TOP IT osobnost: Dan Lessner

Vyznamenání by měl Dan dostat za to, že se konečně změní pojetí výuky informatiky na českých školách. Jaké změny to jsou?

„Dosavadní obsah se stává zodpovědností všech předmětů, aby se např. využívání aplikací děti učily v kontextu, kdy to jako nástroj opravdu potřebují. Jednotlivé školy budou promýšlet, jak s digitální gramotností naloží. Není to už automaticky věc učitele IT,“ vysvětluje Dan. Podle něj se tím do škol dostane „skutečná“ informatika ve školském pojetí, což není příprava na zaměstnání, ale rozvoj myšlení a dovedností – podobně jako u již tradičních předmětů.

„Připravit a prosadit tyhle změny trvalo roky a pracovali jsme na tom společně s řadou skvělých kolegů. Dlužno dodat, že změna je zatím ‚jen‘ schválená. Teprve za několik náběhových let začne být pro školy povinná. Mezitím čeká na učitele spousta práce s přípravou,“ trochu krotí nadšení učitel, který kromě výuky na gymnáziu zvládá vedení klubů robotiky, vzdělávání budoucích učitelů, vedení diplomových prací a coby předseda Jednoty školských informatiků pak propojuje a koordinuje různé dílčí projekty a aktivity.

Přesto si prý občas na hodinách i po víc než patnácti letech připadá jako začátečník. „Učitel nepotřebuje znát všechny novinky, a podstata věcí se beztak nemění. Ale když chci mluvit se studenty stejnou řečí, musím držet krok. Teď třeba mezi některými frčí Unity. A z druhé strany, leckterým by prospěl nějaký verzovací systém, ale sám na tom nejsem tak, abych je to dobře naučil,“ zná své limity. 

Potřebuje prý také v organizačních věcech ještě efektivněji rozlišovat, co lze a nelze stihnout, co je nutné a co pěkné, co je důležité a zároveň ho baví.

Pracovní priority si stanovuje kombinací řady heuristik, kdy musí řešit řadu věcí zároveň a musí je nějak prioritizovat a přitom na nic zapomenout a nic nevynechat. Pro některé záležitosti má proto třeba vyblokované časy, aby se k nim vůbec dostal. Obecně se pak snaží, aby nic neodkládal příliš dlouho, zvažuje, kolik dalších lidí na který výstup čeká a jaké jsou dopady provedení toho či onoho. „Zároveň hledím na svou okamžitou energii a situaci, takže například vyřizování drobností nechávám na různé plonkové nebo unavené časy.“

Rád čas od času záměrně zkouší věci, o kterých prostě předem neví, jak dopadnou. Jinak by se nic nového nedozvěděl, ale nechce tomu říkat riskování. Jak říká, žije ve střední Evropě, skutečné riziko by tady snad musel aktivně hledat.

„V opravdu zásadních věcech neriskuji – zuby si čistím, v autě se poutám, bitcoin kupuji, očkování mám, dětem jdu příkladem.“