Smajlíkům bude 25 let

Nyní ho čeká takřka nekončící řada rozhovorů, blahopřání příznivců emotikonové komunikace i lamentace jejich odpůrců. My jsem se raději připravili s předstihem, a tak vám nabízíme rozhovor se Scottem Fahlmanem, ve kterém říká, že jeho „vynález“ mu sice nepřinesl žádné hmotné statky, ale zato velkou slávu a možnost setkat se se svým oblíbeným autorem Nealem Stephensonem. Ten nejprve roku 1993 veřejně „emotikonisty“ zatratil, aby o deset let později svůj názor vzal zpět.

Zde je upravený přepis rozhovoru:

Ahoj, Scotte! Nejsi někdy z těch všech interview už unavený?

Ano, ale naše univerzitní oddělení pro vztahy s veřejností je miluje, a já jim v tom ohledu rád pomůžu.
Je sice divné být slavný zrovna kvůli tomuto [emotikonům], ale na druhou stranu je hezké být slavný.

Používáš někdy emotikony? A jestli ano, kdy?

Ano, používám ty dva, co jsem vymyslel - :-) a :-( - a to v elektronické poště. Občas ještě nějaké navíc, například mrkajícího smajlíka ;-) . Osobně nemám rád beznosé varianty :) a :( . Podle mne vypadají jako žáby. Ačkoli bych jim možná dával přednost, kdybych posílal hodně textových zpráv z mobilního telefonu, protože to ušetří psaní jednoho znaku.
Pro některé lidi je koníčkem vymýšlet skutečně komplexní smajlíky, věci jako „Strýček Sam, Santa Klaus a papež požíráni krajtou“, ale mně tohle nebere a sám je nepoužívám. Když musíte někomu vysvětlovat, co to znamená, tak to neulehčuje komunikaci, alespoň ne tak, jak by mělo.

Budeš nějak oslavovat nadcházející 25. výročí?

Myslím, že budeme mít malou party s lidmi z univerzity. Máme tu malou síť restaurací Eat 'n Park, která je, shodou okolností, slavná svými kulatými koláčky znázorňujícími malý obličej. Za několik dolarů navíc mi upečou extra várku koláčků, které budou mít malé smajlíky i po straně. Ty budeme pravděpodobně podávat na oslavě.
Také jsme zvažovali na počest této události uspořádat nějaké sympózium, pozvat na něj hodně expertů na on-line komunikaci, sémiotiku a historii komunikačních prostředků. To by byla zábava, ale znamenalo by to spoustu času s organizací a já bych se raději soustředil na vlastní výzkum umělé inteligence.

Hádám, že jsi ze svého „vynálezu“ nevytěžil ani dolar (oprav mne, pokud se pletu). Jak se v toto ohledu cítíš, když dnes mnozí jiní vydělávají spoustu peněz na mnohem méně významných věcech?

Přesně tak, nevydělal jsem na tom peníze, ani jsem se o to nesnažil. Je to můj malý dárek světu. A stejně, nevím, jak by z toho šla nějaká větší suma vytěžit. Kdyby byl nějaký použitelný způsob, jak bych si mohl účtovat poplatek pokaždé, když někdo použije emotikon, tak by je lidé nepoužívali. Pokud vím, ani někdo na tomto nápadu peníz nevydělal, takže toho nelituji.

Zdá se, že emotikony některé lidi pěkně otrávily. Byly některé tyto projevy nespokojenosti směřovány přímo tobě?

Ani ne. Jak píšu na své webové stránce (http://www.cs.cmu.edu/~sef/sefSmiley.htm), když se někteří setkají s emotikony poprvé, mají tendenci je na chvíli používat jako blázni, podobně jako lidé, co zjistí, že mohou text v dokumentu formátovat různými fonty a barvami. Obvykle se po nějaké době zase uklidní, ale než se tak stane, mohou být opravní těm z nás, kteří smajlíky používají již několik let a snaží se psát v rozumné míře. A samozřejmě tím občas otravují ty, kteří vůbec nemají potřebu emotikony používat.
Já shledávám takovéto nadužívání legračním, ale někteří lidé, jako kouzelník a televizní osobnost Penn Jillette, z toho mohou dostat mrtvici. Ačkoli nevím, jestli jejich rozčílení je skutečné, či předstírané.
Každopádně prozatím jsem se za svůj nápad nestal terčem osobního útoku a většina mých známých si myslí, že smajlíky jsou výborné.

Je mi líto, to co slyším o Pennu Jilletovi. Je to můj oblíbený umělec a vždy jsem ho považoval za rozumného člověka.

No, je to jeho práce, být skandální, mít otravné názory a být barvitě nesnesitelný. Rozhodně není jeho úkolem být rozumný. Nikdy jsem se s ním nesetkal a možná bude ve skutečnosti docela příjemný chlapík, ačkoli o tom pochybuji, ale je zábavný a jeho show mne baví.
Ovšem mluvme o něčem příjemnějším. Neal Stephenson, můj oblíbený autor, kdysi napsal článek, ve kterém odsoudil emotikony i jejich uživatele, jmenovitě zmínil i mne.
Před několika lety navštívil naši univerzitu, aby zde veřejně promluvil, což je v jeho případě vzácnost. A já jsem s ním měl schůzku - výborně jsme si popovídali. Později jsem si všiml, že napsal článek, ve kterém odvolal svůj dřívější názor, ačkoli si nejsem jist, zda příčinou bylo naše setkání.

Nějaká emotikonová myšlenka na závěr?

Bylo zábavné sledovat, jak se používání smajlíků nakažlivě šířilo. Začalo to principem „otočte hlavu na stranu“ v mém prvním článku, pokračovalo místní vědeckou komunitou, pak do dalších univerzit a nakonec do celého světa spolu s tím, jak se Internet rozšiřoval do domácností. Nyní, 25 let poté, by měl rádiový signál s :-) a :-( prostupovat nějakou obyvatelnou hvězdnou soustavou. Ale i pokud je tam inteligentní život a jestli zachytili náš signál, jak si asi vyloží :-) a :-( ? Pravděpodobně nemají obličeje.