vůbec nový. První pokusy v tomto smyslu byly provedeny již v osmdesátých
letech. Teprve současná doba ovšem umožnila používat služeb internetu podobně
jako klasické pevné telefonní sítě široké mase uživatelů. Pojďme se dnes
podívat, jak je možné telefonovat po síti, co všechno k tomu budeme potřebovat
a především, kolik nás to bude stát.
Ještě dříve, než začneme používat skutečný internetový telefonní systém, si
musíme přiblížit jak je vůbec možné po IP síti telefonovat. Lidský hlas, který
je snímaný mikrofonem, umístěným ať už na stole, v headsetu nebo ve speciálním
sluchátku, je digitalizován při určité vzorkovací frekvenci a v určitém
rozlišení. Zatímco pro kvalitní hudbu potřebujeme minimálně "cd formát", tedy
16bitové samplování s frekvencí 44kHz, při zpracování hlasu si vystačíme s
mnohem menšími hodnotami, v zásadě stačí samplovat osmibitově. To, co je však
podstatné, je rozpoznávat začátky a konce projevu telefonujícího, změny výšky
jeho hlasu a mezery.
Digitalizovaný hlas prochází takzvaným kodekem, který jej komprimuje. Pro
přenos dat v reálném čase (a telefonát je komunikací tohoto typu) je totiž
nutné zajistit jejich minimální fyzický rozměr. Následuje rozdělení dat do
paketů a jejich přenos na stranu příjemce.
Taková komunikace probíhá pochopitelně současně oběma směry. Kromě zde
popsaných základních principů se na ní mohou účastnit ještě další, speciální
prvky. Ty slouží k optimalizaci přenosu hlasu po IP, bohužel právě internet
totiž není pro takové účely zrovna ideálním médiem.
IP síť byla vytvořena tak, aby byla maximálně odolná vůči poškození či
znepřístupnění své podstatné části. Data, která přes ni proudí, jsou rozložena
na pakety a jsou přenášena rozdílnými cestami. Pakety se pak v místě příjemce
opět spojí a vytvoří tak původní informaci. Pokud cestou dojde ke ztrátě paketu
na některém síťovém prvku, nevadí, přijímající strana si jej znovu vyžádá a
odesílající přenos zopakuje.
Tento vysoce odolný proces je skvělý, avšak komplikuje přenos dat v reálném
čase. Pakety hlasu, který je přehráván v okamžiku kdy dorazí ke svému cíli,
musí přicházet v takovém pořadí, v jakém byly vyslány, jinak by výsledný hlas
byl nesrozumitelný nebo by čekáním na opakované přenosy docházelo ke značným
zpožděním a ozvěnám.
Proto se pro přenos hlasu používají speciální protokoly. Jejich úkolem je
vykrývat tyto chyby způsobené samotnou náturou internetu a zajistit, aby
výsledkem byl telefonní hovor v takové kvalitě, na jakou jsme zvyklí z pevných
či mobilních přístrojů, nebo pokud možno ještě o něco lepší. Existuje několik
takovýchto protokolů. Některé jsou proprietární patří společnostem, které je
vyvinuly, jiné se řadí mezi standardizované, například sada H.323 schválená
mezinárodním telekomunikačním výborem (ITU). Protokoly jsou vzájemně
nekompatibilní, a tak je samozřejmě možné vést komunikaci jen mezi takovými
zařízeními, která jsou postavená na stejných sadách.
Na internet z internetu...
V telekomunikační terminologii existují dva velice důležité pojmy. Jsou jimi
originace a terminace. Originace (hovoru) označuje místo, na němž je hovor,
hlasové spojení zahájeno, tedy umístění toho, kdo volá. Terminace naopak
znamená umístění volaného. Základem telefonování přes internet je pochopitelně
propojit dvě zařízení, která se nacházejí uvnitř IP sítě. Hovor je tedy
originován i terminován v internetu, spojení probíhá buďto přes speciální
prvky, nebo na bázi P2P mezi dvěma (alternativně více u konferenčních hovorů)
klienty. Tím však možnosti ani zdaleka nekončí. Jelikož internet fakticky nezná
hranice a přenosy dat po něm jsou velice levné, je možné klasický telefonní
hovor dostat přes značnou vzdálenost, kterou by musel trávit v různých
telefonních sítích, právě díky přenosu přes internet, a pak jej spojit zpět do
normální sítě. Tohoto efektu využívají mnozí telekomunikační operátoři, aby
zlevnili volání do zahraničí. Hovor, který začne v klasickém telefonním aparátu
je veden na nejdelším úseku trasy pomocí VoIP a pak je terminován v síti, v níž
se nachází účastník, kterého voláme. Internet je tak pouze mezistupněm doslova
informační dálnicí.
Jinou variantou, v poslední době často využívanou, je možnost zavolat si z
internetu na pevný či mobilní telefon. Proč? Můžeme tím podstatným způsobem
ušetřit peníze. Hovor prostě začne v klientské stanici připojené k síti,
typicky v obyčejném PC, a je terminován na pevném nebo mobilním telefonu.
Přechod mezi IP sítí a sítí koncového účastníka zajišťují speciální brány
poskytovatelů těchto služeb. Obvykle za poplatky, které jsou nižší než
kdybychom telefonovali klasicky.
Poslední možností je zavolat si "z pevné linky na internet". Tato možnost je
prozatím nejvíce sporná zejména proto, že existovaly problémy s přidělováním
telefonních čísel virtuálním stanicím. Nicméně se rozhodně jedná o jednu z
nesmírně užitečných služeb, jejichž nástup je v tuto chvíli spíše otázkou
několika měsíců.
Speciální technika
Zaměřme se nyní chvíli na telefonování, na jehož počátku či konci stojí
klientské zařízení, tedy typicky PC. Abychom z něj mohli vést hlasové hovory,
potřebujeme jej mít multimediálně vybavené. Základem takového vybavení je
zvuková karta schopná duplexního provozu. To znamená, musí umět digitalizovat i
přehrávat zvuky najednou. To dnes umí již prakticky všechny zvukové adaptéry, a
to včetně integrovaných. Druhou podmínkou jsou koncová zařízení. Tedy
reproduktory a mikrofon. Využití stolních repráčků a mikrofonu je ovšem pro
telefonování značně nepraktické. Jednak tím odpadá jakékoliv soukromí při
hovoru (pokud nejde o konferenci), jednak mohou vznikat nežádoucí zpětné vazby.
Proto se používají náhlavní soupravy. Jinými slovy klasická sluchátka s
"kozičkou", mikrofonem vyvedeným před ústa uživatele. Ani ona ovšem nejsou
dokonalá. Hodí se pro zvukový chat při hraní her nebo pro dlouhodobou
komunikaci. Při typickém hovoru jsme přeci, ať už chceme či nikoliv, ze všeho
nevíce zvyklí na obyčejné, klasické telefonní sluchátko. A máme jej mít.
Existuje dokonce několik typů specializovaných sluchátek. Vypadají obvykle jako
klasické malé telefony pro pevnou linku. Sluchátka se typicky zapojují do USB
portů, nepotřebují a nezatěžují tedy zvukový adaptér. Jsou schopna zvonit,
obsahují typickou číselnici, často stavové diody, dokonce existují verze s
bezdrátovou DECT technologií (považují se však za spíše slepé rameno vývoje,
efektivnější je využít Bluetooth). Tato sluchátka tak dodávají telefonování po
internetu přesně ten komfort a styl ovládání, na jaký jsme zvyklí z klasických
konvenčních telefonů. Jsou však závislá na zařízení, ke kterému jsou připojena,
tedy na osobním počítači, jsou jeho periferií.
Jiný směr vývoje představují síťové telefony. Přístroje podobající se klasickým
kancelářským telefonům se sluchátkem, spoustou tlačítek a velkým, přehledným
displejem. Jejich jediným rozdílem je, že se nepřipojují do zásuvky místní
pobočkové ústředny nebo veřejné telefonní sítě, ale do zásuvky místní LAN sítě.
Tyto telefony jsou vlastně samostatnými počítači s vlastním operačním systémem
(bývá využíván Linux) a vlastní identitou. Tyto přístroje ovšem nemohou v síti
existovat samostatně, obvykle potřebují ještě další řídicí prvky. Každopádně
představují zajímavý kus technologie, které též patří budoucnost a v mnoha
podnicích s vlastní sítí, kde internetová telefonie nahrazuje tu skutečnou,
také současnost.
Jinou a nesmírně zajímavou možností jak telefonovat přes internet jsou
bezdrátová sluchátka založená na technologii WiFi. Představují analogii těchto
ethernetových "telefonů" s počítačem v těle asi tak, jako jsou mobily analogií
pevných linek. Sluchátko založené na bezdrátovém připojení s vlastní baterií je
prakticky vzato mobilním telefonem. S tím rozdílem, že k volání nevyužívá
žádnou GSM nebo CDMA síť, ale veřejný bezdrátový ethernet jako médium zapojení
do celosvětové sítě. Tyto pseudomobily se zatím u nás příliš neukázaly a je
sporné, zda se vůbec rozšíří. Problém přitom není ani tak v technické
komplikovanosti jako spíše v tom, že s prudce se zvyšujícím počtem hotspotů,
míst pokrytých signálem WiFi by mohly začít brzo představovat vydatnou
konkurenci mobilním operátorům.
Tím paleta zařízení sloužících k vylepšení internetového telefonování zdaleka
nekončí. Existují návrhy, prototypy i sériové výrobky mnoha dalších přístrojů,
někdy užitečných, jindy spíše podivných, sloužících k ulehčení přenosu hlasu;
jejich výčet by však byl do jisté míry zbytečný, a proto ani nemá smysl se do
něj pouštět.
Zvuk? Obraz?
Když hovoříme o telefonování přes internet, nemůžeme nezmínit další důležitou
otázku. Přenášet pouze zvuk, nebo zvuk a obraz? Telefonující se rád podívá na
obrázek toho, s kým hovoří. Videotelefonům byla na počátku devadesátých let
přisuzována veliká budoucnost. Žel, ukázalo se, že byla spojována především s
rozmachem a masivním využívání sítí typu ISDN. Ty se jednak neujaly, jednak se
využívají k jiným účelům, než pro jaké byly původně navrženy. Videotelefon se
tak stal doménou domácího elektronického vrátného a nikoliv dálkové, skutečně
telefonické komunikace.
Jeho oživení přichází právě s masivnějším nástupem internetové telefonie.
Vybavit počítač kamerkou je v současné době nesmírně laciná záležitost. Některé
aplikace, jako třeba implicitní NetMeeting nebo Windows Messenger, přenos
obrazu přímo podporují. Pokud to funguje, je to paráda.
Problém ovšem nastává u profesionálního využití. Přenos videa vyžaduje mnohem
větší šířku pásma než přenos pouhého zvuku, což je logické. V případě obrazu v
reálném čase se projevují stejné "fyzikální" nedostatky jako u zvuku, jen
znásobené nárůstem objemu dat. To, co představuje mizivou dodatečnou investici
u jednoho typu zařízení (PC), by mohlo být poměrně drahou záležitostí u jiného
(WiFi sluchátko, stolní IP telefon) a potíže by mohly nastat i s
kompatibilitou. A tak i když je přenos obrazu i zvuku efektní a nesmírně
lákavý, naráží na nepříjemné bariéry, a v masivnějším měřítku se ho
pravděpodobně jenom tak nedočkáme.
Když si chceme zavolat
Potud tedy suché teorie internetového telefonování, podívejme se blíže na
barevnou praxi. Základní věcí, kterou potřebujeme k přenosu hlasu ,je
multimediální počítač a připojení k internetu. S určitými omezeními se dá
použít klasický dial-up, důrazně jej však nedoporučujeme. Není to ani tak kvůli
závratným rychlostem, jichž v našich podmínkách dosahuje, ale především proto,
že je sám o sobě placen na základě času. Jestliže hodláme využívat služeb
operátorů, kteří nám umožní zavolat si z počítače na pevnou linku, někde v
zahraničí s největší pravděpodobností narazíme na problém akumulace poplatků. K
penězům, které zaplatíme operátorovi takovéhoto dálkového hovoru, přibudou
peníze Telecomu za zrealizované připojení k síti. A to by nemuselo být nijak
příjemné. Pro kvalitní IP telefonii je ideální připojení pomocí kabelové
televize nebo rádioreléového pojítka. Komplikovanější je to s ADSL. Nabízí sice
teoreticky velmi dobrou rychlost pro přenos hlasu, avšak agregace v českých
podmínkách je založená na zahazování paketů. Jak jsme si již dříve řekli, je
právě jejich ztrátovost morem internetového telefonování, a nejinak je tomu i
zde. Vždy ovšem záleží na místních podmínkách, na ISP, na mnoha dalších
faktorech, které ovlivňují aktuální dostupnost určitého uzlu v rámci sítě.
Další věcí, kterou budeme kromě počítače a konektivity potřebovat, je vhodná
aplikace a také někdo, komu chceme zavolat. Aplikací existuje celá řada a v
další části tohoto tématu se na ně podíváme. Prakticky je můžeme rozlišit do
dvou typů. První z nich má možnost telefonování víceméně jako vedlejší funkci k
té hlavní, která je jiná. Druhý typ je určen převážně pro telefonování a
ostatní funkce se na to víceméně nabalují coby přidaná hodnota. Většina
aplikací je na síti k dispozici ke stažení zdarma, eventuálně již mohou být
integrovány do operačního systému, každopádně je lépe jich vyzkoušet více nic
za to nedáte.
Daleko důležitější než samotný program pro realizaci spojení jsou služby, které
jsou jeho autory nabízeny. Pokud hodláme volat v režimu P2P tedy hovor který je
uváděn i terminován v internetu potřebujeme takovou aplikaci, která má co
nejvíce uživatelů a snadnou možnost jejich vyhledávání a lokalizace. Jestliže
ovšem potřebujeme internetové telefonování využít k serióznější práci, třeba
pro volání do zahraničí se obracíme na taková řešení, která jsou levná, ale
zároveň průhledná, přehledná a solidní, o své peníze totiž můžeme přijít až
příliš snadno.
Co máme v systému?
Operační systémy Windows obsahují již od výroby aplikace schopné internetové
telefonie. Starší verze jsou vybaveny programem Microsoft NetMeeting. Ten měl
původně sloužit ke komplexní spolupráci po síti, nabízí například možnost
sdílení kreslicí tabule (velmi hezké), nebo dokonce běžících aplikací. Ve
skutečnosti se však jeho použitelnost omezila na možnost telefonování a textové
konverzace. NetMeeting vyžaduje pro svou činnost adresářový server (ILS). Tento
server slouží vlastně jako telefonní seznam uživatelů kteří jsou v danou chvíli
do něj připojeni. Můžeme s nimi navázat spojení, oni jej mohou stejně jako v
případě klasického mobilního telefonu akceptovat, anebo odmítnout. Pokud je
spojení navázáno, vyjednává se takový komunikační protokol a kodek zvuku, který
odpovídá pomalejšímu z obou klientů co se týká výkonu i konektivity. Je-li vše
v pořádku, můžeme začít směle telefonovat.
NetMeeting je poměrně stabilní a kvalitní aplikací, dnes však již má jen
omezené využití. Jeho komplexnost je zároveň jeho brzdou. Technicky je
připraven na to, aby mohl obsluhovat i hovory iniciované nebo terminované mimo
internet, prakticky však tyto vlastnosti nejsou takřka vůbec využívány, a jsou
tedy nadbytečné. Podpora digitálního obrazu z připojené webkamery je také
kvalitně zvládnutá, to však neznamená, že nedochází k občasným chybám a celé
spojení je potom mimořádně závislé na místních podmínkách linky, na její
rychlosti a dostupnosti, stejně tak jako na verzích klienta, který se volání
účastní. Posledním problémem NetMeetingu jsou samotné ILS servery. Je možné si
je vytvořit v rámci vlastní sítě, třeba ve firmě, a pak používat pro
telefonování. Veřejné však, zejména díky technickému pokroku jiných klientů,
neobsahují ani zdaleka tolik uživatelů co dříve. Jinými slovy, celou tuto
technologii využijeme při odborné konverzaci na odborné téma s určeným
člověkem, avšak nové kamarády prostřednictvím NetMeetingu raději nehledejme,
mohli bychom být zklamáni.
Novější verze Windows (2000, XP) obsahují univerzálního klienta Instant
Messagingu, nazvaného Windows Messenger. Tento klient původně vznikl jako
odpověď Microsoftu na bombastický rozmach programu ICQ dříve izraelské, nyní
pod křídla TW-IOL spadající společnosti Mirabilis. Windows Messenger je
primárně aplikací pro přenos krátkých textových zpráv integrace hlasových
služeb přišla až v reakci na technologický vývoj na straně konkurence.
Technologie, ze které se vychází, odpovídá NetMeetignu. Adresářové servery byly
nahrazeny globálním adresářem uživatelů MSN Messengeru, tedy prakticky majitelů
účtu služby MS Passport a e-mailových účtů v doménách msn.com a hotmail.com.
Vznikl díky tomu globální komunikační systém, který NetMeeting nikdy
nevytvořil, byť s omezenými technickými možnostmi.
Moderní verze Messengeru obsahují mnoho dalších technických fines, jako je
například zobrazování obrázku osob, se kterými komunikujeme, pokud je mají tyto
osoby definovány, a další věci. Mají ovšem také své problémy. Prvním z nich je
nepříliš vysoká penetrace této aplikace u nás. Messenger je sice součástí každé
instalace moderních Windows, to ovšem ani zdaleka neznamená, že je využíván.
Právě počet uživatelů té které služby je limitujícím faktorem vzhledem k její
použitelnosti pro P2P telefonování. Stejně tak jako absolutní číslo uživatelů,
je podstatná také jejich dostupnost. Mnoho osob má sice zřízen účet, se kterým
umí Messenger pracovat a proto je při hledání najde, prakticky ovšem samotná
aplikace zůstává po většinu času vypnutá a používá se pouze výjimečně. Další
závažnou věcí je také problém nekompatibilních klientů. Různé verze Messengeru
nemusí být mezi sebou absolutně kompatibilní. Uživatelé, kteří používají
vícenásobné klienty, jako je například Mirandapack, pak nemusí také moci
přijímat hovory. Je to proto, že jejich program sice podporuje dotyčný
komunikační protokol, avšak ne terminální službu hovorů, nebo je tato služba
nekompatibilní či potlačená.
Celkově se Messenger hodí pro ty uživatele, kteří mají komunitu lidí jimž
chtějí prostřednictvím internetu zavolat vybavenou a využívající stejného
klienta. To je opět univerzální pravidlo, zde však platí ještě o něco více než
v případě konkurenčních aplikací. Samotný přenos hlasu je na velmi dobré úrovni
i v případě poměrně pomalých připojení nebo linek zatížených velkými
zpožděními. Nedostatkem na druhé straně je občasná neschopnost vyvolat
připojení tehdy, pokud pracujeme na počítači s neveřejnou IP adresou, za
striktně nastaveným firewallem či proxyserverem. To je však také jeden z
obvyklých nedostatků.
ICQ Všude a pro všechny?
ICQ - I Seek You je jak už bylo řečeno nejstarší (ne doslova) a nejrozšířenější
klient pro Instant Messaging. Implementace možnosti telefonovat po internetu se
v něm nachází již drahnou dobu, posléze však bylo původně proprietární řešení
nahrazeno telefonickým plug-inem společnosti Net2Phone. Současný klient
existuje ve dvou verzích, a abychom mohli telefonovat potřebujeme plně
vybavenou "PRO". Ta je sice zdarma, je však zatížena reklamním systémem. Jinými
slovy, za používání platíme tím, že jsou nám zobrazovány reklamní proužky.
Naštěstí nejsou nijak přehnaně obtěžující, a díky marketingové politice firmy
často odkazují na české a dokonce i zajímavé prezentace či služby. Pro
telefonování v rámci sítě ICQ je nevyhnutelné, aby oba zúčastnění klienti byli
vybaveni patřičným plug-inem. Volání se provádí z klasického seznamu kontaktů
nebo v průběhu textové diskuse, přičemž uživatelé, kteří jsou schopni náš hovor
přijmout, jsou označeni ikonkou, a díky tomu nedochází k mylným spojením.
Samotná kvalita hovoru je přibližně stejná jako v případě NetMeetingu, má ovšem
několik zásadních ale. Technologie, která se zde využívá, je derivátem
komerčního řešení určeného pro hovory originované v internetu a terminované ve
veřejných telekomunikačních sítích. Verze klienta obsažená v plug-inu pro ICQ
(mimochodem, musí se stáhnout, není součástí standardní instalace) má určitá
omezení. Síť Net2Phone je rozsáhlá, avšak standardně lze volat pouze v rámci
její ICQ části. Hovory občas vypadávají, nebo dochází k nepříjemným ozvěnám a
to především tehdy, má-li jeden z účastníků výrazně slabší konektivitu než
druhý. Malou záhadou také je, proč v některých případech vůbec není možné
navázat hovor mezi dvěma účastníky a o něco později to naopak možné je, i když
teoreticky nedošlo ve statutu ani v připojení žádného z nich k nějaké změně.
To jsou ovšem pouze vedlejší efekty jinak výborného klienta. Proč výborného?
Především proto, že rozšířeného. Po celém světě existují miliony uživatelů ICQ
majících telefonický plug-in, nebo schopných si jej doinstalovat. Telefonování
je sice z pohledu této aplikace pro instant messaging vedlejší funkcí, nicméně
funkcí která je zde, zřejmě i díky outsourcingu řešení velice dobře zvládnutá.
Problémy ke kterým dochází jsou pak vykoupeny další přívětivou vlastností. A
tou je možnost telefonovat mimo P2P režim ICQ.
Samotný plugin totiž podporuje to, k čemu je původní Net2Phone určeno: to
znamená, volání do pevných sítí prakticky po celém světě. Stačí vlastnit
patřičný účet a mít na něm patřičnou finanční částku. Relativně jednoúčelový
klient se nám díky tomu rázem mění na zajímavé alternativní řešení
mezinárodních hovorů a v některých zemích také dálkového místního volání, se
kterým můžeme ušetřit nemalé peníze, samozřejmě ovšem pouze tehdy, voláme-li do
zahraničí často a po dlouhou dobu.
Skype - Převratný vynález?
Projekt Skype je všeobecně znám teprve několik málo měsíců a už se stal zdrojem
mnoha kontroverzí. Jeho tvůrci jej prezentují jako univerzální řešení IP
internetové telefonie. Klient je poměrně malý a uživatelsky přítulný, svým
ovládáním se podobá některým aplikacím Instant Messagingu (Yahoo Messenger ve
starší verzi). Přestože je zde uváděno, že primárním využitím tohoto systému je
telefonování, nelze se zbavit dojmu, že postupem vývoje se ze Skype stává jen
další Instant Messenger. Je sporné, zda to je nebo není škoda, lze se však
spíše domnívat, že díky nabalování dalších, pro mnoho uživatelů nadbytečných
funkcí, ano. Co je na Skype pozoruhodné, je rozšiřující se komunita uživatelů a
také některé technické vlastnosti.
Skype bez problémů komunikuje z neveřejných IP adres i firewallů. Spojení
vypadává nebo je zatíženo problémy v mnohem menší míře, než jak je tomu u
některých konkurenčních aplikací. Přenos hlasu je velice kvalitní i na poměrně
slabých linkách a dokonce mezi dvěma poměrně slabými linkami, bylo úspěšně
testováno i na bolavém českém ADSL. Aplikace je vybavena seznamem kontaktů jako
u ICQ, uživatele je možné analogickým způsobem vyhledávat, přidávat či
blokovat. Na výběr je možnost implicitní akce po vybrání uživatele, přičemž
selekce se skládá z možnosti zavolat napsat zprávu. I zde je patrný vstup
klasického světa IM do tohoto telefonního klienta, škoda.
Jinou výhodou je ovšem technická jistota. U uživatele ICQ nemůžeme být, stejně
jako u majitele MSN Messengeru jisti, zda je či není schopen přijímat hovory. U
Skype, protože jde primárně o hlasový systém si však jisti jsme a to je dobře.
Do jisté míry je garantována i kvalita navázaného spojení. Dalším velikým
pozitivem je implicitní podpora přídavných zařízení sluchátek, u mnoha dalších
aplikací ještě nepříliš zavedená a je nutné říci, že Skype s nimi skutečně
funguje. Na druhou stranu problémem je v některých případech sporná stabilita
některých verzí. Docházelo k samovolným pádům aplikace za hovoru na Windows ME,
je ovšem těžko říci, nakolik je vina na telefonním programu a nakolik na
operačním systému, který je svou schopností potíže vyvolávat poměrně proslaven.
Lze konstatovat, že Skype se hodí tam, kde potřebujeme primárně telefonovat a
až pak využívat další služby, eventuálně jako doplněk k jinému programu pro
Instant Messaging, např. k AIM či ICQ. V každém případě doporučujeme jej
vyzkoušet.
České řešení? Proč ne.
Společnost Arcadea prezentovala na letošním Invexu své řešení IP telefonie,
službu pod názvem Fayn. V podstatě se jedná o pokus o profesionalizaci
telefonovaní po internetu v českém měřítku. Nabízen je komunikační software,
USB sluchátka a dokonce i samotné síťové telefony, možnost přiřadit virtuální
jednotce klasické telefonní číslo a samozřejmě lákavé ceny telefonování, mezi
samotnými terminály pochopitelně zadarmo.
Nakolik je to pro nás zajímavé? Tak především existuje řada služeb již dříve
jsme vyjmenovali pouze jejich malou část které již dnes nabízejí zadarmo mnoho
z toho, co bychom si u profesionálů museli zaplatit. Domácí uživatel si pokud
jde o hovory v rámci internetu bohatě vystačí se Skype, případně s plug-inem do
ICQ. Pokud ovšem dojde na volání ven, mimo internet, dochází okamžitě k
problému. Je třeba je nějak zaplatit. Poskytovatelé služeb se nacházejí obvykle
v zahraničí, často ve Spojených státech. Platební styk v transatlantickém
měřítku pro nás zatím není vůbec obvyklý ani laciný. Alternativní způsoby
regionálního placení služeb, například pomocí linek se speciálními tarify, se v
této oblasti ještě příliš neujaly a tak se nabízí sáhnout po českém řešení. V
každém případě jej využijí ti, kdo to s internetovým telefonováním "myslí
vážně".
Má volání po internetu budoucnost?
Odpověď na tuto otázku je nesmírně složitá. Takjak se do domácností dostává
stále více a více telekomunikačních služeb založených na internetu, nebo
internet využívajících, zvykáme si používat počítač jako centrální terminál.
Bod, pro vstup do mnoha různých, často naprosto odlišných světů. Zároveň díky
rozšíření mobilních telefonů stále klesá počet pevných linek a tam kde jsou,
využívají se pro zajištění konektivity do sítě, v úpravách ISDN či ADSL, stále
méně a méně ve formě klasického, pomalého dial-upu. Pokud je splněna základní
podmínka, tj. dostatečné vybavení a pružná konektivita, je možné využívat i
služeb náročnějších na datový tok. Telefonování po síti přináší mnoho
nesporných výhod, a pokud by byl zcela vyřešen problém asociace veřejného
telefonního čísla s virtuální stanicí, mohlo by směle konkurovat nejen pevným
linkám, ale při použití WiFi zařízení také mobilním telefonům. V současné době
toto volání využijeme převáženě pro komunikaci mezi dvěma stanicemi v síti,
hovory jsou originovány i terminovány v internetu. Pokud si odmyslíme náklady
na připojení, zajištění samotné konektivity, můžeme tak telefonovat zadarmo, po
ničím neomezenou dobu i na obrovskou vzdálenost. A co víc, při využití dobrého
softwaru i v rozumné úrovni kvality. To vše jsou každopádně veliká pozitiva,
která však neznamenají budoucnost. Ta se skrývá, pokud jde o propojení našeho
internetového telefonu se zbytkem světa pouze, a jedině v ziscích operátorů,
jenž nám tyto služby zajistí. Je dobře, že kromě zahraničních globálních firem
nabízejících tyto služby, již existují i operátoři na místní úrovni. Jedině tak
lze totiž dosáhnout většího rozšíření IP telefonie nejen ve velkých
společnostech, které na ní již teď vydělávají, respektive šetří své náklady,
ale také v domácnostech, malých a domácích firmách atd. Vyhovující hardware má
dnes již prakticky každý počítač, software a to nejen ten, který zde byl dnes
popsán, ale desítky dalších aplikací jsou zadarmo, nebo na bázi sponzorované
reklamou, jen málokdy se spywarem nebo škodlivými kódy.
A tak největší problém velkého rozšíření internetového telefonování není v
technice nebo ve financích, ale prostě v našem vlastním nezvyku přijímat nové
věci. Lze ale kvalifikovaně předpokládat, že jednou se volání přes internet
stane i u nás právě tak obvyklé, jako je nyní používání pevné linky nebo
mobilního telefonu.
Rádce pro zájemce o internetové telefonování
Jaké druhy internetového telefonování rozlišujeme?
Volání z jednoho on-line terminálu na druhý
Volání z internetu do veřejné telefonní sítě
Volání z veřejné telefonní sítě do internetu
Volání z veřejné sítě do veřejné sítě prostřednictvím internetu
Volání mezi uzavřenými sítěmi prostřednictvím internetu (řešení v rámci VPN)
Co k internetové telefonii potřebujeme?
Klientské zařízení (počítač, PDA)
Dostatečnou konektivitu, přičemž nejde ani tak o rychlost připojení, jako o
jeho prostupnost
Patřičný software; bývá k dispozici zdarma na výše uvedených adresách, nebo je
již integrován do operačního systému počítače
Základní multimediální vybavení. Tedy zvukovou kartu (plně duplexní), sluchátka
nebo reproduktory, mikrofon
Volitelně speciální zařízení. Sem patří USB sluchátka, samostatné síťové
telefony
Tam, kde se internetové telefonování používá ve firmách, se vyskytují ještě
další prvky. Speciální hlasové síťové přepínače, VoIP brány, optimalizační
jednotky, systémy pro řízení kvality přenosu a další. V domácí praxi se s nimi
nesetkáme
Pokud chceme telefonovat do veřejných sítí, potřebujeme zprostředkovatele
služeb a také účet u něj a peníze. Platí, že takovéto volání, zejména do
zahraničí a na velkou vzdálenost, je levnější, než kdybychom využívali služeb
konvenčních pevných nebo mobilních operátorů
Operátoři ovšem nabízejí služby volání prostřednictvím IP sítě. I když
využíváme klasická koncová zařízení, může být volání mnohem levnější, než kdyby
byl hovor spojen fundamentálním způsobem, přes několik telekomunikačních sítí
(každá by za takové spojení požadovala poplatky)
Jak je to s rozšířením?
U nás převládá volání typu P2P
Největším problémem je konektivita potřebujeme trvalé připojení, které není
vždy dostupné, je příliš drahé, nebo nemá požadovanou kvalitu
Existuje mnoho vzájemně neslučitelných řešení, i když i zde jsou pokusy o
integraci na bázi společných protokolů
Mnohá řešení mají jen omezený počet uživatelů, ta která jsou globální, trpí
jinými typy problémů
Jaká je budoucnost?
V rámci integrace digitálních médií a zábavy kolem jediného zařízení, nebo v
síti se společným centrem je internetová telefonie velice zajímavou a
lukrativní službou, které budoucnost v každém případě patří. Je spíše otázkou,
kdy dojde k masivnímu rozšíření mimo firemní sektor, než zda se tak vůbec někdy
stane. Výhody volání po síti musí nejprve objevit více operátorů, kteří
nabídnou regionální služby, a vzápětí poté koncoví zákazníci, tedy my všichni
Jak mám začít?
Pokud vlastníte počítač a připojení, pořiďte si headset a vyzkoušejte bezplatně
dostupné aplikace, které jsou popsány v tomto článku. S největší
pravděpodobností najdete jednu nebo více aplikací, používejte pak tu, která vám
bude nejvíce vyhovovat. Budete-li spokojeni se službami volání v rámci P2P a
budete-li mít tu potřebu, můžete otestovat komerčně dostupné služby. Pro
dálkové a mezinárodní hovory, jestliže jich realizujete poměrně hodně a často,
se vám pravděpodobně vyplatí
Jaké jsou problémy?
Obvykle technického rázu. Může docházet ke zpožďování zvuku, nechtěným efektům
echa, kdy ze sluchátka slyšíme sami sebe. Některá spojení při použití některých
aplikací na slabších linkách mohou vypadávat a musí se navazovat znovu.
Problematické také mohou být samy aplikace, i když v poslední době méně, než na
počátku využívání těchto technologií
Za co platím?
Pokud voláte z počítače na počítač, tak pouze za připojení k internetu,
alternativně se vám mohou zobrazovat reklamní proužky. Platí se teprve tehdy,
voláte-li do veřejných sítí (viz výše)
Vyplatí se kupovat si USB sluchátko?
Ano, pokud voláte často, ať už v rámci P2P nebo i "ven".
Zajímavé odkazy
http://messenger.msn.com - MSN Messenger
http://www.icq.com - ICQ
http://www.skype.com - projekt Skype
http://www.net2phone.com - Systém net2phone (ICQ a další)
http://www.fayn.cz - Regionální řešení
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU