Konkrétně bylo sledováno 3 600 připojení z mobilních přístrojů pomocí sítí třetí generace a podle získaných výsledků celých 65 % uživatelů nedosáhlo ani rychlosti 1 Mb/s, z toho 39 % těchto uživatelů se pohybovalo dokonce pod hodnotou 512 kb/s. Dalších 26 % uživatelů se připojilo rychlostí mezi 1 a 2 Mb/s, 7 procent se dostalo mezi 2 a 3 Mb/s a jen pouhých 0,5 % připojení bylo v mobilních sítích třetí generace uskutečněno s rychlostí nad 3 Mb/s.
Podle Broadband Genie tyto výsledky ukazují, že v praxi rychlost připojení nedosahuje ani zdaleka hodnot, které operátoři slibují. Například britský Vodafone propaguje, že vysokorychlostní datové přenosy v jeho síti mohou probíhat rychlostí až 7,2 Mb/s, ovšem podle měření se žádný z uživatelů této hodnotě ani zdaleka nepřiblížil. Další britští operátoři jako je T-Mobile, O2 a Orange uvádí maximální rychlost přenosu ve svých 3G sítích až 3,6 Mb/s, ovšem k té se v reálných podmínkách přiblížilo jen minimum uživatelů. Je vidět, že slůvko „až“ je v této situaci klíčové.
Chris Marling, editor Broadband Genie říká, že operátoři přecenili možnosti jejich technologií a že dosahované rychlosti jsou často ostudné. Navíc cena za mobilní datové připojení bývá často vyšší, než je tomu za výrazně rychlejší pevné připojení. Mobilní připojení k internetu je pro mnoho uživatelů neocenitelnou pomocí, ovšem řada ze zákazníků je z výsledků dosahovaných v praxi negativně rozladěná a cítí se obelhaní a podle Marlinga by se měl přístup operátorů, slibujících nereálné rychlosti, výrazně změnit. Uživatelé by měli být informováni o tom, jakých reálných rychlostí mohou dosáhnout a ne mít k dispozici pouze marketingové formulace se slůvkem „až“.
Marling je přesvědčený, že mobilní sítě třetí generace jsou ještě nezralé a je v nich vidět řada omezení. Pomoci by mohlo uvolnění dalších frekvenčních pásem, které zlepší pokrytí technologií HSDPA, nicméně zlepšení nenastane přes noc a je „během na dlouhou trať“.