Tak na tyhle a podobné hlášky si jistě pamatujete z filmu Hvězdná pěchota. Totální entomologická genocida má ale svůj původní literární podklad už v Heinleinově knize z padesátých let, v níž autor Vládců loutek kombinuje parafrázi nacistické ideologie zasazenou do vědeckofantastického rámce s masovými válečnými scénami. Právě ty jsme si mohli na stříbrném plátně doopravdy vychutnat až před sedmi lety pod taktovkou Paula Verhoevena. Zatímco jedni během promítání blahem slintali, jiní si o holandském režisérovi mysleli, že trpí kombinací Parkinsonovy a Alzeimerovy choroby, takže když se mu zrovna právě ruka s pomyslnou režisérskou taktovkou netřese, nejspíš zapomíná, co že to vlastně točí. Dech beroucí gigantické válečné záběry byly na rok 1997 skvělé. Alegorie nacistické třetí říše včetně kožených gestapáckých kabátů a všudypřítomné propagandistické masáže do kontextu filmu báječně zapadala. Ovšem scény jako vystřižené z Beverly Hills 90210 s brandonovsky ulíznutým Casperem van Dienem blekotajícím dylanovsky patetické a kellyovsky stupidní dialogy si mohl režisér Robocopa nebo Základního instinktu odpustit. Jediné, co mohlo trpícího diváka dát dohromady po těchto krutých kopancích, byl až pohled na statisíce brouků valících se jako tsunami proti jedné titěrné pevnůstce.
Jede se na brouky
Ale nechme knihu i film na pokoji, teď se můžeme těšit na počítačové zpracování. Toho se sice válka lidí a inteligentních brouků už před lety dočkala – a dokonce v několika vydáních – ale nešlo o tituly nikterak výjimečné a do historie se rozhodně zlatým písmem ani jeden z nich nezapsal. Nové počítačové zpracování Hvězdné pěchoty je zasazeno na planetu Klentadh, která se 50 let po událostech zobrazených ve Verhoevenově filmu najednou přestane hlásit. Že brouci přes optimistický závěr filmu (jak na ně, už víme, teď je všechny vyvraždíme) vesele vegetí dál a lidem stále pěkně zatápějí, je nad slunce jasné.
Stejně jako předchozí hry bude i připravovaný kousek čistokrevnou střílečkou, i když tentokráte viděnou z vlastních očí. Brouků bude nepočítaně, ale autoři se rozhodně nechystají takovou příležitost utopit v bezhlavé střílečce ve stylu Serious Sama. Naopak by rádi vnitřnosti hráčů sevřeli survival atmosférou, jakou předvedl například (dle našeho názoru stále nepřekonaný) projekt Aliens versus Predator. Jen bude vše mnohem masovější a na rozdíl od Vetřelců, kde jste se báli i umírali sami, tady se budou obě tyto oblíbené činnosti vykonávat pěkně skupinově. Inspirace filmem je pochopitelně patrná hned na první pohled. Vždyť už počáteční mise se odehrává na Whiskey Outpost, což je ona obležená pouštní pevnůstka, z níž pochází známá hláška: „Pane, blíží se brouci! Jsou jich miliony!“ „ A kolik milionů, vojáku?“
Samozřejmě nezůstaneme omezeni jen na filmové lokace, které hýřily pískem, pískem a zase jen pískem. Stačí vyměnit tropický klobouk za helmu, do ruky vzít namísto síťky na motýly miniatomovku, a můžete na sběr brouků vyrazit úplně kamkoliv. Třeba do tajných výzkumných laboratoří nebo obligátních vojenských základen, a pokud ani to váš hlad po nových úlovcích neukojí, snad vás uspokojí výprava rovnou k prameni. Tedy přímo ke kladélku broučí mamky, která se nachází za kilometry klikatících se temných a uzoučkých podzemních chodbiček broučích hnízd.
