TimeShift

Čas od času si rádi hrajeme s časem, a čas od času vyjde opravdu kvalitní střílečka. Bohužel častěji vycházejí střílečky spíše průměrné, v lepším případě lehce nadprůměrné.

Zkrocení dravého proudu řeky času je snem nejednoho z nás; stačilo by při ruletě jedno převinutí času zpět, a pravidelné vstávaní do pracovního procesu se rázem stane matně nepříjemnou vzpomínkou. U snů však zůstane ještě dlouho, proto raději utečme do virtuálního světa hry TimeShift, kde hrátky s časem jsou samozřejmější než ranní káva. No dobře, ne tak docela – časoprostorové kontinuum dokáží ohýbat pouze dva lidé: Dr. Aiden Krone a vy (rozumějte vaše herní alter ego). Doktůrkovy se připnutí Nobelovky na prsa zdálo málo, takže sbalil oblek a hurá do minulosti, přesněji na začátek dvacátého století. Tam se pěkně zabydlel, vědomosti budoucího pokolení použil pro svůj prospěch, a stal se neomezeným vládcem a krutým diktátorem. Vaším úkolem je za pomocí časo-oblečku doktora v minulosti ulovit a hnát ho před budoucí spravedlnost.

Rovnou z kraje a bez dlouhých průtahů začneme s lehkým pěním chvály. Dále už se jí moc nedočtete tak si to pořádně užijte. TimeShift je řemeslně dobře zvládnutá first person akce, nemá žádné prohřešky, které by z ní dělali nehratelný kus. Celou hrou projdete hladčeji než horký nůž máslem, jenže vše, co může nabídnou, je čistá střílečka bez přidané hodnoty.

Co nám to jenom připomíná?
Lehká inspirace nadstandardním dílem není nikdy na škodu, i mistři kopírují od jiných mistrů. Ovšem udělat téměř kopii zavání leností, a vyrobit nepovedenou kopii je čistý diletantismus. Nebudeme dlouho chodit kolem horké kaše, TimeShift si bere až moc velkou inspiraci z Half-Life 2. Stejně jako on, předkládá vizi Orwellovské totalitní společnosti, proti které bojuje hrstka statečných odbojářů. Na sobě máte divnou kombinézu hlásící veškeré nebezpečí kolem vás. Vykrádání herního konceptu jde až do takových detailů, jako jsou velké obrazovky s „hodným“ vůdcem, nebo variace na tripody – v tomto případě jakási čtyřnohá kráčející monstra podobná pavoukům, vypadající jako kdyby byla poháněna parním kotlem. Ostře kontrastují s jinak technologicky vyspělým okolím. Vůbec se zde díky doktorovým znalostem budoucnosti, snoubí hi-tech s minulostí. Téměř na každém kroku vidíte, odkud autoři kopírovali (ovšem to nejlepší nezkopírovali) výbornou zábavu. Na pořádnou bitvu mezi odbojem a vládnoucím establishmentem také nenarazíte. Občas, a to pouze na začátku, sice narazíte na skriptované scény boje mezi povstalci a vládními jednotkami, ty ale nesahají hře, z které tak nepokrytě kopírují, ani po kolena. Jinak většina akčnějších scén spočívá v tom, že přijede obrněný transportér, z něj vyskáče zhruba pět maníků a jeden zůstane stát za kulometem. Provrtáte do nich otvory na odběr krve a hotovo – „WOW“ efekt je v téhle hře neznámé slovo.

„Stejně jako Will Rock, také TimeShift můžeme shrnout do popěvku: „Já šel, šel dál baby a furt jen zabíjel“.“

Vaše první kroky povedou ulicemi měst, teda abychom byli přesní chodbami opuštěných a polorozbořených domu lemující ony ulice. Nemáme nic proti, pěkná zatuchlá chodba je docela klasika a moderní střílečku si bez ní snad už ani nedovedeme představit. Ale proč, když za každým oknem vidíme mrakodrapy a při chůzi po střeše pod sebou široké bulváry ulic, se musíme pořád plazit tunelem chodeb a kanalizací, kde se dá sotva rozpažit. S brokovnicí v ruce nemusíte ani mířit, vojáci nemají kam uhnout. Neustále postupujete úzkým koridorem, větší místnosti jsou podpultové zboží a opravdu velké prostranství je vzácnější než poctivý politik. Stísněné prostory jsou v městské zástavbě jakžtakž pochopitelné a omluvitelné, ale ve volné přírodě, kam se v pozdější fázi hry dostanete, pochopitelné nejsou. Sice máte nad sebou nebe a tím i lehčí pocit, že se můžete volněji nadýchnout, ale na nějaký rozlet po krajině radši rychle zapomeňte. Hlavu si též provětráte na čtyřkolce, jenže i v tomto případě postupujete po silnici utopené mezi dvěma svahy, a silnicí jdete jen proto, aby vás dovedla do dalšího tunelu.

