Zšeřelá chodba, chladné betonové stěny, za zadkem dva strážci a před sebou mříže, které se jedna za druhou otevírají. Pomalu, rozvážně, jako by věděly, že tady se nespěchá, tady už nikomu nic neuteče.
Hlídač vzhlédne od pornočasopisu a prohlásí: „Ten parchant prej ubil vlastní ženu holejma rukama, takový svině si ani nezasloužej jehlu.“ Vrahoun z nejbližší cely kontruje: „Že sejmul starou, když mu lezla krkem, to chápu. Ale zabít i vlastní děcka…“ Kolem nich prochází s kamennou tváří vysoký urostlý muž v bílém tílku, jehož opálené ruce svírají kartonovou krabici s několika předměty a fotografii jeho nejbližších. Těch, které zavraždil…
Mrazivý začátek…
Torque byl mohl být prototypem dokonalého vězně a s přehledem vyhrát titul o nejlepšího odsouzence k smrti. Nemluví. Nic po nikom nechce, nemá žádná poslední přání. Jen si tak sedí na tvrdé pryčně a trpělivě čeká, až si na něj ve svém nabitém programu udělá mistr popravčí chvilku času, a on dostane svou vitaminovou injekci. Jenže nečeká dlouho; po chvíli se zatřesou stěny, světla zhasnou a z černých chodeb se začnou ozývat výkřiky spoluvězňů i strážných. Všichni nájemníci v tomhle baráku je dobře znají – smrtelný výkřik zní stejně z hlasivek hlídače i hlídaného. Ztracený syn se vrátil, Abbottská státní věznice je radostí bez sebe. Je čas na párty.
Hra začíná, od betonových zdí ztemnělé věznice se odráží křik a střelba. Scénu podbarvuje nervózní hudba a vy stojíte s holýma rukama v cele a čekáte, co se stane. Pak se vám najednou v hlavě ozve temný, přidušený hlas a neviditelná ruka vyrve dveře vaší cely. Z hrudníku jednoho ze svých bývalých spoluvězňů si podáte zašpičatělý kus železa s tímto improvizovaným nožem se vydáte ke dveřím. Zastaví vás strážný, který se vás snaží donutit k návratu do cely; tedy jen těch pár sekund, než se od stropu cosi spustí a hlavou mu projede ocelové ostří. Další mříž vezme rychle za své a vy procházíte spoře osvětlenými chodbami a místnostmi vyzdobenými krvavými cákanci a torzy lidských těl, rozvěšenými po nábytku a ledabyle rozházenými po okolí. Tu a tam cosi vtáhne ještě se svíjejícího člověka do větrací šachty nebo otvoru ve stropě. Z reproduktorů se kromě stále znepokojivější hudby občas ozve zasténání či výkřik a vy máte půlky stažené tak, že byste jimi mohli štípat ne dráty, ale rovnou ocelové výztuže mostů.
… mrazivé halucinace…
Děsivá atmosféra survival hororu vrcholí ve chvílích, kdy začnete slyšet různé hlasy. Například když nožem horko těžko upižláte svého prvního nepřítele – ohavnou zrůdu s břity místo rukou i nohou – vyleze z blízkých záchodků hlídač, namíří na vás revolver a chvíli to vypadá, že vás zastřelí. V ten okamžik se vám v hlavě začne zastřeným hrdelním hlasem s rostoucí intenzitou a naléhavostí ozývat: „Zabij ho. Ten parchant si nezaslouží žít. Zabij ho! Zabij ho!“ Do toho se vmísí ženský hlas: „Nech ho žít! Dej mu šanci!“ Je jen na vás, zdali strážného za jeho výhružky odměníte bodnutím do srdce, nebo jej necháte žít… o pár minut déle.
Kromě vnitřních hlasů ve vaší schizofrenní mysli vás budou během hraní obšťastňovat i časté a ne zrovna příjemné vidiny. Zpočátku nejasné vzpomínky – fotka dítěte, gumová kachnička do vany, váš dům, manželka – začnou postupem času nabývat stále konkrétnější a celistvější podoby, až konečně uvidíte sugestivní záběry své vyvražděné rodiny: jednoho syna topícího se ve vaně, druhého mrtvého na chodníku, krásnou ženu ležící s roztříštěnou lebkou a vytřeštěnýma očima v tratolišti krve. Vzpomínky se prolínají s regulérními halucinacemi. Při nich se rozmázne obraz a vy uvidíte svou rodinu v neskutečných a zvláštních situacích. Děti pobíhající po chodbách věznice, plačícího a o pomoc volajícího synka stojícího v rohu zakrvavené místnosti. Postavy na vás promlouvají, a někdy se dokonce trochu změní prostředí, takže když je bezhlavě následujete, občas se stane, že se představy rozplynou a vy se ocitnete na místě, kam nevíte, jak jste se dostali. Aby vaše svěrače nevypadly ze cviku, budou se samy od sebe zabouchávat dveře, rozsvěcet světla a čas od času přes obrazovku krátce probleskne obraz nějaké stvůry nebo zmučeného obličeje, samozřejmě za příslušného vyjeknutí hudebního doprovodu.
… mraziví nepřátelé…
K temné atmosféře samozřejmě přispívají i zrůdy, jejichž vzhled souvisí se způsobem, kterým opustily tento svět. A že je na co se těšit, autoři v tomto směru nedostatkem fantazie rozhodně netrpí. Setkáte se s dekapitovanými Slayery, jejichž ostré čepele místo končetin by jim záviděl i Freddy Krueger. Narazíte na bývalé členy popravčí čety s páskou přes oči a několika puškami narvanými v zádech, mukly zabité smrtícími injekcemi, jejichž zakrnělá tělíčka jsou doslova prošpikována injekcemi, jež po vás házejí. Ze stropu se budou spouštět oběšená a z kůže stažená torza zlynčovaných dozorců a naopak ze země vyrážet v hadrech obalení a svázaní ti, kdož byli pohřbeni zaživa. Legraci si užijete s obrovskými tlustými otrokáři i malými holčičkami – ohnivými démony, kteří pykají za to, že kvůli nim bylo za čarodějnictví upáleno několik nevinných.
K masakrování, dekapitování a porcování zrůd a zrůdiček vám kromě obyčejné kudly poslouží revolver, rychlopalný Thompson, brokovnice (ta s nimi zblízka dělá velmi, opravu velmi ošklivé věci), požární sekyra nebo plamenomet, který si budete muset sami sestavit. K masové likvidaci poslouží i pár štanglí dynamitu a několik užitečných granátů, a když vám ani to nebude stačit, můžete dát průchod svým emocím a změnit se v ohromné vraždící monstrum.
Kromě řadových nepřátel narazíte také na několik výjimečných postav. Život vám znepříjemní například duch místního Mengeleho – šíleného psychiatra/chirurga, či mrtvola až příliš náruživého popravčího, jenž svou práci tolik miloval, že už nemohl snést neznalost toho, jaké to vlastně je sedět v plynové komoře. Poslední z tria úchylů – na elektrickém křesle usmažený sympaťák, jenž ještě ve vězení rozřezal vlastní manželku – vám jako jediný občas pomůže.
Vaše cesta z vězeňského ostrova povede přes několik různých prostředí, administrativně rozdělených do dvacítky kol, která se ale značně liší svou délkou. Z cely, v níž hra začíná, se podíváte do křídla „domu smrti“, kde prozkoumáte plynovou komoru, popravčí místnost s elektrickým křeslem i smrtícími injekcemi a stanete se svědky několika víceméně improvizovaných poprav. Pak sestoupíte do podzemí a projdete kobkami původní pevnosti, která sloužila jako věznice německých válečných zajatců, dostanete se do blázince s jeho sympaticky polstrovanými celami i k vraku pirátské lodi. Projdete si také doly i dva hřbitovy a staré popraviště. Všechny lokace jsou ale v jednom stejné: jsou plné utrpení a zla, z něhož vás bude mrazit v zádech.
… mrazivý konec
Po technické stránce lze hře vytknout jen máloco. Grafika, ač není špičková, je k vystižení atmosféry naprosto dostačující, nervózní zvuková kulisa vás nenechá chvíli v klidu a zdařile podtrhuje temnou atmosféru. Hrát navíc můžete buď z externího pohledu, nebo first person perspektivy, ačkoliv je znát, že na to program nebyl původně stavěný. Samotná konverze z konzolové předlohy je však bezproblémová, stabilní a s minimem nepodstatných bugů.
The Suffering je napínavá hororová akce, kterou budete podvědomě hrát se zaťatými zuby. Alespoň tedy zpočátku. Vypjatou atmosféru totiž paradoxně trochu kazí nepřátelé, kterých je až příliš velké množství, a hratelnost se tak z počátečního dramatického zápasu o přežití posouvá kamsi do šuplíčku hororových akcí. Ovšem už na prostřední úroveň obtížnosti jde o setsakramentsky tuhou záležitost, která díky enormním kvantům stvůr dá pořádně zabrat – i když spíš vašim prstům než mozkovým závitům. Navzdory značně akčnímu nádechu si však The Suffering svými flashbacky, dramatickým hudebním doprovodem a prolínáním reálného světa s halucinacemi zachovává atmosféru, kterou bychom mohli přirovnat například k filmovému Kruhu. Podle toho, jak se během hraní chováte, se navíc můžete po zabití gigantického závěrečného bosse dočkat třech různých zakončení, a tak ani kratší délka není díky slušné znovuhratelnosti a možnosti zapnout si vyšší obtížnost nijak dramatickou chybou.
Výrobce: Surreal Software
Vydavatel: Midway
Distributor pro ČR: není známo
Lokalizace: není známo
Internet: http://www.thesuffering.midway.com
Multiplayer: ne
Minimum: CPU 933 MHz, 256 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 32 MB
Doporučujeme: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 128 MB
Verdikt: Autoři Drakanu se znovu vytáhli. Bezvadný a neobyčejně atmosférický titul, který rozhodně stojí si za to si zahrát. Několikrát.
Hodnocení: 80 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU