Hned zezačátku se sluší říci, že jedním z nejdůležitějších aspektů Force Unleashed je jeho vlastní transformace příběhu a kreativní zásahy do mezer mezi dvěma trilogiemi, a právě proto je podstatné pochopit, kde a kdy se vlastně dějová linka odehrává. Stejně jako v prvním dílu, i zde se hráč ujímá role jediho Starkillera, společně s jeho získanými schopnostmi využívat temnou stranu Síly a pozoruhodné akrobatické umění.
Na začátku hry se dozvídáme, že jsme jedním z klonů, které jsou pronásledovány svými předchozími vzpomínkami a zážitky: jakmile se tato skutečnost donese k našemu mistrovi, pokusí se nás zabít – my mu však unikáme a vydáváme se na cestu za záchranou všech, kteří mu stojí v cestě. To nám opět zajišťuje pořádný přísun výběru Stormtrooperů, různých bitevních vozidel a řady velmi silných protivníků. Tvůrci se zjevně snažili o pořádný a detailní příběh, jehož první část se skutečně povedla, ale ta druhá už působí kapku monotónně a zmateně zároveň. I přesto se však jedná o výborný můstek, který nabízí mnohá vysvětlení událostí, nad nimiž jste doposud mohli jen a jen dumat.
Zatímco hratelnost působí velice čerstvě a svěže, během postupu hrou se nesetkáte s téměř žádným pocitem růstu či skutečného postupu. To je způsobeno tím, že máte skoro všechno již od začátku, což zajisté není nic špatného, udržet však hráče dál a dát mu motivaci, k tomu už nějakých pár atributů ke zlepšení nestačí. Bavíme se kupříkladu o paletě nových hmatů či pohybů, jelikož zde existuje jen několik „dodělání“ protivníka, které se liší podle jeho typu. Ty jsou velmi efektní, nicméně po chvilce vcelku okoukané a nudné.
Minimální variabilita
Hru je sice zábava hrát, jelikož nabízí celkem dost možností, jak zabít různé druhy nepřátel, jsou to však právě ony možnosti, které by potřebovaly propracovat. S rozdíly mezi sebou se samozřejmě jedná o velmi variabilní hratelnost, po chvilce využívání jen jedné schopnosti ale zjistíte, že je to vlastně pořád to samé. Stát se opravdovým jedim a házet s protivníky jako s hadrovými panenkami je sice do jisté míry fajn, nedostatek vylepšení ale bohužel všechno tohle sráží a dělá z jinak skvěle propracované hratelnosti otravnou rutinu.
Nejlépe provedeným atributem Force Unleashed 2 je však vizualizace. Žádná hra v historii všech různých herních adaptací Star Wars nebyla tolik graficky atraktivní, jako je právě tato. Bylo to pro nás překvapivé zjištění, ale jeden z faktorů, který nás hnal příběhem dopředu, byla touha po spatření nových prostředí a dalších dech beroucích efektů. Hned po úvodním videu se hlavní hrdina vrhá střemhlav z vysoké věže a uhýbá objektům a nepřátelským letounům, což úplně stačí k tomu, aby to celé zakrylo stereotypy.
Audiovizuální požitek
Fanoušci Star Wars jistě očekávají i klasickou hudbu a zvukové kulisy, které se z velké části podílejí na vytváření atmosféry celé hry. Hudební doprovod je samozřejmě více než v pořádku, nicméně namluvení chvílemi působí jako aprílové počasí. Hlas Starkillera by potřeboval trošku více nasazení, zatímco dabér Dartha Vadera se zase snaží trošku moc. Co se týče kvality dialogů, překvapivě bodují zanedbatelné rozhovory mezi Stormtroopery, jež si povídají opravdu o všem – na druhou stranu, generál Kota nám kvůli několika velmi zvláštním větám připadal vcelku směšný.
Bohužel, v rámci trvanlivosti jsme se nedočkali skoro ničeho. Hlavní kampaň je krátká a na střední obtížnost nám zabrala zhruba 5 hodin čistého herního času. Samozřejmě, pokud chcete sbírat všechny Achievementy, musíte napřed dohrát hru na těžkou obtížnost, abyste si odemknuli obtížnost „Unleashed“. Při jejím hraní však čekejte, že vás zabije i sprška laserových projektilů, ale kvůli nezáživnému bojovému systému bychom znovudohrávání nedoporučovali.
(recezována byla verze pro X360)
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU