Jak jsme si již připomněli minule, je označování nejrůznějších subjektů jmény
možné považovat za účelově motivovanou společenskou tradici. Nejsou to však jen
subjekty (tedy osoby), ale i objekty jednotlivých společenských vztahů, které
jsme si zvykli pojmenovávat a jmény je pak následně identifikovat. Na rozdíl od
subjektů nemají však svá jména všechny objekty není důvod pojmenovávat každou
dlažební kostku nebo strom pokud už ale určitá věc nebo kompaktní nehmotná
entita své jméno dostane, znamená to, že má podstatný společenský význam. A
jako je třeba chránit jména osob, musí právo ochraňovat i jiná jména, jejichž
význam (hodnota) si to vyžaduje. Ochrana takovým jménům však není jako u jmen
osob poskytována až na výjimky automaticky, a proto je potřeba věnovat jí
zvýšenou pozornost a určité investice.
Jak již bylo naznačeno v minulém díle našeho seriálu, dostávají se kvůli
principu výlučnosti v užívání doménových jmen orgány rozhodující příslušné
spory často do situace, kdy musí posuzovat takzvaně "lepší právo" k užívání
určitého označení. Právníci tuto situaci nikterak nemilují, neboť právo jako
takové by mělo operovat pouze s pojmy "právo je" nebo "právo není", a nikoli
"trochu právo" či "trochu víc práva". Instituty chránící jména přitom poskytují
ve zmíněných sporech mnohdy sice nikoli absolutní jistotu, významně však
přispívají ke "zlepšování práva" jméno užívat.
Ochranné známky
Pokud máme zájem na tom, aby jméno, které používáme pro svůj výrobek nebo
službu, požívalo efektivní a lehce vynutitelné ochrany před zneužitím, je
institut ochranné známky rozhodně možností, o níž bychom měli uvažovat.
Registrací grafického označení pro určitý na to pozor! okruh činností
respektive podáním žádosti o tuto registraci k Úřadu průmyslového vlastnictví
si můžeme zajistit výlučné právo takové označení užívat. Sepsat takovou žádost
přitom není nikterak složité, a po prostudování zákonného postupu je možné celý
registrační proces zvládnout i bez pomoci právního zástupce. Pokud se ovšem
jedná o vysoce hodnotné označení, případně pokud předpokládáme jeho zneužití,
je lepší celou agendu předat specializovanému patentovému zástupci, neboť
podáním žádosti o registraci péče o ochrannou známku ve většině případů zdaleka
nekončí. Není totiž úkolem Úřadu sledovat, zda jiný subjekt stejné nebo
zaměnitelné označení neužívá, či si je dokonce nesnaží rovněž zaregistrovat
jako ochrannou známku pro své výrobky. Tuto činnosti si již majitelé ochranných
známek musejí na základě již mnohokrát citové právní zásady vigilantibus iura
scripta sunt (volně přeloženo do moravštiny "furt ve střehu") obstarávat sami,
případně jí pověřit specialistu.
Nyní nás zajímá, jakou ochranu nám poskytne známka v případě, kdy squatter
použije našeho pečlivě střeženého označení v doménovém jménu. Zde nastává
problém v tom, že k zafungování ochrany dle ust. ! 14 odst. 1) ZOOZ je třeba,
aby příslušného označení shodného s ochrannou známkou bylo užíváno pro stejné
nebo podobné výrobky či služby, pro něž je známka registrována. Pokud tomu tak
opravdu je, není nutné, aby soud posuzoval již zmíněným způsobem "lepší právo,"
ale jedná se o prostou situaci, kdy na naší straně právo je a na straně
squattera naopak není. Řízení v těchto případech bývá poměrně jednoduché a
důkazně nenáročné. Ani v případech, kdy je našeho zapsaného označení užito pro
jiný výrobek nebo službu, však není třeba házet s ochrannými známkami flintu do
žita. I zde je možné zakročit a použít ochrannou známku jako jeden z důkazních
prostředků k prokázání našeho "lepšího práva," k užívání příslušného doménového
jména (nikoli tedy jako samotný žalobní důvod titul).
Všeobecně známé ochranné známky
Zvláštním druhem ochranných známek jsou všeobecně známé ochranné známky (v
zahraničí označované též jako známky dobré pověsti, dobrého jména, známky
proslulé a podobně). Příslušná práva k nim se na rozdíl od ochranných známek
neváží k okamžiku podání žádosti, respektive registrace, ale vznikají splněním
podmínek obecné proslulosti mezi spotřebitelskou veřejností. Tyto známky nejsou
nikde evidovány, přitom ale ochrana, která je jim poskytována, jde daleko za
hranice běžných ochranných známek. Není totiž třeba, aby bylo shodného nebo
podobného označení užito v tržním segmentu, v němž si příslušná známka svoji
proslulost získala, neboť ochrana funguje obecně. Pokud máte tedy to štěstí a
vámi užívané označení splňuje předpoklady k tomu, aby bylo považováno za
proslulé a tudíž chráněné všeobecně známou ochrannou známkou, je jen třeba
sledovat, zda označení někdo neužije, a pak se proti tomu z titulu ochranné
známky náležitě bránit.
Zapsaná označení původu a zeměpisná označení
Podobný efekt jako ochranné známky mají i zapsaná označení původu a zeměpisná
označení. Užívají se k ochraně těch označení, jejich součástí je vymezení
místa, z něhož to které zboží pochází. Okruh subjektů, které mohou výhod této
ochrany požívat, a stejně tak okruh objektů, jejichž názvy lze chránit, je
přitom velice omezen. Označení se musí předně vztahovat ke zboží (tedy k
movitým věcem určeným spotřebiteli), které je produkováno v určité oblasti, a
tato skutečnost mu dává jisté charakteristické rysy. O zápis takového označení
do rejstříku označení původu a zeměpisných označení může přitom požádat pouze
sdružení spotřebitelů nebo monopolní producent. Hlavním rozdílem oproti
ochranným známkám je dále to, že zapsané označení nemá žádného vlastníka, ale
pouze oprávněné uživatele. Těmi jsou regionální producenti příslušného zboží, a
právě jen oni mohou takového označení užívat. Zde ovšem nastává problém s tím,
že oprávněných uživatelů je zpravidla více, a v souvislosti v principem
výlučnosti registrace doménových jmen může dojít k situaci, kdy jeden z
producentů zapsané označení použije jako doménové jméno. Zde je bohužel každá
právní rada drahá a bránit se lze pouze s využitím prostředků obrany před
nekalosoutěžním jednáním.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU