesátá léta přinesla revoluci tvarů a konstrukcí – objevila se jak pohodlnější supraaurální sluchátka s širšími mostíky, tak nové typy sluchátek s mostem za krk (často koncipované jako první sportovní modely) a především se objevily (ne)slavné „pecky“ (earbuds), z nichž se postupem času vyvinuly mnohem kvalitnější a praktičtější „špunty“ (earplugs, in-ear), které nabídly kombinaci miniaturních rozměrů a uzavřené koncepce – dnes jsou právě špunty, často kombinované s různými mostíky či pomocnými úchyty na či za ucho asi nejčastějším typem sportovních sluchátek či sluchátek na ven.
Přes překotný vývoj existují modely, které přežily čtvrt století beze změny – asi nejznámějším příkladem jsou Koss Porta Pro, supraaurální sluchátka s neodymiovými magnety, kovovým mostíkem a speciální konstrukcí pro snížení nepříjemného přítlaku na uši (v půlce osmdesátých let velmi typická vlastnost většiny lehkých sluchátek). Po zvukové stránce byla sice Porta Pro překonána řadou podobných konkurenčních modelů, stále ale představují etalon, s nímž je porovnávána drtivá většina sluchátek k přenosným přehrávačům (že tento „etalon“ někdy končí poražen, to je pochopitelně věc jiná). Nicméně fakt, že jsou prakticky beze změn vyráběna a prodávána od roku 1984, svědčí o jejich kvalitě a dost možná i atraktivitě doživotní záruky.
V našem testu jsme se tedy zaměřili na sportovní a lehké modely sluchátek a headsetů. Druhá kategorie je dnes stále běžnější zejména díky velké popularitě iPhonu, u nějž headset nabízí možnost přerušit poslech hudby a s pomocí mikrofonu vestavěného (obvykle v kabelu sluchátek) telefonovat – sluchátka tak vlastně využíváte jako drátové handsfree. Řada modelů navíc nabízí možnost regulace hlasitosti či alespoň přijetí a ukončení hovoru pomocí tlačítka (to je obvykle přímo na modulu obsahujícím mikrofon). Výhodou také je, že většinu takových náhlavních souprav můžete případně použít i jako klasická sluchátka s MP3 přehrávačem či dokonce jako náhlavní soupravu pro notebooky (ovšem jen takové, které mají mikrofon s výstupem na sluchátka, typicky jsou to novější modely MacBook a iMac od Apple). Případnou kompatibilitu ale budete muset vyzkoušet sami metodou pokus/omyl. My jsme se při testování soustředili především na to nejpodstatnější, tedy kvalitu zvuku a ergonomii (pohodlí). Jako základ pro srovnání jsme zvolili již zmíněnou legendu Porta Pro a poměrně kvalitní špunty Aurvana. Nikoliv pro srovnávání, ale „očistu“ zvukového vjemu jsme pak používali takřka zcela neutrální Sennheiser HD 650.
Věděli jste že...?
„Walkman“ nevynalezli v Sony
Vynálezcem kazeťáku do kapsy není Sony. Přenosný osobní přehrávač kazet vynalezl již v roce 1972 Andreas Pavel. Ten si jej sice nechal v letech 1977–78 patentovat v Itálii, USA, Německu, Velké Británii a Japonsku, nicméně jeho patentové přihlášky byly v USA a Velké Británii zamítnuty. Sony tak nakonec Pavlovi zaplatila po několikaletém sporu v osmdesátých letech licenční poplatky jen za prodej některých modelů v Německu a odmítala jej uvést jako (spolu)vynálezce zařízení. Spor se Sony Pavel obnovil v roce 2001 a v roce 2003 dosáhl mimosoudního urovnání (neoficiálně je uváděna výše zhruba 10 milionů dolarů) a poplatky z některých vyráběných přístrojů Walkman. Sony také Pavla uznala jako původního vynálezce osobního stereofonního přehrávače. Sony v tichosti ukončila výrobu klasických kazetových walkmanů v říjnu 2010, za 31 let jich vyrobila přes 220 milionů.
Stereo není ideální pro poslech ve sluchátkách
Drtivá většina stereofonních nahrávek je vytvořena či namixována tak, aby vytvářely optimální prostorový dojem při poslechu z klasických reproduktorů. Při takovém poslechu totiž vnímáte zvuky z levého i pravého reproduktoru oběma ušima a dokážete tak lépe umístit zdroje zvuku (nástroje, kapelu) ve vytvořeném zvukovém prostoru. V případě sluchátek ale každé z vašich uší získává pouze informaci z jednoho kanálu a dojem původně zachyceného zvukového prostoru je tak narušen. Existují speciální binaurální nahrávky určené výhradně pro poslech přes sluchátka, některé zesilovače a receivery navíc nabízí různé DSP funkce pro navození správného vjemu prostoru klasických stereo nahrávek ve sluchátkách.
Arctic Sound E352
Když se výrobce chladičů pustí do výroby nejrůznějších PC doplňků, jedná se o odvážný, leč vcelku pochopitelný krok. Když se pustí do výroby reproduktorů a sluchátek, je to nejen odvážné, ale i trochu překvapivé. Nicméně v dnešním světě lze do Číny „outsourcovat“ prakticky jakoukoliv výrobu, od sluchátek po bagry a těžební stroje, takže proč ne, řekli jsme si a pokoušeli se k novému hráči na trhu přistupovat nezaujatě. První ze dvou pokusů, označený E352, bohužel příliš nevyšel – a to jak po zvukové, tak po designové a ergonomické stránce. Špunty s poměrně masivním tělem provedeným v plastové imitaci dřeva (proboha proč?) sice drží v uších celkem dobře a přes velký rozměr nejsou ani příliš těžké, nicméně postrádáme u nich jednu zcela zásadní drobnost – označení pravého a levého sluchátka. Má v takové situaci cenu vůbec psát o zvuku? Při nižší hlasitosti dominují silné, ale pevné basy, nicméně zvuk je vcelku přehledný a nic zásadního nechybí, ani nepřebývá. Při vyšších hlasitostech ale výšky nabývají na ostrosti a přednes přestává být přehledný. U E352 se nelze vyznat v tom, který špunt je levý a který pravý, a někdy bohužel ani ve zvukovém přednesu. Je škoda, že naše první zkušenost se sluchátky Arctic Sound dopadla takto, naštěstí je druhý model v testu o poznání lepší.
Arctic Sound E361-B
Vyšší model sluchátek Arctic nám připravil velmi milé překvapení. Ano, takto mají vypadat, sedět a hrát špunty střední třídy. Tvarem sice E361 připomínají naše Aurvany či výtečné SE 115 od Shure, nicméně na rozdíl od nich patrně využívají klasické umístění kulaté membrány a nikoliv nakloněnou oválnou či horizontální membránu. Zahnutí tak slouží spíše k lepšímu usazení do ušního kanálu, což fungovalo k naší plné spokojenosti. Sluchátka dobře sedí, jsou lehká a nemají tendenci při rychlých pohybech hlavy snadno vypadávat (nicméně pro intenzivní sportovní nasazení jsou obvykle lepší sluchátka s pevnějším uchycením na ucho či mostíkem). Zvukové podání sice není bezchybné, v dané cenové kategorii ale rozhodně patří k nadprůměrnému. Ve zvuku je dostatek detailů, navození prostoru i solidní a pevné basy. Spodní hranice frekvenčního rozsahu je sice o něco výše než u Sennheiseru či Beyerdynamic a podání výšek má v některých pasážích ostřejší charakter, celkově si ale E361 zaslouží pochvalu. Je vidět, že cesta od chladičů ke sluchátkům může být i relativně úspěšná. V balení naleznete také praktické tuhé pouzdro pro bezpečné přenášení. K našemu údivu jsou E361 levnější než podle našeho názoru jednoznačně horší E352.
Beyerdynamic DTX 100
A máme tu prvního zástupce německého týmu. Společnost, která začala v půlce dvacátých let minulého století s výrobou reproduktorů pro kinosály a v roce 1930 vyvinula patrně vůbec první dynamická sluchátka, dnes patří společně se značkami Sennheiser a AKG k německé sluchátkové elitě. Model DTX 100 (respektive 101, který jej aktuálně nahrazuje) patří stále ještě do střední kategorie (byť cenou už je o fous výše). Nicméně kvalita zpracování i zvuku ceně naprosto odpovídá. Kompaktní špunty s jednoduchou konstrukcí mají lehké kovové tělo. Přes klasickou konstrukci drží v uchu velmi dobře (po zvolení správné velikosti „ucpávky“ – ty jsou prakticky všemi výrobci u těchto typů sluchátek standardně dodávány tři), u modelu 101 ovšem výrobce nabízí (za příplatek cca 100 EUR) vytvoření individuální ortoplastiky – tedy špuntů tvarovaných na míru přesně podle vašeho ucha. Bohužel je tato služba zatím dostupná jen ve vybraných prodejnách v Německu. Po zvukové stránce nabízejí DTX 100 výborný a vyrovnaný přednes s detailními a příjemnými výškami a zejména pevné, ale nikoliv přehnané basy až ke spodní hranici 10 Hz. Sluchátka jsou díky tomu univerzální jak pro kvalitní poslech na cestách, tak jako sportovní.
