Desítky dovedností a kouzel, runoví válečníci, magické portály, dlouhý seznam vedlejších úkolů a hrátky s osudem. Bude tak SpellForce vypadat i podruhé?
Znáte to, to si takhle jednou po vydařeném večeru trochu přispíte a druhý den se probudíte a nestačíte se divit. Nejenže nejste ve vlastní posteli, ale nejste dokonce v žádné posteli. Vypadli jste z nějakého nepříjemně tvrdého kusu balvanu, který je prosycen magií víc než vy vůní zlatavého moku, a ještě ke všemu si s vámi chce povídat nějaký podivný stařík. Takhle nehostinně vypadal začátek prvního dějství, které o sobě dalo vědět na konci roku 2003. Ale s tím je konec. Už žádné runy a studené vyvolávací menhiry. Druhý díl je k hrdinům mnohem přívětivější – nechá je okusit opravdového života. A také vlastní smrti.
Runová válka odezněla už před pár lety a všichni její aktéři se ocitli na skládce stavebního odpadu. Temní elfové se spojili se stíny, a jelikož se jim asi přece jen stýskalo po služebnících zavánějících kamenem, zotročili si alespoň gargoyly a vyrazili na výlet do říše lidí. Na vašich bedrech pochopitelně spočívá malý úkol – záchrana kousku vesmíru zvaného Eo. Ten se od minulého dílu příliš nezměnil, ještě stále existuje v podobě ostrůvků, mezi nimiž lze cestovat pomocí magických portálů, a dokonce tu narazíte i na několik známých postav z předchozího příběhu. Tím ale veškerá návaznost končí.
Tentokrát hrajete za opravdového člověka s vlastní minulostí a do party si můžete přibrat dalších pět hrdinů. Se svou partou to budete muset nějaký čas vydržet a nejspíš to s nimi nebudete mít nijak jednoduché. Společníci totiž obdrželi do vínku i zcela funkční hlasový aparát a náležitě toho využívají. Vysvětlování priorit i jinak než výmluvnou řečí pevných paží prý budou mezi členy party na denním pořádku.
Ukecané družině se přizpůsobily i nové NPC, a tak vás místo lineárního čištění map čeká spousta rozhovorů odkrývajících různé možnosti, jak se s nepříjemnostmi z temných hlubin vypořádat. Nový SpellForce by rád upustil od tradičního neduhu klasických strategií, kdy je jedno území jen zástavkou bez možnosti návratu. Linearitě odzvonilo, a kam se kdy podíváte, bude vcelku jen na vás.
Proměna runových hrdinů na obyčejné humanoidy přinesla i postupný vývoj postav družiny. Ty se sice na začátku zaměřují na jeden z osmi stylů (čtyři magické a čtyři bojovnické směry), nicméně později jim můžete strom dovedností rozvětvit prakticky jakýmkoli směrem. Autoři dokonce slibují, že nebude ani tak záležet na jednotlivých dovednostech, jako spíš na jejich správném vyvážení. Specializace a rychlé získání jednoho silného kouzla by tak neměla znamenat výhodu před dobrou kombinací několika základních.
Strategická část si však utlačování od RPG složky líbit jen tak nenechá. Vývojáři SpellForce si kdysi předsevzali, že s jejich hrou budou mít škatulkovací recenzenti pořádný problém, a rozhodně ze svého záškodnického úsilí nic slevit nechtějí. Zásadní otázka „RPG, či RTS?“ zůstává nadále nevyřešena. A tak k šesti hratelným frakcím z minulého dílu přibyly další tři (barbaři, stíny a gargoyly), rozšířily se možnosti formací a došlo i na volbu chování jednotek. Sice se s rozšířením složky vzdušných sil mohou vyskytnout menší problémy, kdy držet pozici deset metrů nad zemí nebude asi žádný med, ale trocha toho komandování byla zapotřebí. Určitě potěší i funkce replay, která po boji škodolibě odhalí, kde jste při útoku napáchali jakou botu.
Změn se dočkala také stavařská část. Autoři zpacifikovali roztahovačné hospodářské budovy a dali více prostoru těm vojenským. Došlo k ještě jedné zásadní změně – jednotky se nebudou generovat v monumentech, ale cvičit v kasárnách, stájích, chrámech… zkrátka stejně jako v jiných strategiích.
Fanoušky SpellForce asi nejvíc potěší, že se upustilo od konceptu generování potvor v magických fontánách. Počítačoví protivníci se vybavili vlastní inteligencí, a tudíž i expanzními choutkami. Nekonečným řadám potvor vyskakujících z protivně bezedných vřídel tedy konečně odzvonilo. Ani slibovaných padesát hodin kampaně by tak nemělo přivést vaši myš do vražedné klikací agónie.
Třicet multiplayerových map dostalo s příchodem (údajně) inteligentních počítačových protivníků novou příchuť. Autoři slibují, že AI tentokrát zvládne totéž co živý hráč. Ne všechny mrchy na mapě budou vždy mlátit jen do vás, ale i do ostatních počítačových nešťastníků a snad by neměly být zcela uzavřeny ani přímé spolupráci. Další novinkou režimu více hráčů je možnost přenášet si tvrdě zkoušeného, mocnými artefakty obtěžkaného avatara mezi mapami. Jejich obtížnost se pak bude automaticky uzpůsobovat tomu, jak zkušení hrdinové se do ní zrovna pustí.
Vypadá to, že se Phenomici jali vyhnat pavouky ze všech zaprášených koutů své hry. Jestli se jim však všechny ingredience podařilo namíchat do ještě lepšího fantasy dobrodružství, než jakým byla jednička, to se dozvíme až příští jaro.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU