Správa výkonu virtualizace: Mýty a realita

14. 8. 2012

Sdílet

 Autor: © vege - Fotolia.com
Správa výkonu se stala při snaze o maximalizaci virtualizačního projektu klíčovým prvkem. Přesto existuje mnoho mýtů, které mohou celou virtualizační iniciativu zastavit.

V tomto příspěvku vám ukážeme největší mýty spojené s administrací výkonnosti virtualizace (VPM, Virtualization Performance Management) a uvedeme i odpovídající skutečnosti, aby oddělení IT mohla své projekty naplánovat efektivněji.

Mýtus č. 1: Správci virtualizační infrastruktury a virtuálních desktopů se mohou starat jen o metriky serveru
Realita: Nástroje pro správu výkonu musí být schopné analyzovat informace ve všech IT oblastech – od koncového uživatele přes aplikace, síť, servery až po virtuální stroje a úložiště – zahrnuty jsou tedy ukazatele pro fyzické i virtuální oblasti.

Bez těchto údajů nemohou správci přesně určit a odstranit potenciální problémy s výkonem jako v případě kolize prostředků zpřístupňovaných přes WAN nebo potíží s latencí úložiště.

Mýtus č. 2: Je nemožné plně zachytit problém přímo z pohledu koncového uživatele, když nastane
Realita: Řešení VPM musejí být schopna alokovat problém z pohledu konkrétních pracovníků – jen tak je možné zajistit jejich spokojenost, která je považována za nejdůležitější faktor při určování úspěchu každé implementace VDI.

Pokud uživatelé zaznamenají jim nepříjemnou situaci při své činnosti do podoby digitálního videa, mohou administrátoři v reálném čase souběžně snímat zátěž infrastruktury, jako jsou procesor, paměť, úložiště a interakce desktopu.

Takový záznam nabízí jednoduchý a aktivní způsob, jak okamžitě komunikovat s týmem IT, jakmile se zjistí problémy s výkonem – namísto toho, aby se později pokoušeli problém vysvětlit.

Mýtus č. 3: Správa výkonu nemusí být v reálném čase
Realita: K zajištění optimalizovaného výkonu virtualizované infrastruktury je nutné zabývat se informacemi spojenými s velkým počtem objektů, a to bezprostředním a kontinuálním způsobem.

Bez živé a interaktivně zaměřené správy výkonu byste měli jen částečnou představu o tom, co se ve vaší infrastruktuře děje. Detailní pohled v jednotlivých krátkých, po sobě jdoucích časových intervalech umožňuje IT personálu zjistit, jaký soubor interakcí způsobil určitou změnu výkonu.

Tento přístup v reálném čase umožňuje okamžitě identifikovat problém na rozdíl od „posmrtné“ analýzy, která by jinak byla nezbytná.

Mýtus č. 4: Plánování kapacity a monitoring výkonu poskytují stejnou funkčnost
Realita: Plánování kapacity a správa výkonu poskytují vzájemně se doplňující funkce, avšak z opačných konců časového měřítka. Plánování kapacity je užitečné k identifikaci dlouhodobých trendů, které mohou mít vliv na produkční systémy v budoucnu.

Může být také použito při cvičném plánování scénářů ke zjištění údajů, jako je počet dalších počítačů, které lze přidat do clusteru VDI.

VPM na druhé straně je jediným způsobem, jak zachytit rychle se měnící problematické události, během několika sekund či minut.

Z hlediska provozu je správa výkonu každodenně používána ke kontrole infrastruktury, která se dynamicky mění a přizpůsobuje, aby zvládla uživatelskou a aplikační zátěž. V produkčních sítích zahrnuje bezprostřední každodenní požadavky pochopení a řešení problémů a optimalizace virtuálních datových center.

Plánování kapacity poskytuje dlouhodobý výhled na budoucnost ovlivněnou pomalu se odehrávajícími ději.

Mýtus č. 5: Virtualizace je jen další separátní oblastí
Realita: Virtualizované prostředí je charakteristické zejména sdílením prostředků na rozdíl od samostatných a oddělených oblastí. Ve sféře virtualizace byly tyto „ploty“ odstraněny a ke správě těchto sdílených prostředků je potřebný ucelený přístup pro správu výkonu.

Personál IT musí plně chápat, jak virtualizované aplikace ovlivňují další zátěže, aby jim virtualizační projekty přinesly opravdu užitek.

Mýtus č. 6: Je nezbytný software založený na agentech
Realita: Software založený na agentech omezuje škálovatelnost virtualizovaných prostředí – zvyšuje výskyt překážek a duplikací. Mít hostujícího agenta v každém virtuálním stroji silně omezuje schopnost IT škálovat virtualizované infrastruktury a omezuje rozšiřitelnost, která je vyžadována za účelem přijímání datových kanálů z více oblastí.

Mýtus č. 7: Oddělené nástroje se pro virtualizovanou infrastrukturu hodí
Realita: Pochopení příčin problémů s výkonem je ve virtuálním prostředí rozhodující. Oddělení IT potřebuje chápat příčiny problémů s výkonem, a to vyžaduje jednotný pohled v jednom systému – například pohled na interakce všech objektů s jinými, které mohou být skutečnou příčinou problému.

Virtualizace představuje dynamickou infrastrukturu a personál IT potřebuje monitorovat dynamické změny při jejich výskytu, aby byly vidět souvislosti mezi objekty a interakcemi.

Mýtus č. 8: Virtualizace aplikací, které přímo souvisejí s předmětem podnikání, je příliš riskantní
Realita: Firmy si uvědomují, že virtualizace jejich klíčových byznys aplikací je naprosto nezbytná, pokud chtějí získat všechny její výhody.

Díky bezprostřednímu a kontinuálnímu pohledu neomezenému hranicemi oblastí, který pokrývá fyzické a virtuální stroje, mají v současné době oddělení IT potřebné informace k zajištění výkonu a dostupnosti nejdůležitějších aplikací, takže u projektů nemusí docházet ke komplikacím a může být maximalizován jejich přínos.

Mýtus č. 9: V oblasti virtualizace nelze zjistit návratnost investic do správy výkonu
Realita: Efektivní VPM dává personálu IT možnosti maximalizovat plnou návratnost investic do virtualizačních projektů tím, že zkrátí čas na řešení problémů a rozšíří možnosti použití virtualizace také na klíčové firemní aplikace.

Obojí zvyšuje přínos virtualizace pro firmy a poskytuje oddělení IT možnost snadněji přenést dlouhodobou hodnotu této technologie daleko za hranice úspor v oblasti investičních výdajů na hardware.

Mýtus č. 10: Velcí dodavatelé správy IT jsou a budou lídry ve správě virtualizace
Realita: Správa virtualizovaných prostředí se od managementu staršího fyzického prostředí liší téměř všemi představitelnými způsoby.


Nezávislí dodavatelé často mají před dodavateli klasických systémů podnikové správy náskok ve funkčnosti svých produktů a v pokročilých funkcích analýzy interakcí, které jsou navrženy speciálně pro správu dynamických virtualizovaných prostředí stejně jako pro hybridní infrastruktury s více hypervizory.