Problém asi nastane, až si budete chtít svou nově zkompletovanou sbírku pověsit na zeď; vzhledem k velikosti exemplářů nejspíš nezbude než použít takovou tu Velkou, co mají v Číně. Základní a všudypřítomnou verzí brouka je pěšák, nebo spíše Voják. „Tygr“ je Vojákova větší černooranžově pruhovaná varianta, ještě větší, chytřejší a ve všech směrech tužší je Royal Warrior a úplně tím největším macíkem mezi brouky-vojáky je Imperial Warrior čili takový broučí Praetorian z AvP2. Kromě toho samozřejmě nebudou chybět létající brouci, kyselinu plivající Tank, rozplizlý Mozkoun a další druhy, jichž by mělo být dohromady přes 20.
Atomovka vrací úder!
A přestože se naskytnou okamžiky, kdy budete z brouků dělat atraktivně vybarvené chitinové cedníky na těstoviny pěkně zdálky z otevřených dveří výsadkové lodi, případně pohodlně usazeni v mocné obranné věži, většinu času se budete potulovat po svých a hmyzákům se postavíte pěkně tváří v tvář. Anebo spíše ksichtem v hlavohruď, protože i obyčejní řadoví broučí pěšáci budou o dost větší než řadoví pěšáci lidští, tedy vy. A protože těžkotonážní obrněné obleky známé z knihy i předchozích her by vám dle autorů práci příliš ulehčily, budete si muset ty parchanty držet pěkně od těla, pokud nechcete ztratit hlavu (nebo jinou součást tělesné schránky). A ač musíme dát za pravdu lidovému mudrosloví, že hlavou chitin neprorazíš, brokovnicí to jde už o poznání lépe. A co potom třeba plazmovou puškou nebo oblíbenou miniaturní atomovou bombou? Ano, je to ona, broučí genocida v kapesním provedení, snadno obslužná, vyrobená z nezávadných materiálů a navržená tak, že je maximálně bezpečná a vhodná už pro děti od tří let – rozhodně ji nevdechnou.
No a až zmasakrujete, co se zmasakrovat dá (aby se to tak rychle neokoukalo, hra nabízí tři rozdílné kampaně), můžete se do toho pustit hezky nanovo a tentokrát s lidskými protivníky. Anebo, a to nám udělalo největší radost, s lidskými spolubojovníky. Konečně nějaká hra po dlouhé době nabídne plnohodnotný kooperativní mód, a ten by mohl být skutečnou atmosférickou lahůdkou. Tedy v případě, že se jej podaří zasadit do kampaně a nepůjde jen o arény, do nichž se budou neustále valit vlny nepřátel.
Brouci jako ze škatulky
Ani po audiovizuální stránce by ztvárnění broukolidských válek nemělo strádat. Hru pohání vlastní engine, který by si měl poradit s vyplivnutím ohromného počtu objektů (rozuměj brouků) najednou, a to v grafice „nové generace“, jež by měla bez problémů snést srovnání s bakchanáliemi typu Far Cry, Doom 3 nebo Half-Life 2. Jak tyto dvě věci skloubit a k tomu ještě počítat fyzikální model včetně rag-doll efektů? Brouků bude jednoduše řádově méně, a tak zatímco se na vás pořítí tisícová hmyzí armáda, půjde ve skutečnosti „jen“ o několik stovek modelů. Také o hudební doprovod se nemusíte bát, má jej na starosti skladatel Richard Jacques a právě jeho úvodní skladba ze Starship Troopers zazněla na koncertě herní hudby na Lipské Games Convention, kde se dočkala velice kladného hodnocení.
Zatím to nevypadá vůbec špatně, protože po sedmi letech od uvedení filmu se připravované dílko Strangelite sotva může spolehnout na již značně vyčpělé jméno (pokud tedy celý humbuk nesouvisí s v létě vydaným pokračováním, což asi sotva, protože ten se objevil jen na DVD a podle všeho půjde o klasický béčkový dodojovač chechtáků). A to si Strangelite stejně jako distributor, kterým je Empire Interactive, moc dobře uvědomují. Snad tedy místo toho, jak z licence vytlouci co nejvíce peněz, opravdu myslí na vlastní hru. Jen doufejme, že to bude znát i na její výsledné kvalitě.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU