Tak jsem si vyzkoušel Xbox 360

Předně to byla absence HDMI kabelu, protože v balení dostanete jen YUV doplněný o dva cinch konektory sterea. Pak mi ale došlo, že i když je dnes HDMI na zhruba třech čtvrtinách prodávaných plochých televizorů, Xbox je přece jen už minimálně rok starý... Ovšem takový VGA kabel, nebo spíše kombinované analogové a digitální DVI s adaptérem, tu opravdu chybět nemělo…

Překvapil mě i naprosto bezproblémový bezdrátový ovladač, který okamžitě po připojení fungoval a také hodně bytelný zdroj, jaký jsem neviděl dobrých dvacet let. Je však zřejmé, že jeho dimenzování na ty opravdu náruživé hráče, se Microsoftu určitě vyplatí.

Co mě naopak nepřekvapilo, byla absence adaptéru cinch - SCART, který si koupíte všude, byť v často omezené podobě s jedním audio kanálem a nepřekvapila mě ani cena her, protože někde výrobce vydělat musí a přímo na Xboxu to asi nebude.

A dojmy?
Skvělá grafika, které abyste se vyrovnaly museli byste mít hodně nadupané a hlavně několikanásobně dražší „pécéčko“, výborné chování – hry nemrznou, jak se často stává i u počítačů střední kategorie (i když budu raději opatrný, měl jsem jen dvě), elegantní vzhled, který neurazí a v neposlední řadě bezproblémová funkčnost.

Škoda vysoké ceny her, která je největším problémem bránícím širšímu rozšíření Xboxu u nás, škoda i toho, že pro našince jsou stále „poněkud“ dražší, než v USA. Samotný hardware je však výtečný a za nějakých devět tisíc v základu není co řešit, protože srovnatelné PC vás bez monitoru přijde na třikrát, či spíše čtyřikrát tolik.

Zkrátka a jasně: Mít doma dítě, určitě bych mu raději pořídil Xbox, než abych ho pustil s jeho podivnými hrami (a teď vůbec nemám na mysli ty ilegálně kopírované) na svůj počítač. Konec konců i kdybyste mu koupili čtyři hry ročně, stejně se vám to vyplatí.


Foto: Martin Faltus