Sennheiser CX 680i Sports
Druhý a patrně nejznámější zástupce německého pelotonu dodal do našich testů dva modely prodávané společně se značkou Adidas s podobným označením, ale velmi odlišnou konstrukcí. CX 680i představuje sportovní „tuning“ klasických špuntů, či přesněji headsetu (náhlavní soupravy s mikrofonem). Samotná sluchátka jsou doplněna o gumové „stabilizátory“, které napomáhají lepšímu uchycení špuntů v uchu – ty rozhodně netlačí, nás ale občas poněkud lechtaly. Zvukovod špuntů je, z důvodu odolnosti proti potu a vodě, vyplněn speciálním hrubým molitanem a v balení dokonce naleznete malý nástroj pro jeho bezpečné čistění. Sluchátka mají vestavěný mikrofon, regulaci hlasitosti a ovládání přehrávání podporované iPhony od modelu 3GS výše (mikrofon by měl fungovat i na prvních dvou generacích iPhone) a nové iPody touch. Jako sluchátka ale můžete CX 680i používat s libovolným přehrávačem. A pokud si je pořídíte, pak asi i budete, protože zvuk je přehledný, detailní a plný od výšek přes středy až po basy, na rozdíl od jiných zvukově neutrálnějších modelů Sennheiser mají CX 680i výraznější dynamiku (to je pro sport dobře) a frekvenční rozsah sahá „pouze“ k 18 Hz – při poslechu nám to ale vůbec nevadilo. CX 680i jsou výtečná sportovní sluchátka s adekvátní cenou. O asi 500 Kč levněji můžete navíc pořídit verzi bez mikrofonu.
Sennheiser PMX 680i
Model PMX 680i je důkazem toho, že kvalitní klasické pecky nebyly zcela vytlačeny generací špuntů, přežívají nadále v segmentech, jako jsou sportovní sluchátka se záhlavním mostem. Důvodů, proč zvolit právě tuto variantu, může být hned několik. Otevřená či spíše polouzavřená konstrukce (pecky totiž dosedají na ušní kanál sice zvenku, ale zboku, takže do jisté míry okolní zvuk izolují) umožňuje alespoň částečně vnímat okolní zvuky (takže vás při joggingu například nepřejede auto). Sluchátka navíc na hlavě sedí doslova jak přibitá, daní za to je ale přece jen znatelný (byt přinejmenším v řádu desítek minut nikoliv nepříjemný) tlak na uši. Plusem je také vedení kabelu pouze k levému sluchátku – při sportování vám bude méně překážet. O zvuku platí totéž co u CX 680i: bohaté detaily prakticky v celém spektru, dynamika i basy sice mírně nadsazeny, ale příjemné a pro sport optimální, PMX mají navíc zvuk poněkud mohutnější, což může místy vést k o vlásek menší přehlednosti. I zde končí basy na 18 Hz (parametry jsou identické s modelem CX) a celkové zvukové podání se nám líbilo o něco méně než u modelu CX 680i. Mimochodem ani u jednoho z modelů není pravé a levé sluchátko značeno klasickým R/L, nicméně v obou případech pasují sluchátka pouze jedním způsobem a strany lze odlišit umístěním log (Sennheiser nalevo, Adidas napravo).
Monster Powerbeats by Dr. Dre
Monster je značkou známou díky AV kabelům a dalšímu příslušenství k audiu a videu, vyrábí ovšem i MP3 přehrávače. Nicméně značka se doposud na našem trhu příliš nerozšířila (v USA patří naopak k nejznámějším). Co se týče značky rappera Dr. Dre, nemůžeme sloužit, protože tomuto hudebnímu žánru v redakci neholdujeme a stejně tak jde mimo nás basketbal, jehož ikonu Jamese LeBrona rovněž naleznete na krabici se sluchátky Powerbeats. To ale nic nemění na skutečnosti, že Powerbeats jsou cosi jako skvělý sportovní hybrid klasických sluchátek a špuntů: prostorný a přehledný zvuk s výtečnými detaily ve výškách, ale i pevnými a přesnými basy či spíše polouzavřenou povahou totiž připomíná (jistě i díky velkým membránám) spíše velká sluchátka, díky perfektnímu uchycení za uši drží Powerbeats na hlavě jak přišité. Daní za to je skutečnost, že o nich, podobně jako o klasických sluchátcích neustále „víte“, zatímco některé skutečně lehké špunty (naše Aurvana) takřka necítíte. Powerbeats jsou ve skutečnosti headsetem, který si rozumí s iPhonem (3GS a vyšší), iPodem touch, iPadem a novými MacBooky – můžete ovládat přehrávání, regulovat hlasitost a využívat vestavěný mikrofon. V balení naleznete také prodloužení sluchátkového kabelu a pevné pouzdro na bezpečné nošení. Pokud chcete zvuk „velkých“ sluchátek ve sportovním provedení, jsou Powerbeats ideální volbou.