Koridory nestačí
Jednou za uherský rok dojdete na větší místo, typicky jakýsi polní tábor nebo skladiště beden, ovšem ani v tomto případě se nejedná o přehlídku tvorby nejlepších designérů. U táboru pozorujete povětšinou hrstku strážních věží s několika stany a skladiště jsou prostě skladiště. Ještě se ponoříte do betonové džungle továrního komplexu, ukrytého hluboko pod zemí, tvořeného opět úzkými chodbami a nevelkými místnostmi. Nic proti, tak jsou karty rozdané, ale může nám mít nikdo za zlé, že chceme trochu víc? Nota bene když je na co koukat – grafika vypadá opravdu dobře. Nádherný déšť, o kterém si dovolíme tvrdit, že je to jeden z nejlepších, jaký jsme kdy viděli, pěkně ostré textury, hezká hra světel a stínů i do posledního detailu vymodelované postavy se spoustou animací pohybu, to všechno utváří uspokojivý vizuální dojem. Když k tomu přidáte nádherně vypadající zastavený čas (hlavně zamrzlý déšť) a částečnou zničitelnost prostředí (není to sice Red Faction, ale potěší to), určitě chápete, proč bychom očekávali víc než tuneloidní střílečku.

Je vidět, že v Saber Interactive začali svou herní kariéru zběsilou střílečkou Will Rock a bohužel ozvěna této čisté bezduché střílečky se nese i TimeShiftem. Možná by nám to ani tak nevadilo, ovšem nelze sedět zároveň na dvou židlích. Buď nám dejte divokou střílečku á la Will Rock, nebo serioznější akci s propracovaným příběhem a herním světem – oboje dohromady nelze. Saber Interactive se o skloubení pokusili a dobře to nedopadlo. Neustále cítíte, že básník chtěl říct něco víc – herní potenciál však zůstal nevyužit. Od tohoto typu her neočekáváme kdovíjakou rozvětvenost příběhu, ale udělat v jednom levelu alespoň dvě cesty vedoucí ke stejnému cíli, není snad takový problém. Stejně jako Will Rock, také TimeShift můžeme shrnout do popěvku: „Já šel, šel dál baby a furt jen zabíjel.“

Hrátky s časem
Tušíme, že vás asi nejvíce zajímají léta proklamované hrátky s časem. Předně než se vůbec začneme věnovat problematice času, připomeneme všem časovým šťouralům slova největšího odborníka na čas, androida Krytona: „Kauzalita. No dobře. Jedna věc vede k druhý. To jo. Ale občas je potřeba si říct Zákony času a prostoru jsou pěkný hovadiny.“ Krytonova slova dobře vystihují, jak se to ve hře s tolik dopředu oslavovanými časovými artistiky vlastně má. Autoři nám bohužel opět potvrdili známé pořekadlo „Nestahuj kalhoty, brod je ještě daleko.“ Moc toho totiž s časem dělat nelze – můžete ho zpomalit (dlouho známý bullet time), převinout zpět (nová trilogie Prince of Persia), ale pouze jen kousíček, takže využitelnost je jen v nemnohých puzzle, a zastavit (opět nová trilogie Prince).

V TimeShiftu představuje zastavení času to samé, co v jiných hrách například krátkodobý berserk, získaný po zmasakrování určitého počtu nepřátel. Tady také chvíli čekáte, až se vám naplní časo-zásobník a potom v místě velkého přemožení vojáků zastavíte čas. Následně některým chudákům rozdáte headshoty, do chumlu stojícího opodál hodíte granát, těm nejbližším otravům vytrhnete zbraň z ruky a pak už jen koukáte, jak všichni naráz popadají tváří k zemi. Párkrát je to zábavné, ale po dvou hodinách tato činnost omrzí. Nemusíme být žádnými herně designérskými guru, aby nás napadlo, že by s časem i herním enginem šly dělat daleko zábavnější věci, hlavně v případě logických hádanek a puzzlů. Avšak v TimeShiftu jsou puzzle založené na času velmi vzácným zbožím a navíc se neustále opakující – nejčastější je nutnost zastavení času na převažujícím se mostě, nebo u zavírajících se dveří, přičemž obtížnost takových situací nerozhodí ani kojence.

Zklamání
Sečteno a podtrženo, co nám vychází? Průměrná střílečka s dobrým nápadem, který nedosáhl ani třetiny svého potenciálu. TimeShift bychom mohli označit za úplné, avšak nepovedené, vykradení jiné hry, v němž není nic dotaženo do konce. Přítomnost odboje není žádným přínosem – většinou potkáte bednu s náboji, kde postává partička odbojářů a místo bojování raději planě plkají. Vydavatel také absolutně neodhadl dobu vydání. V létě nebo po vánocích by titul mohl být alespoň jednooký král mezi slepými, protože jisté kvality mu nelze upřít, ale teď proti borcům jako Half-Life 2: The Orange Box, Crysis nebo Call of Duty 4: Modern Warfare zůstane knockoutován v rohu a za chvíli po něm ani pes neštěkne.

Hodnocení: 6,0
Žánr: first person akce
Výrobce: Saber Interactive
Vydavatel: Vivendi Games
Distributor pro ČR: CD Projekt
Lokalizace: manuál, titulky
Cena: 899 Kč
Multiplayer: ano
Internet: timeshift.sierra.com