SOA včera, dnes a zítra (1.)

Zdá se, že SOA (Service Oriented Architecture), která se do podvědomí uživatelů dostala v polovině devadesátých let minulého století a jejíž aplikování se v letech 2000–2007 v mnoha velkých společností plánovalo, prochází v současnosti určitým obdobím útlumu. Může za to globální finanční krize? Může za to „vystřízlivění“ z úvodního nadšení ze zdánlivě nového přístupu k budování IT architektury? Může za to existence nějakého nového revolučního přístupu?

Když se v polovině devadesátých let začalo mluvit o SOA jako o novém přístupu k budování architektury, nejednalo se o nic nového, ale pouze o pojmenování logického a přirozeného přístupu spolupráce – a sice přístupu poskytování služeb.

Spolupráce je v tomto případě založena na tom, že si dva a více funkčních celků (komponent) vzájemně poskytují své služby, přičemž složitost těchto funkčních celků, a tím i služeb, závisí na tom, z jaké „výšky“ se na tyto celky hledí (kompozice/dekompozice).

Z pohledu programátorských technik lze přístup poskytování služeb snadno nalézt např. v objektově orientovaných technikách (veřejné poskytování metod objekty) a klasických návrhových vzorech (design patterns, např. Façade). Důvodů, proč se SOA velice záhy po jejím formulování stala jedním z nejslibnějších konceptů pro budování architektury, bylo mnoho, nicméně mezi nejdůležitější patří především to, že SOA je logická a přirozená, a to nejen pro IT specialisty, ale hlavně pro byznys analytiky a architekty.

SOA přináší nejen definici konceptu, ale i konkrétní technologii pro její realizaci, která je postavena na veřejně známých standardech. A(zaměřuje se na znovupoužitelnost existujících funkčností a snaží se řešit problém většiny středních a velkých podniků, tedy existenci desítek a stovek roztroušených aplikací a systémů).

SOA záhy získala podporu hlavních výrobců IT nástrojů a aplikačních serverů, kteří na produktech podporujících koncepty SOA postavili zcela nový byznys. Důležité pro rozvoj SOA bylo také to, že se hlavní hráči na trhu s technologiemi shodli a koncept SOA udrželi v definovaných a společně uznávaných pravidlech, což znamená, že ve většině případů není třeba při aplikaci technologií pro SOA řešit nekompatibility mezi systémy postavenými na různých platformách. Dá se tedy říci, že fáze forming životního cyklu SOA byla extrémně úspěšná.

Fáze storming však byla na druhou stranu určitým zklamáním. Nadšení velkých podniků a IT společností pro koncepty a potenciál SOA byl tak velký, že se rozhodly za ni utratit extrémní prostředky na změnu své původní architektury, aniž si uvědomily, že SOA nepředstavuje jen způsob, jak má vypadat IT architektura, ale že její přesah je daleko větší. SOA nemůže fungovat pouze na úrovni IT, ale je třeba její koncepty aplikovat i na byznys, což je ale velice pracné. Mnoho projektů zahrnujících SOA bylo nakonec předčasně zastaveno nebo prohlášeno za neúspěšné, přičemž sama architektura SOA byla nařčena, že většinu z toho, co slibovala, nemůže splnit.

Fáze norming byla a je pro SOA klíčová, protože je nutné zdůvodnit neúspěch SOA projektů a definovat správné postupy pro zavádění SOA tak, aby její přínosy byly hmatatelné. V této etapě  byl zaveden tzv. SOA maturity model, podle kterého si každá společnost může určit, v jaké fázi zavádění SOA se právě nachází a jaký by měl následovat další krok.

Dále bylo nutné přesvědčit veřejnost, že SOA není jen věcí IT, ale i samotného byznysu. Lze jen obtížně nasazovat systémy založené na poskytování služeb v podniku, který tímto způsobem nepracuje. Společnosti musí analyzovat, popsat a navrhnout své procesy, a teprve pak lze efektivně aplikovat architekturu SOA, která je s obchodními procesy úzce svázána.

Aktuálně se SOA ve svém životním cyklu nachází na rozhraní fází norming a performing. SOA a její aplikace jsou v současnosti popsány dostatečně podrobně a nástroje či technologie, které jsou v SOA zahrnuty (Web Service, Enterpise Service Bus, Business Process Management Server/Suite…), jsou již dostatečně vyspělé a připraveny k použití.

Je však určitým paradoxem, že současné ekonomické obtíže architektuře SOA pomáhají, a to zejména ve smyslu vyššího počtu úspěšných SOA projektů. SOA totiž jde, jak už bylo uvedeno, ruku v ruce s obchodními procesy a období krize znamená pro většinu předvídavých společností příležitost pro snižování nákladů ve formě jejich optimalizace.

Znamená to, že korporace investují do analýzy a následného redesignu svých procesů, čímž jednak dlouhodobě snižují své náklady a jednak se jejich připravenost na SOA architekturu výrazně zvyšuje. U většiny těchto společností je pak přírůstkové nasazování SOA logickým krokem. Lze tedy předpokládat, že se tento trend bude dále rozšiřovat, a SOA se tak plně posune do fáze performingu.

Dokončení článku vám přineseme zítra...