Hlavní navigace

Sony SLT-A77 vs. Sony SLT-A65

1. 1. 2012

Sdílet

www.sony.cz, 35 990 / 36 990 Kč včetně DPH (tělo + objektiv 18-55 mm ), S prvními jarními slunečními řada z nás opět přijde na chuť fotografování, kterému se během zimy moc nev
www.sony.cz, 35 990 / 36 990 Kč včetně DPH (tělo + objektiv 18-55 mm ),
S prvními jarními slunečními řada z nás opět přijde na chuť fotografování, kterému se během zimy moc nevěnujeme. Jenom si všimněte ve svém okolí, kolik z těch nadšenců, kteří vyrážejí fotografovat do přírody nebo mají vždy po ruce svojí zrcadlovku, ji nosí i v zimních měsících. Jelikož je jaro zároveň obdobím, kdy pořizujeme vybavení na další sezónu podívali jsme se na dvojici modelů, které budou patřit mezi ty vyhledávané - Sony A65, který nahrazuje model A55, vůbec první digitální zrcadlovku bez klasického zrcadla, a modelu A77, nástupce velmi populární zrcadlovky A700.
Ve stručnosti si připomeňme, čím se modelová řada zrcadlovek „alfa“ liší od všech ostatních zrcadlovek na trhu. V roce 2010 přišla společnost Sony na trh se zrcadlovkami SLT. Jak si vzpomeneme, označení DSLR znamená „Digital Single-Lens Reflex“ česky jednoduše digitální zrcadlovka. Světlo se z objektivu odráží v zrcátku a putuje přes soustavu zrcátek nebo přes pentaprizmatický hranol do hledáčku. Zkratka SLT znamená Single-Lense Translucent a do češtiny bychom to nejlépe přeložili jako „jednooká zrcadlovka s polopropustným zrcátkem“. Ta funguje na principu jakéhosi zrcátka, které v tomto případě nemá za cíl zobrazit obraz v optickém hledáčku (světlo prochází přes zrcátko a dopadá přímo na snímač), ale slouží vedení obrazu k zaostřovacímu systému, který se nachází v horní části přístroje – tam, kde klasické zrcadlovky mívají optický hranol.
Tento systém je tedy lepší v tom, že se při stisknutí spouště zrcátko nezvedá a umožňuje tak teoreticky rychlejší sériové snímání, ale na druhé straně ona polopropustnost zrcátka (ve skutečnosti zachytí zrcátko asi 1/3 světla) má vliv na obraz a detaily při vyšší citlivosti ISO. Toto řešení je mechanicky jednodušší a tedy zřejmě i levnější než mechanická zrcátka klasických zrcadlovek, takže se nabízí otázka proč jsou A64 a A77 dražší než jejích papíroví konkurenti z řad klasických zrcadlovek (modely Canon 600D či Nikon D5100 a Canon 7D a Nikon D7000).
Srovnání obou fotoaparátů dost výrazně usnadňuje fakt, že oba využívají shodný APS-C CMOS senzor s mechanickým stabilizátorem Sony s rozlišením 24 megapixelů a také totožný elektronický OLED hledáček s 2,4 megapixely. Ten doznal oproti modelu A55 celé řady změn a vylepšení – nabízí až o 64 % vyšší rozlišení, ale hlavně progresivní vykreslování obrazu, místo původního postupného obnovování obrazu po jednotlivých barvách. Obraz v hledáčku působí skoro stejně, jako byste se dívali do klasické zrcadlovky. Navíc si do něj můžete promítnout všechny důležité informace, včetně histogramu nebo jakési elektronické vodováhy.
Obrazová kvalita obou přístrojů je tedy v podstatě totožná. Na místě je tedy otázka, proč by si někdo chtěl připlácet deset tisíc za dražší A77. Vysvětlení je však docela jednoduché: jedná se o dva různé fotoaparáty, určené pro různé skupiny uživatelů.
Nejvýraznější rozdíly mezi oběma přístroji jsou patrné již na první pohled. Větší A77 je vyroben z hořčíkových slitin, je tedy mnohem odolnější vůči gravitaci v případě pádu a konstruktéři si dali záležet na utěsnění proti prachu a vlhkosti. Můžete s ním tak bez obav fotografovat tam, kde je moudřejší model A65 schovat do batohu a vyčkat lepšího počasí. Na horní straně najdete malý stavový displej, který ovšem díky vynikajícímu EVF hledáčku snad ani nebudete potřebovat. Na zadní straně má potom A77 navíc jeden otočný volič, displej můžete natáčet do tří rovin (u A65 pouze do dvou). Poslední viditelný rozdíl představuje joystick, který je u modelu A77 přítomen a u A65 nahrazen klasickými tlačítky. Oba přístroje se díky pogumovaným gripům dobře drží a neztratí se ani ve větších rukách.
Další odlišnosti najdeme v útrobách přístrojů. Levnější zrcadlovka je vybavena starším zaostřovacím AF systémem s 15 zaostřovacími body, který známe již z modelu A55. Výkonnější A77 dostala zcela nový zaostřovací systém phase detection s 19 zaostřovacími body.
Kvalita fotografií je u obou přístrojů tak trochu jako Stevensonův román o doktoru Jekyllovi a panu Hydeovi. Nový senzor je se svým rozlišením 24 milionů pixelů v současné době co do počtu pixelů jedničkou na trhu APS-C senzorů, zde se mu nemohou klasické zrcadlovky rovnat. Stokrát opakovaná pravda je ovšem stále pravdou, když říká, že není důležitý jen počet pixelů, ale také velikost senzoru a kvalitní objektivy, které dokáží potenciál takto „nabušených“ senzorů využít.
Při nízkých hodnotách ISO získáte při fotografování do formátu JPG snímky s dobrou kresbou a velmi slušnou mírou detailů, které se hodí jak pro velké tisky, tak pro výřezy. Horší je to bohužel při vyšších hodnotách citlivosti, kolem ISO 800. Zde je kvalita obrazu JPG souborů srovnatelná s dnešními lepšími kompakty, což není pro A65 a A77 vůbec dobré vysvědčení. Při hodnotách ISO 1600, 3200 a 6400 je šum již skutečně patrný a o obrazově čistých fotografiích si můžete nechat jen zdát. Pomoci může snímání do RAW formátu, kdy nabízené rozlišení využijete o něco lépe.
Model A77 je určen spíše poloprofesionálům, kteří mají čas a chuť upravovat snímky v editačních programech, konvertovat RAW soubory do JPG a zbavovat se šumu. Na druhou stranu A65 cílí na nadšence, kteří se tímto zabývat mnohdy nechtějí a nemají na podobné hrátky čas. Chtějí fotografovat a poté fotografie tisknout, případně sdílet na internetu. Tito uživatelé tak mají na výběr: buď oželet RAW, fotografovat do JPG a smířit se s tím, že nemají tak kvalitní zdrojové snímky, jaké by mohli mít, nebo se budou muset naučit pracovat s editačním programem a věnovat čas (a peníze za software) úpravě fotografií.
Velkým lákadlem obou přístrojů je rychlé sériové snímání. Oba fotoaparáty nabízejí rychlost 3, 8 a 10 (12 u A77) snímků za vteřinu. Tyto hodnoty řadí oba přístroje vysoko nad jejich hlavní konkurenty, někam na úroveň profesionálních zrcadlovek – ovšem pouze papírově. Živý náhled na displeji je totiž skutečně živý pouze z hlediska rychlostí snímání 3 snímků za vteřinu, od hodnoty 8 snímků není to, co vidíte, živý náhled, nýbrž sled jednotlivých snímků. V konečném důsledku tak nevidíte, kde fotografovaný objekt je, ale místo, kde před zlomkem vteřiny byl. Při fotografování pomaleji se pohybujících objektů to není až tak velký problém. Při snímání rychlých akcí a sportů se ale budete muset spolehnout, že systém kontinuálního zaostřování bude fungovat tak, jak má. Systém rychlého kontinuálního snímání tedy do jisté míry funguje, vyžaduje ovšem zakoupení speciálních rychlých karet, které takové velké množství dat za sebou dokáží zapsat – a ty nejsou nejlevnější.
Oba fotoaparáty umožňují nahrávání videí ve vynikající kvalitě 1080p při 60 snímcích za vteřinu. Nejnovější verze formátu AVCHD podporuje nové a po upgradu firmwaru také starší Blu-ray přehrávače, bezeztrátovou editaci videí a také přímo nahrávání pořízených videí na Blu-ray média. Oba fotoaparáty nabízejí možnost manuálního nastavení rychlosti závěrky, clony a korekce expozice, ale pouze v případě, že natáčíte na režim videa, který nastavíte na hlavním otočném voliči. V tomto případě ovšem nemůžete použít systém automatického zaostřování, který není s tímto režimem funkční.
Naopak v režimu natáčení s automatickým zaostřováním se budete muset spolehnout na automatickou expozici s tím, že v tomto případě fotoaparát nenastaví větší clonu než F/3,5 (pokud to objektiv umožňuje), maximálně F/5,6, potom již nemá systém automatického zaostřování dostatek světla. Během natáčení lze měnit ISO, oblast pro zaostření a také sledování objektu. Nevýhodou je slyšitelný hluk zaostřovacího motorku a v případě větru nebo většího hluku musíte počítat s tím, že ani zvuk nebude čistý. Osobně bychom doporučovali využívat režim manuálního ostření a možnost ovlivnit rychlost závěrky a clony – vyhnete se tak situacím, kdy při švenkování v nestejnoměrně nasvícených prostředích dochází k automatickému ztmavování a zesvětlování obrazu.
Fotoaparáty Sony A65 a A77 přinášejí čerstvý vítr do řad klasických digitálních zrcadlovek. Mezi jejich důležité přednosti patří vynikající LiveView režim, jenž je stále dostupný jak na výklopných displejích, tak na skvělém EVF hledáčku, který se nebojíme označit za nejlepší, se jakým jsme se doposud setkali. Je přes něj krásně vidět i za špatného osvětlení a navíc si do něj můžete promítnout hodnoty, které musíte u klasických zrcadlovek kontrolovat na displejích. Obrazová kvalita je fantastická v případě, že fotíte do RAW, v případě JPG s rostoucí hodnotou ISO bohužel rychle klesá. Oproti svým konkurentům nabízí oba přístroje mnohem rychlejší sériové snímání. Kvalitu videí lze označit jako velmi dobrou, fotoaparáty se navíc příjemně a jednoduše ovládají. Menší a levnější A65 je určen spíše méně náročným fotografům, kteří nepotřebují tělo z hořčíku a pokročilejší možnosti nastavení. Dražší A77 si v ničem nezadá se svými hlavními konkurenty a díky skvělému optickému hledáčku přináší i něco navíc. Tento model je určen náročnějším fotografům, kteří dokáží využít všech funkcí a nastavení. Oba fotoaparáty nabízejí shodnou obrazovou kvalitu, navíc umožňují pořizování velmi šikovných panoramatických fotografií a jak je to už dnes zvykem, také několik efektových filtrů.

A77
Rozlišení: 24,7 Mpix (24,3 Mpix efektivních)
Snímač: CMOS APS-C (23,5 x 15,6 mm)
Citlivost: ISO 100–16 000
Displej: 7,5 cm, 921 600 bodů
Rozsah expozičních časů: 30–1/8000 s
Fotografie: 6 000 × 4 000 bodů
Videozáznam: 1920 × 1080 bodů (50p/28Mb/s)
Rozměry: 142,6 × 104 × 80,9 mm
Hmotnost: 653 g

A65
Rozlišení: 24,7 Mpix (24,3 Mpix efektivních)
Snímač: CMOS APS-C (23,5 x 15,6 mm)
Citlivost: ISO 100–16 000
Displej: 7,5 cm, 921 600 bodů
Rozsah expozičních časů: 30–1/4000 s
Fotografie: 6 000 × 4 000 bodů
Videozáznam: 1920 × 1080 bodů (50p/28Mb/s)
Rozměry: 132,1 × 97,5 × 80,7 mm
Hmotnost: 543 g