pouhým začátkem. Zde vám přinášíme návod, jak se mistrně orientovat ve všech
těch údajích, které na vás reklamy chrlí, a jak si mezi nimi vybrat ten
nejvhodnější a nejvýkonnější počítač pro vaše potřeby.
Konkurenční boj je výborná věc, zvláště pak pokud sháníte nový a rychlý
počítač. Téměř denně můžeme sledovat taktické obraty v líté bitvě mezi Intelem
a AMD o prvenství na poli procesorů. Na počítačový trh vstupují nové
společnosti. Výkonnost procesorů stoupá s kosmickým přetížením a zároveň se
útroby počítačových nadšenců svírají při pohledu na neustále se snižující ceny
dříve těžko dostupných komponent. Za své peníze prostě dostanete stále větší
počítač.
Konkurenční boj ale také může vést k určitému zmatení. Který procesor se
nejlépe hodí do vašeho počítače Athlon? Celeron? Duron? Pentium III? Nebo vám
snad stojí za to sáhnout hlouběji do kapsy a pořídit si nejnovější Pentium 4?
Horší však je, že válka procesorů je pouze vrcholem ledovce. Pocítí váš systém
silnější vítr v zádech, bude-li osazen pamětí typu RDRAM či SDRAM? A co DDR
SDRAM? K čemu jsou všechny ty megahertzy a gigahertzy? Jak změřit inteligenci
čipsetu? Co vše je třeba znát, abyste si v počítačové prodejně nepřipadali jako
v tureckých lázních?
Jsou to pouhé čtyři roky, co Intel u svých Pentií poprvé překročil 200MHz
hranici. Nyní si Pentia 4 v klidu tikotají na frekvenci 1 400 MHz (1,4 GHz), a
zdá se, že v dalším rozletu jim nic nebrání. Doba, kdy se rychlost počítače
měřila pouze podle megahertzů procesoru však již dávno minula. Na výkonu PC se
zásadním způsobem (leckdy více než výkon samotného CPU) odráží specifikace
pamětí, pevných disků, grafických karet a základních desek. Dokonce i tak
tajemná a obskurní součást počítače jakou je bludiště křemíkových stezek, po
kterých plynou řídící data počítače, známých jako čipset, se výrazně podepisuje
na celkovém výkonu PC.
Toto vše je třeba brát v úvahu a utřídit si takovou hromadu dat není vždy
jednoduché. Některé výkonnostní údaje jsou založeny na holých faktech, ale
stále zde existuje řada pověr a záměrně matoucích informací obalených do
technologicko-marketingové omáčky počítačových firem. To je také důvod, proč
vám dnes předkládáme tohoto stručného průvodce po procesorech, pamětech,
grafických subsytémech a dalších součástkách počítačů.
Procesory: bitva na ostří nože
Při nákupu nového PC je stále nejdůležitějším rozhodnutím výběr vhodného
procesoru a že je z čeho vybírat. Jestliže uvažujete o supervýkonném počítači,
máte řadu možností. Nejrychlejší variantou z produkce Intelu je s kmitočtem
přes 1,4 GHz Pentium 4. Hned po jeho boku najdete konkurenční Athlon od AMD,
taktéž s kmitočtem nad hranicí 1 GHz. Další výkonnou variantou je buď Pentium
III, či vrcholové modely Duronů.
V kombinaci s drahými, ale výkonnými komponenty jako jsou paměťové moduly
Rambus DRAM (RDRAM) nebo Double Data Rate (DDR) SDRAM, grafickými 3D
akcelerátory a ultrarychlými pevnými disky, pracujícími s rozhraním ATA/100,
jsou tato spřežení předurčena pro náročné aplikace typu CAD či pro práci a
úpravu fotografií a videa. Za rychlost se ale platí za takto vybavené
"sporťáky" zaplatíte hodně peněz.
Procesory mnoha příchutí
Pro domácí a podnikové uživatele představují rozumný cenový kompromis sestavy
založené na čipech Athlon či Pentium III s frekvencí 700-900 MHz. Pokud hledáte
stroje schopné svižně pracovat zároveň s otevřenými okny textového editoru,
tabulkového editoru, e-mailu a internetového prohlížeče, seženete je s těmito
vnitřnostmi za cenu pohybující se přibližně v hranicích od 40 000 výše (bez
monitoru). Výsledky výkonnostních testů hovoří jasně a dávají znát, že
výpočetní rozdíl mezi těmito počítači je v řádu několika procent; stále ještě
patří mezi nejvýkonnější sestavy, které jsme testovali.
V segmentu s nejlevnějšími počítači také nenajdeme žádná "ořezávátka". Můžeme
vybírat mezi procesory AMD Duron, Intel Celeron a Via Cyrix III. Nejvýkonnějším
čipem je Duron, který je levný, výkonný, má největší vyrovnávací paměť a
podporuje 200MHz sběrnici (sběrnice je digitální cestička, po které vedou data
a instrukce z procesoru ke zbytku celého systému). Podle našich zkušeností může
dobře sestavený počítač s 600MHz Duronem lehce překonat sestavu s 600MHz
Pentiem III a podobnou konfigurací. Stroje založené na Duronech jsou ideálními
pomocníky těch uživatelů, kteří se soustředí především na práci, ale
neopovrhnou čas od času ani dobrou hrou. I tak bychom však zájemce o
intenzivnější grafickou práci a multitaskingový provoz měli raději odkázat do
sféry Athlonů a Pentií III a 4.
Asketičtí uživatelé, kteří počítač využívají výhradně k psaní textů, posílání
e-mailů a občasnému brouzdání po Internetu, a zároveň za něj nechtějí utratit
příliš mnoho peněz, by se měli podívat do ohrádky obsahující stroje s procesory
Celeron a Via Cyrix III. Tyto sestavy lze sehnat v některých případech skoro za
"počítačovou" hubičku (rozuměj cenu pod 20 000 Kč). I v tomto případě hovoříme
o kmitočtech nad 500 MHz, výkon je zde však nižší, operační paměť zpravidla
nepřesahuje hranici 32 MB a pevné disky jsou sice dostatečně pevné, ale o
poznání pomalejší než u výkonnějších sestav. Celkový výkon omezuje u
"nízkorozpočtových" počítačů i integrovaná grafika a zvuk.
Athlon proti Pentiu III
I když jsou dnes světlomety pozornosti namířeny především na nejnovější
přírůstek do rodiny Intel, na Pentium 4, myslíme si, že vzhledem k jeho
prozatím vysoké ceně se bude většina uživatelů ještě nějaký čas orientovat na
nákup Pentií III či Athlonů. AMD Athlon se ukázal silným soupeřem Pentií
posledních generací; podrobný zápis z boje Athlon vs. Pentium 4 uvedeme za
okamžik, ale podívejme se prozatím, jak si vede Athlon v porovnání s Pentiem
III. Díky frekvencím od 600 do 1,2 GHz a více než odpovídajícímu výkonu stihl
Athlon během relativně krátké doby vyšvihnout pověst AMD a dostat produkty této
společnosti do strojů téměř všech počítačových značek.
Z výkonnostních testů vyplývá, že Athlon je v kancelářských aplikacích
přibližně stejně rychlý jako Pentium III. Díky výbornému zpracování operací s
plovoucí čárkou (FPU) je na tom ale lépe v aplikacích grafických a ve hrách. V
zásadě lze tedy říci, že Athlon je o něco rychlejší než Pentium III na stejné
frekvenci.
Až donedávna byla součástí procesoru rychlá vyrovnávací paměť první úrovně
(level 1 cache), a vyrovnávací paměť druhé úrovně (level 2 cache) byla s
procesorem spojena prostřednictvím datové sběrnice. Nynější procesory však
integrují obě vyrovnávací paměti přímo do procesoru, což má za následek
výkonnostní nárůst.
Úzkým hrdlem výkonnosti prvních Athlonů byla právě vyrovnávací paměť druhé
úrovně díky tomu, že se v polovině loňského roku objevila v těchto procesorech
integrovaná 256KB level 2 cache, je však již tento problém minulostí. Původní
Athlony byly osazeny 512KB vyrovnávací pamětí druhé úrovně, jež byla umístěna
právě mimo čip, ale dnes již tyto procesory v obchodech nenajdete. Pro jistotu
však uvádíme způsob jak se přesvědčit, že to, co kupujete, je opravdu ten nový
Athlon: ve specifikaci procesoru se podívejte právě na kapacitu vyrovnávací
paměti. Pokud je uváděné číslo 384 KB (L1 + L2 cache), je vše v pořádku. Pokud
je tam uvedeno 256 KM L2 cache, je také vše v pořádku. Celková kapacita
vyrovnávací paměti Athlonů převyšuje tu u Pentií III (288 KB celkem, z toho 32
KB L1 a 256 KB L2). Všeobecně řečeno platí, že čím větší je kapacita
vyrovnávací paměti na čipu, tím lepší je výkonnost.
I když v porovnání s Athlonem má Pentium III menší vyrovnávací paměť a
pomalejší jednotku FPU, není to v žádném případě nějaký louda. S frekvencemi
dosahujícími 1 GHz zůstává Pentium III stále nejdůležitějším hráčem na poli
procesorů Intel. Psát na něm dopis v textovém editoru je vyložené plýtvání
rychlostí, vždyť tento procesor si nezadá ani s nejnáročnějšími aplikacemi CAD
či s úpravou digitálního videa. Bohužel, jeho architektura nedovoluje, tak jako
u Athlonů, posouvat příčku výše nad hranici 1 GHz; ve vyšších frekvencích ho
nahrazuje právě Pentium 4.
Pentium III není však zdaleka mrtvé. Intel pilně pracuje na vylepšené verzi
tohoto procesoru, která by se měla na trhu objevit v polovině tohoto roku a
měla by představovat konkurenci Athlonům ve středně výkonných sestavách. Podle
dostupných informací má tento procesor obsahovat větší, 512KB L2 cache a měl by
pracovat s 133nebo 200MHz sběrnicí. Otázkou zůstává, zda bude i tento procesor
vyžadovat paměti DDR SDRAM, nebo zda Intel vyhradí tento typ pamětí pouze pro
systémy s Pentiem 4.
Levnější procesory
Pro méně náročné uživatele počítačů, kterým nevadí několik milisekund počkat,
mohou být vhodnější volbou levnější procesory. Za rozumnou cenu jsou k sehnání
procesory AMD Duron, Intel Celeron a Via Cyrix III. V současné době jsou na
trhu k dostání maximální frekvence 800 MHz u Duronů a Celeronů a 667 u čipů Via
Cyrix.
Lidovým porsche je bezpochyby Duron, který ve výkonnostních testech často
ukazuje záda i Pentiím III. Jak jsme již řekli, shodně vybavené počítače s
600MHz Duronem vykazují o několik procent větší výkon než 600MHz Pentium III, a
občas se jim podaří skolit i Pentia III s vyšší frekvencí.
Duron září mnohem více, porovnáme-li jej s "low-endovými" kolegy, tedy s
Celeronem a Cyrixem. Jeho 200MHz sběrnice je třikrát rychlejší než 66MHz
sběrnice Celeronů a jeho 192KB integrovaná vyrovnávací paměť (128 KB level 1 a
64 KB level 2) je o 20 procent větší než 160KB paměť Celeronů (32 KB L1 a 128
KB L2). Čím vyšší je vyrovnávací paměť, tím méně častěji musí procesor
přistupovat se žádostí o informace a instrukce do paměti hlavní, což má opět za
následek vyšší výkon systému.
Nezapomínejte však, že výkonnost systému není jen záležitostí procesoru. Je
třeba vzít například v úvahu fakt, že systémy osazené Celeronem se nejčastěji
dodávají s grafikou integrovanou do základní desky, namísto plnohodnotné
grafické karty, jež bývá součástí systémů s Pentiem III. Tyto integrované
grafické akcelerátory často používají místo vlastní samostatné grafické paměti
sdílenou operační paměť. Vytočíte-li tedy systém na plné obrátky, nemůžete
čekat, že se grafický výkon nezpomalí. To je právě případ, který platí při
přehrávání videosekvencí, nebo při hraní náročných 3D her. Pokud tedy berete
hraní her alespoň trochu vážně, pak je pro vás vhodnější výkonnější systém s
Pentiem III nebo Athlonem, ale hlavně se samostatnou grafickou kartou.
Via Cyrix III má 128KB level 1 cache, ale nemá žádnou cache L2, a také proto je
nejpomalejší z dnes popisovaných procesorů. Na přelomu roku uvedla společnost
Via na trh inovovanou verzi tohoto procesoru (známou dříve pod kódovým
označením Samuel II), a tento čip je již vybaven 64KB pamětí L2 cache. Co se
týče sběrnice, pracuje Cyrix s rychlostmi 66, 100 a 133 MHz.
Pravdou však zůstává, že i přestože se jedná o nejlevnější PC procesor na trhu
(něco málo přes 2 000 Kč), zatím jej do svých počítačů zařazuje jen malý počet
výrobců. Naše výkonnostní testy se v podstatě shodují s prohlášením firmy Via,
která nijak nezastírá, že se jedná o čip určený pouze pro provoz základních
aplikací jako jsou textové editory, internetové prohlížeče nebo e-mail. S
trochou snahy s ním lze provozovat i náročnější programy pro úpravu obrázků a
tvoření tabulek, ale v tomto případě již narážíme na výkonnostní vrchol
systému. Na hraní 3D her mohou majitelé Cyrixu III raději zapomenout.
Co nás na trhu s levnými procesory čeká v nejbližší budoucnosti? Určitým
převratem v oblasti čipů určených pro nejlevnější počítače se měl stát procesor
Intelem kódově označovaný jako Timna, ale jeho vývoj byl před koncem loňského
roku (po)zastaven. Tento čip měl v sobě obsahovat integrované grafické a
paměťové ovladače. Uvdíme, zda se Intel na tuto stezku vrátí, či zda to byl jen
další z pokusů o co největší integraci.
Jistě nás čeká i v tomto segmentu další nárůst kmitočtu, ale aby se tento
nárůst projevil, budou počítače také potřebovat rychlejší motherboardy a
periferie. Na začátku tohoto roku uvedená nová generace Celeronů již bude mít
rychlejší, 100MHz sběrnici, přestože Duron ji má 200MHz. Je však na druhou
stranu pravda, že každodenní uživatelé pracovních počítačů tento nárůst těžko
poznají, protože v případě běžných kancelářských aplikací není 66MHz sběrnice
úzkým hrdlem systému. Intel sám přiznává, že rychlost sběrnice není pro Celeron
tak zásadní, jelikož zákazníci se při výběru procesoru nechají vést číslem
udávajícím jeho frekvenci. Jinými slovy, když jsou nakupovat, tak jim je jedno,
zda zvolí 600MHz Celeron, nebo 600MHz Duron.
S řadou omezení a úzkých hrdel se však setkává většina uživatelů, a to od
kancelářských pracovníků (v menším množství) až po lidi pracující s grafickými
programy a mnohamegabytovými obrázky. Jedním řešením je přidat další paměť.
Pokud se váš pevný disk rozzlobeně ozve pokaždé, když přepnete z jednoho okna
do druhého, může vám přidání další paměti pomoci. Například průměrný počítač s
Pentiem III 500 MHz a 128MB pamětí běží o 15 procent rychleji než stejná
sestava s pouze 64MB pamětí.
Mobilní šetřílci
Také bojiště na území mobilních procesorů se rapidně mění. Kromě obligátních
notebooků s procesory firem Intel a AMD se na tomto poli objevily koncem
loňského roku již první funkční modely s čipy Transmeta Crusoe. Právě od nich
se očekávala revoluce v oblasti mobilní techniky. Tyto procesory totiž
slibovaly rapidní úsporu elektrické energie za současného udržení výkonu,
potřebného pro stroje typu PC. Bohužel jsme v našem TestCentru ještě neměli
šanci osobně si ozkoušet nějaký model s Crusoem, ale podle výsledků, které jsme
nalezli na Internetu, zatím tato zařízení nepotvrdila očekávání. Je sice
pravda, že při frekvencích 333-700 MHz obsahuje procesor Crusoe méně
tranzistorů, spotřebuje méně elektrické energie a produkuje méně tepla než
ostatní mobilní procesory, celkový nárůst doby, po kterou je jím osazený
notebook schopen pracovat na baterie, se však nezvýšil o několik hodin, jak se
očekávalo, ale jen o několik desítek minut. Inu, zatím se jedná o novinku téměř
v plenkách, uvidíme, kam se vývoj tohoto slibného čipu posune během příštích
měsíců.
Oba procesoroví giganti se také pustili směrem ke snížení spotřeby, avšak místo
kompletně předělaného designu procesoru šlo AMD i Intel cestou úsporných
technologií, které mají za úkol optimalizovat výkon procesoru (a tudíž
zmenšovat jeho odběr energie). Intel přišel na trh s technologií SpeedStep,
díky níž se v případě provozu na baterie sníží příkon elektrické energie do
mobilního procesoru Pentium III (čímž se samozřejmě sníží i výkon procesoru).
Když se pak majitel notebooku opět připojí k síti, napětí se zvedne a výkon
procesoru běží naplno. Mobilní Pentium III tak běží v plném výkonu například na
frekvenci 600 MHz a při provozu na baterie pracuje rychlostí 500 MHz. Oproti
tomu AMD se svojí technologií PowerNow vsadilo na okamžitou změnu napětí
přicházejícího do procesoru v závislosti na výkonu, který požadují aktuálně
provozované frekvence. Obě technologie prokázaly prodloužení provozu při práci
na baterie, opět se ale jedná o hodnoty v řádu několika desítek minut.
Čipsety a RAM: pevné přátelství
Profesionálové se při výběru počítače často řídí typem čipsetu a paměti, které
mají na cenu a výkon počítače mnohem větší vliv, než si většina uživatelů
myslí. Ale nebojte se, pokud nehodláte stavět počítač od píky, pravděpodobně se
tímto problémem nebudete muset vůbec zabývat. Přesto však neškodí znát možnosti
a omezení jednotlivých čipsetů a typů pamětí. Už třeba jen proto, abyste
zbytečně neplatili za něco, co vlastně ani nevyužijete.
Informace o kvalitách čipsetů se leckdy nehledají snadno. Nejlepším řešením je
asi prohlédnout si internetové stránky výrobce a hledat specifikace
jednotlivých produktů, i když ani to nezaručuje vždy výsledek. Například jsme
na webových stránkách Compaqu nemohli najít údaje o čipsetu v desktopech
Presario, ale třeba u Dellů jsou tyto informace snadno k nalezení.
Hovoříme-li o čipsetech, nelze opominout ani typy pamětí, jelikož tyto dva
komponenty jsou úzce spojeny. Například "high-endové" čipsety Intel 820 a 820E
podporují moderní technologii Rambus DRAM (RDRAM), určenou pro v současnosti
nejrychlejší procesory. Zatímco běžné paměťové čipy SDRAM PC100 a PC 1333
používají relativně úzkou 100a 133MHz paměťovou sběrnici, tak Rambus pracuje s
hodnotami 600, 700 a 800 MHz.
Teoreticky by tedy využití RDRAM mělo vést ke zvýšení rychlosti systému. 800MHz
paměť RDRAM PC-800 nabízí například maximální přenosovou rychlost dat 1,6 GB za
sekundu, jež je o 60 procent vyšší než maximální hodnota 133MHz sběrnice
PC-133. Při našich výkonnostních testech se však ukázalo, že RDRAM nenabízí pro
běžné aplikace prakticky žádný nárůst a rychlost se zvýší jen malinko u
náročných aplikací typu AutoCAD. Prý je to způsobeno tím, že u běžných
sekvenčních testů, při nichž se provozují jednotlivé aplikace po sobě,
nedochází k takovému využití paměti, které by prokázalo opravdovou sílu RDRAM.
Většina analytiků se shoduje v tom, že v současnosti neexistují aplikace, jež
by byly tak náročné na multitasking a datové přenosy, že by prakticky využily
všech možností RDRAM.
Pokud by jediným kazem RDRAM byl fakt, že zprostředkovává pouze nepatrné
zvýšení výkonu, nikomu by to asi nevadilo, ale ještě je tu cena, která je
řádově o několik tisíc korun vyšší než u SDRAM.
Zapečená grafika
Celá řada levných a středně výkonných počítačů je postavena na intelovských
čipsetech 810E, 815 a 815E. 810E je určen pro levné modely s Celeronem a
obsahuje integrovaný grafický čip. 815 a 815E také obsahují integrovanou
grafika, ta ale vedle sebe snese i další grafický akcelerátor GPU, nebo
"dospělou" kartu pro AGP 4x.
Pokud berete práci s grafikou (ať již hry, nebo úpravu obrázků) alespoň trochu
vážně, je pro vás samostatná grafická karta nutností. Pracujete-li ale celý den
pouze s textovým editorem nebo tabulkovým procesorem, bude vám integrovaná
grafika úplně stačit (tedy pokud nepotřebujete extrémně vysoké rozlišení).
Na trhu s čipsety má Intel celou hromadu konkurentů. Jako alternativa k Intelu
815 existuje například čipset Via Apollo Pro133A od Via Technologies, nebo čip
Aladdin-Pro IV od Acer Laboratories. Oběma těmto čipsetům chybí integrovaná
grafika, což je paradoxně staví do lepšího světla v očích řady výrobců a
náročných uživatelů. Na vavřínech neusíná ani AMD, jejichž poslední čipset AMD
760 s podporou 266MHz sběrnice jsme podrobně testovali v minulém čísle.
Další tajemství: grafika, disky atd.
Grafický systém se může často stát úzkým hrdlem výkonnosti počítače. Řada lidí
si myslí, že jejich 600MHz Celeron si musí s Quakem hladce poradit, ale ani ten
nejvýkonnější procesor nic nezmůže bez slušné grafiky.
O grafických kartách jsme hovořili v minulém čísle, takže se o nich zmíníme jen
stručně. AGP (Accelerated Graphics Port) je speciální port, který
zprostředkovává komunikaci mezi grafickým ovladačem a systémovou pamětí.
Naprostá většina moderních počítačů disponuje tímto portem. Dříve jeho funkci
přebíraly sloty PCI, ale jelikož tuto sběrnici sdílí i jiné subsystémy
(například pevný disk), není při průchodu velkého množství dat ideální.
High-end grafika
Nízkorozpočtové počítače mají grafiku integrovanou, ale pro náročnější
uživatele je výkonná 3D grafická karta nezbytná. Tyto karty jsou sice promárně
určeny pro hráče, ale z jejich výhod se budou těšit i obyčejní uživatelé.
Jejich výkon neakceleruje totiž pouze 3D grafiku, ale rozdíl je znát i v
grafice 2D, pro kterou dokáží kupř. zajistit větší rozlišení a barevnou
hloubku. Například vestavěná grafika Intelu 815 podporuje maximální rozlišení 1
600 x 1 200 bodů, a to v ubohých 16 barvách. Oproti tomu výkonná karta Matrox
Millenium G 400 Max dokáže zvládnout až 2 048 x 1 536 bodů při 16,8 milionu
barev. Takovéto rozlišení samozřejmě není určeno ani pro 17a 19palcové
monitory, ale spíš pro grafické stanice pracující s obrazovkami 21palcovými.
Který grafický čip je nejlepší? V současnosti je to s největší pravděpodobností
čip NVidia GeForce 2 Ultra. Z hlediska paměti jsou grafické karty s DDR SDRAM o
20 až 50 procent rychlejší než ty s SDRAM.
Pevné disky ATA/100 rychlejší, nebo ne?
Dalším potenciálním úzkým hrdlem systému se může stát pevný disk. Líný pevný
disk může zpomalit přenos dat mezi diskem a rychlým procesorem. Náročené
aplikace, jako jsou třeba grafické prezentace s vloženými videoklipy, potřebují
ty nejrychlejší dostupné pevné disky.
Největší a nejrychlejší pevné disky podporují novou specifikaci ATA/100.
ATA/100 je nejposlednější verzí známého rozhraní IDE, jež se stará o přesun dat
mezi diskem a základní deskou počítače. Při maximálním výkonnu zvládne ATA/100
přenášet data až rychlostí 100 Mb/s, zatímco starší, ale stále ještě nejvíce
rozšířený standard ATA/66 je přenáší "pouze" rychlostí 66 Mb/s. Pevné disky s
ATA/100 produkují dnes výrobci všech značek.
Na první pohled se ATA/100 zdá být nejlepší volbou pro zájemce o maximální
rychlost, ale v praxi to vypadá tak, že maximální přenosová rychlost se do
celkové výkonnosti sestavy nepromítá příliš dramaticky. To je proto, že běžné
disky pracují s běžnou rychlostí (tzv. sustained data transfer) na úrovni 36,5
Mb/s, která je nižší než maximum ATA/66 nebo ATA/100. V běžném provozu tedy
maximální rychlost většinou ani nepotřebujeme.
ATA/100 to však zdaleka nekončí. Průmyslové konsorcium s názvem Serial ATA
Working Group, jehož členy jsou například APT Technologies, Dell, IBM, Intel,
Matrox, Quantum a Seagate, pracuje na přenosových rychlostech 150 Mb/s a
větších. První produkty s těmito rychlostmi by se měly na trhu objevit již
letos.
Kromě rozdílu mezi ATA/66 a ATA/100 se debata často točí i okolo rychlosti
otáčení disku. Většina nejběžnějších disků se otáčí rychlostí 5 400 rpm
(rotation per minute otáček za minutu), nebo 7 200 rpm. Existují samozřejmě i
disky s rychlejšími otáčkami SCSI disky používané ve výkonných serverech se
běžně otočí 10 000 za minutu. Čím rychleji se disk otáčí, tím kratší dobu
potřebuje pro přístup k určitým datům.
Ach ty porty...
Vstupní a výstupní porty počítače také dokáží zpomalit provoz. Ctihodný starý
sériový port je se svou maximální rychlostí 115 kilobitů za sekundu ještě
použitelný i pro moderní modemy s maximální propustností 56 Kb/s, ale je již
naprosto nevhodný pro přenos objemných dat například z 3megapixelového
digitálního fotoaparátu. Stejně zastaralý paralelní port s rychlostí 150 Kb/s
(vylepšené verze ECP/EPP pracují přibližně rychlostí 2 Mb/s) je sice o něco
svižnější, ale stále je založen na technologiích pocházejících z 80. let
minulého století. Oba porty navíc postrádají schopnost plug and play.
Univerzální sériová sběrnice USB na druhou stranu maximálně zpříjemňuje
instalaci dalších periferií. Připojte jejím prostřednictvím skener nebo
tiskárnu a Windows toto zařízení automaticky rozpoznají, a pokud je to třeba,
vyzvou uživatele k nainstalování potřebných ovladačů. Ale i USB s přenosem 12
Mb/s je pomalé pro určité periferie, jako například digitální videokamery.
Na pomoc spěchá standard USB 2.0, jehož specifikace hovoří o maximální
propustnosti 480 Mb/s. Na trhu již existují některá zařízení využívající tento
standard, a do budoucna jich bude zajisté čím dál více.
Port IEEE 1394, známý rovněž jako FireWire, disponuje rychlostmi od 400 do 800
Mb/s a jeho doménou jsou opět zařízení produkující veliké množství dat (znovu
digitální videokamery, ale poslední dobou i třeba skenery). Toto rozhraní však
nebývá standardní součástí počítačových sestav. Podle analytiků se není třeba
obávat, že standard USB 2.0 vyhubí stávající FireWire, jelikož toto rozhraní si
již pro své produkty vybrali například výrobci digitálních televizorů a střižen.
Za hodně peněz málo muziky?
Výrobci komponent a počítačů rádi tvrdí zákazníkům, že ke svému životu naprosto
nezbytně potřebují nejnovější technologie. Většinou se zaštiťují výkonem
budoucích aplikací a dlouhodobou životností nového systému jakoby ani oni sami
neplánovali uvést příští měsíc/půrok/rok produkty nové a rychlejší.
Nejrozumnější taktikou bývá podívat se a vyčkat. Nové technologie sice nabízejí
větší výkon, ale většinou za neporovnatelně vyšší náklady, zatímco technologie
starší se prakticky vždy dočkávají nových a nových vylepšení a vylaďování. To,
co je dnes na nejvyšším cenovém žebříčku, bude na podzim součástí mainstreamu a
za necelý rok se bude prodávat s mnohasetprocentními slevami, a pokud ne, tak
se to nebude prodávat vůbec. V tom případě udělal nejlépe ten, který počkal.
Anatomie PC: pohled dovnitř
Podíváte-li se dovnitř počítače, spatříte na základní desce celou řadu věcí.
Zde předkládáme stručný přehled toho, jak spolu jednotlivé díly spolupracují a
komunikují.
1. - CPU Procesor je mozkem systému. Provádí výpočty, na základě kterých
pracují programy. I když jsou ostatní součástky také důležité, má procesor
největší vliv na rychlost systému.
2. - Čipset Tyto čipy fungují jako dopravní policisté na rušné křižovatce. Řídí
tok dat a určují, jaká zařízení bude počítač podporovat. Čipset řídí průběh dat
z procesoru ke grafické kartě a k pamětem. Také určuje rychlost různých sběrnic
a kapacitu a typ podporované paměti. Navíc má na starosti tok dat skrze
rozhraní PCI, disky IDE a vstupní a výstupní porty. Rozhoduje též o tom, jaké
IDE standardy a typy portů bude systém podporovat.
3. - Paměť V paměti RAM jsou uložena data na dosah procesoru, který si je z ní
během provozu bere. Množství, typ a rychlost paměti RAM mají velký význam pro
výkon procesoru.
4. - AGP Tato cesta, vyhražená pro grafická data, poskytuje grafické kartě
přímý přístup k procesoru a operační paměti. AGP je v současnosti k dispozici
ve třech provedeních, a to 1x, 2x a 4x. Poslední z nich dokáže přesouvat data
až rychlostí 1,07 Gb/s.
5. - IDE Zařízení pro ukládání dat, jako jsou pevné disky a jednotky CD-ROM, se
připojují prostřednictvím rozhraní IDE. První verze přenášely data rychlostí
16,6 Mb/s, ale současné standardy ATA/33, ATA/66 a ATA/100 pracují s
propustností 33, 66, respektive 100 Mb/s.
6. - PCI Tato sběrnice má na starosti připojení vnitřních rozšiřujících karet,
jako jsou například zvukové karty, interní modemy nebo řadiče SCSI. S daty
pracuje rychlostí 133 Mb/s. Mnoho počítačů stále ještě obsahuje také starší (a
pomalejší) rozšiřující sloty ISA.
7. - I/O porty Vstupní a výstupní porty (PS/2, sériový, paralelní, USB...)
poskytují připojení pro externí periferie, jako jsou tiskárny, skenery a
digitální kamery.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU