UPC začalo nabízet internetové připojení s rychlostí 100 Mb/s na konci loňských prázdnin. Tato služba byla původně k dispozici za 1 765 Kč měsíčně, díky čemuž byla určena zejména pro nejnáročnější uživatele, ale pro většinu mainstreamových spotřebitelů zůstávala pravděpodobně „zbytečným luxusem“. Dubnové snížení ceny na 999 Kč ovšem výrazně změnilo celou situaci a lze si v této souvislosti položit otázku, zda se již rychlost 100 Mb/s nestává pomalu (nebo spíše rychle) novým standardem.
Trocha teorie
Odpovědět se pokusíme v našem testu, kdy se zaměříme na využití rychlosti internetového připojení 100 Mb/s. UPC na svém webu uvádí, že služba kromě rychlosti stahování dat až 100 Mb/s dle nabízí i upload až 10 Mb/s a dále v rámci měsíčního poplatku přináší i možnost využití webového prostoru o kapacitě 50 MB a stejnou kapacitu pro až 10 e-mailových schránek. Pro nové zákazníky je pak na první čtyři měsíce cena snížena na polovinu.
Realitou se v každém případě stává fakt, že dříve velmi populární připojení s rychlostí příchozích dat 10 Mb/s (či nižší) se již projevuje díky rostoucímu multimediálnímu obsahu webu a rozvoje modelu využívání cloud computingových aplikací jako stále více limitující. Zvlášť pak odchozí rychlost dat u pomalejších tarifů (v případě nejlevnější služby UPC – Fiber Power 10 – je upload na úrovni 1 Mb/s, u konkurenční společnosti Telefónica O2 pak u mainstreamového ADSL tarifu O2 Internet jde o 512 kb/s) sice bývá vhodná pro běžné surfování, kdy je poměr objemu dat směřujících k a od uživatele 10:1, ale většinou již ne pro činnosti, které kladou větší nároky na právě upload. I když provideři v posledních letech zvyšovali zejména maximální rychlosti příchozích dat, přechod k HD rozlišení videa (často uživateli uploadovaného na web, zejm. díky oblibě služby YouTube), populární sdílení souborů, stejně tak jako rostoucí 
trend práce z domova a intenzivní komunikace domácích počítačů s firemními informačními systémy, klade nové nároky na rychlost také z hlediska rychlosti odchozích dat. Tyto limity služba Fiber Power 100 díky svým parametrům úspěšně odstraňuje.
Fiber Power 100 v praxi
Abychom přešli od obecných úvah ke konkrétním číslům, přibližme si reálné rychlosti, kterých se dá s Fiber Power 100 dosáhnout. UPC ke službě dodává modem Motorola SBV6120E, jenž má interně nastavený strop pro přenos na úrovni 105 Mb/s a který pro dosažení maximální rychlosti využívá čtyři samostatné kanály na jedné lince. Ten je vybaven jedním ethernetovým portem, takže jej lze buď připojit přímo s jedním počítačem a dosáhnout tak maximální rychlosti a nebo na něj napojit router či Access Point, u kterého je ovšem potřeba počítat s mírnými ztrátami. Pro komplexní přehled jsme vyzkoušeli nejčastější možné varianty připojení k modemu, tedy přímo pomocí metalického vedení a integrovaných ethernetových síťových karet nVidia LAN 10/100 a 10/100/1000 a dále pomocí Wi-Fi Access Pointu (v našem případě šlo o Fritz!Box Fon WLAN 7270) a to za využití standardů 802.11g (max. 54 Mb/s) a následně i 802.11n draft 2.0 (max. 300 Mb/s). Počítač použitý k testu byl postaven na platformě AMD K8 a využíval Windows XP Professional SP3.
V případě přímého připojení k modemu přes ethernetové kabely jsou výsledky opravdu vynikající. U síťové karty 10/100 se download při opakovaných testech pohyboval mezi 94-95 Mb/s, při využití LAN karty 10/100/1000 pak lehce převyšoval 100 Mb/s, obvykle šlo o hodnoty 102-104 Mb/s (viz screenshot vlevo výše). Tyto údaje svědčí o tom, že rychlost downloadu je využívána na maximum, i když následná komunikace se servery v internetu pak závisí i na přidělené šíři pásma u jejich připojení. Upload jsme v obou případech naměřili na úrovních 7,2-7,5 Mb/s, což sice není úplné maximum udávané poskytovatelem, ale i tak jde o poměrně slušnou hodnotu. Ping byl v rozmezí 7-9 ms.
Při zprostředkovaném připojení pomocí Wi-Fi Access Pointu, připojeném pomocí ethernetového kabelu k modemu, je ovšem situace výrazně horší, zvláště v podmínkách „zašuměných“ pražských sídlišť. Zde jsme dosáhli v případě standardu 802.11g pracujícího v pásmu 2,4 GHz průměrně downloadu pouze v rozmezí 20-21 Mb/s. 
Velkým zklamáním byl test vysokorychlostního standardu 802.11n (draft 2.0), kde jsme se nedostali výše, než na 36-38 Mb/s (viz screenshot vpravo). A to i přes skutečnost, že 5GHz pásmo je značně méně obsazené a pro dosažení co nejvyšší kompatibility mezi Access Pointem a přijímačem jsme použili USB Wi-Fi přijímač od stejného výrobce Fritz!WLAN USB Stick n. Rychlost uploadu byla i přes Wi-Fi připojení jen nepatrně nižší, než u připojení přes metalické vodiče, a to 7,0-7,2 Mb/s. Ping pak také mírně vzrostl na 9-11 ms. Vysílač a přijímač od sebe byly v obou případech vzdáleny zhruba 3 metry bez fyzických překážek. I při opakovaných měřeních byly hodnoty naměřených výsledků velmi homogenní a příznivé je, že dokonce nelze pozorovat ani kolísání rychlosti mezi dobou menšího a většího vytížení zejm. o večerech. Za zhruba dva měsíce testování jsme se také nesetkali ani s jedním výpadkem služby, což je potřeba také kladně ohodnotit.
Pro dosažení maximální rychlosti bylo také nutné stáhnout ze stránek UPC a nainstalovat UPC Fiber Power Optimizer, který upraví operační systém pro práci s vysokorychlostním připojením. Vhodné je také optimalizovat prohlížeč pro broadband, což se dá udělat většinou manuální úpravou konfiguračních souborů (návody pro Firefox, který jsme používali v našem případě, lze snadno najít na webu).
Možnosti využití
Ještě v době, kdy UPC nabízelo službu Fiber Power 100 za 1 765 Kč měsíčně bychom na tomto místě pravděpodobně napsali, že se jedná o high-endové řešení, které přináší možnost ochutnat budoucnost fixního broadbandu, ale že většině uživatelů bude pravděpodobně stačit i služba s nižší rychlostí a že základní otázka, kterou si při výběru tarifu je potřeba položit, zní „opravdu tuto rychlost využiji?“ Ovšem vzhledem k tomu, že po snížení ceny na 999 Kč měsíčně jsou cenové rozdíly mezi tarify UPC již velmi malé v úrovni stovek korun (nejlevnější Fiber Power 10 vyjde na 494 Kč měsíčně), naopak se tím otázka v případě zvažování Fiber Power 100 mění na „opravdu tuto rychlost nevyužiji?“
Největším limitujícím faktorem se stává rychlost Wi-Fi připojení (i když ta by měla být v oblastech s nižším zalidněním přece jen o něco vyšší, než ukázala naše měření), která bude pro následující roky pravděpodobně hlavním omezujícím faktorem rezidenčního internetu. Příznivé je, že omezeními bezdrátového přenosu není negativně ovlivněna rychlost uploadu, kterou lze v řadě případů považovat za důležitější, než rychlost downloadu, jež je stejně při vysokých hodnotách, jaké nabízí služba Fiber Power 100, limitována obvykle již rychlostí připojení webových serverů.
Pro koho je toto připojení vhodné? Testovaná služba pravděpodobně nenajde plné využití např. u uživatele, který chce připojit pouze jeden počítač (typicky přes Wi-Fi), na němž chce jen zejména prohlížet web, psát e-maily či občas shlédnout nějaké video. Naopak se ale již stává velmi dobře využitelná v situaci, kdy se o linku dělí počítačů, na nichž se počítá s oboustranným tokem multimediálních dat či využívání cloud computingových služeb, což je v dnešních domácnostech také stále častější jev a poté není problém dostupnou kapacitu plně využít (zvlášť v případě, že některý z nich může být připojen přes ethernetový kabel či Wi-Fi s podporou 802.11n). V tomto případě totiž Fibre Power 100 již přestává být zmíněným dřívějším luxusem a při sdílení více uživateli (UPC oficiálně povoluje připojení pěti PC) v jedné domácnosti se stává optimální volbou.
Také pro již zmíněnou „home office“, zvlášť kdy jsou často přenášeny větší objemy dat oběma směry, lze považovat tuto službu za velmi vhodné řešení. Příznivé je i to, že se nejedná o připojení s agregací, před kterým – jakožto kanálem pro práci z domova – varují i analytici Gartneru, neboť v případě nejrůznějších pandemií (a tedy výrazně zvýšeného provozu z domova, kdy se zaměstnanci hromadně přesunou do „domácích kanceláří“) mohou takováto připojení nejen výrazně snížit svoji rychlost, ale i zcela kolabovat. Schopnost nabídnout maximální rychlosti i ve špičce ukazuje, že síť UPC má v tomto směru ještě velké rezervy.
Celkové zhodnocení
Fiber Power 100 lze díky jeho cenové dostupnosti v současnosti považovat za nabídku, kterou si může dovolit již prakticky každý a podle našeho názoru se nyní výrazně otevřelo její maistreamové využití. Nejen že se jedná podle dostupných informací o široce dostupné připojení s nejvýhodnějším poměrem ceny a rychlosti na českém trhu, ale jak již bylo naznačeno, prakticky již přestává mít smysl díky poměrně malému cenovému rozdílu uvažovat o pomalejších tarifech. Doba již dozrála pro přechod na připojení rychlostí 100 Mb/s, které se tak ze záležitosti pro „fajnšmekry“ přesouvá do mainstreamu. Otázkou nyní je, jak na tah UPC zareaguje konkurence a zda dojde v ČR k plošnému snížení cen vysokorychlostního internetu a nebo zda byl tento krok zatím ojedinělým. Dříve nebo později ovšem k opouštění nižších rychlostí uživateli dojde a dveře pro tuto změnu jsou v současnosti již otevřeny dokořán…
Dosažení vysokých rychlostí při připojení přes Wi-Fi v pásmu 2,4 GHz brání v podmínkách pražských sídlišť poměrně silné interference.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU