Soldiers: Heroes of World War II

Ruské (a jiné postsovětské) hry mívají často podivné názvy. A i ony samy bývají takové nějaké zvláštní. A sem tam bývají skvělé, neotřelé a originální. Ukrajinští Soldiers: Heroes of World War II mají všechny tyto atributy…

Soldiers jsou zvláštní – zpočátku se totiž tváří nenápadně a maskují se za téměř normální strategii z druhé světové. Máte malinkaté panáčky s malinkými samopalíčky v rukou, o něco větší, leč stále malinkaté tančíky, autíčka a obrněné transportéříky, kolem toho se rozkládají domečky, stromečky a jiná havěť – a uprostřed je kurzor, kterým jde klikat na věci a posílat je vpřed. Jenže když pustíte první misi, narazíte. Na přesilu. Na tak strašlivou přesilu, že vaše jednotky skončí rozstřílené na malé kousíčky dřív, než řeknete „samaljót“. Tehdy asi začnete tušit, že tu není něco v pořádku. A není.

Vojenské komando

Podívejme se na věc z druhé strany – řekněme třeba od Commandos. Pamatujete si na ten šok, když jste je poprvé spustili, začali projíždět mapu a zjistili, že na vaše tři panáčky čeká asi padesát opravdu nabušených Němců? Tak něco podobného zažijete tady, jenom bude všechno větší. Němců není padesát, nýbrž sto, navíc mají tanky a děla. Vašich bojovníčků může být také o něco víc (a také mají bojovou techniku), ale pořád to není nic, co by mohlo vyrazit do útoku a vyhrát. A tak na to jdete od lesa – doslova, protože mezi stromy se dobře schovává. Postupujete pomaličku krůček po krůčku, opatrně odřezáváte z nepřátelské armády tu z tohoto kraje, tu z onoho, a teprve když zbude padouchů zhruba pět, vyrazíte na slavnou zteč a zadupete je do promrzlé krajiny.

Ovšem Soldiers nejdou úplně ve stopách Commandos – alespoň ne tak zjevně jako jiné hry, namátkou třeba záplava projektů od Spellboundu. Nikdo tady od vás nečeká, že budete s nožem v zubech (fuj) čekat hodinu v křoví, než odejde šestičlenná hlídka, pak žabikuch očistíte od slin a popíchnete jím zapomenutého fašouna, znovu nůž otřete, uklidíte ho – a pak i bezvládné tělo nepřítele, aby je hlídka, co se za minutu vrátí, nenašla a nepojala podezření, že se něco děje (třeba druhá světová válka). Hra patří někam mezi „normálnější strategie“ a zmíněné taktické „plíživky“. Na jednu stranu bojujete spíše pomalu a potichu, většinu času se plazíte nebo schováváte, na stranu druhou vaši vojáčci nemají jména a speciální schopnosti, klidně můžete jednoho, dva nebo pět obětovat – stačí, když splníte poslání, jímž obvykle bývá vyvraždění nepřátelstva v oblasti.

Vskutku akční strategie

Povězme si o tom, jak to funguje, a začněme třeba od ovládání. Základ je zajímavý a maličko připomíná Operaci Flashpoint z trochu jiného pohledu. Před vámi je venkovská krajina, poměrně vypiplaná a plná detailů, křovisek a plotů. Co víc, povalují se zde auta, tanky, motorky a jiné dopravní vymyšlenosti – a když vojáček do něčeho z toho nastoupí, může v tom i odjet. Zatímco auto potřebuje jenom řidiče, do tanku je lépe lézti ve více lidech (nejlépe čtyři plus pes), což tedy funguje tak, že je-li v tanku posádka nekompletní, nemůže provádět všechny fígle, na než je stavěný – třeba střílení za jízdy.

Co je věc skvělá a u strategií nevídaná, je přímé ovládání vojáčků. Prostě zmáčknete jedno tlačítko a místo nepřesného a někdy zdlouhavého klikání myší prostě ovládáte panáka, tank nebo auto přímo šipkami. To je tak skvělé, že většinu důležitých akcí budete opravdu provádět „osobně“ – myší totiž i střílíte, hra se tedy zvrhne v lehce podivnou, ale nikoliv nezábavnou arkádu.

I ve standardním ovládání můžete ovšem dělat psí kusy – třeba říct vojákovi, že si má lehnout, nastavit, kam má koukat, nebo ho třeba navést ke zdi a jediným kliknutím ho nastavit do módu „kryju se, občas vykouknu a něco zastřelím“. Díky tomu se dají provádět opravdu zajímavé věci, jako třeba rozestavení několika vojáků do dokonalé obranné pozice, ruční vyprovokování blízkého nepřítele – a pak přestřelka, kde vy ovládáte jednoho ozbrojence a ostatní střílejí automaticky jako v každé jiné strategii…

Když už mluvíme o rozestavování, tady si autoři opravdu vyhráli. Téměř za všechno, co v krajině najdete, se dá schovat, zalehnout nebo se k tomu přitisknout. Do domků můžete lézt a střílet okénky, lze vyšplhat na poničené auto a zmocnit se kulometu, připevněného na střeše. Čas si můžete zpomalit (i zastavit), takže snad všechno uklikáte, i když někdy je opravdu mumraj – což je pravděpodobně hlavní nevýhoda použitého napůl akčního konceptu. Kvůli tomu i obrovské přesile budete často umírat, takže si znovu oprášíte vzpomínku na starý dobrý první díl Commandos, kde po každé akci následovala nikoliv reakce, ale obrazovka s ukládáním pozice.

Slasti a strasti reality

Všechno se to odehrává v kulisách druhé světové války. K dispozici jsou čtyři kampaně, což dělá zhruba dvacet docela dlouhých a tuhých misí, plus nějaké bonusy. Zahrajete si za všechny možné strany konfliktu, které jsou hezky vypiplané podle reálných předloh. Vaši vojáci mají skutečné uniformy, skutečné zbraně a legrační přízvuk (asi aby to znělo autenticky, tfuj). Úkoly jsou vcelku drsné a rezerv je málo, takže kromě podpory ukládání kdykoliv během hry asi uvítáte i možnost nastavení obtížnosti pro každou misi, přičemž i na tu nejlehčí je hraní docela zábavné.

Když už jsme vzpomenuli reálné zbraně, nelze se asi nezmínit o stinné stránce tohoto prvku – že každý zabijácký kousek má nejen reálný vzhled, ale reálně se i v rámci herních možností chová. Co je na tom špatného? Inu, pokud nemáte dosti encyklopedické znalosti výzbroje z druhé světové, budete nějakou dobu tápat, než pochopíte, na co je dobrý jaký druh granátu a proč jedna puška dostřelí dál, než všechny ostatní dohromady. To, že takové věci nenajdete ani v manuálu, je vyloženě ostuda.

Další věcí týkající se výzbroje, je její množství, přesněji řečeno nedostatek. Střílíte hodně a vozy s proviantem nikde, takže náboje ubývají a ubývají. Aby to tolik nebolelo, je tu další skvělá funkce – možnost prošacovat libovolnou mrtvolku a obrat ji o všechno, co už nebude potřebovat a vy ano, včetně munice, zbraní a kusů oděvu.
Zmínili jsme se také o bojové technice, tak to dořekněme. Na mapě jsou vozidla. V některých sedí nepřítel, v některých vy… a některá jsou třeba prázdná. Prostě se plížíte houštím a narazíte na náměstíčko, kde si trůní obrněný transportér – a jeho posádka cosi pokuřuje opodál. Máloco je tak zábavné jako rozptýlení zmíněné posádky granátem, nasednutí do kdysi nepřátelského vehiklu a následná likvidace zvědavých posil pomocí kulometu na jeho střeše. Kromě toho lze vozidel použít pochopitelně pro zrychlený pohyb, pro přepravu větší skupinky z místa A na místo B a pro spoustu dalších zábavných věcí.

Střelnice za humny

Už jsme upozorňovali, že Soldiers nejsou čistokrevnými Commandos. To je dáno už tím, že vaše možnosti jsou sice široké, ale ne natolik, aby se dalo hrát ryze stealth způsobem. Například způsobů tichého zneškodnění protivníka je nemnoho (nechcete-li jít proti samopalům pěstmi), s těly dál nelze manipulovat (tj. schovat je), chybí oblíbené pomůcky typu zobrazení, kam kdo kouká atd. Jenže vy ani takové věci nepotřebujete. Bojiště je rozsáhlé a jste uprostřed války – takže nikoho až tak moc nepřekvapí, když se na druhém konci vesnice ozve střelba. Budete si tedy sice vyčíhávat vhodné okamžiky a likvidovat nepřátelstvo postupně, ale nemusíte to dělat tak přeopatrně, jako ve zmíněné španělské hře – neuklizené mrtvé tělo tady prostě nikoho nerozhází.

Celá hra je půvabně trojrozměrná – a je třeba říct, že velmi půvabně trojrozměrná. Kameru můžete libovolně posouvat, otáčet a vůbec s ní dělat různé brikule, jenom zoomování je docela omezené. Prostředí je roztodivné a hlavně moc hezké – žádné holé placky, žádné kulisy k ničemu, prostě tu rozvaliny, tam domky, tam velké domy, po straně les a vedle něj řeka. Všechno to vypadá neuvěřitelně přirozeně, do toho pobíhá všeliká fauna, prostě ideální místo na válku.

Vzhled si samozřejmě vybral svůj podíl na hardwarových nárocích, které jsou opravdu vysoké – minimální konfigurace je dobrá leda tak na ochutnání, nebo občas cukavé hraní v nejnižším rozlišení a na nejnižší detaily; ovšem i v takovém stavu je hra překvapivě docela pěkná na pohled. Pořádně to roztočíte až s procesorem hodně nad 2 GHz a i místa na disku vám program sebere spoustu, ostatně přichází na třech cédéčkách.

Jen si vybrat

Soldiers porušují v rámci své specificky hybridní hratelnosti i jiná pravidla slušně vychovaných strategií. Ve hře například není žádná mlha, tma, nic – prostě od počátku vidíte všechno, kamerou si můžete jezdit, kam chcete, a spřádat strašlivé plány. Nepřátelská AI je přiměřená situaci – na výstřely reagují jen ti, kdo jsou opravdu blízko, když někdo uteče z přepadené základny, může se vrátit s posilami atd. Máte tedy pocit, že všechno funguje zhruba tak, jak má, ale i že máte šanci, protože kdyby po první salvě ze samopalu naběhla celá vesnice, vyhrát by se prostě nedalo.

Úkolů je dostatek, kamenem úrazu je však jejich vzájemná podobnost. Ale co byste chtěli – tahle hra je prostě o opatrné likvidaci nepřátel, tudíž tomu náplň misí odpovídá. Na rozdíl od Commandos & spol. tu není jen jedna nebo dvě cesty k vítězství. Řekli bychom, že někdo navrhoval mise tak, že rozestavoval relativně logicky obranu s tím, že zejména po stranách nechával slabá místa – a ať si hráč postupuje, jak chce. Čelní útok téměř nikdy k cíli nevede, pomalé vybírání vosího hnízda naopak vždycky.

Součástí titulu je i multiplayer, konkrétně možnost hrát mapy kooperativně, což je skvělé a zábavné. Autoři nicméně slibují zásobit nás kromě patchů (první už je na světě) i různými vylepšeními, momentálně se chystá právě speciální multiplayerový přídavek (samozřejmě ke stažení zdarma) s několika dalšími módy včetně těch, kde hráči bojují proti sobě. Jak moc to bude dobré, těžko říct – přece jenom hra sestává hlavně z plazení a střílení ze zálohy, takže hrozí, že se budou soupeři tak dlouho plazit okolo sebe, až zahynou nudou.

Nic pro začátečníky

Měli-li bychom hře něco vytknout, pak to jsou snad jen drobnosti, vycházející ze samotného konceptu, čili se s nimi pravděpodobně nic dělat nedá. Sem tam se stane, že obdržíte nějakých pět vojáků – ale vzhledem k tomu, že každý umí v podstatě všechno, je to zbytečné a vy stejně budete lokací procházet s jedním zabijákem a ostatní zůstanou až do konce na startu. Je to trochu škoda, hra by vás mohla více ponoukat ke spolupráci, nějak vám umožnit lépe kooperovat, synchronizovat akce atd. Některé věci jsou vyvedeny tak ukrutně realisticky, až to naštve – kupříkladu oprava tanku, kdy musíte ručně vyndat ze stroje jednoho panáčka, ručně si jím vzít z kabiny opravárenské náčiní a pak ho použít na tank. Na jednu stranu je fajn, že vás oprava stojí nějakou práci, na druhou je to taková nuda, že většinou obrněnce raději obětujete, než abyste uprostřed vřavy hledali maličkaté ikonky nebo klávesové zkratky. Ovládání vůbec je možná malinko překomplikované, ale těžko říct, šlo-li by vymyslet lépe.

Soldiers jsou zvláštní, jiní – ale zábavní. Hlavní je, že pod jejich povrchem se skrývá mnohem víc, než byste na první pohled čekali. To takhle třeba granáty ničíte dělo… a najednou si všimnete, že od výbuchu chytlo blízké křoví a od něj pár stromů, kde měla zrovna piknik padoušská hlídka. Nebo zjistíte, že když tank postavíte chytře kousek za polorozpadlou zeď a za ní dáte číhat dva pěšáky, zoufalí nepřátelé ve snaze naházet na tank co nejvíce granátů naběhnou přímo před jejich samopaly. A tak dále. Občas se něco zvrtne, tak holt nahrajete pozici, ale to se v životě stává. Nejdůležitější je, že nebudete hrát stou padesátou osmou strategii ani devadesátou třetí maniakálně realistickou taktickou hříčku z druhé světové. Budete se bavit u projektu nového, zajímavého, prvky jiných titulů velmi zajímavě kloubícího – a takové osvěžení čas od času rozhodně prospěje.

Výrobce: Best Way

Vydavatel: Codemasters

Distributor pro ČR: Hypermax

Lokalizace: manuál

Internet: http://www.codemasters.com/soldiers

Multiplayer: ano

Minimum: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, HDD 2 GB, 3D karta 32 MB

Doporučujeme: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, HDD 2 GB, 3D karta 128 MB

Verdikt: Podivnost snoubící originalitu Commandos s možnostmi Flashpointu tak podivně, až je to zábavné. Velice zábavné.

Hodnocení: 82 %