Bose MIE2i
Ke značce Bose máme poněkud ambivalentní vztah, který by se asi nejlépe dal vyjádřit tak, že její jméno zní v některých případech lépe než výrobky, které je nesou. Je to důsledek toho, že motto „lepší zvuk díky výzkumu“ (better sound through research) chápou Američané v Bose jinak než Němci v Sennheiseru či Beyerdynamic (Němci by asi jízlivě poznamenali, že výzkum a chytré triky nejsou totéž, a Američané by kontrovali, že k obchodnímu úspěchu a spokojeným zákazníkům mohou vést obě cesty). V portfoliu Bose tak máme některé vyložené favority, jako je Sound Dock Portable, ale mohli bychom jmenovat i kousky, na které pohlížíme spíše s despektem (zejména sérii Acoustimass). Zajímalo nás proto, kam se zařadí sluchátka, či přesněji headset MIE2i. Konstrukce kombinuje prvky pecek s velkými membránami a silikonového zvukovodu, který ústí přímo do zvukovodu ucha a zároveň se (podobně jako u CX680i) fixuje uvnitř boltce. Ovládání hlasitosti a přehrávání (pro novější iPhone a iPody či MacBook) je umístěno na kabelu pravého sluchátka (typičtější bývá levá strana). Zvuk MIE2i je velmi specifický a zaslouží si samostatné hodnocení při nižší a vyšší hlasitosti. V první řadě vás zaujme velmi detailní podání vyšších frekvencí v kombinaci s pevnými, ale nikoliv přehnanými basy. Při nižší hlasitosti je zvuk velmi příjemný, přehledný a nic se neztrácí. Při vyšších hlasitostech (a MIE2i umí hrát opravdu nahlas) ale přece jen začínají lehce dominovat vyšší frekvence, což při delším poslechu může unavovat (naopak silikonové špunty sluchátek jsou doslova hedvábné), basová složka je velmi dobře kontrolována i při vyšší hlasitosti, byť její spodní hranice není tak nízko jako u sluchátek Monster či Beyerdynamic. Bose MIE2i výtečně poslouží jako poslechová sluchátka (spíše než sportovní), konstrukce je povahou otevřená. Lépe si budou rozumět s přehlednými akustickými žánry i při relativně nízkých úrovních hlasitosti.
Pioneer SE-NC31C
Když na vás z krabičky se sluchátky vypadne redukce z dvou mono jacků na jeden stereofonní, je jasné, že máte v ruce tzv. „frequent flyer“ model, tedy sluchátka určená především těm, kdo tráví hodně času v letecké dopravě (redukce slouží pro připojení k audio výstupu sedadel především v letadlech Boeing). Pouzdro uprostřed sluchátkového kabelu skrývající mikrotužkovou baterii je pak usvědčujícím důkazem: sluchátka s aktivním potlačením hluku, základní výbava všech létajících manažerů, obchodníků a konzultantů. Potlačení okolního hluku je technologie velmi zajímavá – pomocí mikrofonu zjišťuje zejména zdroje statického hluku a do sluchátek vysílá frekvence, které je eliminují. Neznamená to, že byste neslyšeli nic, ve skutečnosti to vypadá tak, že nepříjemný stálý hluk (nikoliv ovšem jiné zvuky) nahradí sluchátka lehkým neutrálním šumem. Během testu jsme sice neabsolvovali let, ten jsme bohužel měli naplánován až cca dva týdny po uzávěrce, ale sluchátka Pioneer SE-NC31C dokázala kupříkladu mistrně odstranit nepříjemný zvuk hučícího vysokootáčkového pevného disku na našem pracovním stole. Funkce utlumení hluku je pochopitelně volitelná – můžete, ale nemusíte ji zapínat. Pro pouhý poslech v klidném prostředí bychom ji s ohledem na zmíněnou mírnou hladinu šumu nedoporučovali. Co se zvukového podání týče, díky velkým membránám nabízí SE-NC31C silné a pevné basy, které ovšem zvuku poněkud dominují, podání středního spektra je velmi dobré a pomáhá plnému vybarvení nástrojů, výšky poskytují dostatek detailu i prostor, ale chybí jim „vršek“. Nikoliv sportovní, ale spíše cestovní, nikoliv s neutrálním a přesným, ale spíše s hutnějším dynamickým přednesem – taková jsou SE-N31C od Pioneeru.
A závěr? Ten jste si možná z našich popisů a tabulky obsahující mimo jiné i ceny udělali sami. Naším tipem jsou jednoznačně Sennheiser CX 680i (případně ve variantě 680 bez mikrofonu) – zvuk je pro sportovnější využití optimální, odolnost proti vodě a potu je plus a cena je správná. Pokud chcete spíše neutrálnější poslechový přednes, oceníte asi modely od Beyerdynamic nebo Monster, přičemž ty druhé jmenované nabízí zároveň skutečně sportovní konstrukci.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU