Televize po drátě aneb IPTV

Sledování televizních programů prostřednictvím protokolu IP se stává skutečností


Svět televizního vysílání se v poslední době zásadním způsobem mění. Jsme svědky digitalizace pozemního, kabelového i satelitního vysílání, na dveře nám klepe televize s vysokým rozlišením, živé obrázky se snaží dostat už i do našich mobilů. Ale snad nejzásadnější inovací je "televize po drátě", častěji známá pod zkratkou IPTV. Charakterizuje ji několik zásadních odlišností od klasického televizního vysílání a asi největší potenciál individualizace, neboli přizpůsobení příjmu konkrétním požadavkům jednotlivých diváků.
avíc má ještě jednu zásadní přednost: už je skutečně tady. Například v podobě služby O2 TV od Telefónica O2, která ji dnes nabízí v největším počtu lokalit. Ovšem pozadu nechtějí zůstat ani ostatní operátoři.

Co je IPTV?

Pojďme si nejprve odpovědět na otázku, co vlastně je IPTV a čím naopak není. Začít můžeme rovnou od jejího názvu, resp. od zkratky IPTV. Ta znamená "Internet Protocol TeleVision" a vyjadřuje skutečnost, že "živé obrázky" jsou přenášeny v digitální podobě (tedy jako data) prostřednictvím protokolu IP (Internet Protocol). Nikoli tedy "éterem" jako u klasického pozemního (terestrického) vysílání nebo u vysílání satelitního, případně po kabelu jako u kabelových televizí. U IPTV jsou "živé obrázky" šířeny po datové síti, prostřednictvím stejného protokolu, jaký se dnes používá v celosvětovém internetu pro přenos všech dat od e-mailů přes WWW stránky, až třeba po psanou konverzaci (tzv. chat) či hlas (VoIP, Voice over IP).
Bylo by ale zásadní chybou myslet si, že IPTV je něco jako "televize šířená po internetu" ve smyslu veřejného internetu. To není pravda a je velmi důležité pochopit, proč. Dnešní internet totiž není stavěn na to, aby přenášel data s dostatečnou pravidelností a v potřebném objemu i kvalitě k jednotlivým příjemcům. Nebo by vám snad nevadilo, kdyby obraz každou chvíli zamrzl či alespoň "zkostičkoval", protože nejsou právě k dispozici další data pro korektní zobrazení, a pokračoval až za chvíli, až potřebná data konečně "přitečou"?
Asi vadilo, a tak IPTV vyžaduje dostatečně kvalitní přípojku, vyhrazenou pouze pro vás jako konkrétního příjemce, s dostatečnou přenosovou kapacitou. V praxi to znamená, že služby IPTV může nabídnout jen ten operátor, který je k vám schopen přivést svou vlastní přípojku a garantovat její přenosové parametry. Optimální jsou přípojky realizované pomocí optických vláken, které nabízejí dostatek přenosové kapacity. Jenže ty jsou stále hodně drahé. Přesto se s nimi lze v některých lokalitách již setkat a stejně tak s operátory, kteří po nich poskytují své IPTV služby.
Příkladem mohou být služby 802.TV, poskytované v okolí Frýdku-Místku, Frýdlantu nad Ostravicí a Frenštátu pod Radhoštěm společností Mattes AD, či služby ViaTV, poskytované společností T-Systems PragoNet v nových obytných komplexech v Praze (vybudovaných developerskou společností Central Group).

IPTV přes ADSL

Častější však jsou služby IPTV, realizované pomocí ADSL. Přesněji: na pevných telefonních linkách, osazených vylepšenou verzí technologie ADSL, konkrétně ADSL2+. Alespoň taková je situace v České republice, kde své IPTV služby poskytuje tímto způsobem Telefónica O2 Czech Republic v podobě služby O2 TV. Stejný záměr pak má i další operátor, a to Volný. Ten ohlásil své IPTV služby na konec letošního roku a hodlá je nabízet v lokalitách, kde provozuje své vlastní ADSL2+, na tzv. zpřístupněných místních smyčkách. Na podobně zaměřenou službu pak perspektivně pomýšlí i další operátoři, jako třeba České radiokomunikace.
Ve všech případech ale stále platí, že "živé obrázky" po protokolu IP necestují přes veřejný internet. Příslušnou přípojku využívají pouze k tomu, aby se dostaly ze sítě "svého" operátora až ke koncovému příjemci. Nepleťme si to s klasickým internetovým připojením, které nutně vede až do veřejného internetu.
Asi nejlepší je vyjít z představy, že technologie ADSL, nasazená na pevné telefonní lince, vytváří jakýsi základní mechanismus přenosu dat, nad kterým lze realizovat několik samostatných a na sobě nezávislých přenosových kanálů (resp. virtuálních sítí, alias VPN). Jeden takový kanál může sloužit potřebám IPTV, druhý potřebám přístupu na internet. Oba jsou přitom odděleny jak logicky (aby se data mezi nimi nemíchala), tak kapacitně, s tím, že přenos pro potřeby IPTV má vždy přednost. Kdyby tomu bylo obráceně, mohla by se kvalita sledovaného televizního obrazu měnit podle toho, zda právě něco stahujete z internetu.
Navíc mohou být oba přenosové kanály odděleny i "komerčně". Alespoň u služby O2 TV od Telefóniky O2 Czech Republic platí, že si můžete objednat jak obě služby najednou (tedy O2 Internet Expres i O2TV), tak jen jednu z nich (tedy pouze O2 Internet Expres, nebo jen O2 TV). Bohužel ale vždy musíte platit také některý hlasový tarif, i když vůbec nechcete přes svou pevnou linku telefonovat.
Zřízení a náležité placení za hlasové služby je u Telefóniky O2 Czech Republic bohužel podmínkou pro zřízení ADSL na vaší pevné telefonní lince. Má to jen ekonomické, resp. obchodní důvody: po technické stránce by ADSL samozřejmě mohlo existovat i bez hlasu. V odborném žargonu se pro tuto variantu ujal termín "nahé ADSL" (ve smyslu: "holé ADSL", bez hlasu). V Česku ale Telefónica O2 Czech Republic žádné "nahé ADSL" nenabízí.
Určitou malou náplastí je alespoň to, že v případě souběhu IPTV a internetu se případná Fair Use Policy (zavádějící objemové limity pro stahování dat z internetu) týká pouze přístupu k internetu, nikoli služeb IPTV. Ostatně ani by to nemělo smysl. V opačném případě, pokud by i přenosy pro IPTV podléhaly objemovým limitům v rámci FUP, byste se nestihli podívat ani na jeden celý televizní pořad.

Rychlosti, kapacity a vzdálenosti

Zpět ale ke koexistenci IPTV a internetu: nasazením ADSL (resp. ADSL2+) na pevnou telefonní linku vznikne určitá přenosová kapacita, o kterou se obě služby dělí (samozřejmě pokud si zákazník objedná obě, ne jen jednu z nich). Důležité pak je, jak velká tato celková kapacita je a jaké nároky mají obě jednotlivé služby (IPTV a internet).

Technologie ADSL2+ teoreticky nabízí až

25 Mbit/s směrem k uživateli. Ovšem v praxi jsou tyto hodnoty podstatně nižší, navíc významně klesají se vzdáleností uživatele od ústředny (neboli s délkou jeho místní telefonní smyčky). U služeb IPTV záleží hlavně na tom, jaké je použito kódování přenášeného obrazu a zvuku. U služby O2 TV od Telefóniky jsou zapotřebí necelé 3 Mbit/s. Pokud si současně se službou IPTV zákazník nechá zřídit ještě i internet (službu O2 Internet Expres), záleží na tom, jakou rychlost si objedná. Pokud se rozhodne například pro rychlost 2 Mbit/s (stále vše na tzv. downstreamu, neboli směrem k němu), pak to spolu s IPTV vychází na cca 5 Mbit/s.
Ve většině případů (resp. pro většinu zákazníků, s jejich průměrnou vzdáleností od ústředny) nabízí ADSL2+ dostatečnou kapacitu a ještě určitou rezervu. Takže zákazník se nemusí omezovat v tom, jak rychlé připojení k internetu si může objednat souběžně s IPTV. Ale může se stát, v závislosti na konkrétních podmínkách, že tomu tak není. Řešením pak může být, že si zákazník ke svému IPTV objedná jen pomalejší internet.
Operátoři, kteří nabízí IPTV služby, obvykle umožňují ověřit si po internetu, zda konkrétní telefonní linka umožňuje zřídit služby IPTV v souběhu s přístupem k internetu. Je to důležité i proto, že ani u největšího tuzemského operátora (Telefónica O2 Czech Republic) není pokrytí technologií ADSL2+ úplně plošné, teprve s postupem času se "zahušťuje".

IPTV STB

IPTV, podobně jako digitální televizní vysílání, má oproti klasickému (analogovému) vysílání jednu zásadní odlišnost. Ta je dána už tím, že jde o vysílání digitální zatímco drtivá většina dnešních televizních přijímačů je analogových. Takže v obou případech musí být televiznímu přijímači předřazena vhodná "krabička", která zajišťuje převod vysílání z digitálního do analogového tvaru. Pro takovouto krabičku se i v češtině vžilo označení set-top box, převzaté z angličtiny (se zkratkou STB, která může v češtině vzbuzovat trochu jiné asociace).
Typická instalace u uživatele služby IPTV, který využívá také přístup k internetu, pak vypadá podle dalšího obrázku: na "konec" telefonní linky je umístěn tzv. splitter, který odděluje hlasové hovory od datových přenosů na bázi ADSL. Proto je k jednomu výstupu splitteru připojen obyčejný telefon, k druhému pak ADSL modem. Ten, společně se svým "protipólem" na druhé straně místní smyčky (s tzv. DSLAMem na telefonní ústředně), zajišťuje potřebné nasazení technologie ADSL (ADSL2+) na místní smyčku a umožňuje po ní přenášet data.
Rovněž ADSL modem pak má dva výstupy, které odpovídají výše popisovaným "samostatným přenosovým kanálům" (resp. virtuálním sítím") jeden pro IPTV, druhý pro přístup k internetu. Proto se také k jednomu výstupu ADSL modemu připojuje IPTV set-top box a ke druhému počítač (nebo nějaký směrovač, který "rozvádí" internet k více počítačům přes malou síť LAN). Vše názorně ukazuje další obrázek.
ADSL modem i IPTV set-top box jsou snad vždy poskytovány jako součást služby příslušným poskytovatelem, alespoň pokud jde o výběr zařízení a jejich dodávku. Totéž už nemusí platit o ceně, protože někdy si poskytovatel nechá zaplatit za obě zařízení samostatně, jindy jejich cenu zahrne do ceny celé služby. Podstatné je něco jiného: obě zařízení si nevybírá zákazník a nepořizuje si je samostatně, podle vlastního uvážení a nezávisle na poskytovateli služby. Musí jít o zařízení vybraná poskytovatelem, která jsou pro tuto službu uzpůsobena. To je zásadní rozdíl oproti digitálnímu televiznímu vysílání (pozemnímu i satelitnímu), kde je rovněž zapotřebí set-top box, ale zákazník si ho obecně pořizuje a hlavně vybírá sám.
Uvedený rozdíl ve výběru set-top boxu nabízí některé zajímavé souvislosti. Zejména tu, že pozemní i satelitní televizní vysílání musí být dobře standardizováno a jednotně implementováno, na bázi platných standardů, aby zákazníkem vybraný set-top box vždy řádně fungoval a mohl přijímat vysílání od různých vysílatelů. V praxi to možná neplatí úplně dokonale, ale obecně tomu tak je.
Naproti tomu u služeb IPTV, kde vše vybírá a dodává jeden poskytovatel služby, který také jako jediný poskytuje příslušné vysílání, už standardizace nezbytně nutná není. Proto se také jednotlivé IPTV služby mezi sebou liší, neboť mohou být postaveny na různých platformách a řešeních, mohou využívat různé varianty kódování přenášeného obrazu a zvuku, mohou nabízet jiné doprovodné služby. Obecně je tedy každá IPTV služba jiná, také set-top boxy jsou "šity na míru" příslušné IPTV službě a nemohou být využity pro službu jinou.
IPTV je tedy spíše obdobou kabelových televizí, v tom smyslu, že příjemce má vždy jen jednoho "dodavatele signálu". Naproti tomu u pozemního (terestrického) a satelitního vysílání může přijímat vysílání od různých dodavatelů signálu (z různých vysílačů, resp. satelitů).

Jeden pro všechny, všichni na jeden...

Zůstaňme ale ještě u odlišností IPTV od ostatních způsobů šíření televizního signálu. Pokud si pořídíte službu IPTV a je vás doma více, musíte počítat s tím, že se všichni budete moci dívat vždy jen na jeden program. To je poměrně významné omezení, které u klasického (pozemního a kabelového) analogového vysílání neexistuje. Pokud máte v domácnosti více televizních přijímačů, můžete na každém z nich naladit různé programy, podle vlastního uvážení.
Ovšem už u satelitního příjmu (analogového i digitálního) toto nejde. Přesněji: pokud byste chtěli sledovat na více televizích různé programy, budete potřebovat více satelitních přijímačů, protože každý z nich přijímá vždy jen jeden program. Výstup jednoho satelitního přijímače samozřejmě můžete rozvést k více televizorům současně, ale na každém z nich uvidíte stejný program.
Stejné je to u pozemního digitálního vysílání (dnes na bázi standardu DVB-T) i u digitálního kabelového vysílání (na bázi standardu DVB-C). Také zde je zapotřebí set-top box, který funguje obdobně jako satelitní přijímač: na výstupu poskytuje vždy jen jeden program. Výstup set-top boxu pak opět můžete rozvést k více televizorům, které ale budou stále zobrazovat stejný program. Pokud chcete sledovat na různých televizorech různé programy, nezbývá, než si pořídit patřičný počet set-top boxů.
Všechny výše popsané situace přitom mají jedno společné: ke koncovému příjemci (k jeho televiznímu přijímači či set-top boxu) "přichází" všechny dostupné programy současně. K výběru jednoho konkrétního programu dochází až u uživatele ať již v rámci set-top boxu u digitálních variant, nebo v rámci samotného televizního přijímače (u analogového vysílání). Jenže u IPTV je tomu úplně jinak.

Channel zapping

Jak jsme již uvedli výše, v případě IPTV je obraz i zvuk dopravován ke koncovému příjemci po datové síti, pomocí protokolu IP. Tedy cestou, která má významná kapacitní omezení (viz výše). Alespoň tam, kde jde o IPTV nad ADSL (jako u služby O2 TV), nabízí tato přenosová cesta kapacitu jen na jeden jediný program. To pak ale znamená, že k výběru tohoto jednoho programu (z celé programové nabídky) musí docházet již v síti poskytovatele služby, nikoli až u koncového příjemce.
Jedním ze zajímavých a bohužel spíše negativních důsledků je pak to, že koncovému uživateli nestačí pořídit si více IPTV set-top boxů, aby se mohl dívat na různé programy. Pokud by je totiž připojil na stejnou přípojku (ke stejnému ADSL modemu), stejně by na každém z nich přijímal stejný program. Jediným řešením by bylo pořídit si celou službu IPTV vícekrát, na více pevných telefonních linkách, a také za ni vícekrát platit.
Dalším nepříjemným důsledkem je poměrně dlouhé přepínání mezi programy u služeb IPTV (tzv. channel zapping). Jelikož k němu dochází uvnitř sítě poskytovatele a nikoli až u koncového příjemce, trvá to déle. Jak dlouho, v tom se jednotlivé služby IPTV liší, často dosti podstatně. U služby O2 TV od společnosti Telefónica O2 Czech Republic se empiricky zjištěné délky přepnutí mezi programy (channel zapping) pohybují mezi 3 až 5 sekundami. Názory na to, zda je to doba příliš dlouhá nebo stále ještě únosná, se různí a budou se nejspíše lišit i u jednotlivých uživatelů.

Individuální obsah

Vedle popsaných nevýhod mají služby IPTV samozřejmě i své významné přednosti. A ty opět vycházejí z principu, jak se u IPTV dostává obraz a zvuk ke koncovému příjemci po datové přípojce, která má individuální charakter a slouží právě a pouze jednomu konkrétnímu příjemci. Toho pak lze s výhodou využít k tomu, aby se k danému příjemci dopravoval individuální obsah, odlišný od obsahu, který je právě dopravován k jiným uživatelům.
Nejčastějším využitím této možnosti jsou služby charakteru tzv. videa na žádost (VoD, Video on Demand), které poskytují konkrétním uživatelům, resp. divákům individuální (video)obsah na základě jejich vlastního výběru, v době, kdy si to oni sami explicitně vyžádají (proto: na žádost). Jde tedy o zásadní odlišnost oproti běžnému televiznímu vysílání, jehož obsah je stejný pro všechny příjemce a jednotlivé pořady jsou v něm vysílány na základě programového schématu, které určuje producent programu, nikoli divák.

Videopůjčovny

Příkladem služeb charakteru Video on Demand jsou různé videopůjčovny, které nabízí možnost vybrat si (a samozřejmě zaplatit) konkrétní film, a ten si pak přehrát buď jednou, nebo opakovaně (podle licenčních podmínek), navíc v době, kdy o to má divák zájem.
Konkrétně v rámci služby O2 TV od společnosti Telefónica O2 Czech Republic se videopůjčovna jmenuje Videotéka a nabízí možnost zakoupení filmů různých žánrů (včetně dětských i těch pouze pro dospělé), televizních pořadů (například jednotlivých dílů televizních seriálů) a také hudby. Konkrétně u filmů získává zákazník právo dívat se na zakoupený film po dobu 24 hodin tolikrát, kolikrát to stihne. Může se přitom libovolně posouvat na začátek či na konec a převíjet pomyslný filmový pás stejně, jako kdyby si film přehrával z vlastního videorekordéru. Cena filmů i jednotlivých pořadů se pochopitelně různí, ale například nové celovečerní filmy stojí 70 Kč (na 24 hodin). Technické řešení (na výstupu ze set-top boxu) by přitom mělo zabraňovat záznamu zakoupeného pořadu přímo u uživatele (na jeho záznamové zařízení). Videopůjčovnu provozuje pod názvem Kinománia rovněž největší tuzemský portál Seznam.cz. Na adrese seznam.kinomania.cz jsou k dispozici ke stažení filmy za jednotnou cenu 45 Kč na den používání.
Jiným příkladem služby charakteru Video on Demand může být TV archiv v rámci O2 TV. Ten zaznamenává vybrané pořady televizních stanic po dobu jednoho týdne a umožňuje uživatelům, aby si je během této doby přehráli, kdykoli se jim to hodí. Jde tedy o jakýsi automaticky fungující videozáznamník. V rámci O2 TV se zatím zaznamenávají jen (některé) pořady České televize (programů ČT1, ČT2 a ČT24) a Primy. Navíc jde o službu zpoplatněnou samostatně, a to částkou 98,77 Kč včetně DPH za měsíc.

Ceny služby O2 TV

SlužbaZákladní Cena*Cena** Možná rozšířeníDalší možná rozšíření
programová nabídka(včetně DPH)(včetně DPH)
O2 TV ZábavaNova, ČT1, ČT2, Prima, Markíza, STV 1, CT24, CNN, BBC World,449 Kč548 KčKino plus (250 Kč) HBO, HBO2, Cinemax1,Privat plus Hustler TV, XXX
Jetix, Minimax, A +, Spektrum, National Geographic,Cinemax2 Xtreme (250 Kč), Cinemax +
Discovery, AXN, Zone Romantica, Zone Reality, ČT 4 Sport,+ Cinemax2 HBO + HBO2 Galaxie Sport, Eurosport, Eurosport 2, Óčko, MTV Europe(199 Kč), Hustler TV (199 Kč)
O2 TV KinoNova, ČT1, ČT2, Prima, HBO, HBO2, Cinemax1, Cinemax2449 Kč548 KčZábava plus (250 Kč) Markíza, STV 1, CT24, Privat plus Hustler TVCNN, BBC World, Jetix, Minimax, A +, Spektrum, XXX Xtreme (250 Kč),
National Geographic, Discovery, AXN, Zone Hustler TV, (199 Kč)
Romantica, Zone Reality, ČT 4 Sport, Galaxie
Sport, Eurosport, Eurosport 2, Óčko, MTV Europe
* nemáte objednánu službu O2 Internet Expres, ** cena pokud využíváte službu O2 Internet Expres. Při objednávce služby O2 TV je nutné počítat s cenou za instalaci, aktivaci, pronájem set-top boxu a modemu.